Takže... :-) Směj se dál ! To, že jsme někdy smutní to znám. Prostě je mi smutno, ale ostatní tím nechci zatěžovat a tak se usmívám a tak. Ve skutečnosti bych brečela jak želva, ale když mám tu možnost tak to nejde. Prostě nemůžu brečet. A tak si pustím nějakou veselou písničku, připomínám si hezké chvíle a třeba to co pro mě Ti lidé, kamarádi a rodiče už udělali. Někdy, když Bůh dá, tak to pomůže a dostanu lepší náladu. Ale někdy to prostě nejde. Atak si pustím písničku smutnou, abych se vybrečela. Brečím, většinou večer, a ráno je to lepší. Musím se z toho dosta nějakým způsobem. A recept na odmilování nehledej. Může to být ten pravý, kterého Ti Bůh schválně postavil do cesty. A v tvém věku je to pravděpodobnější, než v mém (je mi čtrnáct a zamilovala jsem se do o osm roků staršího kluka, taky se na něj usmívám, snad nikdy jsme spolu nemluvila, když mám někam jdu a nechce se mi, řeknu si, že by tam mohl být a hned jdu, dívám se na něj tak nápadně, že si musí myslet, že jsem úplně šílená :-) a to já jsem-do něho :-) ) a přesto to nevzdávám. Pokus se s ním nějak seznámit. Nějak vykoumej kam chodí, jak se jmenuje, tam kam chodí třeba jdi s kamarádkama nebo s někým, že až se potkáte nebude to tak nápadné. A dál dělej šílené věci, rozradostňuj ostatní, protože v bibli se píše, že kdo si myslí že je chytrý je u Boha blázen, tak buď trochu blázen a budeš u Boha oblíbená. Zpívej si, jako by nikdo neposlouchal, tancuj, jako by se nikdo nedíval, miluj, jako by si nikdy nebyla zklamaná a hlavně buď sama sebou! Držim palce Vysokoškolačko :-) |