Vložit nový příspěvek

16.10.2013 20:24 - Enya

Ahoj redakce, děkuji za pěkné stránky. Moc se mi líbí vzkazovník - je to super. Mějte se.

17.10.2013 07:47 - © redakce

Ahoj Enyo, děkujeme za krásná slova a přejeme Ti, ať dnes prožiješ krásný den ;-) P.

16.10.2013 16:34 - M.

ahoj in,chtěla bych se vám svěřit. Už 10 měsíců se mi líbí jeden kluk. Potkali jsme se v lednu na bruslích,a mně se hrozně zalíbil. Celou dobu se otáčel směrem,kde jsem byla já,a pořád se na mě díval. Když jsem se na něj podívala,uhnul pohledem. Potom jsme se dlouho neviděli...až v dubnu. Zase se na mě asi půl hodiny díval.... ne že by občas mrknul nebo tak,ale on si sedl tak,aby na mě viděl a díval se. Potom jsem ho párkrát potkala ve městě. V létě jsem jela na tábor. Každý večer tam jezdil. Vždycky stáli s kamarády v hloučku nebo kroužku,a on se otáčel tam,kde jsem byla já. Pokud jsem stála někde za ním,tak se otáčel celý... Holky jej obletovaly,ale on se i tak celou dobu díval na mě... potom jsem ho zase dlouho neviděla,až na jedné akci. A zase se to opakovalo...kdekoli si sedl nebo stoupl, díval se na mě...s kamarády dělali něco na mobilu,a on se nedíval tam,kde měl,ale zase na mě... Nevím,co s tím,protože se vlastně skoro vůbec neznáme,v životě jsme spolu nemluvili. Chtěla bych se s ním seznámit,ale nechci se mu nějak vnucovat nebo tak... Často přemýšlím, jestli mě vůbec registruje,nebo jestli mě bere nějak víc,a jenom neví,jak mě oslovit,nebo jestli takhle flirtuje pohledem se všema holkama... Modlím se za to,ale vážně už nevím,jak dál. Nemám téměř žádnou šanci,protože chodí na školu do jiného města,takže ráno jezdí včas...a navíc bydlí v jiném koutě města. Není to sice daleko,ale od ruky. Nevím,co s tím a trápí mě to.

