| Ahoj, přesně to se mi stalo asi před rokem. Jsem romantická něžná dívka, do které by to nikdy nikdo neřekl, ale tenkrát jsem se fakt bláznivě zamilovala do jedné holky na školním výletě. Byla starší, vůbec se nemalovala, nosila klučičí kraťasy, ve vlasech měla pár dredů, hodně kouřila a pila... A já jsem v ní viděla jakoby něco křehkého a krásného, strašně moc mě to přitahovalo a já jsem netoužila po ničem jiném, než být pořád s ní, být jí na blízku... Byla jsem ochotná spadnout do podobnýho feťáckýho a hippie životního stylu, kde byla ona, začala jsem silně opovrhovat tou svojí "čistotou"... Hlubší zamilovanost jsem do té doby snad ani nezažila a v tu dobu jsem si vůbec nedokázala představit, že by se mi mohli líbit kluci! Najednou jsem přesně dokázala pochopit, co asi cítí "homosexuálové". Taky jsem byla hrozně zmatená a někde mě trochu tlačilo svědomí a říkala jsem si, že to asi není správně, hodně jsem se za to modlila a četla bibli, snažila se to nějak vyřešit... Když jsem z výletu přijela domů a věděla, že už ji nikdy neuvidím, bylo mi hrozně smutno a spoustu večerů jsem kvůli tomu probrečela. Bůh mi ale postupně začal dávat všelijaká vnuknutí a signály, díky nimž jsem se postupně dokázala zpátky srovnat a pochopit, co mi tím chce říct...
Teď už vím, že to byla jen těžká zkouška, která mě měla víc přitáhnout k Bohu a víc se odevzdat do jeho rukou.
V té době mě obzvlášť nadchl jeden citát: Milovat člověka znamená vidět ho tak, jak byl stvořen Bohem (F. M. Dostojevskij). Taky jsem si hodně četla různá svědectví lidí na internetu, kteří si podobnými věcmi prošli jakožto duchovním bojem... Toto jsou mé zkušenosti, nevím, jak to máš ty, ale jen jsem ti chtěla říct, že na to nejsi sama a nevím jak u ostatních, ale je třeba možné, že v našem pubertálním věku jsou tahle období normální...(?)
Na závěr bych ti chtěla doporučit jedno video - je sice dlouhé, ale stojí to za to dokoukat ho až do konce: http://www.youtube.com/watch?v=ClxqnqJTbHc&feature=player_embedded
Přeji ti hodně štěstí a ať ti Bůh žehná, H. |
