| Předmanželská čistota je úžasná věc, stojí za to a to vím, pač jsem vdaná. Nepovažuju se za svatouška, ale v tomhle byl můj muž první a jediný a za to jsem vděčná. Totiž, pamatujete si každý první polibek, dotek, vášnivou pusu... od těch předchozích... a pak si člověk připadá hrozně, když v duchu začne porovnávat, docela to brání se tomu druhému dát úplně. Jako by naše intimita byla jako truhlička s pokladem, a my poklad postupně rozdáváme, a když se s někým vyspíme, tak mu ho dáme celý - otázka na kolik si to uvědomuje ten druhý a váží si toho. Můj muž si toho cení, protože ví, že jsem si na něj počkala a že musel čekat i on (dva a půl roku) než jsme se vzali. Taky se můžem jeden na druhého spolehnout, když spolu nejsme, víme, že se v tomhle dokážeme ovládnout a být si věrní. A taky bylo krásný při chození vědět, že pořád ještě máme něco před sebou, máme se na co těšit, máme nějaké tajemství... a to kluka docela i motivuje k tomu, aby se snažil, vymýšlel různorodou zábavu, zatímco když spolu tráví čas v posteli, brzo přijde nuda - to mám potvrzeno nezávisle od nejrůznějších kamarádů/dek. Kluci se pak přestávají snažit. Necháváme pány moc pohodlnět a všechno jim dáváme zadarmo na zlatém podnosu, proč na ně nejsme náročnější? Je to pak na úkor obou, na úkor pěkného a smysluplného vztahu. Myslim, že s předmanželskou čistotou je to hodně o nás holkách - o tom, jak si sebe samy ceníme a vážíme si samy sebe, protože čím víc toho kluk obětuje, čím víc se snaží si nás získat, tím víc si nás váží. Zkusme nebát se, že ho ztratíme i když bude čekat, chce to víc sebevědomí! Nebojte se, protože strachu z jeho ztráty se sexem stejně nezbavíte, navíc se přidá strach z otěhotnění. Arugument, že se to před svatbou musí zkusit je blbost, trvá to docela dlouho než se ti dva sehrají a taky se to vyvíjí podle situace, nemoc, práce a stres, těhotenství apod. na tom můžou dost změnit a to si těžko můžete dopředu natrénovat. Dost jsme při chození oceňovali, že starostí z otěhotnění jsme ušetřeni,navíc náš slib věrnosti byl o to svobodnější, že nebyl zatížený nějakou povinností - nemuseli jsme se brát kvůli dítěti, které chce na svět nebo kvůli závazku - že už spolu spíme a bylo by na čase s tím něco dělat (aby babičky a tetičky daly pokoj s řečma...). Do poslední chvíle jsme si mohli říct, že končíme, ve stejném stylu to bylo i v mých předchozích vztazích a do dneška nemám problém se s těma klukama potkat (a oni taky ne), popovídat si bez výčitek a bolesti. A svatba byla krásná - vstupem do něčeho nového, nebyl to jen "legalizační" mejdan na získání papíru... Sice se to v praxi někdy jeví jako těžká cesta, ale ve srovnání s problémama který přichází s předmanželským sexem je to mnohem, mnohem jednodušší! Držím vám palce, holky, nedejte se! |