17.10.2013 08:48 - © Petra Čížová

Milá M., hned na úvod bych ti chtěla poděkovat za důvěru, se kterou ses nám svěřila. Určitě to pro tebe nebylo lehké. Z tvé otázky jde cítit, že to, co prožíváš tě opravdu trápí. Proto bych tě chtěla ujistit, že podobně jako ty se v době dospívání cítíme my holky skoro všechny. Kluci nám dokážou pěkně poplést hlavu! ;-) Dospívání je obdobím, kdy se lehce zakoukáme do někoho jenom proto, že se nám líbí to, jak vypadá, jak se dívá, jaký má úsměv, jak si nás všímá (a už malinko opomíjíme další stránky jeho já - povahu, zájmy, vztahy v rodině, hodnoty, které vyznává,... A co nevidíme vůbec, jsou jeho negativní stránky - ty se objevují až postupně při vzájemném poznávání se při chození. Ale má je každý, i ten, kdo nám zpočátku připadá jako dokonalý.) Člověk se všemu učí postupně. Proto je přirozené, že neví, jak někoho oslovit, jak dát najevo své city a že o tom, kdo vzbudil jeho zájem a probudil zamilovanost zatím jenom sní (i když by samozřejmě chtěl něco víc). Říká se tomu doba "platonických lásek" a k životu patří stejně jako slunce ke dni a měsíc k noci. Kdy jindy by se měl člověk zamilovávat "až po uši", když ne v období dospívání? Co tím chci říct? Když je člověk zamilovaný, má sklon všechno vidět trochu zkresleně. Kluk, který se nám líbí, se může naším směrem podívat jenom náhodně a my si to hned vyložíme tak, že nás pozoruje. Proč? Jsme prostě "citlivější" na jeho pohledy a vnímáme je silněji než pohledy ostatních lidí. Samozřejmě, že se na tebe může opravdu dívat, protože kluci rádi pozorují holky (často jenom z pouhé zvědavosti nebo proto, že se jim líbí, jak vypadají - ale to ještě neznamená, že by s každou, která se jim líbí, chtěli i chodit - líbit se jim může i 20 holek současně a je jedno, jestli je to holka reálná nebo holka z obálky časopisu nebo filmová herečka. Kluci (muži) jsou prostě v tomhle jinak nastavení než my ženy. Vnímají víc pohledem a nás to může snadno zmást). I proto bych tomu na tvém místě nechala volný průběh. Pokud se mu opravdu líbíš a má o tebe zájem, dřív nebo později tě osloví sám. V dnešní době je celá řada možností, jak někoho oslovit (nemusí to být jenom osobní setkání, takže i kdyby se styděl, není to výmluva ;-)). Pokud tě pozoruje jenom ze zvědavosti, také to časem pochopíš a zase se objeví někdo jiný, pro koho třeba už nebudeš jenom pozorovacím objektem. Co můžeš dělat ty? Můžeš se o něj zajímat a čekat na vhodnou příležitost, kdy by ses ho mohla na něco zeptat nebo ho aspoň pozdravit, abys aspoň trochu poznala, na čem jsi. Snaž se ale nevytvářet takové situace uměle, zavánělo by to vnucováním. Chce to prostě trpělivost. I květina musí rozkvétat postupně. Nejde přeskočit jednu fázi (chtít z poupátka hned udělat rozvitý květ). Tak i ty musíš "rozkvétat"postupně - tzn. nepřeskakovat z období platonických lásek hned na vážný vztah. Začít postupným "oťukáváním" a poznáváním toho druhého. Čekat. Nechtít všechno hned, protože všechno má svůj čas a věř mi, že ti nic neuteče. ;-) Zatím vnímáš hlavně jeho vzhled, tak se zkus zaměřit víc na jeho povahu. Nedívej se jenom, jestli se dívá na tebe, ale všímej si, jak se chová k druhým, jak s nimi mluví, zda je ochotný někomu pomoct nebo jede sám za sebe,... Pozoruj. Možná, že když se budeš víc o toho kluka zajímat, poznáš, že sice skvěle vypadá, ale nerozumíte si ani v základních věcech. A nebo naopak. Přejeme Ti k objevování hodně odvahy a pokoje v srdci! P.

12.10.2013 18:19 - katka veselková

milá redakce máte moc pěkný článěk o lence a petrovi, oslovil mě. sice kluka nemám ale modlím se za nalezení věřicího partnera, ale vše má v rukou bůh. at on usoudí jaká je moje cesta.

14.10.2013 07:30 - © redakce

Děkujeme, Katko, za pochvalu! Měj krásný den. P.

11.10.2013 12:52 - Jejda

Ahojky redakce, chtěla bych se zeptat, jak to udělat, abych zůstala věřící. Jde o to, že jsem byla vychovávána jako křesťan, a i bych chtěla zůstat, protože si myslím, že mi to vyhovuje, že to tak chci, dává mi to sílu, ale jde o to, že mám kolem sebe ateistické prostředí plné předsudků, navíc většina lidí je nevěřících, a to se v tom pak žije těžko...v minulosti jsem jezdila na křesťanské tábory, a i akce pro mládež tohoto typu, ale někdy mi přijde, jako by to nemělo smysl... Mám se za to modlit? Mám totiž pocit, že mi poslední dobou modlení ani nic moc neříká, spíš mám pocit, že mě Pán jakoby říká "nech to na mě", ale nevím, jestli to není jen hloupý pocit, no. Díky za odpověď a mějte se.

