Vložit nový příspěvek

21.5.2013 09:14 - © redakce

Ahoj Barčo, díky za zajímavý nápad! Na příští redakční poradě to probereme ;-) P.

16.5.2013 19:44 - Elizabeth

Ahoj IN! Chodím s jedním klukem. Mám ho moc ráda a vím, že i on mě. Ale poslední dobou se v jeho přítomnosti cítím jinak, jako by ta zamilovanost byla pryč. Už k němu nic pořádně necítím, ale mám ho moc ráda. Mám ho ráda víc, než kamaráda, ale zase méně, než kluka, se kterým bych chodila. Nechci se s ním ale teď rozejít, protože se ke mně chová vážně hezky, pořád mi nosí kytky, dal mi i přívěšek,.. a když mě něco trápí, tak se mně ptá, jestli mi může nějak pomoct... udělal by pro mě cokoliv. Nedělám to ale kvůli těm věcem, nechci ho využívat, ale problém je v tom, že bych ho vážně ranila a to dělám nerada. Navíc dělá maturitu, a tak ho v tom podporuju a on mi řekl, že neví, co by beze mě dělal. Nemohla bych se s ním rozejít, protože kdyby tu maturitu neudělal (samozřejmě chci aby jí udělal) a ještě bych se s ním rozešla, tak by byl opravdu na dně. A ještě se těší, na prázdniny, protože toho hodně plánujeme. Nerada bych ho ztratila, vážím si ho... vůbec nevím co mám dělat :-( Na první schůzku (rande to nebylo, protože jsme se ani pořádně neznali a navíc tam byl můj brácha) jsem ho ještě k tomu pozvala já.. asi by to vypadalo blbě.. :-( Nevím kdy, kde a jak mu to říct. Je také z jiného města a tak se moc nevidíme. Myslíte, že bych mu to měla říct přes Facebook, ale dál bychom se scházeli jako kamarádi? Co byste dělali v mé situaci vy? Vážně bych potřebovala poradit... děkuji :)

17.5.2013 13:14 - © redakce

Ahoj Elizabeth, díky za důvěru, že nám píšeš... Já si myslím, že období chození je dobou, kdy máme poznávat, jestli s druhým chceme strávit zbytek života anebo ne. Proto není žádná katastrofa se s druhým rozejít, když poznáme, že s ním být z nějakého důvodu nechceme. Bývá to sice bolestivé, někdy jen pro jednu stranu, často pro obě, ale je to lepší, než druhého v podstatě "vodit za nos", protože chození má v určitém smyslu opravdu směřovat k manželství, a to je celoživotní rozhodnutí, které nesmíme brát na lehkou váhu. Možná je lepší prožít trochu bolesti teď než se trápit celý život. Je ale jasné, že se vztah vyvíjí a prochází různými fázemi - nejprve má místo citová zamilovanost, pak se postupně upevňuje a přechází v lásku, která mnohdy jenom nejásá, ale musí se i obětovat, nějakým způsobem trpět...ale je to opravdová láska. Proto to, že se do něho necítíš být už tolik zamilovaná, neznamená, že je s vaší láskou konec. Nicméně v tomto ti poradit nemůžu - ty sama musíš přemýšlet o tom, jak to s tvojí láskou skutečně je, modlit se za správné rozhodnutí, pokud jsi věřící, a neunáhlit se, ale rozhodnout. Pokud dojdeš k závěru, že by bylo fér se s ním rozejít, nevadí ani to, žes ho zvala na první schůzku, ani to, že máte plány na prázdniny. Já bych mu to ale neříkala přes facebook, ale pokud možno osobně - osobní setkání je totiž k nezaplacení a můžeš jím zamezit zbytečnému neporozumění. Můžeš navrhnout, že budete kamarádi, a pokud to přijme, třeba časem ještě poznáte, že se přece jenom máte pořád rádi :-) Přeju ti, ať se rozhodneš dobře! Marta

16.5.2013 19:17 - :)

Ahojky. Mám takový problém, který sem ale stejně nepatří... Poslední dobou mě dost často bolí levé chodidlo. Je to jakobych si na něm třeba natáhla nějakej sval, nebo já nevím.. prostě třeba udělám delší krok, a najednou už ucítím bolest. Není to, že by mě to bolelo pořád, ale když na to třeba došlápnu a tak.. ale druhý den ráno se zase probudím a nic necítím... pak je třeba dva,tři dny pokoj a zase nanovo... dřív se mi to stávalo jen zřídka, a teď tak dvakrát týdně.... píšu to sem, abych se něco o tom dozvěděla... třeba s tím máte nějaké zkušenosti... já vím, že to může být úplná blbost.. ale radši se optám... díky :)

