| Zdravím :) Neboj, nejsi jediná.. zřejmě jsou výkyvy nálad v pubertě normální, ale z vlastní zkušenosti vím, že to může překročit i hranice normálnosti.. Jsem někdy dost nervózní, citlivá, všechno moc prožívám, málo si věřím, nedůvěřuju ostatním a tak.. Řekla bych že mám sklony k pesimismu a depresím...Někdy se v tom smutku úplně zbytečně utápím.. No ale nejde o mě, jde o to jak to všechno zvládat. Takže bych ti ráda poradila, třeba to bude fungovat i na tebe. Je dobré zaměřit se na pozitivní stránky našeho života, vím že je to těžké (obzvláště, když se nám něco nepovede). Emoce máme proto, aby nás upozornili a jaksi nám poradili, nemůžeme je tedy úplně potlačovat, ale také není dobré se jimi nechat naprosto ovládnout. Je důležité přemýšlet co mi konkrétní pocit chce sdělit, snažit se porozumět sám sobě a svému chování. Zkus se dívat na svět barevně, připomínat si všechny radostné okamžiky (třeba radostné zážitky z dětsví), můžeš si zapisovat do deníčku radosti, které jsi během dne prožila... Plně se soustřeď na přítomnost (to mi taky moc pomáhá).. Zapojit všechny svoje smysly, pozorovat podrobně svět kolem sebe, cítit vůně, dotýkat se předmětů, vychutnávat si jídlo, zaposlouchat se do okolních zvuků, přečíst si knížku. Buď k sobě hodná, měj se sebou trpělivost, každý občas udělá nějakou chybu. Důvěřuj sobě, ostatním, Bohu. Nesnaž se ovlivnit to co ovlivnit nemůžeš, nemůžeš rozhodovat o tom co se ti přihodí - můžeš rozhodovat o tom, jak na dané situace zareaguješ. Snaž se být společenská. A ber všechno s nadhledem - není dobré zůstávat nudně vážným. Tak to je asi všechno co mě právě napadá, je to takový výcuc z knížek, které jsem zrovna nedávno četla abych znovu objevila radost ve svém srdci. Moc ti přeji, aby si byla šťastná! Nezapomínej na to, že NIKDY NEJSI SAMA, jsi Božím dítětem a Bůh tě nekonečně MILUJE! :)) Měj se krásně. |
