Vložit nový příspěvek

23.9.2013 14:46 - Mája

Ahoj, taky doporučuji film Dlouhá cesta:-)
reagovat

19.9.2013 18:27 - Ahoj

Ahojky holky, už několik let trpím mindrákem. A to kvůli médiím - televize, internet. Nechci aby to vyznělo, že jsem staromodní a divná, jen jsem chtěla zdůraznit, jak strašně mě to ovlivňuje a nemůžu si pomoci - ale i ničí. Připadám si nenormální, když chci se svým partnerem spát až po svatbě, nemám ráda vyzývavý oblečení, a já nevím co ještě. Jistě, ostatní mi tvrdí, že jsem fajn i normální, ale i tak jim to moc nevěřím, bohužel. Nechci aby mě média ovlivňovala, jsem spíš knihomol, na televizi se proto moc nedívám, ale i tak, prostě to na mě působí. Jsem asi jediná na světě:(( Je to těžký, ale doufám, že snad jednou najdu člověka, co mě pochopí:) Máte taky podobnou zkušenost? Jak se s mediálním tlakem vyrovnáváte?
reagovat

20.9.2013 11:40 - :)

Ahoj, nie si jediná na svete, ja mám podobné názory (poznám kopu ďalších ľudí) :) akurát mám to šťastie, že si média až tak nepripúšťam. Mám kamarátov, ktorí majú rovnaké / podobné hodnoty ako ja a to mi veľmi pomáha :)) Nemáš aj Ty nejakých? Nie si /nechcela by si byť v nejakom spoločenstve? ;) Mne tiež dosť pomáhajú rodičia a výchovou usmerňovali/usmerňujú moje hodnoty Držím palce :)
reagovat

20.9.2013 16:00 - eMko

ahoj, vůbec sama nejseš, neboj ;) my například televizi nemáme vůbec, takže se na ní nedívám :D no a to že nemáš ráda vyzývavé oblečení a chceš spát s klukem až po svatbě, na tom jsme taky stejně a myslím, že na tom není nic špatného, pouze jsme odlišní od většiny, proto nás třeba někdo může považovat za divné, ale určitě nejsi sama, neboj ;)
reagovat

18.9.2013 21:05 - Jája

Ahojky, asi jsem divná, ale mohl by mi někdo přeložit nápis na tričkách BELIVE? Děkuji, přeji úspěšný rok a ať vám Bůh žehná! :-)
reagovat

22.9.2013 19:03 - :DD

Ahoj, my doma tky nepouštíme telku :) přijde mi ale že kámošky, který sou furt na fb a tak mají děsně moc kámošů a já se cítím taková odříznutá, protože mě fb nebaví. taky bych potřebovala nějakou dobrou kámošku, myslím, že žádná moje kámoška není na to, abych jí mohla říct všechno, a hlavně třeba věci okolo boha..
reagovat

20.9.2013 12:16 - :)

je tam fak napsáno belive? Podle mě tam má být believe a to znamená věřím :´)
reagovat

18.9.2013 19:45 - ahoj

Ahoj holky me se libi jeden kluk z nove tridy no ale ma to hacek mu se asi libi moje hodne dobra kamoska nevim co mam delat on uz vi ze po nem jedu ale fakt nevim jak to udelat aby si me trosku vic vsimal
reagovat

17.9.2013 22:03 - Ajda

Ahoj holky, tak vidím, že téma "introvertství" se tady probírá ze všech stran. I já se přidám. Řekněme, že víte, že jste introvertky. Taky máte někdy pocit, jako by vás okolí přehlíželo? Máte zkušenost, že když pracujete v nějaké skupince, že se tam všichni baví mezi sebou, a vás přehlíží? Vím, že je to nepříjemné si to vůbec připustit, ale zajímá mě, jestli to tak někdy nemáte, popř. jak se s tím vyrovnáváte? Je to dost těžké, já vím.
reagovat

18.9.2013 09:35 - Lentilka

Takový pocit mám, nebo spíš jsem hodně mívala, teď to je snad lepší.. když jsem byla v pubertě, tak jsem si tolikrát připadala jako pátý kolo od vozu.. všichni ostatní se bavili, ale já nevěděla co říkat a tak jsem byla tichá a přehlížená. Hrozný pocit...
reagovat

