Vložit nový příspěvek

26.2.2014 07:18 - © redakce

Ahoj Paty, na Tvůj první dotaz odpověděl P. Jenda Balík: Když se zlomí v ústech hostie? Nestane se nic. Když kněz přijímá eucharistii velkou, vždy ji láme a to někdy i v puse. Proč se tedy říká, že bychom neměli hostii v puse lámat? Myslím, že to vzniká z toho, že se dětem zdůrazňuje, že hostie - Ježíš - je vzácný pokrm a mělo by se s ním v ústech zacházet uctivě. Proto hostii normálně nekoušeme. Dostala by se do zubů atd. Takže uctivost ano, ale není problém, když se hostie v ústech zlomí. A ke Tvé druhé otázce: Nejsme si jisté, ale je možné, že máš na mysli svatou Giannu (Janu) Molla, o které si můžeš více přečíst tady: http://catholica.cz/?id=1489 . U nás v České republice se za nenarozené děti obětovala Anička Zelíková, ale ta zatím nebyla prohlášena za svatou ani blahoslavenou. Ale její životopis určitě stojí za přečtení: http://www.anickazelikova.cz/zivotopis.html . Jinak nás v redakci žádná podobná světice nenapadá. Měj se moc hezky! P.

24.2.2014 18:02 - eMko

ahojte :) chtěla jsem vám jen povědět něco o tom, co jste tady řešili s "Markétou". Já osobně mám Hunger games moc ráda, ale to samozřejmě neznamená, že na tom musí být všichni stejně :). Zaprvé je to se mnou tak, že jsem nečetla knihu a film jsem viděla pouze první díl (- takže nevím jestli si nebudu proti dalším dílům třeba protiřečit). Mě se ale film líbí ne proto, že je v něm důraz na násilí, ale právě proto, že hlavními hrdiny jsou mladí lidé, kteří jsou k násilí nedobrovolně přinuceni a musí se s tím nějak poprat... Jak třeba Peeta Melark říká Katniss: "Kéž bych jim ukázal, že jim nepatřím... že mě nevlastní". Myslím, že pointa je právě to, že i "malí" lidé se můžou postavit veliké nespravedlnosti, špatnosti a násilí. Samozřejmě se vám film líbit nemusí, to vám neberu, každému se líbí něco jiného, jen jsem chtěla vyjádřit svůj názor :) (p.s. když mi kamarádka poprvé říkala, o čem film je, myslela jsem si - co je to za horor??? a potom jsem byla velice mile překvapena :) ). Díky minimálně za přečtení a popřemýšlení :)

25.2.2014 07:33 - © redakce

Ahoj eMko,moc děkujeme za zajímavý názor, který stojí za zamyšlení. Když jsme se poprvé setkali s filmem Hunger games, řešili jsme, zda ho zařadíme do časopisu, s jednou naší redaktorkou, která má velký přehled pokud jde o filmy, a i tento film viděla. A ona tehdy řekla, že by ho holkám právě kvůli těm scénám plným násilí nedoporučila. Každopádně tohle je zajímavá nová informace a určitě se nad tím zamyslíme i z jiného úhlu. Ještě jednou děkujeme za postřeh a přejeme krásný den! ;-) P.

23.2.2014 16:24 - Terka

Dobrý den, nevíte prosím kdy a kde bude další celostátní setkání mládeže? :)

24.2.2014 13:03 - © P. Jan Balík

Výtečný dotaz. Tak prvně je dobré plánovat účast na Světovém dnu mládeže v Krakově, který se koná koncem července 2016. A celostátní setkání mládeže je plánováno zřejmě o rok později na srpen 2017.

22.2.2014 13:40 - Ta utrápená

AHOJ IN!!!!!!! SPĚCHÁÁÁ!!!!!Dnes jsem to dostala a strašně se to bojim říct mamce. nevim jak. stzdim se. teď je v praci a večer přijdev 18h. Bojim se že to řekne ostatním....

24.2.2014 12:51 - © redakce

Ahoj, asi už je pozdě, ale přes víkend v redakci nejsme, proto se k tvému vzkazu dostávám až teď. Nejspíš jste si to už s mamkou vysvětlily, tak jenom několik slov: Menstruace není nic, za co by ses musela před mamkou ani kýmkoli jiným stydět. Je to běžný proces, znak toho, že dospíváš. Zažily to miliony žen před Tebou včetně Tvé mamky. Nejspíš i ona sama se cítila trapně, když to měla své mamince říct, protože to pro ni byla nová situace. A proto Tvé pocity chápe (pochopila). Tak ještě jednou i pro příště: Nemáš se vůbec za co stydět, možná se nějakou dobu budeš cítit nepříjemně, když se dostaví menstruace, ale časem si zvykneš a přijmeš ji jako běžnou součást života (a jednou ji i možná oceníš jako velký dar). Ať se Ti daří! P.

