Vložit nový příspěvek

12.8.2013 11:04 - © P. Jan Balík

Milá Sisi, Pán Ježíš říká: "Kdo stojíš, hleď, abys nepadl." Víra není mobil, který mám v kapse a je to. Víra je vztah s milovanou osobou - s Ježíšem. A každý vztah může ochladnout. Tedy, ne ze strany Ježíše, ale nás lidí. Pokud Tvůj kamarád ochabl a lákají ho jiné nauky, je dobré se za dar víry pro něj jistě modlit. A hovořit s ním? Jistě, pokud je ochotný debatovat, snažit se mu ukázat, jak je Ježíše fantastický a super, jak je víra radostná a krásná. Můžeš mu také doporučit, aby si ještě před tím, než víru opustí, zajede na nějaké kvalitní setkání mládeže (např. o Silvestru do Příchovic, na Vesmír, do Taizé, na Festival mládeže v srpnu 2014 do Medjugorje, na Jump, na Entercapm). Třeba tam otevře své srdce a Pán Ježíš ho osloví. Bohužel často to bývá tak, že v dospívání mladý člověk od víry opravdu odpadne a pak za léta se k ní jako starý vrací. Škoda života bez víry, ale Bohu díky za návrat. Tedy neztrácet odvahu a trpělivost, i když to zdánlivě nikam nepovede.

8.8.2013 15:14 - Evvy

Ahojky do redakce, chtěla bych Vám moc pochválit nejen Vaše stránky, ale především Vzkazovník - holky holkám a holky do redakce. Je totiž moc super, že si můžou mladé holky z celé republiky, co mají podobné hodnoty takto online vyměňovat svoje rady, hodnoty,....Ne vážně, moc to oceňuju. Diskuse bez vulgárních urážek a napadání na úrovni. Přeji tak kvalitní práci nadále.

8.8.2013 15:35 - © redakce

Ahoj Ewy, děkujeme za povzbuzení v naší práci. Jsme rádi, když vidíme, že má smysl! :) Také jsme v redakci rádi, že máme díky diskusím zpětnou vazbu s našimi čtenářkami. Měj se krásně a dobře prožij zbytek prázdnin! ;-) P.

8.8.2013 10:18 - Lucka

Já se omlouvám, za neupřesnění článku, ale je to tento článek http://www.in.cz/clanky/zajimavosti/nej-v-cr-rfs.htm :-)

8.8.2013 13:23 - © redakce

Děkujeme ;-) Ještě jednou přejeme hezký den. P.

7.8.2013 22:32 - Lucka

Zdravím do redakce, četla jsem si článek "NEJ... v ČR" a tam píšete, že nejdelší státní hranici máme s Polskem. Podle mě (a i podle Wikipedie :-D http://cs.wikipedia.org/wiki/St%C3%A1tn%C3%AD_hranice_%C4%8Ceskaje to s Německe a to 810 km :-) A nebo je možné, že jsem to nějak nepochopila :-) Přeji krásné (sice až moc teplé) prázdninové dny a hodně Božího požehnání pro všechny do redakce, ta vaši skvělou práci! :-)

8.8.2013 09:49 - © redakce

Ahoj Lucko, nevím přesně, který článek a číslo časopisu jsi měla na mysli, ale pokud je ta věta opravdu uvedena takto, je tam samozřejmě chyba a omlouváme se za ni. Jsi pozorná čtenářka, jen tak dál! ;-) Děkujeme za upozornění i milé přání a přejeme i Tobě požehnané letní dny plné radosti! P.