18.9.2013 12:07 - Hanula

Takovou zkušenost mám. Zažila sem to dokonce od svým kámošek, od holek se kterýma sem se znala od školky. Prostě bylo nás moc a tak mě nějak přestali potřebovat a byla sem pořád páté kolo u vozu, hrozně mě to mrzelo... Když sme se bavili v kroužku, tak mě ignorovali a za každé jejich případné zareagování na to co sem řekla sem byla nesmírně vděčná, ale bylo to čímdál víc zřídka. Pak mi řekli at za něma pořád nedolézám, nemohla sem to pochopit, protože sme byli předtím pořád kámošky a navíc to byli křestanky. Bavila sem se vždycky s něma, ale měla sem i jiné kamarádky a to jim asi z počátku vadilo, nebo nevím. Taky proto, že sem byla introvert a nechodila s něma vždy všude kam šly. Ale přesto sem se chtěla s něma kamarádit, protože to byli jediné křestanské holky v okolí. Pak sem to pochopila, opravdu o mě nestojí, vystačí si sami, a začala sem si hledat jiné kámošky a s těma už to bylo lepší. Na ty předchozí se nezlobím a bavíme se, ale nějak už ty vztahy nejsou takové jak kdysi, prostě se pozdravíme prohodíme pár slov a stačí. Ani mě to nemrzí, asi to chtěli sami :-)) Pak když sem se bavila s novýma kámoškama tak sem po dlouhé době pocítila co to je být si rovny, nebojovat o pozornost toho druhého, prostě pocítila sem porozumění. HOdně štěstí, hledej takové kamarádky se kterýma si budeš rozumět a které budou k tobě vnímavé, třeba i tady na INu. Mě se tu podařilo najít skvělou kámošku, se kterou se nevídám často, protože je z daleko, ale jinak super.
reagovat

18.9.2013 19:45 - Mikča (18)

Možná je problémem nás introvertů, že často nevíme co říct a když nás něco napadne, bojíme se to vyslovit, abychom se nesetkaly s nepochopením nebo nebyl nějakej trapas... Normální je, že se lidi mezi sebou baví, pošťuchují se, kamarádi si třebas i skáčou do řeči, mají různé poznámky a glosy, ale já ze své vlastní zkušenosti vím, že jsem spíš tichá a lidi pozoruju, poslouchám, co říkají a když náhodou něco řeknu, okolí má pocit, "jako bych se právě probudila" :D ... problém je ten, že mám představu, že se jen smutně zatvářím a moji kamarádi nebo blízcí se hned budou zajímat, co mi je... možná je to tím, že my introvertky si toho u druhých všímáme víc - že jsou nějací smutní, nebo tak, a to samé čekáme od ostatních... A pak možná i taková ta "přehnaná vděčnost" .... vím že to zní divně, ale já jsem si třeba dřív hodně zakládala "svůj svět" na konverzaci s kamarády přes ICQ nebo později fb a nechápala jsem, proč mi kamarádi postupem času přestali odepisovat... důvod byl jednoduchý, byla jsem vždycky tak šťastná, když si se mnou někdo psal, že jsem mu pak i já sama začala psát každý den... později jsem poznala, že tady tyhle konverzace spíš moje kamarádství ničí a pokřivují můj pohled na mé přátele... v tomhle celém problému komunikace s okolím mi hodně pomohl kolektiv na střední škole, přesněji na katolickém gymnáziu, kde teď studuju... mám skvělé spolužáky a naučila jsem se, že někdy je taky potřeba říct svůj názor, někdy je dobré naopak mlčet; že můžu druhé i trochu pošťuchovat a nebát se dát se s někým do řeči klidně o obyčejných věcech jako je počasí nebo úkoly do školy - ale prostě si s ním povídat... nevím, jestli jste něco z toho mého sáhodlouhého příspěvku pochopily, nemohla jsem všechno vypsat, jak bych chtěla, bylo by to pomale na celou knížku :D ... ale kdybyste některá chtěla, můžete mi napsat na můj e-mail, bude v redakci, ráda si s váma popovídám :)))
reagovat

25.9.2013 18:14 - :) Introvertka :)

Ahoj :) Jsem introvertka a ten pocit, že mě někdo přehlíží mám často, nevím proč... Někdy je mi z toho do pláče, jindy se prostě snažím zapojit do diskuze, a nebo jen poslouchám a občas se usměji. Zdá se mi, že na ostatní nedokážu působit správným dojmem, proto o mě nemají zájem. Snažím se být sama sebou a někdo třeba nepochopí, že nemám chuť ''kecat'' jako každý jiný. To neznamená, že se s nimi nechci bavit, jen prostě nemám náladu a chuť, tím jak se někdy zamyslím... No, snad to někdo pochopil :)
reagovat