22.5.2013 09:49 - © redakce

Ahoj, těžko můžeme takto na dálku poradit,když ani nevíme, v kterých místech tě chodidlo přesně bolí. Pokud máš dlouhodobé problémy, zajdi si k ortopedovi, ten ti poradí. Zbytečně nohu nezatěžuj a nech se vyšetřit co nejdřív, abys předešla případným pozdějším komlikacím. Může to být hloupost a příčinou mohou být třeba těsné boty, špatně zvolená obuv apod., ale člověk nikdy neví. Myslíme na tebe, ať prohlídka dobře dopadne a noha se dá zase "dokupy"! ;-) P.

16.5.2013 19:12 - Já

Mám spoustu otázek, které spolu nijak moc nesouvisí. Chtěla jsem se zeptat: - Můžu při menstruaci sportovat (běhat, jezdit na kole,...) -Nevím jak, nebo spíš se bojím, že to bude špatně- zavést si tampón. Bojím se, že něco udělám špatně. Mamka si ho nikdy nedávala, takže fakt nevim. -Co mám dělat, když vím, že musím něco dělat a je to pro mě dobré, ale mě se nechce a tak to neudělám (učení) -Jak je to: Bůh prý ví všechno (co bylo, je a bude). Má tedy cenu žít, má cenu snažit se změnit, když Bůh ví třeba, že se nikdy nedokážeme změnit? Modlím se za dobrého manžela a říkám "Ty víš koho si mám vzít" A teď mě napadlo: Co když si vezmu někoho špatnýho, mám vůbec možnost vybrat si jinak, když to chce Bůh. Vím, že Bůh nám dává svobodu rozhodnutí, ale jak tedy může vědět, co bude za několik let? -Proč si někdo, při mši svaté, při větě "Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo a má duše bude uzdravena." dává ruku na prsa? Chtěla bych toho vědět význam. -Ukrutně mě štve, že nejsem zamilovaná :D Dřív jsem byla. Je to strašně smutný - nemohu večer na nikoho myslet, o nikoho bojovat. Vím, že si to nevynutím, ale je to těžké. Tak se moc omlouvám, za tolik otázek a děkuji za odpovědi ;-)

