| Ahoj holky, chtěla bych vám říct o jedné mé zkušenosti.. Několik roků jsem měla opravdu velkou krizi ve víře a nejspíš to bylo kvůli mým nevěřícím spolužákům, kteří mě podvědomě ovlivňovali svými názory. Vždycky jsem se bála, jak jim asi odpovím na jejich otázky o Bohu, církvi a o víře, až se mě na to jednoho dne někdo z nich zeptá. Jenže pak mi došlo, že ani já sama nemám odpovědi a také jsem se někoho potřebovala zeptat, jenže místo toho jsem se Bohu raději oddalovala a tiše jsem zastávala teorie mých nevěřících spolužáků.
Dalším důvodem mohlo být to, že jsem začala dospívat a už mi nestačily informace, které se říkají malým dětem... Chtěla jsem Boha poznat zase o trochu víc... Ve svých modlitbách jsem ho prosila o dar víry. Abych už o něm nikdy nemusela pochybovat a abych ho dokázala milovat tak jako jednoho kluka, do kterého jsem byla už dlouho zamilovaná... Když jsme před dvěma týdny byli s některými kamarády u našich přátel na návštěvě, stalo se něco, čeho jsem se nejvíc obávala. Můj vysněný kluk se s jednou další holkou spolu začali velmi bavit a všechno nasvědčovali tomu, že se sobě navzájem moc líbí a bylo vidět, jak to mezi nimi jiskří! V této chvíli jsem si uvědomila dvě věci: Že už MĚ určitě nechce a taky to, že není takový, jak jsem si myslela a že věci, které o něm někdy říkají kamarádi jsou pravda... :(
Když jsem pak šla domů, tak právě v situaci, kdy jsem se cítila nejvíc zklamaná, nešťastná, podvedená..., jsem ucítila Boha, jeho něžný dotyk, jak mi podává ruku... Byla jsem tak šťastná, že mi přišel na pomoc a že mi otevřel oči. Rozplakala jsem se... Ne kvůli mému vysněnému chlapci, ale radostí, protože Bůh je se mnou!
Teď prožívám šťastné chvíle s Bohem a vím, že když je mi na blízku, není proč se trápit a že trpělivost a každé čekání na něj vážně stojí za to, i kdyby to trvalo dlouhé roky... Mějte se krásně! |
