Vložit nový příspěvek

24.4.2013 16:51 - Děd nevševěd :-)

Chtěla bych se zeptat: Jak tady byl dotaz na to, jestli je masturbace špatná... Co to je masturbace? Děkuju

25.4.2013 08:34 - © redakce

Ahoj, masturbace (nebo také sebeuspokojování) je záměrné drážnění vlastních pohlavních orgánů za účelem vyvolání pohlavního vzrušení. Na masturbaci se člověk často stává závislým a špatně se tohoto návyku zbavuje. Takže můžeš být jedině ráda, že nevíš, co to je. Měj hezký den! ;-) P.

23.4.2013 18:32 - Sára

Milá redakce :), chtěla bych s zeptat jak se mluvilo o tom podvádění soutěžích, jakým způsobem je podvádění prováděno? Ne že bych se chtěla přiučit, ale není podvod odpovědět (ze stejné emailové adresy) na všechny soutěže? Mám tak trochu strach jestli nedělám něco špatně :) Děkuju

24.4.2013 07:40 - © redakce

Ahoj Sáro, nemusíš mít obavy. Pokud odpovídáš z jedné mailové adresy na různé soutěže, je to v pořádku. Přejeme hodně štěstí při dalším soutěžení! ;-) P.

23.4.2013 17:51 - Adriana

Zdravím redakci, měla bych nelehký dotaz. Jak by se měl zachoval gynekolog křesťanského vyznání, přivedou-li mu do ordinace dívku po znásilnění, a je vyžádána pilulka "po", aby nedošlo k otěhotnění ze znásilnění?

24.4.2013 14:39 - © redakce

Milá Adriano, tvůj dotaz jsme přeposlali psycholožce PhDr. Aleně Uváčikové. Tady je její odpověď: Samotné znásilnění je těžkou psychotraumatickou zkušeností, která může negativně ovlivnit celý další život znásilněné ženy. Velmi často přichází k rozvoji tzv. psychotraumatické poruchy, která vyžaduje i psychiatrické léčení za pomoci medikace, dlouhodobou, několika letou psychoterapii. Takovýto zážitek poškozuje další sexuální život oběti a to od pocitů bolesti při sexuálním styku, až po samotné odmítnutí sexu, byť s milovaným člověkem. Pokud navíc přijde u znásilnění k početí dítěte, je téměř vždy u ženy dítě odmítáno.Traumatický zážitek ze samotného znásilnění se tímto ještě umocňuje. Jsem přesvědčena,že gynekolog z důvodu své křesťanské orientace má všechny vědomosti o psychických traumatech a možných následujících zdravotních a psychosomatických obtížích a že pokud by i on sám odmítl podat na přání své klientky tzv. potratovou tabletku, tak je jeho povinností doporučit další své kolegy/kolegyně, které by mohly při stejné profesní erudici mít na problém jiný názor. reakce z redakce: Je to jedna z nejtěžších etických a morálních složitých otázek, která vůbec existuje. Nedá se odpovědět obecně. Je to spíš otázka svědomí, každý člověk je jiný, musí se nakonec rozhodnout sám, individuálně, není na to vzoreček.

23.4.2013 16:34 - Káťa

Mám takový dotaz ohledně lodi Titanic- poslední dobou mě toto téma moc zajímá, čtu oněm knihy, pouštím filmy,... Ale pořád nechápu, že Bůh dovolil, že se něco takového mohlo stát... Zahynuly tam stovky lidí včetně malých dětí a kněze... Děkuji.

24.4.2013 11:36 - © redakce

Ahoj Káťo, také jsem se o Titanik a všechno s ním spojené kdysi hodně zajímala. Odpověď na to, proč se stalo takové neštěstí, je podobná, jako odpověď na otázku, proč umírají mladí lidé, proč jsou na světě války a utrpení, proč jsou lidé pronáslednování apod. Odpověď zní: Mnoho utrpení ve světě je důsledkem toho, že lidé neberou Boha vážně a slouží svému egoismu, v případě Titaniku i své pýše. A proč zemřely stovky (nevinných) lidí? Na to je jediná odpověď víry: Nejnevinnější byl sám Ježíš a ten smrt na kříži, bolest a utrpení přijal dobrovolně z lásky, aby dal všemu lidskému utrpení smysl. Navíc my křesťané věříme, že smrtí lidský život nekončí, ale začíná se nová etapa - věčnost. Takže se možná tito lidé v den potopení Titaniku "narodili" pro Boží království. Tajemství lidského života zde na zemi a smrti nás přesahuje. Také utrpení je pro lidi temné a tajemné, ale ve víře v Ježíše nalézáme odpověď. Snad jsme ti alespoň trochu pomohli vyrovnat se s touto otázkou. Hezký den! ;-) P.