7.8.2013 12:05 - Sissi

Ahojky redakce, myslíte, že ještě v dnešní době může existovat taková ta láska, kdy se dva do sebe zamilují, mají svatbu, porodí děti, a žijí spolu věrně a krásně "dokud je smrt nerozdělí"? Ne vážně, někdy o tom dost pochybuju, když vidím ty rozvody, nevěry ( kolikrát se to ani manželka nedoví ) atd. Navíc ti moji vrstevníci - nechci abych vypadala, že jen závidím:))) ale to jen jen - 14 dní líbání, osahávání, pak příjde jiná, jéé ,promiň mám jinou a rozchod. Navíc by mě zajímalo, jak se díváte na názor, že muž je "od přírody lovec", tedy nevadí mu, že má doma manželku, ale spí s deseti dalšíma, protože "mu tak velí jeho geny o zachování rodu, a navíc potřebuje uspokojit svoje sexuální potřeby". Za to žena nemůže milovat muže A, a zárověň spát s mužem B, protože je založena "pečovat o domov a proto je věrnější" než muž? Myslíte že omlouvání nevěry u muže , "protože mu tak velí jeho sexuální pud o zachování rodu", je normální? Obstojí tenhle argument? Nebo má každý člověk růst k ideálu věrnosti, čistého srdce, krásného vztahu na úkor např. momentálního potlačení pohlavního pudu? Děkuji

8.8.2013 09:46 - © redakce

Ahoj Sissi, je dobře, že hledáš, že se ptáš. Já osobně si myslím, že taková láska existovat nejenom může, ale že pořád existuje. Znám osobně několik takových párů, kde to takto funguje. Co je ale rozhodující? To, na čem ti dva lidé vybudují svůj vztah, jaké mají základy. Protože bez dobrých základů se "dům života" snadno rozpadne při nějakém větším otřesu. Pokud se lidé snaží stavět svůj život na dobrých základech - vzájemné úctě, takové lásce, kdy se pro druhého rozhodnu a obětuji, pak je pravděpodobnost rozvodu daleko nižší. Výzkumy také ukázaly, že nejméně se rozpadají taková manželství, kdy se manželé společně modlí. Samozřejmě, že situace je těžká, stoupá počet rozvodů a mladí lidé (zvlášť ti z rozpadlých rodin) mají mnohem těžší budovat zdravé vztahy, protože jim chybí vzory. Mají pokřivené hodnoty, a protože každý z nás po celý život hledáme lásku, hledají ji i oni. Často si však pletou lásku s pouhou vášní, rozkoší, vzrušením. Proč? Protože jim nikdo neukázal, co pravá láska je. Málo se mluví o tom, že láska je spojená s obětí, darováním, bolestí, odpuštěním, trpělivostí, věrností. Žijeme ve společnosti, která bohatne, je zvyklá na "mít" a ne "dát" a jsme vedeni (médii, reklamami apod.) k sobectví. Mít všechno hned, užívat si. Není se potom čemu divit, že muži (ale pozor! i ženy!) častěji střídají partnerky (partnery). Osobně si myslím, že to o lovcích, co jsi napsala, je pro mnoho lidí taková zástěrka. Myslím, že hodně lidí (i mladých) střídá partnery, protože touží po lásce, hledají lásku, ale nejsou schopni vzdát se sami sebe pro druhého, obětovat se, přizpůsobit se. Myslíš, že jsou potom v takovém vztahu šťastní? Nejsou. A tak se rozejdou, rozvedou a začne to celé nanovo. Do té doby, než poznají, že ke štěstí vede jenom pravá láska a ne její náhražky nebo části vytržené z celku. Než se setkají s někým, kdo jim řekne (třeba jenom svým životním příkladem, nemusí to být jenom slova, která promlouvají), že pokud budou prožívat pravou lásku spojenou se vzájemnou úctou a věrností, najdou i trvalé štěstí. A nebudou už mít potřebu střídat partnery, "lovit". Protože najdou to, co hledají. Možná se ti to zdá nereálné, ale neklesej na duchu. Žít lásku nebylo v žádné době jednoduché, ale stojí to za to. Přejeme hodně vytrvalosti a odvahy mluvit o hodnotách, kterými žiješ, se svými kamarády a vrstevníky. Protože i jeden člověk může (s Boží pomocí) změnit svět k lepšímu. P.