22.2.2014 01:03 - Arwen

Milá redakce, předně vám chci strašně moc poděkovat, že přinášíte do tohoto světa něco úžasného a ukazujete mladým holkám, že se dá žít šťastně a přitom čistě. Vy jste mi taky pomohli upevnit můj názor, že sex patří až do manželství. Přijde mi, že většina holek to stejně tak nějak ví, že je to tak správné, ale nechá se přemluvit svým přítelem. Aspoň u některých mých kamarádek to tak bylo. A to je taky důvod, proč vám píšu. Od malička jsem věřila, že ženy jsou s muži rovnocenné a vždycky by měly jít za svými sny a cíli a nikdy nedělat to, co samy nechtějí a nenechat si od nikoho poroučet. Proto mě strašně trápí, když například týraná žena neodejde od svého manžela, prostě to nedokážu pochopit. Vždycky jsem měla takový ochranitelský syndrom, co se týče slabších jedinců, jako jsou ženy, děti a zvířata. A proto když třeba slyším v zprávách, že nějaká žena v Indii byla znásilněna a zabita, nemůžu spát, mám pocity vzteku a smutku, na nic se nemůžu soustředit. Přijdu si strašně bezmocná, že nemůžu pomoct ostatním lidem. Radši už se nedívám ani na zprávy, protože já se prostě nemůžu vyrovnat s jakoukoli nespravedlností. A tak se ptám, jak se těchto pocitů mám zbavit? Tohle se mi stávalo už když jsem byla dítě, ale pak to nějak přešlo, protože jsem si často říkala, že nesmím myslet na věci, které stejně nemůžu změnit. Jenže teď si říkám, že se takhle sama vědomě oslepuju a žiju v umělém štěstí, když jsou všude ve světě umírající a trpící lidé. Nevím, jak to vyjádřit, ale na jednu stranu bych chtěla na všechno zapomenout a být znovu šťastná, na druhou si ale říkám, že nesmím zavírat oči před takovými věcmi. K čemuž směřuje moje další otázka: Neznáte nějakou organizaci, třeba křesťanskou nebo i jinou, která pomáhá ženám? Jak se zapojit? Hledala jsem už něco na internetu, ale moc jsem toho nenašla. Chtěla bych pomoct všem těm ženám v rozvojových zemích, se kterými se zachází jako s věcmi, možná ještě hůř, ale taky bych chtěla, aby i evropské ženy byly více emancipovanější, měly rády samy sebe a nenechaly nikoho, aby jim ubližoval. A třetí věc není dotaz ale prosba :) Prosím vás, abyste nikdy nepřestali ve svém časopise holkám připomínat, jak jsou úžasné a výjimečné a že k tomu nepotřebují žádného kluka, protože jsou skvělé samy o sobě a že můžou dosáhnout čehokoli budou chtít. Děkuju vám za vše :)

26.2.2014 07:23 - © P. Jan Balík

Milá Arwen, děkujeme, že náš časopis vnímáš jako přínos. Díky. Povzbuzuje nás to. A nyní k tvé otázce. Utrpení ve světě je. Písmo nám říká, že bolest a utrpení jsou následky hříchu. Co tedy dělat? Nenechat se fascinovat zlem. Na jednu stranu je ve světě moc nespravedlnosti. Ale o tom dobrém, kterého je vždy více, se v médiích nehovoří. Už jsi slyšela v televizi zprávu, že se sousedka smířila se sousedkou, že si odpustily? Ne! Ale jakmile se kdekoliv stane něco špatného, hned se to vypráví po celém světě. Tím nechci banalizovat problémy. Ale je důležité nenechat se fascinovat zlem. Co tedy dělat? Pomodlit se. Jakmile slyším o neštěstí druhého, je dobré ihned v duši říci: Bože, žehnej jim. Bože, pomoz jim. A je to. Modlitba je skvělý dobrý skutek, má moc a pomáhá. Ty sama zlo ve světě nezměníš, ale máš moc vyprovokovat svou krátkou modlitbou Boží pomoc, Boží milosrdenství. A ještě k té organizaci. Abych řekl poctivě, moc různým organizacím nevěřím. Ale máme třeba Papežská misijní díla http://www.misijnidila.cz/. Tam je možné pomáhat konkrétním lidem. Nebo Charita má adopci na dálku - to je možnost, jak nějaké děvče podporovat, aby dostala vzdělání. http://praha.charita.cz/zahranici/adopce-na-dalku/ Takže pomáhat lze. Nevím, kolik ti je let, ale pokud máš chuť, moc doporučuji přečíst si: Mulieris dignitatem. Je to list papeže Jana Pavla II. o důstojnosti a povolání ženy. Je to trochu náročnější četba, ale super. http://www.farnoststrasnice.cz/doky/e-knihovna/mulieris-dignitatem.pdf Žehná P. Jenda

