Vložit nový příspěvek

14.9.2011 18:58 - já

Ahoj,ještě můžu doporučit film Misie (Mision) -v angličtině s titulky, ale opravdu hodně člověka osloví, vážně doporučuji :)
reagovat

1.9.2011 15:09 - Inka

Ráda bych se s Vámi podělila o text z knihy, kterou napsal Joshua Harris – S nikým nechodím a nejsem cvok, je to sen, který se autorovi zdál a shrnuje to, co Ježíš Kristus pro každého z nás udělal. Velmi mně tento sen dojal, je sice dlouhý, ale stojí za to si ho přečíst, pokud máte chvilku času. Snad ho redakce uveřejní, protože nevím, jak dlouhé příspěvky jsou povoleny. V té chvíli mezi bděním a sněním jsem se ocitl v místnosti. Nebylo tam nic význačného, kromě jedné zdi pokryté šuplíčky s malými štítky. Byly podobné těm, ve kterých je v knihovnách abecední kartotéka knih podle autora či titulu. Ale tyhle šuplíky měly úplně jiné nápisy a sahaly od podlahy ke stropu a na obě strany tak daleko, že jsi nedohlédl konce. Přiblížil jsem se k té zdi – první šuplík, který upoutal mou pozornost, měl nápis Dívky, které se mi líbily. Otevřel jsem ho a začal se probírat kartičkami. Rychle jsem ho však zabouchl. Otřáslo mnou, že jsem jména na všech kartičkách znal. A pak, aniž by mi to někdo řekl, jsem náhle věděl, kde jsem. Tahle liduprázdná místnost plná malých šuplíčků byl můj katalogizovaný život. Tady byly zaznamenány všechny skutky a každá chvilka mého života, velká i malá, a tak podrobně, jak jsem si to vůbec nepamatoval. Roztřásl jsem se – zvědavostí i strachem. Začal jsem namátkou otvírat šuplíky a zkoumat jejich obsah. Některé přinesly radost a sladké vzpomínky. Jiné pocit hanby a lítosti tak intenzivní, že jsem se až ohlédl přes rameno, jestli se nikdo nedívá. Zásuvka se štítkem Přátelé byla hned vedle té s nápisem Přátelé, které jsem zradil. Šuplíky byly označeny širokou škálou nápisů, od normálních po velice podivné. Přečtené knížky, Lži, které jsem řekl, Koho jsem potěšil, Vtipy, kterým jsem se smál. Některé byly až legrační ve své přesnosti: Věci, které jsem křičel na své bratry. Jiným sem se ale smát nemohl: Věci, které jsem udělal ve vzteku, Věci, které jsem si na adresu svých rodičů mumlal pod vousy. Obsah šuplíků mne nepřestával překvapovat. V některých bylo mnohem víc kartiček, než jsem čekal. A jinde jich zase bylo méně, než jsem doufal. Drtila mne rozsáhlost mého vlastního života. Je vůbec možné, že jsem za těch dvacet let měl čas napsat každou z těch stovek, možná milionů, kartiček? Ale každá kartička to potvrzovala. Každou jsem napsal vlastní rukou. A každou jsem sám podepsal. Když jsem vytáhl šuplík Písničky, které jsem poslouchal, všiml jsem si, že šuplíky se svou velikostí přizpůsobily obsahu. Kartičky byly srovnané pěkně jedna vedle druhé, a přece jsem nenarazil na konec ještě ani po metru. Zavřel jsem ten šuplík zahanbeně, ani ne tak kvůli kvalitě hudby, jako kvůli množství času, kterým jsem tím ztratil. Když jsem přišel k šuplíku Smyslné myšlenky, zamrazilo mne. Pootevřel jsem ho jenom kousíček – vůbec jsem netoužil zjišťovat jeho velikost – a vytáhl jsem jednu kartičku. Až jsem se otřásl, jak podrobně to tam bylo. Udělalo se mi špatně, když jsem si uvědomil, že takové chvíle jsou zaznamenané. Rozzuřil jsem se. Mysl mi ovládla jediná myšlenka: „Tyhle kartičky nikdo nikdy nesmí vidět! Do téhle místnosti nikdy nikdo nesmí přijít! Musím je zničit!