23.4.2013 16:31 - Petra

Ahoj, mám takový intimní dotaz... Je masturbace hřích a nemůže nějak ublížit zdraví? Díky moc mi pomůžete.

24.4.2013 11:00 - © redakce

Ahoj Petro, dnes se často setkáváme s názorem, že masturbace je "normální" a dokonce "zdravá". Je přece "normální" být sexuálně vzrušený (nebo ne)? Je "normální" uvolnit sexuální napětí (nebo ne)? Nenechám ho v sobě přece hromadit...! Je v tom jistá logika. S takovým přístupem ke světu je ve skutečnosti naprosto nemožné pochopit, proč je masturbace špatná. K tomu, abychom porozuměli nejen problému masturbace, ale i pravdě o sexualitě a následně pravému smyslu lásky a života, musíme kompletně změnit způsob našeho uvažování. Svět, ve kterém žijeme, je uzavřený sám do sebe. Všichni tak trochu připomínáme lidi, kteří si nevidí dál než na vlastní pupek. Také masturbace je zaměřená jenom na člověka a jeho vlastní zájmy, je to v podstatě sobecká rozkoš, která ho odděluje od druhých. Často se jedná o návyk, který nás uvězňuje v nás samých. Masturbace možná neublíží tělesnému zdraví, ale ubližuje našemu zdraví psychickému. Jak? Masturbace symbolizuje sebelítost, strach opustit sám sebe pro druhého a naprostou sterilitu odloučení. Sex má být znamením svobodné, úplné, věrné a plodné lásky. Je masturbace něčím jiným než sebestřednou a sebeuspokojující sexuální slabostí? Takové jednání výmluvně vypovídá o tom, jak člověk chápe svou sexualitu a následně i celou svou osobu. Zpravidla pak člověk, který má problémy s masturbací, prožívá úzkost ve vztahu k sobě a druhým, vnitřní frustraci a neochotu nebo neschopnost darovat se upřímně druhému. Fantazie, které mastuirbaci často doprovázejí jsou známkou nespokojenosti s realitou a útěkem před ní. Pravá radost a uspokojení, které hledáme, nespočívá v sebeuspokojení. Je to uspokojení, které pramení z toho, když obětujeme všechno, abychom podstoupili riziko lásky... (více (nejen na toto téma) např. v knize: Christopher West: Dobrá zpráva o sexu a manželství. Paulínky, 2010). P.

23.4.2013 15:35 - Elizabeth

Ahoj IN! :) Mám menší problém.. jeden můj kamarád, který je i možná něco víc mi nedávno dal poskládané zvíře z papíru.. teď jsem od něho dostala krásnou básničku s obrázkem. Já mám ten problém, že bych mu taky ráda něco vyrobila, ale nevím co. Hodně to pospíchá, protože bych mu to chtěla dát ve středu, protože se dlouho neuvidíme. Nevíte, co bych mu mohla vyrobit? Je to hodně těžký.. nevím co se klukům líbí. :)

24.4.2013 09:55 - © redakce

Ahoj Elizabeth, možná už je pozdě, ale zkusím aspoň jeden návrh - co třeba mu rychle uplést náramek přátelství? Třeba úlně jednoduchý, ze dvou barev. Ten je hotový za hodinu. Pokud opravdu nestíháš, máme pro tebe ještě návod na výrobu náramku z tkaniček ( http://wolfweb.blog.cz/1210/navod-n a-tkz-survival-naramek ) Kluci je většinou nosí rádi. A nebo nějaký vtipný přívěšek na klíče, záložku do knihy nebo do učebnice. Hezký dárek je také fotka, na kterou (na její druhou stranu) něco hezkého napíšeš (myšlenku, text oblíbené písničky...) ;-) Úplně stačí i maličkost, třeba hezký kamínek. Na hodnotě dárku nezáleží, důležitý je úmysl, s jakým ho dáváš. A pokud nic nestihneš, aspoň se na něho hezky usměj, když se dlouho neuvidíte. Určitě ho to potěší. P.

