Vložit nový příspěvek

28.5.2014 10:19 - © redakce

Ahoj Nikyyy, nevím sice, kolik je ti let a tím pádem ani jak staré máš spolužačky a spolužáky, ale myslím si, že bys rozhodně na školní výlet jet měla. Zvlášť, když se na něj tak těšíš. Dopředu stejně nemůžeš odhadnout, jestli menstruaci dostaneš o dva, tři dny dřív nebo později. Prostředky na oddálení nebo přiblížení v redakci vyzkoušené nemáme a ani bychom je ve tvém případě nedoporučovali - v případě, že jsi ještě velmi mladá a cyklus není úplně ustálený, se jejich účinky stejně zaručit nedají. Na tvém místě bych se smířila s tím, že slabší krvácení mít budeš. Pro větší pohodlí můžeš v období menstruace jíst víc citrusových plodů (pomeranče, grepy, pít vodu s citronem), které obsahují látky, které snižují krvácení. Podle mě ale nebudeš jediná holka ze třídy, která bude mít zrovna menstruaci. Když se půjdete koupat, stačí učitelce normálně říct, že se koupat nemůžeš (jako žena to jistě pochopí) a rozumnější spolužáci s tím také nebudou mít problém. Menstruace je přirozenou součástí života nás žen a časem zjistíš, že vůbec není za co se stydět. A i kluci to pochopí. Jenom se to teď ještě musí učit, tak si z jejich případných poznámek moc nedělej. Rozhodně si tím nenech kazit výlet, jde přece jenom o jeho část. Myslím na Tebe! P.

27.5.2014 12:00 - koala

Ahojky, jak nebo jakým způsobem číst knížku, aby mi "něco dala"? Jak se kolikrát zmiňuje, že tahle a tato knížka někomu 'otevřela oči', že mu 'hodně dala', apod. Vždycky když něco čtu, tak mi v pozadí mysli běhá x myšlenek, většinou nesouvislých s daným tématem; či nějaký "příběh", taktéž mimo souvislost (ale někdy i s tím souvislý). Takže pak většinou odtrhnu mysl od toho co čtu, a chvíli se zabírám tím "pozadím". A většinou z tý knížky nic nemám, protože ji čtu jakoby bez myšlenek, že nevím o co jde a právě mi "nic nedá".... Ať se vám daří! :)

28.5.2014 11:44 - © redakce

Ahoj koalo, z toho, co píšeš, mi přijde, že máš buď problémy se soustředěním (které způsobuje třeba stres nebo hodně času stráveného na počítači či sledováním filmů) nebo sis nikdy schopnost soustředit se na čtení nevytvořila a budeš muset trpělivě číst nejdřív kratší úseky a snažit se vnímat, co čteš, a teprve potom přejdeš na knížku. Je dobré si dělat z toho, co čteš, výpisky - na zvláštní papír nebo přímo do knihy, pokud je tvoje, nebo si zajímavá místa zakládat a později se k nim vracet a přemýšlet nad nimi. Snad ti tyto tipy pomůžou, abys mohla objevit kouzlo příběhů z knížek, které jsou sice náročnější na vnímání, ale tím víc nás obohacují. Držím palce! P.

26.5.2014 12:59 - Míša

Milá redakce :) Mám takovej problém sama se sebou a nevím, co si o tom myslet. Už nějakej ten pátek mám kluka, je skvělej a všechno... Vždycky jsem se tak nějak víc bavila s klukama než s holkama a mám mezi nima hodně blízkých kamarádů. Jeden z nich si teďka taky našel slečnu a já mu to samozřejmě přeju a všechno, navíc nejde o žádnou husu. Jenže já mám z toho takovej špatnej pocit, jako kdybych si toho kamaráda chtěla přivlastnit a nepůjčit ho žádný jiný, i když to vlastně není můj kluk, takže na to nemám právo... Doufám, že jsem to vysvětlila dostatečně :) Prostě nevím, jestli mám čekat, že to ze mě nějak vyprchá, nějak s tím bojovat nebo v tom hledat známku třeba nějakýho zamilování? Dík za odpověď :)

28.5.2014 08:11 - © redakce

Ahoj Míšo, tvoje reakce je do jisté míry přirozená. Doteď jsi byla zvyklá mít svého kamaráda víceméně jenom pro sebe. Teď se situace změnila. Takže na jeho slečnu trochu žárlíš. Už to nejsi ty, koho vyslechne jako první, když máš nějaký problém, už to nejsi ty, za kým půjde mezi prvními, když má radost. Na prvním místě je pro něho teď ona. Chvíli to potrvá, než se s tím srovnáš, je to přece jenom nová situace. Ale myslím, že časem se to usadí a oba si zvyknete. Nic víc bych za tím nehledala, i když je pravda, že na stoprocentní kamarádství mezi klukem a holkou nevěřím. ;-) Ale jestli si s tvým klukem rozumíte, není důvod se trápit starostmi, jestli nejsi zamilovaná do kamaráda. Měj se hezky! P.