21.5.2013 09:13 - © redakce

Ahojky, děkujeme za projevenou důvěru ;-) Pokusíme se otázky odpovědět. 1) Při menstruaci samozřejmě sportovat můžeš. Dokonce se pohyb doporučuje, pokud míváš menstruační bolesti. Menstruace není něco, co tě na týden vyřadí z provozu ;-) Je to znak toho, že jsi zdravá žena. 2) S tampony začínej postupně, kup si nejdříve nejmenší velikost nebo tampony Tampax, které jsou v plastovém obalu a dají se zavést snadněji. Při zavádění musíš být uvolněná a nebát se zavést tampon dostatečně hluboko. Nejčastější chybou je, že jej dívka zavede příliš málo a potom jí vadí a stále ho v těle cítí. Na každém balení tamponů najdeš návod "jak na to". Chce to trochu cviku a nějakou dobu trvá, než se to člověk naučí, takže pokud by ti to hned nešlo, nevěš hlavu a zůstaň zatím u vložek. Nenuť se do něčeho jenom proto, že to dělají všechny ostatní holky. Důležité je, aby ses ty cítila dobře. Pokud se budeš zaváděním tamponů každý měsíc stresovat, pozná to i tvé okolí. Takže tampony ano, ale přemýšlej, jestli je nutné, abys je používala hned teď a ne až třeba za nějaký čas... Na další část otázek odpovídal P. Jan Balík: 3) Co mám dělat, když vím, že musím něco dělat a je to pro mě dobré, ale mě se nechce a tak to neudělám (učení) ---- Přemoci se:)). Snadno se to řekne, ale obtížněji dělá, že? Je třeba se učit přemáhat se - cvičit svou vůli, aby byla schopná konat s lehkostí. To vyžaduje každodenní trénink. Jak na to? Dělat si nějaká velice jednoduchá a splnitelná rozhodnutí na týden: z neděle na neděli. No a pak se každý večer kontrolovat, jak se povedlo. Např. Každý den ráno se pomodlit. Vynést koš doma sama od sebe. Snažit se někomu za něco poděkovat. A s učením? Třeba si řekni: teď se budu 30 minut učit a pak si udělám přestávku. A tak po malých krůčkách se Ti podaří vůli procvičovat. 4) Jak je to: Bůh prý ví všechno (co bylo, je a bude). Má tedy cenu žít, má cenu snažit se změnit, když Bůh ví třeba, že se nikdy nedokážeme změnit? Modlím se za dobrého manžela a říkám "Ty víš koho si mám vzít" A teď mě napadlo: Co když si vezmu někoho špatnýho, mám vůbec možnost vybrat si jinak, když to chce Bůh. Vím, že Bůh nám dává svobodu rozhodnutí, ale jak tedy může vědět, co bude za několik let? ---- Dva pohledy, které Ti mohou pomoci. Bůh vidí náš život jakoby z výšky - tedy vidí jakoby z vysoké rozhledny celý náš život jako na dlani. Ví, kdy se jak rozhodneme, kdy a jak on sám do našeho života zasáhne atd. Bůh nás lidi pozval k tomu, abychom s ním spolupracovali - vytvořili s ním přátelskou dvojici a společně jednali. Proto naše rozhodnutí mají být vedeny poctivou naší snahou a zároveň modlitbou a důvěrou v Boží pomoc. Rozhodovat se svobodně a ve shodě s Bohem neznamená, že se zbavujeme svého dílu odpovědnosti. Avšak zároveň nás to zbavuje neustálého strachu a obav z našeho rozhodnutí, protože víme, že Bůh se o nás stará a bude nás provázet vždy, i když se rozhodneme špatně nebo i když přijdou v budoucnu zkoušky a obtíže (Což vždy přijdou, protože správně prožité krize jsou odrazovým můstkem k hlubšímu životu a větší lolásce.). Má-li se člověk rozhodovat, potřebuje se modlit a používat naplno svůj rozum (ten je také Božím darem), radit se s kvalitními lidmi (ti jsou také Božím darem), přemýšlet, prostě jednat sama odpovědně. Ohledně budoucího manžela: modlit se a zároveň velice dobře vybírat, zkoumat kluky, mít na ně nároky a nenechat se ošálit jen citem, krásnými slovy nebo pudem. 5) Proč si někdo, při mši svaté, při větě "Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo a má duše bude uzdravena." dává ruku na prsa? Chtěla bych toho vědět význam. ---- Ve mši děláme mnoho věcí, které mají původ někde v Písmu svatém. Když zjistíme, kde se v Bibli nachází, pak pochopíme, co znamenají a proč je děláme, nebo dělat můžeme. V prsa se bijeme normálně pouze na začátku mše při slovech: je to má vina. Kněz pak používá bití v prsa, když se modlí první eucharistickou modlitbu, při slovech: i nám hříšníkům. No a někdy se lidé bijí v prsa i při Beránku Boží a při jiných částech mše, ale to je už jejich soukromá záležitost. Bití v prsa je výraz pokory před Bohem - uznávám, že Bůh je veliký a já jsem hříšník a vím, že Bůh mě má rád a odpustí mi. Lukáš 18:13 Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: "Bože, slituj se nade mnou hříšným." Odpovídáme opět z redakce: 6) A zamilovanost? Ta časem určitě zase přijde. ;-) Nejde si ji "vynutit", stejně jako si nejde vynutit lásku. Zkus před spaním myslet na něco hezkého, na hezkou situaci, kterou jsi zažila během dne nebo kterou bys chtěla zažít,...klidně v ní nějaký kluk figurovat může, ale nemusí. Držíme palce, ať se ti daří správně žít a jsi darem pro svoje okolí! ;-) P.

15.5.2013 13:19 - tázající

Ahojky, existuje na světě někdo, kdo dokáže lidsky odpovědět na všechny otázky, které člověka napadají? Nesnáším odpovědi typu teoretického, že to tak prostě je a musím se tomu podřídit... Aby člověk něco pochopil, tak musí znát tu hloubku a smysluplnost té věci.... Přeji vám krásný den! :)

