IN! - dívčí svět

- prázdniny jako výzva
- 5 předsudů o věřících
- pomoc, mám problém

Hlášky, myšlenky, moudra

Opravdový přítel je ten, kdo ti nabídne ruku a dotkne se tvého srdce.

neznámý autor

Nadační fond

P. ThDr. Jan Balík, předseda správní rady tel.:: Ukázat vizitku

IČO: 272 43 940
č.ú. 1414 97 399/0800 Česká spořitelna Praha 5
e-mail: nadacni.fond@in.cz

Adresa sídla:
Kostelní náměstí 16, 148 00 Praha 4 - Kunratice

Korespondenční adresa:
Ke Strašnické 10, 110 00 Praha 10 - Strašnice

Formulář na vyžádání složenky k převodu peněžních prostředků najdete zde. Za jakoukoli pomoc upřímně děkujeme.

Zpět

Moje vizitka:
P. Jenda Balík

Kde teď působíš?:
V současné době jsem knězem v pražské farnosti ve Strašnicích. Máme zde krásný moderní kostel Panny Marie.

Kdy a kde jsi se narodil a jak jsi se stal knězem?:
Narodil jsem se v srpnu 1965 v Benešově u Prahy. Tatínek byl trvalým jáhnem. Jak on, tak i moje maminka již zemřeli. Velice na ně vzpomínám, protože se jim podařilo předat mi víru a to hlavně svým příkladem, když jsem viděl tatínka jak klečívá a modlí se, maminku jak ráno rozjímá, tak i svou ochotou se mnou diskutovat. Po maturitě jsem dva roky pobyl na vojně. Pak jsem studoval teologii v Litoměřicích. Po kněžském svěcení v roce 1991 jsem dostal zodpovědnost za vznikající diecézní centrum pro mládeže a centrum života mládeže - Nazaret v Praze Kunraticích. Zároveň jsem měl na starost i jednu farnost. Zapojoval jsem se do práce Sekce pro mládež ČBK především jako její tiskový mluvčí a pak jsem ji několik let vedl. Jsem přesvědčen, že jsem dostal povolání ke kněžství jako dar Ducha svatého po biřmování. Bylo mi 13 let a volání bylo náhlé, silné a nikdy mě neopustilo. Knězem jsem opravdu rád. Je zajímavé, že moje kněžské povolání bylo spojeno s myšlenkou služby mladým lidem. Beru to jako Boží dar, že jsem mohl svou energii věnovat především evangelizaci a formaci mladých lidí. Vždy bylo pro mne důležité, abych svoji víru prožíval s druhými v malém společenství. Nejprve to bylo mezi mladými, později s kněžími.

Kdo Ti nejvíce pomohl na této cestě?:
Rodiče, kteří mne vždy podporovali, snažili se, abych měl dobré přátele a pak také tím, že mi ukazovali, že knězem se člověk musí stát na 100%. Pamatuji si, že když jsem poprvé mamince řekl, že bych se stal knězem, nic mi nezakazovala, ale ani nejásala, že jsem vyplnil její sny. Tehdy mi vážně řekla: "Bylo by to krásné, ale to bys musel být knězem pořádným." Pak jsem se jako gymnazista setkal s hnutím fokoláre a s několika výraznými kněžskými osobnostmi, kteří byli mou pomocí na cestě ke kněžství. Rád jsem jezdil na faru do Příchovic. Tři kněze jsem pravidelně navštěvoval a měl jsem v nich takové duchovní vůdce.

Kolik máš sourozenců?:
Mám starší sestru a mladšího bratra.

Jaké máš vzory?:
Kromě tatínka a maminky, o kterých jsem již hovořil, to jsou různí kněží, které jsem měl možnost poznat a kteří mi svým životem ukázali vzor kněžského života. Za všechny bych rád jmenoval Mons. Karla Pilíka, P. Bohumila Koláře a pana biskupa Jaroslava Škarvadu. A z těch, kteří jsou již v nebi? Na prvním místě to je papež Jan Pavel II. - papež mladých. Jako kněz se také mnohdy setkávám s tím, že lidé jsou ochotní pro Pána Boha velkých obětí, a to je chvíle, kdy se mi stávají vzory třeba i ti kajícníci, kteří přichází ke svátosti smíření nebo nemocní, které navštěvuji.

Nejoblíbenější místo v Bibli:
Je jich celá řada. Krásná mi připadají ta místa, kde Ježíš počítá s velkorysostí mladých lidí. Tak například rozmnožení chlebů, kdy mladý chlapec se svých nejprve zřekne a dá je Ježíšovi, má odvahu, a Ježíš jeho dar použije (Jan 6, 1-15). A pak místa, kde se hovoří o důvěře k Pánu Bohu např. Žalm 23 - Hospodin je můj pastýř.

Jak jsi se dostal k práci na časopise IN!? :
Je to jedno z velkých dobrodružství, do kterého mne přivedla jistě Vůle Boží. Na Sekci pro mládež se delší dobu obraceli rodiče a mladí s tím, že by měl vzniknout časopis pro náctiletá děvčata. Nejprve jsme tomu nevěnoval moc pozornost, ale když se žádosti opakovaly, cítil jsem za tuto myšlenku zodpovědnost. Navštívil jsem okolní země a zkoumal jejich zkušenosti. Sekce pro mládež se pak jednomyslně za projekt postavila a začala doba tří let, kdy se časopis připravoval. Bůh poslal do cesty ty pravé lidi a náš realizační tým je především společenstvím lidí, kteří se modlí a pak společně pracují. Redakce sídlí v Olomouci, vydavatelství v Jablonci, tiskárna a grafik jsou v Pardubicích, marketing v Praze. Byl založen i nadační fond, který shromažďuje finanční prostředky na časopis. Cena je totiž stanovena tak, aby byl časopis dostupný. Ale skutečné náklady jsou dvakrát až třikrát vyšší.

Na jaký hudební nástroj hraješ?:
Hraji na kytaru a rád zpívám

Co děláš ve volném čase?:
Trochu sportuji, ale hlavně mám rád hory. Když si potřebuji odpočinout, tak vyrazím do přírody. Dovolenou většinou trávívám na horách spolu s kněžími z mého společenství.

Čeho si vážíš u mladých lidí?:
Ochoty nasadit se pro velké cíle. Mnohdy, zvláště při zpovídání, mě mladí lidé až zahanbí, když vidím jejich odvahu k radikalitě. Mám velkou radost i z toho, že mladí lidí se postupně hlásí i do dobrovolnické služby a mají odvahu jít na rok sloužit do některé vybrané farnosti.

Z čeho máš největší radost?:
Když se setkám s nějakou rodinou, která se nebojí mít více dětí, i když jsou pak chudší. Nebo na snoubence, pro které je samozřejmé, že se snaží žít v čistém vztahu. Když se jednoduše setkám s tím, že Bůh působí v tomto světě, který se nám někdy zdá tak pohanský a špatný.

Zpět