24.5.2014 13:45 - yvetka

Ahoj IN, zajímalo by mě, jestli mají kněží také nějakou krizi. Např. jakou mají běžní muži okolo 45 let. Tak jestli kněz třeba taky nemá někdy nějaký černý myšlenky ohledně samoty, dětí, ženy atd. A ještě bych měla jeden osobnější dotaz. Jestli kněz někdy bojuje s myšlenkami ohledně 6. přikázání? Třeba když do farnosti chodí nějaká pěkná mladá holka, tak jestli ho to někdy nesvádí k hříchu?Musí se potom zpovídat? Díky

26.5.2014 11:08 - © P. Jan Balík

Milá yvetko, každý člověk prochází v životě různými duchovními zkouškami, krizemi, černými myšlenkami. Osobně si myslím, že nejde jen o věk, ale prostě o určitý vývoj, který prodělává každý člověk: muž i žena. Jak muž v manželství, tak i kněz prožívá zkoušky a musí bojovat sám se sebou, aby neupadl do pokušení, aby nezradil své životní rozhodnutí (manželství, kněžství). Zkouškou bývá třeba nějaký neúspěch, pokušení k lenosti, k alkoholismu atd. Zkoušky přichází po celý život. Pochopitelně, že jsou v různém věku různě motivovány a týkají se různých oblastí života. Většinou každý muž, ať kněz nebo muž žijící v manželství, prožívá někdy více někdy méně, pokušení spojené se 6. přikázáním. Přece i ženatému muži s krásnou rodinou se může najednou začít líbit jiná žena. Co má dělat? Okamžitě se vzpamatovat a odpoutat se od tohoto pokušení. To musí dělat i kněz, když ho začne nějaká žena přitahovat. V životě jde o věrnost, která bývá někdy zkoušena. Když se to nepovede a někdy muž více na cizí ženy prohlíží a někdy dokonce hřeší v myšlenkách, pak je pochopitelné, že se z toho zpovídá. Osobně jsem přesvědčen, že kněží nezažívají těžší pokušení na čistotu, než muži v manželství. Pokušení na čistotu patří k mužské osobě. Kvalitní muž se s Boží pomocí jistě naučí i tato pokušení ovládat a nepodléhat jim.

22.5.2014 21:39 - AntoNIe

Ahoj IN, předem se omlouvám, jestli tohle bude dlouhé a taky za chyby v češtině a slohu (jsem fakt nervozní jen když to začínám psát, nikdy jsem o tom nemluvila). Asi jsem divná, mám deprese nebo co, a cítím se prázdná, představ si když se v sobotu odpoledne vzbudíte naprosto vyhladověláa ten pocit, ale není jen v žaludku, ale po celém těle, je to jako být skořápka od shnilého ořechu. Ve školce jsem byla to nejšťastnější dítě na světě, měla jsem nej kamarádku se kterou jsem se musela rozloučit. V 1. jsem si našla jinou a ta byla super, ale ve 3. jsme se staly jen kamarádkami a potom až do 5. jsem byla bez kamarádky. Každý večer pro mě byl jen promáčení polštáře slzami. Když jsem dávala přihlášku na gympl byla jsem nadšená z nové možnosti, ale v té době mi "jen" kamarády ukazovaly, jak by chtěli abychzůstala skoro se to stalo, ale rodiče mě přemluvili, abych zkusila přijímačky a potom se uvidí. Když jsem zjistila, že mě vzali holky to braly okamžitě jako, že odcházím. V primě, kde jsem teď jsem našla 2 super kamarádky s nima jsem si zase připadala svá... Pak ale začal docházet na kluky a já byla mimo a začalo se to zhoršovat a teď už nemám vlastně skoro o čem si povídat. Momentálně dělám blbosti jsem závislá na prasárnách a sama sobě se štítim, začala jsem zase trávit noci brekem o hodinách sedím u okna, když bylo otevřené měla jsem chuť z něj vyskočit a cítit alespoň něco... Mám celiakii je to utrpení a navíc jsem stále více vystresovaná ze školy z flétny atd... Nevím co se mnou je, bude mi 13 a ještě jsem to nedostala. K psycholožce chodíme tak 1 za 2 roky a to mají pohovor všichni mio mne, já jsem ta "v pohodě", jindy rodiče nemaj čas mě vozit a navíc já s nima o takových věcech nemluvím. Krom těchto miliony věcí je toho strašně moc z čeho se potřebuju vypovídat. Často se obracím na Boha a ten mi nejvíc ze všech pomáhá... Díky za tůj čas a omlouvám s e že je to tak dlouhý, ale já už to více zkrátit nemohu. Díky za odpověď