22.4.2013 15:33 - Hanii

Milá redakce, děkuji za sobotní setkání čtenářek. Moc se mi to líbilo! :) Nejvíc se mi líbili workshopy. Byla jsem na malovaných taškách a odnesla jsem si nádhernou tašku s andělíčkem. To natáčení bylo taky úžasný. Napřed jsem byla nervózní, protože jsem se bála, že to zkazím, ale všechno proběhlo v pohodě. Těším se, až to celé uvidím. :) Ráda jsem viděla i Kateřinu Baďurovou. A závěr v kapli byl také perfektní. :) Moc vám za všechno děkuji a těším se na příští setkání. :)

23.4.2013 07:24 - © redakce

Ahoj Hanii, ani nevíš, jakou jsi nám udělala radost! ;-) Nejenom touto pochvalou, ale už tím, že ses na setkání vypravila! Velká pochvala patří i vám - zúčastněným holkám - za nasazení, s jakým jste šly do jednotlivých workshopů i za lipdub ;-) Byly jste skvělé! Také se těšíme na viděnou příští rok :) P.

21.4.2013 22:35 - Zmatenka

Ahojte :)) Potřebovala bych od vás radu... Jak se mám správně zpovídat ? Je mi 15 a zpovídám se podle toho co nás naučili ve třetí třídě, což nevím jestli v mém věku je dostačující. Ještě bych se chtěla zeptat, když mám lehké hříchy a vím, že třeba za dva týdny budu mít možnost jít ke zpovědi, můži přistoupit k příjmání ? A nevadí, že těch lehkých hříchů je několik ? Kdy je ta "hranice" že už k příjmání nemůžu jít ? Říkáte, že pokud máme těžký hřích, ale jak mám poznat, že toto byl těžký hřích? Já si třeba budu myslet, že je to lehký hřích a přitom se budu plést. Omlouvám se za hodně otázek, ale co se týče zpovědi mám celkem dost nejasností, tak doufám, že mi aspoň něco vyjasníte ;) ..Moc děkuji za odpovědi ;)) +