5.8.2013 21:48 - R

Ahoj, mám takový "problém" :) Jak si doma prostě sednout s maminkou a říct ji, že s ní chci mluvit o svých trápeních? Jak "zajistit", aby to neskončilo u vět typu - ,,neřeš to, nech to být?" Jak o tom začít? Hodně mě mrzí, že to u nás doma takhle nefunguje, ale určitě to není vinou maminky! Jen jde o to, že si každý řeší problémy s kamarády a pak to tak i vypadá a maminka o ničem (o nás) nic neví, a to mě mrzí :( Jak něco takového uskutečnit? Děkuji za nějaký návrh :)

8.8.2013 09:09 - © redakce

Ahoj R, tvůj dotaz mě opravdu potěšil - jde vidět, že ti není jedno, jaké vztahy máš s maminkou a chceš na nich pracovat, což je jenom dobře. Víš, někdy je to v dospívání složitější v tom, že máme sklony se vůči rodičům spíš vymezovat než se jich ptát na rady. Pro ty si naopak chodíme za kamarády. Je to tak jaksi přirozenější. Pak ale přichází další období, a to takové, kdy oceníme i rozhovor s rodiči a jejich postřehy. Jak je ale přimět, aby nás vyslechli a neodbyli, když jsme je možná někdy v minulosti "odpálkovali" a šli raději ven, za kamarády? Není to jednoduché a záleží to hodně na tobě a na tvé trpělivosti. Každá maminka je trochu jiná, některá toho má víc a celý den se nezastaví, jiná je třeba nezaměstnaná nebo na mateřské dovolené a má více času. Všímej si, co mamka během dne dělá a vyhledávej společnou činnost. Kvalitní rozhovor nemusí být jenom takový, kdy v klidu sedíte, pijete čaj a mluvíte. Promluvit si s mamkou můžeš i při společné práci. Někdy je to i lepší, protože, když se některá z vás cítí nesvá z probíraného tématu, dá se snadno změnit téma ;-) Na tvém místě bych vsadila na upřímnost. Pokus se mamince říct aspoň část z toho, co jsi nám napsala. Uč se mluvit o svých pocitech. Řekni třeba, že tě mrzí, že si všecko řešíte jenom s kamarády a že by sis někdy ráda promluvila i s ní. Nezapomeň se zmínit o tom, že to není její chyba, ale že bys jí byla občas vděčná za její názor, pohled na věc, že tě to zajímá. No a potom už zkus mluvit o svém problému. Ještě jedno: Nevzdávej se, pokud to hned nevyjde podle tvých představ! Vzájemná důvěra se buduje postupně, po krůčcích. Držíme ti palce a přejeme hezký zbytek léta! ;-) P.

5.8.2013 12:00 - nechápající :)

Ahojky, jak se může holka vyspat s klukem, kterýho vidí poprvé a naposled v životě? S někým, koho tím pádem nemá ráda, nemiluje? A ještě k tomu jsou při smyslech - nejsou pod vlivem alkoholu ani drog? A jeden z nich (v tomto případě ona) je věřící? Protože se to stalo v mém okolí, tak mě to donutilo k hlubšímu zamyšlení a vůbec nechápu, proč to ty lidé dělají (celkově všichni)....když je to potom třeba i mrzí (pokud mají aspoň trochu rozumu)...

6.8.2013 20:01 - © redakce

Milá nechápající, v životě se někdy dostaneme do situací, kdy jednáme (i přes naše pevná předsevzetí) jinak, než bychom třeba chtěli. Necháme se ovládnout vášní, která je hodně silná, nebo se necháme k něčemu "vyhecovat", "zkratujeme", hledáme lásku a pleteme si ji se sexem, chceme zkusit něco nového, neznáme se natolik dobře, abychom věděli, jak naše tělo zareaguje v té či oné situaci nebo něco uděláme ze vzdoru vůči rodičům, lidem v okolí, případně se necháme ovlivnit médii (filmy, časopisy, internetem,...). Třeba má (měla) ta holka nějaký problém doma, třeba chtěla být "jako ostatní", třeba je jenom zmatená, třeba je teď překvapená sama ze sebe... Je dobře, že se ptáš, co je za tím. Možností je spousta. A je pravda, že taková unáhlená rozhodnutí nás potom můžou mrzet, může nám to být líto, ale situaci, která se stala, už nezměníme. Litujeme, při zpovědi je nám odpuštěno, ale často nedokážeme odpustit sami sobě. A také se setkáme s nepochopením okolí, což nás může ještě víc zatvrdit. Představ si, že bys byla na místě té holky ty. Jak bys chtěla, aby se k tobě ostatní chovali? Chtěla bys, aby se od tebe odvraceli a bavili se za tvými zády? Myslím, že ne. Pokud je to tvoje kamarádka, můžeš s ní promluvit o tom, že tohle podle tebe nebude cesta ke štěstí nebo se k ní aspoň chovat přátelsky, tak jako dřív. Každý chybujeme - věřící i nevěřící - a každý máme tu "svou" oblast, v níž jsme slabší. Proto nemáme právo nikoho odsuzovat. Snad jsme ti aspoň trochu pomohli. Měj hezké dny! P.