24.5.2014 14:53 - © redakce

Ahoj AntoNIe, děkuji Ti za odvahu, že jsi se dokázala někomu svěřit s tím, co prožíváš. Říká se tomu stavy úzkosti. Nedávno se s podobnými problémy léčila jedna moje kamarádka a napsala mi, co jí osobně pomohlo se z podobných pocitů dostat. Snad to pomůže i Tobě. Jedním z úkolů, které dostala, bylo uvědomit si v čem jsem dobrá - v činnostech nebo povahových vlastnostech a aspoň 5 minut denně se chválit. V tomto případě nepaltí, že samochvála smrdí, ale platí, že kdo se za něco dokáže sám pochválit, stává se šťastnějším. Vyzkoušej to. Dalším bodem bylo, že si napíšu na kus papíru přání, která mám, a potom se je snažím splnit. Může to být cokoli - dám pár příkladů: kam se chceš podívat (do hvězdárny, botanické zahrady), co se naučíš (anglicky, říkat ne, chodit víc mezi lidi, sportovat), co na sobě změníš (mít se ráda, říkat si o pomoc, víc o sobě mluvit), s čím přestaneš (sebeobviňování, bezmezná pomoc ostatním), co si pořídíš (domácího mazlíčka, nové oblečení, velkou knihovnu, květiny do bytu, letní boty na podpatku), o co si řekneš (pomoc s učením apod.). Vytvoř si podobný seznam a pokus se postupně jednotlivé body plnit. Tím dáš svému životu znovu smysl. Je důležité mít před sebou pořád něco, na co se můžeš těšit, zaměřit. Dál je dobré si uvědomit, že se nikdy nezavděčíš všem a není až tak důležité, co si o Tobě myslí okolí - ani to, jestli máš jednu kamarádku nebo žádnou. Ještě jedna věc. Je potřeba, aby sis o svých pocitech s někým promluvila - ideálně s rodiči, ale pokud se bojíš, zavolej bezplatně na linku důvěry na číslo 116 111. Tam už ti poradí, jak dál. Přece jenom jsou to odborníci a denně pomáhají mladým lidem s podobnými problémy jako máš ty. Podle mě je potřeba zaměřit se hlavně na jednu věc: najít pozitivní vztah sama k sobě a být sama sobě kamarádkou. Místo aby ses zaměřovala na to, co děláš špatně a kvůli čemu se sama sebe štítíš, otoč to obráceně a začni si plnit sny, začni se chválit za to, co se ti povedlo, vylez z ulity a mluv o svých pocitech a chval i Boha za to, že Tě tady chtěl (je to těžké, ale pomáhá to :-)). Držím Ti palce a myslím na Tebe v modlitbě, pokud budeš potřebovat, určitě se zase ozvi! P.

22.5.2014 19:19 - miriam

Milá redakce, potřebuji od Vás poradit. Moje mamka se vždy pohoršuje nad tím že mám třeba tričko a ramínka nebo šaty, pořád mi říká že pod tím musím nosit tričko nebo na to svetřík, říká že je to neslušný takto chodit. Já jako nechci chodit nahá ale já nevím co ji na tom tak vadí.