21.2.2014 23:14 - Markéta

Před nějakou dobou jsem si založila knižní blog. Budu moc ráda, když nakouknete a pak mi napíšete, jak se Vám líbí. Jak vizuálně, tak i obsahově. Moc děkuji. marky-knihy.blogspot.cz P.S.: Teď jsem is ještě všimla Vaší odpovědí o Hunger games. Ten film i knihy miluju, doslova ;-) ale nikdy jsem si vlastně neuvědomila to s tím násilím. Myslíte si, že je pro ně, jako pro katoličku ten film a knihy špatné? Děkuji

24.2.2014 16:32 - © redakce

Ahoj Markéto, tvůj blog se nám moc líbí, určitě to může být i inspirace pro další čtenářky. ;-) Je skvělé vědět, že je pořád spousta lidí, které baví číst, protože ani sebelepší film nenahradí prožitek z hezké knížky. Pokud jde o Hunger games, zeptali jsme se otce Jendy Balíka, který odpověděl: Milá Markéto, umění rozvíjí člověka, protože odráží krásu Boha. Jakmile se v literatuře, hudbě, filmu, malířství propagují negativní lidské vášně a oslavuje se násilí, nevázaný sex, sobectví, rozvody, konzumní životní styl, jedná se o upadlé umění. V čem je nebezpečné? V tom, že nám do podvědomí zasouvá vzorce jednání, které jsou špatné. Oslabuje v nás rozhodnutí jednat dobře. Jednou na setkání mládeže řekl herec Lukavský, aby se mladí nedívali na televizi, že se tam naučí řešit všechny problémy špatně (např. rozvodem). Co Ti tedy konkrétně poradit? Zamysli se: Kolik času věnuješ tomu upadlému umění a kolik času četbě kvalitní literatury, sledování kvalitních filmů? Je to alespoň půl na půl? Kolik času věnuješ četbě beletrie a kolik času Písmu a kvalitní četbě náboženské? Je to aspoň půl na půl?

21.2.2014 09:14 - bublinka

Dobrý den, mám na vás takový dotaz. Chodím s přítelem už přes 5 let. A řekla bych, že jsem docela normální pár:-D občas se pohádáme ale nic extra. Asi jako každý jiný pár. Problém je v tom, že jeho matka mě nesnáší. Opravdu nevím co jí vadí přítele mám opravdu ráda, ale ona by ho asi měla nejraději pro sebe. Je pravda, že u nich moc dobře nefunguje domácnost Jako manžel a manželka. A proto si myslím, že si chce svého syna udržet co nejvíce doma. Aby nebyla pak v pozdějším věku sama. Pořád na mě něco má. Pořád přítelovi naznačuje, že by se měl semnou rozejít atd.... A já ni prostě strašně žárlím. Vůbec nerespektuje soukromi a dokonce mě ani nedala vědět, že přítel je v nemocnici! a to má moje číslo! Chápu, že byla ve stresu atd... Ale já o něm celé 3 dny nic nevěděla a mám taky jen jedny nervy. Taky mu pořád vyvolává když je semnou a to se nevidíme tak často. Zkoušela jsem to sní řešit, ale opravdu to nejde. A taky jsem to říkala přítelovi, ale on se pořád tomu nějak vyhybá. Stále mu aasi příjde, že je vše v pohodě, ale já se nechci celý život přetahovat sní o něho. Přemýším, že se sním rozejdu, ale mám ho ráda opravdu strašně moc a dokážeme se domluvit na dost podstatných věcech co se týká budoucnosti. Co mám tedy dělat? Myslíte, že dělám něco špatně?