“ Zuřivě jsem šuplík vytáhnul. Teď už na jeho velikosti vůbec nezáleželo. Musím ho vysypat a obsah spálit. Ale i když jsem ho otočil dnem vzhůru a tloukl s ním o zem, nepodařilo sem mi vysypat ani jedinou kartičku. Byl jsem zoufalý. Vyndal jsem jen jednu a pokusil se ji roztrhat – byla jako z oceli. Poražený a naprosto bezmocný jsem šuplík vrátil zase zpátky. Čelem jsem se opřel o zeď, lítostivě a zhluboka jsem si povzdychl. A pak jsem to uviděl. Šuplík s názvem Lidé, kterým jsem řekl evangelium. Jeho držátko bylo světlejší, novější, skoro nepoužité. Zatáhl jsem za něj a do ruky mi vypadl malinký, jen asi deseticentimetrový šuplíček. Počet kartiček jsem mohl spočítat na prstech jedné ruky. V tu chvíli mi vyhrkly slzy. Rozplakal jsem se. Vzlykal jsem, až to bolelo, a celý jsem se třásl. Padl jsem na kolena a vyplakával jsem svou hanbu, přemáhající stud za to všechno. Řady zásuvek mi kroužily před slzami zalitýma očima. Nikdo, nikdo se nikdy nesmí dozvědět o téhle místnosti! Musím ji zamknout a dobře schovat klíč. Když jsem pláč trochu přemohl, uviděl jsem Jeho. Ne, prosím, jenom ne On! Ne tady! Kdokoli jiný, jen ne Ježíš! Bezmocně jsem se díval, jak vytahuje šuplíky a čte si kartičky. A dívat se na jeho reakci bylo skoro k nesnesení. Když jsem se na Něj přinutil podívat, viděl jsem mu ve tváři zármutek ještě hlubší než svůj. Jako kdyby instinktivně šel k těm nejhorším šuplíkům. Proč jenom si musel všechny číst? Nakonec se otočil a přes celou místnost se na mne podíval. V očích se mu zračila lítost. Svěsil jsem hlavu, zabořil obličej do dlaní a znovu se rozplakal. Přišel ke mně a položil mi ruku kolem ramen. Mohl toho tolik říct. A neřekl ani slovo. Jen se mnou plakal. Pak vstal a šel zase zpátky ke zdi se šuplíky. Začal systematicky od jednoho konce, vytahoval šuplíky a na každou kartičku přes moje jméno psal své. „Ne!“ vykřikl jsem a spěchal k němu. Nezmohl jsem se na nic jiného, než že jsem pořád opakoval „ne, ne“ a tahal mu kartičku z ruky. Jeho jméno tam nepatřilo. Ale bylo tam, napsané sytou, živou červení! Ježíšovo jméno zakrylo to moje. Bylo napsané Jeho krví. Jemně si vzal kartičku zpátky. Smutně se usmál a podepisoval se dál. Myslím, že nikdy nepochopím, jak to zvládl tak rychle, ale připadalo mi, že v následující chvíli zavíral poslední šuplík a vracel se ke mně. Dal mi ruku na rameno a řekl: „Je dokonáno.“ Vstal jsem a on mne vyvedl z místnosti ven. Dveře neměly žádný zámek. Ještě budou napsány další kartičky.
reagovat

