Vložit nový příspěvek

10.6.2013 22:17 - Kika

Ahoj IN! mám problém: vím, že Bůh není zlý ani podlý a že zlo, které se ve světě děje je pouze výsledkem špatných rozhodnutí lidí...Bůh nám dal svobodu, protože chtěl LIDI ne ROBOTY to už vím, ale stále tak trochu nechápu proč za chyby některých platí neviní..přece za válku nemohli lidé, kteří skončili v koncentráku...tak proč toto Bůh dopustí?? vždyť může udělat COKOLIV!! Děkuji za odpověď.

11.6.2013 08:13 - © redakce

Ahoj Kiko, tento dotaz se na webu opakuje poměrně často. Jde vidět, že nad vírou přemýšlíš, což je dobře. Proč je bolest na zemi a proč trpí/trpěli nevinní? Na to je jediná odpověď víry: nejnevinnější byl sám Ježíš a ten smrt na kříži, bolest a utrpení přijal dobrovolně z lásky, aby dal všemu lidskému utrpení smysl. S Ježíšem se může každý trpící sjednotit - prostě si říci: moje bolest je i Tvoje, Ježíši. Bůh otec miloval nejvíce Ježíše, a přesto byla jeho vůle, aby Ježíš jako člověk byl umučený a umřel. Je to tajemství velikosti Boží lásky. Utrpení nemusí být jenom špatné, může člověka i někam posunout, přimět ho k zastavení se,... V Ježíšově smrti nacházíme ještě jeden rozměr a objev: Smrtí lidský život nekončí, ale začíná se nová etapa - věčnost. Ježíšovo zmrtvýchvstání je pro nás lidi nadějí, že i my budeme po své smrti žít v přátelství s Bohem. Utrpení je pro lidi temné a tajemné, ale ve víře v Ježíše nalézáme odpověď. Proto i mnoho svatých volilo raději smrt a život věčný s Bohem, než si zachránit život, ale za cenu zrady Boha. Měj hezké dny! P.

10.6.2013 15:25 - Lesslie

Ahoj In.. Něco mě napadlo vzhledem k "dotazu" nebo spíš problému od: zoufalá :( Jsem přesně ten stejný typ holky. A často jsem sama na sebe naštvaná, že přecitlivělá jsem aji normálně- prostě to není nějaké období, ale hold to mám v povaze ;) Pomohlo mi, když jsem si uvědomila, že Bůh mě stvořil přesně tak, jak chtěl- stále je co vylepšovat a nikdy nebudeme dokonalí. Ale On věděl, proč mě tvoří přecitlivělou.. Zrovna mě! Na druhou stranu si zase uvědomuji, že díky tomu jsem více empatická a umím se vcítit do situace druhých.. :) Bůh chtěl aby sis tímto obdobím prošla! Má to důvod a tebe to posune někam, kde máš být :) Za pár let zjistíš, že to bylo nutné a že díky tomuto období posunula dál :) Líbí se mi citát: Bolí nás, když rosteme (posouváme se dál), ale ne každá bolest růst způsobuje.. A že to nemáš komu říct?.. Jdi ven a vykřič se! Mně pomáhá se sesypat v osobní modlitbě s Bohem.. Řekni mu co tě trápí, co tě štve.. On má rád tvé emoce a ani žalmy nejsou vždy radostné :) A nebo se vypiš.. :) Kamkoliv- napiš to a pak to prostě někde vyhoď, aby to nikdo nenašel, když nechceš.. A přinejhorším použij anonymitu a svěř se někde na internetu- vím, že je to trochu divné řešení, ale někdy pomáhá i tohle :) Snad jsem ti poradila.. :) Hlavně nevěš hlavu, protože Bůh tě miluje a má s tebou plán.. A On tě vidí a je s tebou i v tuto chvíli! On tě miluje! :)

11.6.2013 07:33 - © redakce

Lesslie, děkujeme za doplnění a povzbuzující slova, která snad pomůžou! Měj se moc hezky! ;-) P.

10.6.2013 14:17 - Terezka

Ahoj, chtěla bych se zeptat, jestli je velký věkový rozdíl čtyři roky mezi holkou a klukem (mě 14 jemu 18). Oba jsme věřící a máme společné zájmy. Nevím jestli má cenu doufat, že to vyjde, nebo jestli se mám smířit s tím, že to tak má být a s tím, že jsem prostě moc mladá. Děkuji za odpověď.

