| Ahoj :) Jsou to těžký témata a stát si za svým názorem je v tomhle ohledu občas "vo hubu". Co se týká interrupce, měli bysme rozlišovat lidi podle toho, proč ho obhajují. Jsou takoví, kteří by ho povolili těm, kteří byli znásilnění, pak jsou další, kteří by radši potratili, než aby se jim narodilo postižený dítě a ti třetí by šli na potrat jen proto, protože se jim stala "nehoda" a dítě prostě nechtějí.
K těm třetím asi není ani co dodávat... nechci nikoho soudit, ale z takových lidí se mi dělá vyloženě špatně. Když už ví, že dítě nechtějí, tak ať si dávají pozor, ne? Druhá skupina má možná ve společnosti větší zastání, ale to neznamená, že je to k něčemu ospravedlňuje. Postižené dítě je dítě jako každé jiné a pokud mu rodiče věnují to, co potřebuje, je často hodněkrát šťastnější než ostatní děti a svou radostí naplňují i lidi kolem sebe. Výmluva, že takový život nestojí za to, je blbost. Je to jednoduše lidská lenost, kdy se o to dítě nikdo starat nechce. Znásilnění... to je něco, co doufám nikdy nevyzkouším. Každopádně jde ve všech třech pípadech o to, že je na světě dítě. Sice neřve, nesměje se a nekadí, ale jinak se od toho živého neliší ničím jiným, než věkem. Zabíjení dětí v děloze je uplně to samý jako zabíjení narozených dětí.
A homosexualita... podle Bible můžeme říct, že být homosexuálem není nic proti ničemu, ale chovat se homosexuálně NENÍ normální. Je to nemoc. Je to sice chabý přirovnání a má hodně chyb, ale je to to samý, jako kdybysme člověku na vozíčku tvrdili, že je to normální, i když my ostatní chodíme. Když není někdo schopný najít si protějšek opačnýho pohlaví, může přeci zůstat sám a být ostatním užitečný. Může zůstat svobodný, nebo jít do kláštera... vždyť kněží a jeptišky to taky vydrží v celibátu. |