25.4.2013 08:08 - © P. Jan Balík

Milá Zmatenko, rád bych Ti odpověděl co nejpodrobněji, ale nejde to na pár řádcích. Odkazuji Tě proto na knížku „Máš na víc“, kterou jsem napsal pro mladé a dostaneš ji u Paulínek nebo na různých DCM. Rád Ti ji pošlu klidně sám a mohu Ti také emailem zaslat pojednání o zpovědi, které jsem vydal v jiné knížce, ale ta již není k dostání. (V případě zájmu napiš na janbalik@gmail.com). táš se zcela správně: jak se zpovídat. Je třeba se to učit. Pokud máš pouze lehké hříchy (jakékoliv množství), můžeš ke svatému přijímání bez obav jít. Hříchů všeobecně litujeme na začátku mše svaté. Pochopitelně, je moudré s těmi lehkými chodit pravidelně měsíčně ke zpovědi. A teď více o zpovědi: Zpytování svědomí je modlitba – setkání s Kristem. Není to starostlivé psychologické zkoumání ani „hrabání se v hnoji svých hříchů“. Jde o konfrontaci postojů a činů se zákonem Božím a se zásadami evangelia předkládanými v církvi samotným Ježíšem. V neposlední řadě se jedná o srovnávání s příkladem Ježíšova života. Správné zpytování obsahuje i pozornost k tomu, jak se Bůh během dne projevoval v mém životě. Tak poznáváme směřování vůle Boží a také si uvědomujeme, jak Boží milost uschopňuje a posiluje naši vůli. Ptáme se: Kam směřuji? Co je mým cílem? Čemu dávám v praxi přednost? O co se snažím? Jsem věrný svým předsevzetím? Jaké city a myšlenky mě ovládají? Zvlášť na začátku duchovního rozvoje může posloužit zpovědní zrcadlo. Nejčastěji ho budeme využívat při přípravě ke svátostí smíření. Máme totiž sklon některé oblasti života opomíjet. Seznam hříchů si jednoduše předčítáme a zastavíme se pouze u toho, co nás zaujme. Někdy bude výhodné, když si sepíšeme své vlastní, v němž zohledníme nejrůznější osobní slabosti a úskalí. Boží láska se projevuje milosrdenstvím. To je krásné a nádherné. Jsme slabí lidé, ale Bůh nás neodsuzuje, ale odpouští nám. Čti nádherné stránky evangelia: o cizoložné ženě (Jan 8,3-11), o Zacheovi (Lk 19,1-10), o marnotratném synu (Lk 15,11-32). Ježíš neváhá zvolat: „Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky“ (Mt 9,13). Nyní je třeba objasnit rozdíl v hodnocení lehkého (všedního) a těžkého (smrtelného) hříchu. Jde o dělení zásadního významu, protože podle něho se např. rozhodujeme, zda přistoupíme k eucharistii. Kdo spáchal těžký hřích, ten nesmí přijímat Krista v eucharistii (srov. 1 Kor 11,27nn). Kdo má život zatížen pouze lehkým hříchem, ten k svatému přijímání může přistoupit bez obav. Těžký hřích je zásadní obrácení se proti Bohu, sobě a druhým, protože se jedná o vědomé a dobrovolné přestoupení Božího zákona – a teď přijde to hlavní – ve vážné věci. Lehký hřích je hřích, který není spáchán ve vážné věci (malá krádež) nebo když je u těžkého provinění snížena dobrovolnost či vědomost rozhodnutí. Proto se může stát, že se někdo sice závažně proviní, ale nedopouští se těžkého hříchu: buď proto, že má nezaviněnou nevědomost, nebo sníženou dobrovolnost (např. jedná z velkého strachu či pod vlivem léků nebo na základě velké vášně). Často se setkáváme se sníženou dobrovolností u hříchů proti 6. přikázání. Těžký hřích je nejtragičtější událost v životě člověka, protože „není-li napraven lítostí a Božím odpuštěním, způsobí vyloučení z Kristova království a věčnou smrt v pekle“ (KKC 1861). „Každá špatnost je hřích, ale ne každý hřích vede až k smrti“ (1 Jan 5,17). Poznamenejme, že se může stát, že nějaký hřích je jedincem emotivně prožíván jako závažný a velký. Pokud se ale nejedná o objektivně závažnou věc, není to těžký hřích. Zde vidíme, jak je naše citovost nedobrým ukazatelem a jak může mravní hodnocení komplikovat. Podle čeho poznáme závažnou věc? Především ji můžeme vyčíst z Písma svatého. Svatý Pavel uvádí několik seznamů skutků, které tomu, kdo se jich dopustil, brání vejít do království Božího (1 Kor 6,9n, Řím 1,26nn, Gal 5, 19nn, 1 Tim 1,10). V Bibli nalezneme i hříchy, o kterých se říká, že volají k Bohu o pomstu (např. nespravedlnost vůči zaměstnanci, vražda, sodomie, nářek cizince, vdovy a sirotka; viz KKC 1867). Boží slovo je živé v církvi, která nám ho díky daru Ducha svatého neustále aktualizuje a pomáhá mu rozumět. Církev stojí ve službě člověku a jeho pravé svobody. V současnosti jsme svědky zpochybňování hříchu na základě mnoha mylných etických a psychologických názorů, proto je více než kdy jindy důležité naslouchat autentickým slovům církve. Jedním z omylů naší postmoderní doby je pohled na svobodu a svědomí. Tvrdívá se, že svědomí je závislé pouze na soukromém hodnocení jednotlivce a svoboda je možnost konat cokoliv. Tak to ale není. Svoboda je Boží dar a schopnost člověka rozhodnout se ve shodě s pravdou (kterou ukazuje dobře formované svědomí) a volit skutečné dobro. Kdo volí objektivní zlo, jedná špatně. Je tedy nutné učit se dopředu hodnotit skutek, který se chystáme udělat. Těžkého hříchu se dopouští tedy ten, kdo volí objektivní zlo. Proto můžeme objektivně říci, co patří mezi činy, které jsou vnitřně těžce hříšné. Uvádět v této věci jakékoli seznamy je vždy neúplné. Pro názornost uveďme alespoň ty, které se nás mohou týkat: spoléhání se na magii, věštění, spiritismus, kartářství; zaviněná absence na nedělní mši (z lenosti či pohrdání); zabití nevinného – potrat, eutanázie, ničení lidských zárodků; zavinění rozvodu; šesté přikázání – předmanželský sex, cizoložství, umělé oplodnění, homosexuální jednání, sterilizace bez vážných zdravotních důvodů, antikoncepce, masturbace, pornografie; velká krádež a velká pomluva, pokud oběť těžce poškodí; dále mnoho nespravedlností ve světě, jako vykořisťování chudých, nespravedlivě malá mzda, utiskování vdov a sirotků. Nevyjmenovali jsme všechny, ale pro představu jsme se pokusili alespoň o jakýsi konkrétní obraz. Vidíme, že těžkým hříchem zdaleka není každý čin. Těžký hřích člověku vážně ubližuje, umenšuje jeho životní štěstí a přerušuje jeho spojení s Bohem. Hovoříme o duchovní smrti. Navrátit život může jen Vykupitel člověka, který nás svou obětí vysvobodil z otroctví hříchu. Jen On je schopen znovu vlít člověku život a uvést ho na dobrou cestu. Pán Ježíš je opravdu největší přítel člověka.

