| Ahoj viktorie. Zkušenost s tím nemám, ale chápu, že se musíš moc trápit. Když člověk s někým chodí, tak to není jen o vás dvou, ale i vašich rodinách a přátelích. A je jasné, že každý si přeje, aby rodina mého milého či mé milé mě měla ráda a nejenom ona ale i jeho kamarádi a známí. A pokud to tak není, tak je jasné, že na tom vztahu se to nějak podepíše. S tím, že se hádáte ti nepomůžu. Jediné, co mě napadá je asi možnost, že byste si spolu sedli a ty jsi mu naprosto upřímně řekla, že nevíš, co se děje, ale že tě ty hádky trápí a povykládali si o tom...a třeba i on by ti řekl jak to vidí a co trápí ho. Nejhorší je, když si dva neřeknou, co mají za problém. Pak se jen dohadují a jeden i druhý si může pouze myslet a domnívat se, co asi tak vadí tomu druhému, ale může se mílit. Je fakt dobré udělat si v tomhle jasno. I když to může být nepříjemný rozhovor, tak v každém případě pak bude ku prospěchu. Co se týče rodiny, psala jsi, že jste spolu už tři roky, to je dlouhá doba na to měnit na někoho názor. To asi nepůjde jen tak ze dne na den. Odevzdej to Pánu Bohu a přimlouvej se za to i u Panny Marie. Tohle je totiž nad tvé síly. Opravdu věřím, že to pomůže. Nejhorší na tom je asi to, že ti rodiče mu už teď házejí klacky pod nohy, co se týče vašeho vztahu a nejhorší je, že je to v té rovině křesťanské, protože tam tě to musí zraňovat nejvíce a postupem času to bude jen horší...upřímně řečeno si nedokážu představit, jak byste to řešili, třeba kdybyste se chtěli vzít a mít svatbu v kostele, a pak i celkově v budoucím životě. Nebudeš to mít lehké. Nebudu ti radit, abyses s ním rozešla, pokud ho máš ráda, tak se fakt za to modli. Jinak ti mega fandím! Je úžasné, že tvůj nevěřící kluk začal chodit kvůli tobě do kostela. Já mám taky nevěřícího kluka a moc bych si přála, aby taky kvůli mě začal a moc mě trápí, že nechodí, ale mám ho ráda a moc se za to modlím a věřím v zázrak. Tož tak. Vytrvej, držím ti moc palce a budu na tebe myslet v modlitbě! |