26.5.2014 15:10 - © redakce

Ahoj miriam, podle mě by bylo nejlepší, kdyby ses zeptala přímo mamky, co jí na tom vadí. Možná zjistíš, že má o tebe strach, protože vyzývavým oblečením můžeš provokovat a stáváš se zranitelnější. Také bych se s mamkou pobavila o tom, že jsou situace - třeba když jdeš na koupaliště nebo je venku opravdu velké vedro, kdy by sis mohla tričko na ramínka nebo šaty obléknout. Pokud mamce vadí, že má tričko hluboký výstřih, můžete společně vybrat jiné, na kterém se obě shodnete. Samozřejmě jsou místa, kam není vhodné v tričkách na ramínkách chodit vůbec, i kdyby bylo veku 40 stupňů - např. kostel, divadlo apod. Je dobré dopředu přemýšlet, jestli tam, kam jdeš, má být pozornost upřena na tebe nebo na někoho (něco) jiného. Jednou jsem byla na koncertě mladého zpěváka v jednom kostele a vepředu v první lavici seděla mladá slečna v tílku na ramínka, zpod kterého jí čouhala černá podprsenka. Myslíš, že si někdo všímal zpěváka? Oči většiny lidí směřovaly právě k té slečně. Často si ani neuvědomujeme, co svým oblečením způsobujeme, kolik lidí můžeme pohoršit nebo vyprovokovat. Možná i o tom si s mamkou promluvíte a zjistíš, že se tě vlastně snaží před podobnými situacemi chránit. Věřím, že společně najdete řešení. Důležité je komunikovat, komunikovat, komunikovat. Zkoušet to znovu a znovu. Držím palce! P.

22.5.2014 18:57 - 15 let

ahoj IN! Chci reagovat na květnové číslo ("Já už chci kluka"). Rozumím tomu, že když chceme s někým chodit, nemůžeme myslet jenom na sebe- ale já právě myslím i na toho druhýho (modlím se za něj, ať se mu daří ve škole apod.) Takže když uděláme tento citový pokrok, že už nemyslíme jenom na sebe, můžeme pak s někým chodit. Samozdřejmě by jsme byli nejdřív kamarádi a víc se poznali. Díky za odp.

26.5.2014 13:20 - © redakce

Ahoj, děkujeme za otázku. Víš, ono je to s tím chozením trochu složitější. Láska a zamilovanost totiž nejsou totéž. Často si myslíme, že k chození stačí jenom, aby se nám ten druhý líbil, ale to je jenom jedna z mnoha věcí. Láska se projevuje přijetím druhého člověka. Takového, jaký je (a i když to někdy nevidíme, každý člověk má i nějaké negativní vlastnosti). Co z toho plyne? Proto, abych mohla někoho takto přijmout, musím nejprve přijmout sama sebe. K tomu je období dospívání - ujasnit si, jaké mám kladné a jaké záporné vlastnosti a učit se je přijímat, poznávat sama sebe, radovat se z toho, že jsem. Učit se znát své možnosti a své limity. Teprve, když člověk udělá tento krok, je schopný opravdu se otevřít druhému ve vztahu a nezraňovat ho svými nedořešenými vnitřními problémy. Takže souhlasím s tím, že byste byli nejdřív kamarádi, ale poznávat se musíte nejdřív každý sám. A je také otázka, jestli je možné mezi dvěma zamilovanými (nebo jedním zamilovaným a druhým necnetušícím) budovat kamarádství nebo to bude od začátku něco víc? Odpověď a rozhodnutí nechám na Tobě. Ať se Ti daří ve všem, co Tě čeká. P.

22.5.2014 17:23 - Nela

Ahoj, příští týden mám maturovat tak prosím pomodlete se za mě. Strašně se bojím. Dík

23.5.2014 17:22 - © redakce

Ahoj Nelo, spolehni se, budeme na Tebe myslet! Hodně sil a pokoj v srdci. P.

22.5.2014 17:12 - ???

Ahoj redakce :) mám dva dotazy: 1.jaký je prosím rozdíl mezi námi katolíky a církví bratrskou? Co oni na rozdíl od nás uznávají a co ne? 2. Dříve jsem si myslela že duchové neexistují, ale viděla jsem dokument na tv Noe a tam bylo o vymítání ďábla atd. na křesťanském táboře jsme si taky řikali, že je tu něco. Nevím co si mám o tom myslet. :/ nebo někdy čtu článek, jak se někomu někdo objevil a tak. :D děkuji snad to je aspoň trochu srozumitelně napsáno Děkuji za odpovědi