6.9.2011 13:15 - Hanča

Děkuju moc všem =) nečekala jsem tolik odpovědí .. zkouknu co budu moct ;) ... jinak na nějakou otázku : filmy které jsme vypsala já jsou buď k zhlédnutí na : kinotip.cz .. ale nevím jestli všechny ... a dají se stáhnout na : uloz.to.cz =)
reagovat

1.9.2011 20:14 - Agness

Jojo, S nikým nechodím a nejsem cvok je výborná knížka. Doporučuju :)
reagovat

1.9.2011 22:53 - Anet

Krásné!! :) Úplně mě to dojalo, taky mě docela dost děsí, že jednou budu souzena za úplně všechno, co jsem kdy udělala nebo si myslela. Ale vím, že tohle není smysl toho článku, že smyslem je, že Ježíš nám naše vinny odpouští, jenže ten stud tam pořád zůstává.
reagovat

2.9.2011 11:32 - Hanča

Je to moc hezké :) pokusím se knížku sehnat a přečíst.. protože mi stačil tenhle kousek a dost jsem si toho uvědomila ;)
reagovat

1.9.2011 13:27 - barca

zdarec holky, je mi to blbý ale co už. mám takový dlouhý chlupy na prsou vedle bradavky a nevím jestli je mohu vytrhnout nebo nejak odstranit.
reagovat

3.9.2011 09:00 - Kristý

nápodobně prostě úžasné ...
reagovat

1.9.2011 20:02 - holka

já to mám taky :(
reagovat

1.9.2011 22:51 - Anet

Tak záleží, jaké barvy jsou. Pokud jsou světlé, tak to nevadí, pokud jsou tmavší, tak je můžeš nějak odstranit, pokud by ti moc vadily. Ale rozhodně ne břitvou, možná bych doporučila spíš epilátor. Ale přijde mi, že se ti to jen zdá, holky v tvém věku se hrozně sledují a hlídají a myslí si, že každý sleduje všechny vady na nich. Tak to opravdu není :) dřív jsem byla taky taková, že jsem se stydila vyjít ven s každým pupínkem, kterrý nešel překrýt make upem, ale když se člověk zkusí podívat na druhé, tak zjistí, že se taky nezaměřuje na jejich vady, stejně jako oni na ty jeho. Ale je zas pravda, že když jsem upravená a cítím se dobře a sama o sobě si myslím, že dobře vypadám, tak pak jednám i mnohem sebevědoměji s lidmi a cítím se lépe a jistěji :)
reagovat

2.9.2011 15:25 - asd

Normálně vytrhávat pinzetou.
reagovat

5.9.2011 22:13 - radka

podle mě je to proti církvi ty chloupky trhat, ve farním společenství jsme si o takových kosmetických úpravách povídali a s panem farářem jsme se shodli, že je to lepší nechat jak to je, takže asi tak ;) a navíc pak rostou ještě víc :/
reagovat

6.9.2011 14:43 - Anet

pro Radku: Cože? Jak to myslíš - proti církvi? Takže ty si nestříháš nehty a vlasy, neodstraňuješ si pupínky, nemaluješ se, neopaluješ se, neoblékáš se? Je to prostě kosmetická úprava jak všechny jiné. Tak tady prosímtě neblbni a neoháněj se takovými nesmysly, nic takového totiž v Bibli napsáno není. a pokud to té holce pomůže v sebevědomí, tak proč ne. Však říkám, že je blbost to holit, protože by to bylo pak pichlavé a mohlo by to ještě ztmavnout, ale pokud si to vytrhá pinzetou nebo použije epilátor, nic se nemůže stát. Takže ji tady nestraš nějakými středověkými pověrami. Díky!
reagovat

1.9.2011 12:01 - marie

Ahojky holky, přeju vám všem co nejlepší start do nového školního roku, hodně síly a energie. :)
reagovat

1.9.2011 16:02 - Danča

Maruško, tobě taky a všem IŇačkám hodně štěstí a úspěchu, zvláště těm, kdo jdou do nějaké nové školy. Ať poznáte co nejvíce dobrých lidí...
reagovat

1.9.2011 16:34 - Háňa

Ahojky, díky moc, tobě taky :) a přídávám se k tobě ...krásný požehnaný nový školní rok všem! :)
reagovat

1.9.2011 18:08 - Kač:)

Děkuju, tobě taky, jestli si ještě ovšem dítě školou povinné :D
reagovat

1.9.2011 09:54 - 16

Ahoj holky, co by měla holka podle Vás dělat když se totálně ztrapní mám na mysli před klukem kterej se jí líbí nebo klidně i obecně?? Máte nějaký rady jak to přežít a hodit to co nejdřív za hlavu ?? :/ achjo cejtim se fakt blbě
reagovat

2.9.2011 17:21 - marie

Díky moc za všechny vaše odpovědi. :)
reagovat

1.9.2011 16:51 - Hanča

Podle mě je nejlepší se za to pomodlit. A sama sobě říct že to za hlavu doopravdy házíš :)
reagovat

Strana: 1  <<  304 305 306 307 308 309 310  >>  595