| Katko-píšu ještě jednou. Když si znovu čtu tvůj příspěvek, napadá mě snad tisíce věcí, kterými bych ti mohla oponovat. Z tvého příspěvku mám pocit, že ty jsi duchovno asi ještě vůbec nepoznala. To, co tady píšeš je povrch, který dnes člověk vidí všude kolem sebe. Nemysli si prosím o lidech, kteří si touží první milování vychutnat až v manželství, že jsou nějací nemocní. On je také velký - ale opravdu velký rozdíl mezi milováním a sexem. A že panenství je to nejkrásnější, co můžeš partnerovi dát je pravda jen při milování-ty jsi asi prožila jenom sex-a proto jsi měla z toho takový pocit, jaký jsi měla(sice uspokojující, ale.......) Na tomhle mém případu bys tak trochu mohla poznat rozdíl mezi duchovnem a povrchem. Je to jako rozdíl mezi milováním a sexem. Já v tom vidím rozdíl veliký a ty to spojuješ v jedno. Myslím si totiž, že lidé v dnešním světě nechápou lidi, kteří poznali duchovní rozměr-připadají jim divní, ale už to, že věřící člověk vzbuzuje v nevěřícím plno otázek, je důkaz, že ten nevěřící zkoumá, proč je ten druhý věřící. Proč věří, když musí dodržovat taková (pro nevěřícího nesmyslná a omezující) pravidla, která jsou pro věřícího člověka možností jak dosáhnout duchovního růstu. Je to všechno velmi složité a nedá se to vysvětlit, musí se to prožít. Ono totiž to odříkání ty dva mladé lidi tak silně přivine k sobě, že pak jsou spolu schopni řešit i případné krize v manželství, které přijdou. Jsou k sobě ohleduplní a jsou také pokorní a a a... mohla bych psát ještě dál, jsem toho plná, možná by z toho byl román, ale řekla jsem už dost a z toho to člověk buď pochopí a nebo to nepochopí. Přeji ti, abys ve svém životě duchovno také objevila a možná mi potom dáš za pravdu-teď to po tobě ani nechci, abys mi dávala za pravdu-teď máš pravdu svoji, kterou ti nikdo nevezme. Měj se pěkně. |