11.10.2013 16:38 - © P. Jan Balík

Podívej, jsme na tom jako první křesťané. Ti žili v době, kdy Římská říše byla v morálním rozkladu. Bylo jim moc málo a neustále byli pronásledování a zabíjeni. Podobně dnešní doba není snadná, ale z hlediska víry je dobrodružná. První křesťané se totiž nebáli o Ježíšovi hovořit a stále jich přibývalo. Nedbali nic na posměch ani na to, že mohli být popraveni. I dnes máme úkol víru šířit. Proč to říkám? Protože víra nás křesťanů v Evropě a bohatém světě bývá občas ospalá a nudná. Nedokážeme se z ní radovat a prožívat ji jako veliké osvobození od všech možných zotročení lidí (egoismem, penězi, mocí, televizí, drogami, hříchem...). Jak to udělat, aby tvá víra rostla a stala se radostnou? Víra je jako světlo slunce. Když se do něj podíváme přímo, občas z něj bolí oči a jsme oslepeni. Ano, k víře patří i období, kdy máme takové pocity, o kterých píšeš. Co dělat? Nepodlehnout panice a poctivě pokračovat v cestě a v dobrých rozhodnutích. A jaká dobrá rozhodnutí udělat pro růst víry? 1) Každý den si najít chvíli na "rande" s Ježíšem. 2) Každou neděli přistupovat k eucharistii a vždy prosit: Pane, dej mi více víry. 3) Každý den si přečíst kousek Písma. 4) Snažit se číst kvalitní knížky o víře. 5) Nezůstávat sama, ale vyhledat nějaké společenství mladých věřících. Máte ve farnosti? Pokud ne, hledej je ve svém okolí. Může ti pomoci i vaše diecézní centrum pro mládež. A jezdi často na nějaké DCŽM - například do Příchovic u Harachova, do Rajnochovic, do Osové Bitýšky nebo na Vesmír v Orlických horách. Můžeš tam přijet kdykoliv a vždy tam najdeš partu lidí, se kterými můžeš o víře hovořit a povzbudit se. 6) Chodit jednou za měsíc ke zpovědi a najít si kněze, se kterým si můžeš o sobě a svých pocitech popovídat. Na DCŽM takové kněze jistě najdeš. 7) A hledej příležitosti jak o své víře hovořit s druhými, kteří nevěří. Buď mezi nimi apoštolem. 8) Vyhledávej možnosti, jak někomu (např. starému) pomoci z lásky. Láska totiž je světlem, které rozzáří náš život. Že je toho hodně? Nic se neboj, jsou to jen takové základní pokyny, aby člověk podporoval svoji víru. Je to něco takového jako třeba návod k používání mobilu. Když to děláme, začne to vše nějak tak fungovat a je možné využívat mnoho dalších funkcí. Žehná P. Jenda Balík

10.10.2013 22:22 - A.

ahoj, nastala mi svízelná situace a nevím kudy kam. mám 3 roky přítele, který se o mě vzorně stará, je krásný, milý, hodný, chytrý-sen každé ženy. celé ty roky jsem byla stále stejně zamilovaná. jenže letos v září jsem odjela s kamarádkou na dovolenou, kde jsem se seznámila s jiným mužem, který je ke všemu ještě američan. bylo to jako najít spřízněnou duši, nemohla jsem ani uvěřit kolik společného máme. poslední den a noc naší dovolené jsme strávili spolu, skoro nejedli, nepili a jen si povídali. svého přítele jsem fyzicky nepodvedla, ale bojím se že "citová" nevěra je ještě horší. ke všemu jsem se přiznala, odpustil mi to, jenže já se s tím nemůžu vyrovnat vnitřně. už to mezi námi není to co dřív, stále musím myslet na toho druhého, v noci se mi o něm zdá a každou chvíli musím koukat na facebook jestli tam mám od něho další zprávu. nechce se mi rozcházet se s přítelem, on mi nic špatného neudělal. a na druhou stranu, neubližuju mu víc tím že jsem k němu takto falešná? pořád čekám a doufám, že mě tohle pobláznění zase přejde a náš vztah bude jako dřív. nechci nikoho ztratit, nikomu ublížit a nevím co s tím...:/