17.9.2013 17:29 - Jája

Ahoj holky, nevíte, jaký je rozdíl mezi operetou a muzikálem? Díky :)
reagovat

18.9.2013 17:04 - mia

Ahoj, opereta je spíš takový ,,serióznější", delší jevištní útvar a má blíž k opeře. V muzikálu se zaznívá i rytmičtější hudba a také se tam tančí. Doufám že sem ti pomohla :) Hodně štěstí do češtiny (literatury) nebo do hudebky (či kam to máš mít) :)
reagovat

17.9.2013 12:04 - výzva z redakce

Ahoj holky, tentokrát vás chceme z redakce poprosit o odpovědi na otázku "Proč věřím?". Vybrané odpovědi potom použijeme do některého z dalších čísel časopisu. Nebudeme je tady zveřejňovat, abyste se navzájem neovlivňovaly. Pod odpověď napíšeme jenom váš nick (je na vás, zda se podepíšete celým jménem, písmenem nebo XY ;-)). Předem díky za vaši ochotu a těšíme se na reakce!
reagovat

16.9.2013 21:48 - Terka

Ahoja všichni. Mám jeden malinkatý problém. Líbím se jednomu klukovi. Je moc fajn. Povídáme si spolu a tak. Ale já nějak tak cítím, že bych s ním zatím nechtěla nic začínat. Prostě zatím jen kamarádka. Já vím, zní to blbě. Ale! Je tam i to, že třeba někdy později... To ovšem nedopadá dobře. Prostě se zatím na vztah necítím. Vím, že bych ale do něj potřebovala dozrát. Ale nevím jak mu to říct. A navíc. On by mě už potom možná ani nechtěl. Nechtělo by se mu čekat. Možná. Nevím to jistě. Ale zase. Je to opravdu ten pravý, který by nepočkal? Prosím poraďte mi alespoň trošku. Jsem teď v takovém váhání. Jste skvělé holky. Mějte se krásně.
reagovat

17.9.2013 11:38 - Petra

Ahoj, pokud se s ním nechceš chodit, tak mu to řekni. Vysvětli mu to třeba jako jsi to napsala tady. A pokud by nepočkal, tak si myslím, že to nebude ten pravý.
reagovat

16.9.2013 19:31 - Indie

Ahoj holky, mám trochu trápení. Zlomené srdce? Ne tak úplně. Nikdy jsem nebyla nešťastně zamilovaná, ani za sebou nemám ještě žádný rozchod. Ale v dubnu to budou již čtyři roky, co jsem zamilovaná do jednoho kluka. Známe se, ale nikdy jsem spolu nic neměli. Zamilovala jsem se do něj na konci deváté třídy, nyní mě na jaře čeká maturita. A teď ten problém. Abych se správně vyjádřila. Jde o to, že trpím jakousi neuspokojenou touhou po vztahu s ním. Nejsem naivní holčička žijící na růžovém obláčku v představách "jaký to bude, až spolu budem", ba naopak, jsem spíš takový ten typ, co to bere dost realisticky. Vlastně už tenkrát v té deváté třídě jsem to brala dost rozumově, a počítala s tím, že to nemusí třeba vyjít. Taky se za něj modlím, a nechávám to na Bohu. Ale občas mě přepadne fakt depka. Pocit ztracenosti, touha být s ním. Někdy i tajně brečím. Řekla bych, že ta moje neuspokojená zamilovanost trvá už moc dlouho. Víte, je to takový divný pocit. Nejsem vyloženě nešťastná, ale ani šťastná, no. Ale věřím, že mi Bůh dá jednou to nejlepší. Akorát to trápení je už moc dlouhý. Máte taky některá podobnou zkušenost, že jste byly zamilované ( třeba i několik let), a ten vztah se neuskutečnil? Jak jste to řešily?
reagovat

20.9.2013 18:23 - junarhi

Ahoj Indie:-) tvoje pocity znám moc dobře - byla jsem do kluka zamilovaná 7 let (od 6. třídy).. no a nakonec jsme spolu chodili, ale po necelém roce se se mnou rozešel.. na druhou stranu mě ta moje zamilovanost chránila, abych chodila s kluky - kamarády, kteří se do mě zamilovali, jen tak na zkoušku.. Určitě je supr tvůj postoj modlitby za něj a odevzdání celé situace Bohu.. Mně nakonec Pán poslal do cesty toho pravého - byl to kluk, který se mi nikdy moc nelíbil a moc toho nenamluvil, ale dnes vidím, že jsme byli jeden pro druhého stvořeni a jsme spolu moc šťastní.. Takže moje rada zní: vytrvej v modlitbě a měj oči otevřené a Pán ti ukáže jakou má pro tebe připravenou cestu..:-)
reagovat

Strana: 1  <<  94 95 96 97 98 99 100 101 102  >>  595