24.2.2014 14:15 - © redakce

Ahoj bublinko, děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Píšeš, že mamka tvého kluka tě nesnáší a ty na ni žárlíš. V tom je možná jádro celého problému - ona žárlí na tebe a ty na ni. Ona cítí ohrožení své role jako matky, ty zase ohrožení vašeho vztahu. Protože si ale příbuzné nevybíráme, a ty bys se svým klukem, ráda zůstala, budeš se muset se svou budoucí tchyní snažit vycházet. Něco změnit by se mohlo poté, co se vezmete a odstěhujete (je lepší alespoň v prvních letech po svatbě bydlet dál od rodičů, abyste dokázali začínat jako nová rodina). Jeho mamku nezměníš tím, že vůči ní budeš cítit zášť a žárlivost. Pokud něco druhého člověka mění, pak je to láska. Možná už jsi (třeba zrovna ve včerejším evangeliu ;-)) slyšela o tom, že máme milovat i své nepřátele. To opravdu není jednoduché. A bez Boží pomoci nemožné. Začni se proto za vztah mezi vámi - dvěma soupeřícími ženami - modlit. A snaž se k ní chovat tak, jak bys chtěla, aby se ona chovala k tobě. Buď trpělivá. Nezapomínej, že k lásce patří kříž a oběť. A žádný zápas nejde vyhrát bez boje. I když možná nebudeš ze začátku vnímat v jejím chování žádnou změnu, vytrvej. Nikdy nevíš, co se odehrává uvnitř. Ale jedno platí: láska plodí lásku, nenávist plodí nenávist, žárlivost plodí žárlivost,... A ještě jedno: Neznamená to, že si máš nechat "skákat po hlavě". Ale když se tě něco dotkne, mluv o tom otevřeně s ní (např. Vím, že to máte těžké, ale dotklo se mně, že jste řekla... apod.). Komunikace je důležitá v jakémkoli vztahu. A kdoví? Třeba je to právě nedostatek vzájemné důvěry a upřímnosti, co vás od sebe vzdaluje. Držíme palce a myslíme na vás na obě, ať se vám podaří na vztahu mezi vámi pracovat. P.

19.2.2014 21:04 - Markét

Ahoj In, nevím, jestli tady už někdo takový požadavek měl, ale nechtěli byste dát do Inu článek o Hunger games...je to hrozně super kniha a skvělej film...docela dost se teď o tom ví. A já to zbožňuju, snad vám to nevadí, že vám to píši. :-) Jste skvělí!!! :-D

20.2.2014 07:23 - © redakce

Ahoj Markét, děkujeme za pochvalu! ;-) Podobný požadavek už jsme jednou měli, ale nechtěli jsme psát o filmu, kde je otevřeně propagováno násilí. Přece jenom máme i mladší čtenářky. Zvážíme to ještě jednou a uvidíme, zda se nám článek podaří nějak zařadit. Měj se moc krásně! ;-) P.

19.2.2014 20:48 - Neža

Díky že jste! Mám děsně moc ráda váš časopis jste prostě nej:) teď jsem zrovna hrozně šťastná protože Pán vyslyšel moje prosby(i Panna Maria) a tak jim děkuju i prostřednictví tohoto! Buďtě dál tak super :D

20.2.2014 07:20 - © redakce

Ahoj Nežo, radujeme se s Tebou a ze srdce děkujeme za pochvaly! :) Hned máme hezčí den! A Tobě přejeme, ať jsi nadále šťastná. ;-) P.

18.2.2014 19:49 - :D

Dobrý den, jaké dárky (např.) zasíláte v dárkovém předplatném? Vím, že to chcete mít jako překvapení, ale napište mi alespoň něco podobného, jako to, co by to mohlo být a jestli je to účelové nebo jen nějaká drobnost k ničemu :D. Mamku to totiž zajímá. Díky za odp.

19.2.2014 10:09 - © redakce

Ahoj :D, dárky budou spíš praktického rázu (např. šátek, náušnice, něco do školy,...) Je to zatím výhledové a mohou se změnit, přesný rozpis nemáme. Snad Ti tato odpověď stačí. Měj se moc hezky. P.

17.2.2014 19:56 - Alice (15)

Dobrý den, už dlouho jsem zamilovaná do jednoho kluka - bude mu 18 let z kroužku. Mám pocit že si v mnoha věcech hodně rozumíme.Myslím, že jsme kamarádi, nebo tak něco mezi tím. Jenže zřejmě ho doposud nenapadlo, že by mezi námi mohlo být něco víc než jen kamarádi. Hodně se baví s holkami, jen se mnou v kroužku prohodí občas nějaké slovo, spíše si píšeme přes facebook to si rozumíme a doplňujeme se, ale když se vidíme mám pocit jako kdybych mu byla ukradená, asi ke mně nic necítí, ale já k němu jo. Myslím na něj denně. Štve mě taky to že s ostatníma holkama se nasměje, hlavně s jednou, se kterou se i obejmul a plácnul si, možná jen s kamrádství, jen nepžijdu na to proč mi nikdy nenapíše na facebook sám od sebe , vždycky píšu já, a docela často, nevím jestli mu to vyhovuje ale pokaždé mi odepíše a bavíme se spolu. Poraďte mi prosím co mám dělat, je mi hloupé mu říct narovinu co k němu cítím, když to zřejmě on tak necítí, ale nedokážu na něj přestat myslet, když se v týdnu vídáme v kroužku, zapomenout na něho nejde. Mám pocit, že nás něco spojuje, ale jak říkám nevím jak to vidí on. Co mám udělat abych se tím tolik netrápila :(( Děkuji moc za radu.

Strana: 1  <<  19 20 21 22 23 24 25 26 27  >>  568