14.10.2013 09:15 - © redakce

Milá A., musím přiznat, že jsem si tvoji otázku nechala několik dní uležet, protože jsem nechtěla napsat unáhlenou odpověď. O víkendu jsem měla možnost zúčastnit se moc hezké svatby jedněch známých - oba dva věřící lidé, kostel plný mladých párů... a tak jsem přemýšlela, čím to, že tito lidé jsou pořád spolu, čím to, že se nerozešli, že vypadají tak šťastně. Mluvila jsem o tom s nimi a celá řada z těchto mladých lidí (i mladých manželů) mi potvrdila, že zvláště po několika letech chození přišly krize, kdy pochybovali o tom, zda spolu opravdu mají být. Je to přirozené a k chození to patří. Otázka je, jak se s těmito krizemi vyrovnáme. Může se stát to, co se se stalo tobě, že v tu dobu objeví někdo, kdo nám porozumí, rozhovor s ním není stereotyp, je to něco nového, něco, co nám třeba i v našem vztahu, který žijeme, chybí. Znám to sama z vlastní zkušenosti a denně si musím znovu a znovu připomínat, že láska je především ROZHODNUTÍ. Jinak už bych svůj současný vztah několikrát ukončila ;-) (a zpětně vždycky vidím, o co všechno bych se ochudila a že bych potom nejspíš hodně litovala). Někdy si pleteme lásku se zamilovaností (zamilovat se je snadné, ale není nemožné toho člověka dostat z hlavy, časem totož "pobláznění" odezní a začínáme vidět druhého v pravém světle, ale o tom snad nemusím víc psát, podle toho, co píšeš, jsi to sama zažila). Pokud žijeme s někým více let a navzájem se poznáváme, začíná se v nás vynořovat "obluda" - to znamená, že v kontaktu s druhým člověkem si začínáme silněji uvědomovat své negativní stránky, často se nám nechce pro něho něco dělat, máme pocit, že se ze vztahu vytratilo "jiskřění", radostné očekávání,... a když potom přijde někdo druhý, myslíme si, že s ním to bude jiné, nové,... Nebude. Láska je totiž především ROZHODNUTÍ pro toho druhého. Představ si, že se ti podobná situace přihodí v manželství. Co uděláš? Odejdeš? Požádáš o rozvod? Nebo si připomeneš slib, který jsi dala, a zůstaneš věrná svému manželovi v dobrém i zlém? Polož si ještě několik otázek: Stojí ti za to vzdát se všeho, co jsi tři roky se svým klukem budovala, kvůli člověku, který je jiné národnosti, má jiné kulturní zvyklosti a život s ním by možná ani nebyl reálný? (To, že si píšete, je hezké, ale byla by vůbec možnost vztah na dálku nějak rozvíjet, aniž bys musela odjet do zahraničí?). Rozumět si můžeme s řadou lidí, ale mohou to být naši dobří přátelé, kterým můžeme čas od času napsat, a nemusíme s nimi zrovna začít chodit. Možná to stojí za zvážení. Teď jsi zamilovaná a vidíš všechno růžově, ale co by se stalo po třech letech, kdy bys už poznala i jeho špatné stránky (všichni je máme :)), a objevil by se někdo jiný, nový? Znovu bys odešla? ... Pokud bych měla nějak poradit, říkám: dej si čas. Nedějel ukvapená rozhodnutí. Zvláště ne v době, kdy jsi zamilovaná. Nevyplácí se to. Zkus ozvláštnit vztah, který žiješ - vymysli pro svého kluka nějaké překvapení, společný výlet apod. Zamysli se nad tím, co na něm nejvíce oceňuješ a každý den ho za něco (i drobnost) pochval. Uvidíš, že i tvůj kluk potom "rozkvete" a možná zjistíš, že si s ním rozumíš daleko víc, než s mužem, kterého sis už možná trochu přikrášlila ve svých představách. Dej svému současnému vztahu novou šanci, nový impulz. A pokud jsi věřící, zahrň všechno do modlitby. Bůh totiž vidí i za roh a dokáže ti dát sílu ke správnému rozhodnutí. To poznáš podle pokoje v srdci. Přeju Ti, ať jsi v životě moc šťastná. Myslím na tebe, klidně znovu napiš! P.

9.10.2013 14:33 - mikyhoran

Ahoj redakce,možná už je to dost otravné,ale moc ráda bych zase v časopise našla plakát One Direction.... :)

9.10.2013 16:40 - © redakce

Ahoj mikyhoran, díky za tip. Poznačíme si jej a uvidíme, co bude v našich silách. Do redakce nám přislo už více návrhů na plakát a je těžké vyhovět všem. P.