4.8.2013 08:22 - redakce

Ahojky Verčo, Jenny a Verčo, vaše dotazy do redakce jsme poslaly lidem, kteří problematice rozumí. Prosíme o trpělivost :-) Díky

3.8.2013 15:17 - Verča

Ahoj, určitě se shodneme na tom, že smyslem manželství je mít děti. Proč ale potom dovolujeme mít svatbu lidem, kteří jsou už moc staří na to, aby měli děti? Nebo třeba neplodným párům? Takhle už manželství vůbec není posvátný svazek :( Nebylo by lepší zavést pravidlo, že pokud do čtyř nebo pěti let od svatby pár nemá dítě, tak je manželství zrušeno? A kdo by takové pravidlo mohl zavést?

7.8.2013 08:54 - © P. Jan Balík

Milá Verčo, děkuji za Tvou zvídavou otázku, která míří ke zcela zásadnímu pohledu na manželství. Co je cílem manželství? Manželství má od stvoření lidstva cíle dva: společenství osob a plození (výchovu) dětí. Toto jsou dva cíle, pro které manželství existuje, Bůh to tak vymyslel a tyto dva cíle nelze od sebe oddělit! Proto, aby vzniklo manželství, je třeba, aby si muž a žena slíbili vzájemnou lásku a věrnost a byli schopni (minimálně ve chvíli uzavírání manželství) sexuálního spojení. Manželé svojí vzájemnou láskou vytvářejí společenství a jednotu života (jsou obrazem Boha - Trojice) a jsou otevřeni odpovědnému plození dětí. Vzájemnou lásku, poklid domova, vzájemnou oporu, to manželé budují celý život. Plození dětí? To se řídí pravidly, které Bůh vložil do těla ženy. Je období, kdy žena může být plodná a období, kdy je neplodná. Manželé spolu mohou intimně žít pochopitelně i v době, kdy vědí, že je žena neplodná (např. má neplodné období cyklu). Proč? Protože neplodnost nezpůsobili oni svým antikoncepčním jednáním, ale neplodnost je dána přirozeností ženy - tedy vnitřním řádem stvoření. Prostě žena tak byla stvořená. Počít dítě je ale vždy také dar Boží. Ne každý pár manželů, kteří se mají rádi a chtějí mít děti nebo jich chtějí mít více, nakonec děti má nebo jich má více. Někdy se manželům prostě počít dítě nedaří a někdy počnou tak rychle, že jsou sami překvapeni. Pokud tedy manželé žijí spolu intimně a zároveň nemohou mít děti, protože např. má žena neplodnou fázi, žena je po přechodu, není na tom nic špatného. Proč? Protože neplodnost ženy není způsobena lidmi ze sobectví (nechtějí mít děti, tak berou antikoncepci), ale prostě je způsobena fyzickou nemožností, která je dána tím, jak je žena vytvořena. Manželství tedy neztrácí na své důstojnosti i posvátnosti, když z nějakého důvodu manželé nemohou mít děti. Základem manželství je totiž vzájemná láska a otevřenost k početí. Ale zda k početí dojde, není zdaleka tak věcí jen a jen rozhodnutí manželů. Dítě je vždy dar, vždy zázrak, vždy veliký úkol, který dostávají manželé od stvořitele. Když se stane, že mladí manželé chtějí mít děti a nejde jim otěhotnět, pak to pro ně bývá bolestné a prožívají ve svém životě kříž. Ale i tak má jejich manželství hodnotu a možná jim nakonec Bůh ukáže, že jejich manželství a jednota mohou být darem pro lidi i jiným způsobem, než plozením vlastních dětí. Ale to je již jiná otázka. (O neplodnosti a co dál viz můj článek http://www.lpp.cz/?a=8 ,číslo: prosinec 2010)