11.6.2013 14:41 - © redakce

Ahoj Terezko, děkujeme za Tvoji důvěru, s kterou se na nás obracíš. Myslíme, že v tvém případě nejde ani tak tak o věkový rozdíl (známe páry, které jsou od sebe věkem vzdálené mnohem víc a není to překážkou). Spíš jde o to, zda chceš začít budovat pevný vztah už od čtrnácti let. Zkus trochu počítat. V dnešní době je běžné, že se nám mládí "natahuje". Mladí lidé po skončení základní a střední školy pokračují ve studiu na vysoké škole (3 - 6 let). Tobě je 14, máš před sebou ještě celou střední školu (tj. asi 4 roky) + případně další roky strávené na vysoké. Kluk, který se ti líbí, možná také půjde na vysokou školu. To znamená, že se dostane do nového prostředí, pozná nové lidi a trochu se změní (je otázkou, zda byste dokázali překonat to, že řešíte oba trochu jiné starosti a žijete v rozdílných "světech". Protože vysoká škola člověka určitým způsobem změní, ať už chce nebo ne ;-). Pokud byste spolu začali chodit a chtěli (jako věřící lidé) počkat s intimním stykem až do svatby, je proti lidské přirozenosti vydržet ve všem, co vidíme jako ideál. Kluci se sexualitou bojují mnohem více než dívky. I nad tím přemýšlej, zda by vztah trvající např. 7 let nebyl pro vás oba spíš trápením než radostí. Nemusí to samozřejmě být pravidlem, ale hrozí, že byste se časem dostali do jakéhosi stereotypu. A rozchod po tolika společně strávených letech je určitě mnohem bolestivější než u vztahu, který trval kratší dobu. Ještě jedna věc: v tomto věku se teprve dotváří tvoje osobnost, hledáš sama sebe a občas sama sebe nechápeš (takže těžko můžeš chtít po klukovi, aby tě poznával a chápal on, když ty sama sobě ještě nerozumíš). To, co jsme napsaly, může vyznět hodně negativně. Nechceme tě ale od toho vztahu úplně odrazovat a rozhodně nechceme, aby ses začala kluků (nebo tohoto jednoho) úplně stranit! Spíše jsme se snažily naznačit úskalí, která by vás mohla potkat. Je lépe být vždycky připravený na horší variantu a být potom příjemně překvapený, než obráceně ;-). Doba známosti je o vzájemném poznávání. To, že s někým začneš chodit, přece ještě neznamená, že to nakonec bude otec tvých dětí a že si ho musíš vzít. K tomu je chození, abyste se navzájem poznali a zjistili, jestli dokážete překážky překonat nebo jste natolik rozdílní, že to prostě nepůjde. V tomto případě rozchod není žádnou katastrofou, i když to tak často vypadá. Ať už se rozhodneš jakkoli, nezapomínej(te) na modlitbu ;-) Myslíme na tebe, klidně se zase ozvi! P.

10.6.2013 11:17 - katka veselková

co si myslíte o homosexualitě mluví se o ní. já vím lidi za to nemůžou že se tak narodí, nic proti tomu nemám, ale jaké musí být pro děti hrozné když jsou dva otce na děti. psali jste o tom i inu. bůh píše co bůh spojil člověk nerozlučuj .vím, že je láska stavěná na vztahů dvou lidí, muže a ženy. ale nedokážu si přestavit homosexualitu.

11.6.2013 11:41 - © redakce

Ahoj Katko, je dobře, že takto přemýšlíš a ptáš se. V dnešním světě je někdy těžké se orientovat. My se ztotožňujeme s pohledem, jaký má na homosexuály církev. Jaký pohled to je? Církev bezvýhradně přijímá lidi s homosexuální orientací a odmítá jakoukoli jejich diskriminaci. Tady se totiž rozlišují dvě věci: to, že je někdo homosexuál, v žádném případě neznamená, že to je člověk druhé kategorie! Nechme teď stranou úvahy o tom, jestli to je věc vrozená, jestli to je vlivem okolí, výchovy,… Tento člověk má plnohodnotnou důstojnost jako každý jiný. Co je to ta diskriminace? Je diskriminace to, když říkáme, že takový život, kdy se dva homosexuálové rozhodnou spolu být, je proti Božímu řádu? Ne. Diskriminací není, že církev hájí názor, že dítě má být vychováváno v přirozeném modelu „otec-matka“. Diskriminací jsou různé fóry, narážky, které slyšíme na homosexuály. To je špatně. Jsou to lidé s plnou důstojností. P.