9.10.2013 08:52 - redakce

Odpověď od psycholožky pro M.: Milá M., obejmutí od pětiletého brášky je něco jiného, než obejmutí od kluka. Nemusíš se zbytečně znepokojovat. Tvůj bráška usiluje o to, abys mu věnovala svoji pozornost. Proto se mu snaž věnovat pozornost jiným způsobem - přečti mu nějakou pohádku, povídej si s ním, zahraj si s ním nějakou hru. On pak nebude mít potřebu tvoji pozornost upoutávat pro tebe nepříjemným způsobem. Tvůj pětiletý bráška si zaslouží, aby sis ho jako starší sestra občas všimla a trochu pozornosti mu věnovala. On ale musí naopak respektovat, že ti nesmí dělat to, co je pro tebe nepříjemné. Přejeme ti hodně sil a trpělivosti! P. Nevím, co více k tomu napsat.

8.10.2013 19:46 - pružinka :D

dobrý den do redakce :) moc ráda chtěla bych být trochu pružnější :( udělat aspoň poloroštěp nebo něco takového. bohužel mi ale je už šestnáct let :( neztrásím sice hlavu protože všechno je snad možné když se chce :D ale neznáte nějaké cviky na protahování? a jak často?

9.10.2013 12:37 - © redakce

Ahoj pružinko ;-), je moc dobře, že chceš se svým tělem něco dělat. Nejlépe bude, když se poradíš s učitelem (či učitelkou) tělocviku - nemusí to být přímo osoba, která tě učí - pokud se stydíš nebo si myslíš, že by ti to mohlo způsobit nepříjemnosti. My takto na dálku nejsme schopní posoudit tvou tělesnou konstrukci ani nejsme odborníci na všechno. Co poradit můžeme, je vytrvalost, trpělivost a pravidelnost, ať už se rozhodneš pro protahovací nebo posilovací cviky. Rozhodně ale není dobré tělo přetěžovat. To ti ale zřejmě řekne i učitel a k tomu by ti měl doporučit i nějaké konkrétní cviky. Vždycky je lépe, když tě upozorní na chyby, které bys mohla při provádění cviku dělat nebo které děláš, než když si najdeš nějaké video a chybným cvičením si víc ublížíš, než prospěješ. Ať to dobře dopadne! Přejeme hodně vytrvalosti a odhodlání ;-) P.

8.10.2013 16:35 - :-D

Moc zdravím. Mám dotaz k tomu předplatnému. píšete, že u toho s dárkem se 3x dostane dárek. Znamená to, že to bude třeba ten plakát nebo i třeba něco většího. Jako třeba neušnice (to mě jen tak napadl jako příklad) ? A nebo ty plakáty budou i v těch časopisech jen pro čtení? Děkuji. :-)

9.10.2013 08:55 - © redakce

Ahoj, plakáty budou i v časopisech bez dárkového předplatného, dárek je něco navíc (možná i ty naušnice, jak píšeš - vždycky to bude nějaké překvapení). Takže nemusíš mít strach, že bys o plakáty přišla, pokud si "dárkové předplatné" neobjednáš. Měj se moc hezky! P.

7.10.2013 13:49 - cvičení

milý in, začala jsem cvičit sedy lehy ale mám probém. Ostatní lidi bolí třeba břicho mě u toho chytají příšerné krče do krku a krční pátěře. Nevím co dělám špatně... :(

7.10.2013 15:01 - © redakce

Ahoj, problémy s krční páteří nejsou legrace, snadno si ji zablokuješ a to se potom řeší špatně. Je lépe takovým situacím předcházet. Pokud nemáš možnost navštívit fyzioterapeutku a poradit se s ní ohledně správné techniky cvičení sed-lehů, najdi si jiné cviky na břicho, při kterých nebudeš muset namáhat (ani zvedat) krk a nebudeš zatěžovat krční páteř. Pěkný den přeje redakce! P.

5.10.2013 10:07 - Prosím tričko!

Ahoj redakce, byla jsem na vašem e-shopu, chtěla jsem si objednat tričko Evelin, ale v černé barvě máte jen xxL, znamená to, že když chci M tak ho mít nemohu? Nebo jestliže M nemáte na skladě, kdy ho tam budete mít??? Ráda bych si to tričko objednala :) Děkuji ze odpověď

Strana: 1  <<  38 39 40 41 42 43 44 45 46  >>  568