22.5.2013 07:22 - © P. Jan Balík

Milá tazatelko, tvůj dotaz je krásný a důležitý. Existuje ve světě někdo, kdo dokáže odpovědět na všechno? Z lidí ne. Jediný, kdo zná odpovědi na vše, je Bůh. Na světě máme kolem sebe mnoho lidí, díky kterým poznáváme a hledáme odpovědi: rodiče, kamarády, nějakého kněze, církev (slova papeže, katechismus), svaté... A pak je také třeba naučit se hovořit s Ježíšem, který odhaluje tajemství člověka. Mladý člověk se potřebuje ptát, musí hledat odpovědi, ale zároveň je důležité, aby pochopil, že ve svém nitru vlastně hledá zdroj všeho - Boha. Proto hledat vyžaduje naučit se modlit - naučit se být v tichu s Bohem, naslouchat mu. A Boha hledáme celý život. Proto musíme počítat s tím, že i přes poctivé hledání všemu hned neporozumíme. Není přece možné Boha vtěsnat do své hlavičky. Kdo poctivě hledá, ten postupně nachází, i když občas si musí v pokoře říci: Bože nerozumím, ale věřím Ti. Kéž jednou pochopím. Já jsem si dělával v různých knihách jako kluk u věcí, které jsem nechápal, malé otazníčky. Mnohdy se mi pak stalo, že když jsem knihu po letech otevřel, říkal jsem si: jak je možné, že jsem tak jasné věci tehdy nerozuměl? Přeji i Tobě odvahu k nalézání a také odvahu k přijetí tajemství, kterým je Bůh.

14.5.2013 09:54 - m

Zdravím, moc by mě zajímalo, kde stojí ta krásná kaplička u lesa, co je u článku P.Balíka "Mše v cizině může překvapit" v prázdninovém čísle 2008. Marie

14.5.2013 10:38 - © redakce

Ahoj m, nás by to taky zajímalo ;-) Opravdu to netušíme, jde zřejmě o ilustrační fotku z fotobanky. Měj se moc hezky! P.

11.5.2013 21:50 - Terrí

Ahojky, jak si vyložit tyto citáty? Lze v nich vůbec vidět nějakou pravdu, nebo je to pouhá fikce, kterou někdo vymyslel pro útěchu smutných srdcí? Co si o tom myslíte vy? ,,Zraněnou lásku může vyléčit jen ten, kdo jí způsobil.'' a ,,Když pláčeš pro někoho, koho máš ráda, pak poznáš, že je to láska.'' Děkuju za názor :)

13.5.2013 10:55 - © redakce

Ahoj Terrí, no, to je teda zajímavá otázka :-) Já myslím, že obecně rozhodně neplatí, že všechny citáty mají pravdu... vždycky je dobré si je zkusit představit pro nějakou aktuální situaci v životě, a mnohdy se odpověď nabídne sama :-) a strašně často záleží na Tvém osobním názoru a zkušenosti... Myslím, že v obou citátech, které píšeš, kousíček pravdy je. Říká se (a určitě je to pravda), že opravdová láska se neobejde bez obětí, bolesti...a tím pádem třeba i slz. Když ale pláčeš třeba proto, že ti druhý ublížil, nebo dojetím z toho, jak jsi do něho zamilovaná, asi to úplně poznávací znamení pravé lásky není :-) Stejně tak to s tím léčením - je to hezký citát, který se určitě dá uplatnit, když se třeba bavíme o manželech, kteří se vzájemně zranili a pak zase usmířili...anebo o páru, který se rozešel a znovu sešel. Stává se ale i to, že se člověk s někým rozejde, už se nikdy dohromady nedají a přesto jsou šťastní - po nějaké době. Takže léků je mnoho - hlavně čas, pak taky rodina a přátelé, různé činnosti, modlitba... Takže myslím, že bychom si v každém citátu měli zkusit najít to, co pravda je, a to, co pravda není...právě pro nás :-) Marta

11.5.2013 17:08 - .

Ahoj IN! Chtela jsem se zeptat jestli bude nekdy k nejakemu cislu IN! Darecek ja nevim treba nejaky lak balzam nebo neco malyho. A pokud ano.kdy. A pokud ne tak bych se jeste chtela zeptat jestli se zase bude soutezi o neco.kosmetickeho(nepocitam do toho za to predplatne) Jak tehdy byla rasenka tak neco takoveho. No a nebo ten darecek ke kazdemu cislu to by bylo supr

14.5.2013 18:01 - © reakce z redakce

Ahoj, v červnu se můžeš těšit na soutěž o kosmetiku. Co to bude, necháme ještě chvilku jako překvapení:). M.

10.5.2013 23:45 - Zzzzzz...