7.6.2013 14:09 - zoufalá :(

Ahoj, poslední dobou mě dokáže naštvat sebemenší blbost, přijdu si naprosto zbytečná, všechno mě rozbrečí..zkrátka jsem asi přecitlivělá :( Podíl na tom mají situace, které jsem prožila a to, co mě teď ještě čeká... Nevím/nechápu proč se to musí stávat pořád jenom mě. Nejhorší je, že se nikomu z toho všeho, co v sobě prožívám, nemůžu vypovídat, protože to nikdo nedokáže pochopit, co v sobě cítím,...proč jen tak z "ničeho nic" začnu brečet.... Úplně se to ve mě vaří, až mám pocit, že každou chvíli prasknu.... :(

10.6.2013 07:58 - © redakce

Milá zoufalá, neuvedla jsi svůj věk, ale věř, že pokud je ti mezi dvanácti a šestnácti lety, není třeba se těmito stavy vůbec znepokojovat. To, co prožíváš, je ve tvém věku úplně normální. Zničehonic přijde změna nálady, přepadnou tě pocity vlastní bezvýznamnosti a neschopnosti. Když se člověk začíná měnit, pracuje hodně psychika a tohle všechno k dospívání patří. Není to nic špatného, negativního, když najednou nevíš, proč se ti chce brečet, smát, jsi naštvaná. S postupujícím věkem tyto nálady odezní a ustálí se. Snaž se jim nepoddávat, pořád si připomínej, že jsi skvělá holka, i když ti to v té chvíli asi přijde jako hloupost ;-) Zkus se něčím zabavit, i když se ti nechce. Ideální je jít třeba někomu pomoct (vždycky je dost možností, stačí se pořádně rozhlédnout), díky tomu na chvíli zapomeneš na sebe a na své nálady. Myslíme na tebe, samy jsme si takovým obdobím prošly, takže víme, o čem mluvíš. Přejeme krásné dny! P.

6.6.2013 17:19 - Leňula

Ahoj redakce, prosím o modlitbu za spolužačku, v úterý jí umřela maminka a bude to teď mít hodně těžké. Děkuji :)

6.6.2013 19:51 - © redakce

Leni, myslíme na ni i na tebe. Bude teď určitě potřebovat oporu, tak se snaž být tady pro ni. P. +

6.6.2013 14:31 - Tereza

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda by jste mi nemohli poskytnout kontakt na nějakou věřící gynekoložku či gynekologa, kteří by mi mohli přes e-mail poradit s mým problémem. Když jdu k normálnímu doktoru tak mi vždy nabízí jen antikoncepci, jako řešení mého problému, ale to nechci, proto bych se ráda poradila s někým, kdo nění takto ovlivněn. Děkuji

10.6.2013 07:01 - © redakce

Ahoj Terezo, nějaké kontakty se nám už podařilo nashromáždit, ale protože na našich webových stránkách soukromé mailové adresy nezveřejňujeme (kvůli příp. možnosti zneužití), pošli nám prosím sem do vzkazů svoji e-mailovou adresu a my ti kontakty zašleme e-mailem. Děkujeme. Hezký den z redakce! ;-) P.

6.6.2013 10:29 - katka veselková

taky se vám stavá že lidi vás prosí o modlitbu mě ano, můj kamarád ted dělá příjmačky do hradce každý den se za něho modlím protože k víře přišel minulé velikonoce. víra je moc vzácná a vážím si ji. a co vám libí na víře.

10.6.2013 07:36 - © redakce

Ahoj Katko, víra je krásný vztah s Bohem, který musíme pořád prohlubovat a pracovat na něm (modlitbou, četbou Písma a duchovní literatury, prožívánímbohoslužeb, účastí na různých setkáních atd.). Je dobře, že na svého kamaráda myslíš v modlitbě, budeme na něho pamatovat i my! Krásné dny ;-) P.

