| Ahoj Pavle, na toto není žádná rada kterou bys asi chtěl slyšet. píšeš, že je ti smutno, tomu rozumím z vlastní zkušenosti. člověku je smutno, když je sám ale přitom by nemuselo být. až teď, když jsem ve vztahu zjišťuji jak velký význam v mém životě měl ten čas, kdy jsem byla sama. protože na svůj první vztah, kterým teď asi půl roku žiju, jsem čekala do devatenácti. v době, kdy jsem byla sama jsem se o navázání vztahu hodně dlouho snažila a pořád se nedařilo. ale zároveň jsem tím více navazovala vztah s Bohem a hodně se mu přiblížila. myslím, že člověk potřebuje zakusit samotu aby pochopil, že je stvořen pro život s Bohem a bližními a taky aby poté mohl žít ve vztahu. ono ani když má člověk lásku není vše ideální a upřímně, kdybych nežila ty roky jen s Bohem kamarády( tedy bez přítele) asi bych teď vztah k Bohu nedokázala udržovat. co jsem s přítelem začala chodit, pozoruji na sobě, že můj vztah k Bohu neroste( neříkám, že to tak musí být. jen prostě teď se pořád soustředím na jiné věci a vnímám, že Boha občas odsouvám z prvního místa ve svém životě) takže jsem vděčná za čas kdy jsem Bohu byla hodně blízko a dokázala ho slyšet. Proto Ti radím, užívej samoty, poznávej Boha, setkávej se s kamarády, buď otevřený všemu, co může přijít. Já jsem uvažovala i o řeholní sestře( jako ne nijak vážně ale hodněkrát mě to napadlo) ale říkala jsem si, že kdybych šla do kláštera tak dříve, než tam půjdu chci zažít vztah s klukem, abych věděla o co bych případně přišla a nemusela si vyčítat, že by ten rodinný život byl přecijen lepší. no ještě jsem nenapsala, že nejlépe se nachází láska, když ji nehledáme, když žijeme šťastně i bez přítele/přítelkyně, často právě v tu chvíli když přestaneme usilovně hledat, když odevzdáme Bohu svůj život, neohlížíme se závistivě za svými zadanými kamarády, nehledáme v každém člověku opačného pohlaví potenciálního partnera, právě tehdy láska přijde sama... takže nezbývá než být v pohodě, užívat svobody, modlit se a odevzdávat, a hlavně být trpělivý:) mnoho zdaru |