Ahoj redakce. Chtěla bych se zeptat na jednu věc, kterou jsme dnes probírali s pár lidmi a nedokázali jsme dojít k žádnému konci. Otázka se týká celibátu. Zajímalo by mě, proč kněží v naší církvi jsou pod celibátem (i sestřičky) . Nějak v tom nenacházím logiku. Proč vlastně naší kněží nemůžou mít rodinu a děti? Není snad v Bibli napsáno: "Milujte se a množte se." ? Vím, že u evangelíků to tak je, proč se tedy katolíci proti tomu stavějí?... Příjde mi totiž, že mít rodinu a s tím i pohlavní styk, je přeci lidská "touha" a pud. Samozřejmě chápu, že dar čistoty máme od Boha, v tomto mám celkem jasno. Ale opravdu nechápu nařízení celibátu. Předem děkuji za odpověď. Vím, že můj dotaz není jednoduchý, ale snad mi vaše odpověď pomůže tuto věc pochopit. Závěrem Vám chci také poděkovat za časopis IN! Myslím, že děláte skvělou práci! Moc Vás obdivuji a modlím se za Vaši práci. Jsem ráda, že mladé křesťanky mohou nalézt oporu ve Vašem časopise ,právě v tak těžkém období, jako je puberta. Bůj Vás provázej!

14.5.2013 08:01 - © P. Jan Balík

Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, aby tvořili pevné a plodné společenství - rodinu a manželství. Tedy základní povolání člověka jako muže a ženy je manželství. Avšak Ježíš také řekl: "Někteří se vzdávají manželství pro nebeské království." (Mt 19,12) a sám to také tak udělal - žil v celibátu; nakonec i Maria žila panenství. Tedy pro člověka existuje i mimořádné - speciální povolání: darovat cele svůj život Bohu - žít tedy v celibátu. Tato volba není proto, že by se pohrdalo manželstvím, ale proto, že, když Bůh zavolá, je třeba odpovědět osobní nerozdělenou volbou. Člově odpovídá na výzvu Ježíšovu: následuj mě. Proto v církvi od počátku existovali muži i ženy, kteří se vzdávali manželství, aby se plně darovali Bohu a jeho království. V církvi byla od počátku touha a snaha, aby kněží žili v celibátu. Můžeme tedy stručně říci, že každého Bůh volá k tomu, aby s ním vytvořil společenství, aby mu odpověděl na jeho lásku; některé křesťany ale vyzývá, aby z této odpovědi udělali přímo styl svého života.

10.5.2013 20:09 - Kristýna

Ahoj in! moc moc se bojím klíšťat!!!!! Mám strach,že na mě vleze klíště (třeba do vlasů) já o tom ani nebudu vědět a pak budu mít encefalitidu, boreliozu atd...jak se tyto nemoci projevují?? horečkama nebo tak? dá se to poznat z krve?Ochrání mě očkování dostatečně??Děkuji.

13.5.2013 09:46 - © redakce

Ahoj Kristy, o klíšťatech jsme psali v prázdninovém čísle z roku 2011, pokud máš toto číslo doma, mrkni se tam. Jen stručně z článku vybírám odpovědi, které se týkají tvé otázky: Hned na úvod - všechna klíšťata nejsou infikovaná – infikovaná je jich asi jedna třetina, nejčastěji ve středních a jižních Čechách a také na Frýdecko-Místecku, takže se není třeba bát přehnaně. Z vlastní zkušenosti vím, že klíště poměrně brzy najdeš, protože místo, kam se přisaje, začne zpravidla svědit. Je málo pravděpodobné, že by se přisálo zrovna ve vlasech (je pověrou, že klíšťata seskakují ze stromů), spíše vyhledává místa tzv. "vlhké zapářky", kde je kůže jemná: v tříslech, podpaždí, loketních a podkolenních jamkách a na krku. Pokud jde o projevy nemocí: Při klíšťové encefalitidě se objeví chřipkové příznaky a po týdnu pak horečka, bolesti hlavy a zvracení. Lymská borelióza se projevuje tak, že do několika dnů nebo i týdnů vznikne v místě po přisátí zarudnutí, které se pak kruhovitě šíří do okolí a v centru bledne. Bývají při tom i mírné (chřipkové) příznaky – únava, zvýšená teplota, malátnost. V obou případech je potřeba vyhedat lékaře. Pokud jde o očkování, neochrání tě proti přisátí klíštěte, ale snižuje riziko onemocnění. Každopádně přílišný stres oslabuje imunitu, takže se snaž potlačit svůj strach a nenech si kazit hezké dny v přírodě. Schválně - kolik lidí v tvém okolí mělo už boreliózu nebo encefalitidu? P.

10.5.2013 12:12 - Natyyy

Milá redakce:) chtěla bych se zeptat, jestli do časopisu můžeme přispívat i svýma článkama? :) díky za odpověď:)

Strana: 1  <<  58 59 60 61 62 63 64 65 66  >>  568