5.6.2013 23:06 - Elizabeth

Ahoj IN! :) Vím, že už jsem to sem psala nejméně dvakrát.. ale prostě nemohu najít správné řešení. Chodím asi měsíc, možná i víc, s jedním klukem.. mám ho ráda, je fajn, ale poslední dobou to není ono. Myslela jsem, že je to asi tím, že ho beru jen jako kamaráda, ale bude v tom něco jiného. V posledních Před několika lety jsem poznala několik kluků, kteří mě využívali a dělali si ze mě srandu. Od té doby, mám na vztah jiný názor. Vlastně jsem nikdy dřív žádný vztah neměla, jen ty „falešné“. Připadám si divná, protože od té doby pro mě vztah nemá žádnou cenu a je to pro mě dost nepřirozené s někým chodit. Nevím jak to říct mému klukovi, bojím se svěřit i mojí nejlepší kamarádce. Všichni berou chození, jako jedno s nejhezčích období svého života a mě to prostě nic neříká. Vůbec to není tím, že jsem se ještě nezamilovala.. zamilovala jsem se, ale nic se nezměnilo... Taky si připadám DIVNÁ, že se mi nikdy nelíbilo jakékoliv líbání a objímání. Pokaždé se cítím divně, jako bych byla na dně a můj život by byl doslova „v troskách“. Jak mu to mám říct? Nechci, aby si myslel, že něco udělal špatně a na druhou stranu mu to všechno nechci složitě vysvětlovat. :(

7.6.2013 13:38 - © redakce

Ahoj Elizabeth, já myslím, že pokud opravdu už delší dobu vnímáš, že se svým klukem nejsi tak úplně ráda, bylo by lepší nevodit ho za nos, netrápit sebe i jeho a rozejít se s ním. Ovšem jen pokud to máš dobře rozmyšlené... Chození sice často bývá krásné, ale ne vždycky se "vydaří" a rozchod z dobrých důvodů není nic špatného. Rozhodně je to lepší a "upřímnější" než být ve vztahu, o kterém vnímáš, že není ono... A čím dřív, tím míň bude rozchod bolet. Otázkou je, co přesně a jak Tvému klukovi říct. To už asi musíš odhadnout sama, Ty sama ho znáš. Asi by nebylo dobré ho odbýt bez udání důvodu ani jakkoliv lhát nebo se vykrucovat. Pokus se mu objasnit, jak se věci mají, aniž bys zabíhala do detailů, které nejsou nutné a nechceš, aby je věděl. Snad Tě pochopí. Pokud jde o to, že se cítíš divně, že vztahy prožíváš jinak než kamarádky atd., nic si z toho nedělej. Každý jsme originál a to, co se líbí jednomu, nemusí vyhovovat druhému. Někdo po chození touží, i když je mu teprve 14, někdo si rád počká do 25 let...někdo se i v 15 rád tulí k rodičům a kamarádkám, a tím spíš pak ke svému klukovi, někdo si raději s tím, s kým chodí, povídá a chodí na procházky bez nějakých vřelých fyzických projevů. Všechno má svůj čas a u každého člověka i vztahu ten čas nastává někdy jindy. Já být Tebou bych se nebála nesnažit se teď nějakou dobu žádný vztah začínat, věnovala bych se jiným věcem, poznávala líp sebe a připravovala se na to, až budu připravená na opravdový vztah. Rozhodně to nebude promarněný čas a navíc Ti dá prostor, aby se Tvoje zranění z předchozích chození uzdravily a utřídila sis, co vlastně chceš. Ať se Ti to povede :-) + Marta

5.6.2013 14:09 - Mariana

Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak probíhá příprava na manželství, když jeden z partnerůnení pokřtěný. V tomto případě se jedná o mého přítele, já jsem katolička. Není překážkou svatba v kostele? Děkuji moc za odpověď a přeji pěkný den.

6.6.2013 07:04 - © P. Jan Balík

Milá Mariano, přípravy na svatbu jsou různého druhu. Záleží na tom, odkud jsi a co se v tvém okolí nabízí. Většinou se sejdete párkrát s knězem a pak s nějakým manželským párem. Pokud je někdo ze snoubenců nepokřtěný, příprava na to bere ohled. Nepokřtěnému je totiž třeba vysvětlit, co je manželství (např. nerozlučnost) a také jaké závazky na sebe bere katolický partner (např. křest dětí, výchova dětí v katolické víře apod.). Katolický partner si tyto své závazky musí také uvědomit. No a na závěr se pak žádá biskup o dovolení sňatku s nepokřtěným. O přípravách na manželství se můžeš informovat na webu diecéze - centra pro rodinu. Super přípravy nabízí salesiánský model: http://snoubenci.ascczech.cz/ Také je dobré absolvovat kurz symptotermální metody přirozeného plánování rodičovství: lpp.cz nebo www.cenap.cz

Strana: 1  <<  55 56 57 58 59 60 61 62 63  >>  568