26.5.2014 11:06 - © P. Jan Balík

Milá tazatelko, 1) jaký je rozdíl mezi katolíky a církví bratrskou? Předně v chápání svátostí. Katolíci věří, že Ježíš nabízí lidem svou sílu (milost) především ve svátostech: křest, biřmování, eucharistie, smíření, kněžství, manželství, pomazání nemocných. Všechny svátosti vycházejí od Ježíše a v evangeliích jsou přímo věty Pána Ježíše o ustanovení některých svátostí (křest, eucharistie, smíření, kněžství). A tyto svátosti jsou kromě křtu vázány na službu kněze - muže, kterému byla uprostřed společenství svěřena Bohem - tedy svěcením, služba svátostí. Církev Bratrská zná jen svátost křtu právě proto, že nemá svěcené kněze, ale pouze jmenované pastýře - lidi, kteří předsedají shromáždění a kážou. Z toho také vyplývá, že výklad Bible je v církvi bratrské svěřen ne především biskupům (svěceným služebníkům, nástupcům apoštolů), ale předsedajícím, sboru starších. Na druhou stranu, snad právě proto, že členů není tak veliký počet, jedná se často o lidi oddané Pánu, milující Boží slovo a žijící v intenzivnějších společenstvích. 2) Duchové existují. Kromě lidí stvořil Bůh anděle. Někteří andělé od Boha odpadli, to jsou zlí duchové. Dobří andělé nám pomáhají (anděl strážný). Zlí duchové mohou člověka pokoušet k odpadnutí od Boha, ke hříchu. Dobří andělé nám na cestě za Bohem pomáhají. Tedy svět andělů existuje. Modli se k svému andělu strážnému, pros ho o podporu a ochranu. Žij s Bohem, modli se, využívej svátosti, čtí Písmo. A pak se neboj zlého ducha. Ten nám vnuká špatné myšlenky a pokouší ke zlému. Ale kdo žije s Bohem, žije v milosti posvěcující, má kolem sebe jakoby ochrannou vrstvu, je Bohem chráněn od pokušení a má sílu pokušením, která v určité míře má každý, odolat. Dnes se často hovoří o zvláštnostech, které se stávají zcela mimořádně. Vymítání ďábla, tzv. exorcismus, ten je třeba pouze ve výjimečných případech, kdy se prokáže posedlost. V evangeliu Ježíš vyháněl zlé duchy. Je třeba si pamatovat, že svátosti (častá eucharistie a svátost smíření) působí v našem životě jako Boží energetická bomba a především tato milost Boží vyhání z našeho života zlého ducha. Dnes se setkáváme také s mnoha divnými knihami, které píší o andělech, světu andělů atd. Je to často jen slátanina a s vírou to nemá co společného. Takže nedej na ty různé zprávy z jedné či druhé strany, neboj se, ale žij intenzivně s Bohem.

22.5.2014 13:18 - smutná

Ahoj IN , mám dotaz, jak nezahořknout. Jde o to, že už jsem starší (věk radši neuvedu:(() a ještě jsem neměla žádného přítele. Mám hodně kamarádek a fajn život, občas mě ale toto trápí:((jak mám prostě nezatrpknout, že ještě nikoho nemám? A co když nebudu mít nikoho nikdy? Jak mám být trpělivá? Díky

26.5.2014 13:04 - © redakce

Milá smutná, láska je trpělivá. Je to první vlastnost lásky, o které píše apoštol Pavel ve 13. kapitole 1. listu Korinťanům. Lásku si nemůžeme vynutit. Co ale dělat můžeme (můžeš), je rozvíjet kolem sebe přátelské vztahy, nebát se do nich víc investovat, nebát se hledat si nové koníčky, navazovat nová přátelství, prostě nesedět jenom doma a nesmutnit, že nikoho nemám - žít pro druhé. Jedině tak člověk nezahořkne a navíc tím spoustu získá. Jedna holka, kterou znám, začala s prvním klukem chodit ve 27 letech a dnes má šťastnou rodinu. A nikdy na mě nepůsobila zahořklým dojmem - jezdila na tábory, podílela se na přípravě různých akcí, chodila s kamarády ven, zvala nás k sobě, jednoduše žila naplno a aktivně, modlila se za svého partnera a ten pravý se objevil. Tehdy, když to nejmíň čekala ;-) Třeba Tě to povzbudí. Pomoci by Ti mohl i jeden z našich článků: http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/vsichni-uz-s-nekym-chodi-jen-ja-porad-nic-fjg.htm Myslím na Tebe! ;-) P.

22.5.2014 13:13 - nnnnnn

Ahoj In, chtěla bych ještě něco dodat k té masturbaci. Doktoři říkají, že to není zdraví škodlivé, já si ale osobně myslím, že to škodlivé být může. Nejsem doktor, myslím si ale, že když např. 14letý kluk začne masturbovat, dělá to často, hodně navíc bez spojení se ženou - "prostě jen vydráždit a ven" atd. že si skutečně může svůje pohlavní orgány časem nějak poškodit. Trošku se bojím tohoto rizika

Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11  >>  568