1.8.2013 20:35 - Della

Ahoj milá redakce, chtěla bych vám dát tip na jeden rozhovor - konkrétně se spisovatelkou Michaelou Burdovou. Je mladá a píše super fantasy knížky. Myslím, že by stálo za to něco o ní vědět. Tak to jen takový tip ;) Užívejte si krásných (a někdy možná až moc) slunných dnů! ;D :)

3.8.2013 11:34 - © Redakce

Díky za tip :-)

1.8.2013 19:51 - Jenny

Dobrý den, mám dotaz ohledně Božích trestů. Nevím totiž, jak to správně chápat. Slyšela jsem asi jako mnozí, že Bůh je milující Otec, náš Tatínek, netrestá nás, nechává nám svobodu volby (hřích vs dobro) atd. Zase ale kolikrát zaslechnu "to Pán Bůh ho potrestal..." atd. Takže fakt nevím. Myslíte, že to tedy funguje tak, že když např. někomu škodím, šikanuji ho, ubližuji mu ve škole atd., tak jako "trest" mě potká např. reparát z matiky:)))? Nebo když se vysmívám postiženým lidem, tak mi např. za 15 let najdou zhoubný nádor? Asi všichni pozorujeme, že za nějaké to"zlo" které občas pozorujeme kolem sebe, přijde na dotyčného nějaký ten jakoby "trestík" či "odplata" atd. Přesto ale nevím jak to úplně chápat. Zase se ale není dobré asi moc stresovat, typu "když toto udělám ,Pán Bůh mi to vrátí" atd. Děkuji.

5.8.2013 18:07 - © P. Jan Balík

Milá Jenny, Písmo svaté jasně tvrdí, že Bůh každého člověka miluje a chce pro něj to nejlepší. Láskyplně pečuje tedy o každého člověka a touží, aby každý žil tak, aby po své smrti mohl prožívat nebe - stálou přítomnost s Bohem, radost z toho, že si budeme moci podat ruku s Ježíšem, radovat se s ním a s Marií a všemi spasenými. Zároveň víme, že člověk dostal od Boha darem svobodnou vůli - schopnost říci na základě svého vlastního rozhodnutí Ano Bohu a jeho přátelství. A nyní jsme u zdroje problémů v lidském životě: člověk často neříká Bohu Ano, ale jde si svou vlastní cestou, kráčí bez Boha - dělá zlo, odchází od Božího světla a postrádá Boží energii. Jakmile člověk ztrácí své spojení s Bohem, začne strádat - je to jako když by člověk jedl špatnou stravu bez vitamínů. Kromě toho je také pravdou, že Bůh, právě protože miluje, snaží se člověka různým způsobem povzbudit, aby ho hledal a našel. Proto se někdy mohou vyskytnout v lidské životě utrpení, která nakonec přivedou trpícího k víře. Stručně shrnuto: Bůh určitě netrestá tak, jak lidé říkají, to by bylo pod jeho úroveň. Ale snaží se člověka k sobě vábit, a to někdy i skrze utrpení. Ve skutečnosti si ale lidé život komplikují a mnoho utrpení si do něj vnáší právě tím, že jsou bez Boží lásky podvyživení. Musíme tedy říci, že v životě každého člověka se setkáváme s tajemstvím Boží lásky, která se různě projevuje. Právě z tohoto důvodu ne všemu v životě svém nebo v životě druhých lidí můžeme hned a snadno porozumět.

Strana: 1  <<  46 47 48 49 50 51 52 53 54  >>  568