21.4.2013 19:08 - Markýsek

Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat na Váš názor ohledně osamostatnění od rodičů. Je mi 20 let studuji první rok VŠ, mám 6 let přítele a ráda bych se aspoň částečně osamostatnila, ale moc nevím jak na to. Existuje na to nějaká rada? Děkuji

24.4.2013 11:16 - © redakce

Ahoj Markýsku, děkujeme za otázku. Je dobré, že se chceš postupně osamostatnit od rodičů, to k životu patří. Už tím, že jsi přešla na novou školu, která ti nabízí větší možnosti seberealizace než střední škola, tvoje postupné osamostatňování začalo, i když sis to možná ještě neuvědomila. Jednou z možností je poohlédnout se po nějaké brigádě a postupně se začít osamostatňovat po finanční stránce. Pokud dojíždíš do školy z větší dálky a bydlíš na VŠ kolejích, může osamostatňování proběhnout i tak, že si třeba v příštím roce najdeš privát (sama nebo s kamarádkama). Určitě víš, že existuje i další možnost "osamostatnění se". Společné bydlení s tvým přítelem. Než ale začnete tuto možnost zvažovat, zamyslete se nad následující skutečností: Život tzv. "na hromádce" je dneska věc celkem obvyklá, dokonce ani křesťanská mládež v tom třeba nevidí problém. Ale problém to je. Někdy mladým lidem nedochází, jaké další problémy otevírá tento životní styl. Když dva spolu jsou tři roky v jedné domácnosti, asi nežijí jako bratr a sestra. Spí spolu. Jak se postaví k tomu, že nechtějí mít děti? Nabaluje se další problém – antikoncepce. Antikoncepce je také v příkrém rozporu proti tomu Božímu plánu lásky. Potom se třeba stane, že přijde těhotenství. Co dělat s tím dítětem? Buď bude svobodná maminka (Bohu díky za tuhle variantu) nebo jsou zkratovitá řešení, kdy se přistoupí k tomu nejhoršímu, k potratu... To jsou možná rizika. Ale existují i sociologické výzkumy, které ukazují, že lidé, kteří na společné soužití počkají až do svatby, do chvíle, kdy si jasně řeknou „chceme se spolu vzít a chceme pro to něco dělat“ mají mnohem menší riziko rozvodu než ti, kteří se spolu rozhodli žít už předtím, než si otázku manželství a svatby vůbec vyjasnili. I proto by bylo dobré případné společné bydlení s tvým přítelem předem zvážit. Osamostatnění nerovná se společnému bydlení s tvým klukem. Pořád budete oba závislí na rodičích. Osamostatnění přichází s věkem, postupně. Je kombinací hodně faktorů (vzdělání, finanční stránka, četnost dojíždění domů apod.) Pokud budeš bydlet zvlášť, o nic se neochudíte a váš vztah se nestane stereotypním. Mám to potvrzené vlastní zkušeností i od řady párů, které znám. Přeju vám oběma, aby se vám dařilo se postupně se osamostatňovat a dozrávat v krásné dospělé osobnosti. P.

21.4.2013 09:43 - Veru

Milá redakce, Mamka mi doporučila, že viděla na TV Noe dokumentární film Cesty k andělům, kde byl rozhovor s Andreou Kerestešovou a moc ji to zaujmulo, ráda bych to také zhlédla, ale nikde nemůžu najít videoarchiv nebo reprízu, nevíte kde bych to mohla najít. Děkuji

22.4.2013 08:30 - © redakce

Ahoj Veru, na tuto otázku bohužel neznáme odpověď a neradi bychom šířili nesprávné informace. Zkus napsat stejný dotaz přímo do TV Noe na email info@tvnoe.cz, tam budou určitě vědět víc. Měj se moc hezky! P.

Strana: 1  <<  61 62 63 64 65 66 67 68 69  >>  568