IN! - dívčí svět

- prázdniny jako výzva
- 5 předsudů o věřících
- pomoc, mám problém

Hlášky, myšlenky, moudra

Opravdový přítel je ten, kdo ti nabídne ruku a dotkne se tvého srdce.

neznámý autor

Redakce

Purkyňova 5
772 00 Olomouc 2-Hodolany
e-mail: redakce@in.cz

Marie Stejskalová, šéfredaktorka tel.:: Ukázat vizitku

Petra Čížová, redaktorka tel.:: Ukázat vizitku

Marta Kulatá, redaktorka tel.:: Ukázat vizitku

Marie Žeravíková, produkční tel.: 775 598 603: Ukázat vizitku

Zbyněk Pavienský, fotograf a grafik tel.: 775 598 601: Ukázat vizitku

Zpět

Vizitka: :
Ahoj, srdečně vás zdravím a jsem moc ráda, že od října 2012 můžu být redaktorkou časopisu IN!:-)

Životní heslo::
Moje biřmovací motto zní: „Hledejte Boží království a ostatní vám bude přidáno.“ I když na něho občas zapomínám, vždycky se ukáže, že kde Bůh není na prvním místě, tam se nedaří… A když se Pána naopak člověk poctivě snaží hledat, dějí se zázraky… A taky výrok Matky Terezy: „Úsměv je náš hlavní skutek lásky.“

Nejoblíbenější zpěvák: :
Mám ráda křesťanskou hudbu – scholy a tak – ale…ehm…ano, taky jsem propadla mimo jiné kouzlu Tomáše Kluse. Jinak třeba Karel Kryl, Karel Plíhal nebo Jaromír Nohavica…chytré texty a ne zbytečně složité melodie. Ale rozhodně nepohrdnu ani klasickou hudbou nebo hity ze 60., 70. nebo 80. let.

Nejoblíbenější kniha::
Studuju literaturu, takže v těch kopách knih, co musíme (a někdy i chceme) přečíst, není lehké najít jen jednu… Mám ráda Jana Čepa, Jana Skácela nebo Dostojevského, uchvátila mě kdysi v šestnácti taky Tolstého Vojna a mír… Ale na celé řadě vede Bible, každodenní pokrm pro duši a „slovo plné života a síly“.

Nejoblíbenější film: :
Asi Život je krásný – bláznivá, dojemná i smutná italská komedie odehrávající se za války, ve které tatínek dokáže tak zapřít sám sebe, že zachrání život svému synkovi v koncentračním táboře… Název hovoří sám za sebe:).

Nejoblíbenější místo z Bible::
Těžko vybrat v té záplavě krásných slov… Ale třeba už zmiňované biřmovací motto nebo Ježíšova slova při poslední večeři v Janově evangeliu… „Nazval jsem vás přáteli.“ Nebo „Vzchopte se, já jsem přemohl svět!“

Nejoblíbenější vtip: :
Skoro jediný, který si pamatuju, se jmenuje „prase s kytarou“…ale nedá se napsat, jsou k němu potřeba i gesta:).

Kdo je Tvým vzorem?:
Spousta svatých – třeba svatý František, Filip Neri, Don Bosco, Matka Tereza – ale i někteří lidé, které potkávám tady na zemi… Každý může člověka inspirovat jinak a v jiné oblasti, ale nesmíme zapomínat na svou zcela originální životní cestu:).

Jaké jídlo nejraději jíš?:
A že jím ráda!:) Mám moc ráda českou kuchyni – svíčkovou, vepřo, knedlo, zelo – ale taky třeba italskou – pizzu nebo těstoviny s různými omáčkami… A nemám ráda nic hořkého, snad kromě grepu.

Jaké jídlo nejraději vaříš?:
Ne ty úplně tradiční, spíš ráda občas vyzkouším nějakou novou omáčku nebo zabrousím do zahraničních receptů… Ale celkově vařím ostudně málo!

Kolik máš sourozenců? :
Mám jednu o tři roky starší sestru Terezku. Vystudovala jadernou fyziku a je geniální téměř na všechno…A máme to štěstí, že jsme odmalička nejlepší kamarádky.

Kolik máš dětí?:
Zatím žádné, tak uvidíme, jak Pán Bůh dá:).

Jak ses dostal(a) k práci v IN!?:
Už před několika lety mě P.Pavel Šupol doporučil jako člověka, který by čas od času místo něho mohl něčím obohatit hudební rubriku… Tak jsem sem tam psala nějaké články a letos v květnu mě kolegyně jako externí redaktorku pozvaly na novinářský kurz do Prahy… S chutí jsem jela a tam mi šéfredaktorka Maruška řekla, že možná budou shánět novou redaktorku… Od té doby jsem o tom přemýšlela a zjistila jsem, že bych to asi moc chtěla dělat:). A pak už to šlo s Boží pomocí tak nějak samo…

Co pro Tebe vytváření časopisu znamená?:
Moc ráda píšu, vždycky jsem chtěla dělat něco v církvi a taky mám blízko k mladým (i když sama ještě mladá jsem:)), už teď můžu říct, že jsem díky IN! poznala několik skvělých lidí…to všechno dokazuje, že je to pro mě velká radost a čest. A taky IN! Vnímám jako službu, jako světýlko, které může v dnešním mnohdy tmavém světě trochu problesknout…

Co na sobě nejraději nosíš?:
Jsem spíš sukňový typ, ale taková ta kostýmková elegance je mi zase vzdálená…takže nejraději pohodlnou sukni a tričko nebo halenku…

Na jaký hudební nástroj hraješ?:
Hraju od šesti let na klavír a je to moje velká láska, i když nejsem světový virtuóz. Když jsem doma, prakticky každý den si aspoň chvilku něco zabrnkám (hlavně hosanovky a podobně ) a dělá mi to radost.

Nějaká příhoda z Tvého života:
Takových příhod je. Ale ta, co mi zatím nejvíc změnila život, byla veselá i hluboká… Odmalička jsem byla pokřtěná, ale nepraktikující, až asi ve třinácti jsem se čistě platonicky, ale bláznivě zamilovala do jednoho staršího kluka od nás ze školy a zjistila jsem, že je to místní ministrant… Začala jsem kvůli němu s věřící spolužačkou chodit na dětské mše, až mě pan farář oslovil, jestli bych nechtěla chodit do náboženství a jít k 1. svatému přijímání. Přijala jsem, a tak jsem na Štědrý den 2004 přijala poprvé Tělo Kristovo… Trvalo ale ještě víc než rok, než jsem se skutečně obrátila a přestalo mi úplně jít jenom o zmiňovanou platonickou lásku… V patnácti jsem byla na své první postní duchovní obnově v Rajnochovicích, a tam se lámala moje životní cesta… Při krásné probrečené adoraci mi došlo, že Bůh je všechno a že PRO MĚ umřel…a od toho dne se začaly věci ubírat úplně jiným směrem. A když se na to dívám zpětně, plyne z toho ještě jedno poučení: Pán Bůh má smysl pro humor:).

Zpět