| Ahoj Majko, ráda bych ti odpověděla jednoznačně, ale myslím si, že názor si musíš udělat sama.
Napíšu tedy svůj příběh "s vírou". Od mala mě rodiče vodili do kostela, ale já jsem byla vždycky svéhlavá a na otázku proč chodíme v neděli do kostela, namísto toho abychom spali, a proč snídáme až po mši když mi v kostele kručí v břiše, mi odpověď "prostě proto" nestačila. Různě jsem vzdorovala, když bylo mé o dva roky mladší sestře sedm, začala chodit ke zpovědi a přijímat svátost eucharistie. Já jsem si tou dobou už nějaký čas nechodila ani pro křížek. Okolí (rodiče, babičky) mi to vyčítali, ale nedokázali mi vysvětlit, proč bych měla chodit k přijímání nebo pro požehnání. Šel čas a já jsem si stále stála na svém: že v Boha věřím, protože je nutný nějaký stořitel, který musí být Stvořitel, ale "kostel" prostě neberu, nechápu a nikdo mi to nedokázal vysvětlit. Bylo mi dvanáct, když moje nejmladší sestra byla pokřtěná a rodiče rozhodli, že při té příležitosti proběhne i moje první svaté přijímání. Všelijak jsem se vzpouzela, brečela jsem, odmítla jsem si obléct bílé šaty, tak jsem šla do kostela v teplákách,... Prostě jsem chtěla nějak ukázat, že víra je jenom moje a oni mi do toho nemají co sahat. Po měsíci jsem přestala chodit k přijímání. Znovu ke sv. zpovědi jsem šla až po šesti letech. Potkala jsem totiž kamarády, kteří vědí čemu a proč věří a dokázali mi to říct; potkala jsem kněze, který mi vysvětlil podstatu svátosti smíření a objasnil mi výroky církve, kterým jsem nerozuměla.
Tvoje mamka má pravdu, je to požehnání. Pokud se cítíš na křížek velká, možná je na čase posun blíž k Bohu ve smyslu přijímání eucharistického Ježíše. Stojí to úsilí, obhájit si svůj názor, ale musíš si jím být jistá - odpovědět proč?. Třeba se u vás ve farnosti také skupinka dětí chystá na své první svaté přijímání a třeba se k nim můžeš přidat. Je však nesmysl přestat si chodit pro křížek pouze proto, že si připadáš velká. Nikomu nepřísluší hodnotit kdo je jak na Boží milosti starý nebo mladý. I moje kamarádka, když nemůže k eucharisitii, jde si pro křížek, a to jí je devatenáct.
Vyprošuji Boží požehnání. + Anežka |
