| Ahoj, záleží také na tom, jak dlouho spolu chodí. Jestli třeba měsíc, tak to oba nosí "růžové brýle"- vidí na druhém jenom to dobré a sami se chovají ve vylepšeném vydání (ne proto, že by chtěli druhého oklamat). Takoví jací opravdu jsou se začnou projevovat asi tak po roce. Proto je dobré aby spolu chodili déle než rok (2 - 3 roky).Četla jsem to v brožurce Láska pod lupou (http://www.knihovna.net/KNIHA/0007_t.htm) od L. Simajchla. Ani pokud jí to nerozmlouvá ani se nesměje, tak to zmíněný autor nedoporučuje, kvůli výchově dětí, však si to přečti. Některé holky z farnosti si vzaly nevěřící kluky, o Vánocích, Velikonocích s nimi do kostela zajdou, jinak chodí ty holky do kostela každou neděli i k přijímání. Vypadají spokojeně, ale do do jejich vztahu nevidím. Moje setra má nevěřícího přítele (nebo spíš hledajícího, zajímá se o křesťanství- přihlásil se i na VŠ katolickou, ale také o budhismus - tím ji ovlivňuje), k příjímání nemůže, to by se sním musela rozejít, čehož asi není schopna (já bych možná taky nebyla po 3 letech), nebo by museli žít čistě, což by jemu asi nevyhovovalo, nebo by se museli vzít, aby mohli žít jako manželé a zároveň, aby ona mohla chodit k přijímání, do čehož se jemu taky nechce - co kdyby to nevyšlo (rodiče má rozvedené). Já bych preventivně s nevěřícím nezačala chodit, nebo bych se s ním co nejdřív rozešla. Myslím že by mi vadilo, kdybych řekla děcku: "Za chvíli půjdeme do kostela (pojď pomodlíme se)" a děcko: "já nechci, já se chci dívat na pohádku" a manžel: "tak ho nech, je tam stejně škaredě". A z takového občasného chození (modlení se), by se, až by mělo svoji hlavu, vyklubalo, žádné chození (modlení se). Jistě, i tam kde oba rodiče chodí každou neděli do kostela a každý den se společně modlí, není 100%- ní záruka že děti budou také věřící, ale je to určitě pravděpodobnější, než když je na výchovu dětí k víře rodič sám. |
