Vložit nový příspěvek

20.10.2013 22:58 - eL

Ahoj, prepáčte, že Vás s tým otravujem, ale potrebujem radu (názor inej osoby) a neviem komu by som sa mohla zveriť. Stretla som sa s jedným chlapcom (chodí na rovnakú vš ako ja), trochu sme sa rozprávali a pridal si ma facebooku. Teraz mi píše, či mám priateľa. Mám mu povedať, že priateľa nemám? (čo je aj pravda). Nechcem byť paranoidná, ale v podstate ho vôbec nepoznám a mám pocit, že on už o mne vie dosť :/ ale tak nechcem byť zas tak "neslušná" a neodpovedať mu/ prípadne ho "vyhodiť" spomedzi priateľov. Ale tak hovorím si načo to potrebuje vedieť? Je to prvé čo sa ma spýtal a dosť ma to vystrašilo... Nechcem s ním chodiť, ale zároveň ani ho"ťahať za nos" . Ale nie som ani typ, čo povie veci "na rovinu". Ja by som s ním bola celkom rada kamarátka, ale neviem, čo si mám o ňom/tom myslieť... Ja len som sa asi potrebovala "vyrozprávať " :D Tak ešte to zhrniem: Nie som si istá, či je práve najvhodnejšie hovoriť niekomu (koho tak málo poznám), či som zadaná alebo nie a jeho za priateľa nechcem (aspoň zatiaľ určite nie). Prosím Vás nezverejňujte tento príspevok, ale iba mi odpovedzte na lieglall@gmail.com Veľmi Vám (už vopred) ďakujem :)

22.10.2013 08:12 - © redakce

Ahoj eL, na tvém místě bych tomu klukovi napsala něco ve smyslu: "přítele nemám a momentálně ani žádného nehledám". Napíšeš pravdu tak, jak to cítíš. To je cennější než jakékoli polopravdy nebo vyhýbavé odpovědi. Pokud mu šlo jenom o to "sbalit tě" kvůli tomu, aby někoho měl nebo aby tě využil, už se ti neozve. Svět se potom nezboří a ty si ušetříš případné trápení. Jestli o tebe bude opravdu stát, přistoupí na to, že budete nejdřív kamarádi. Můžete se tak poznat a na vážný vztah nemusí dojít. Pokud by tě ale nějak obtěžoval a bylo ti to nepříjemné (tím myslím i dotěrné psaní a vtíravé otázky), klidně si ho s čistým svědomím z Facebooku smaž. Nikdo nemá právo zasahovat do tvého soukromí, pokud to ty sama nechceš. Držíme palce a přejeme hodně odvahy, ať dokážeš jít s pravdou ven, i když to nebude jednoduché. P.

20.10.2013 20:38 - M.

ahoj,nemáte nějaký recept na opakující se deprese? trápí mě to už několik týdnů,odrazilo se to i na známkách ve škole,a mám dojem,že se mi i kamarádi začínají vyhýbat. můžete mi poradit? děkuji.

21.10.2013 14:06 - © redakce

Ahoj M., nevím, kolik je ti let, ale věř, že pokud je ti mezi dvanácti a osmnácti, jsou depresivní nálady ve tvém věku normální. Je normální, že tě najednou přepadají pocity vlastní bezvýznamnosti a neschopnosti. Když se člověk začíná měnit v dospělého, nevyvíjí se nejenom tělo, ale také psychika. A to je provázeno právě těmito stavy. Není na tom nic špatného, negativního, když najednou nevíš, proč se ti chce brečet, proč jsi naštvaná. S postupujícím věkem tyto nálady odezní a ustálí se. Snaž se jim nepoddávat a pokus se s nimi bojovat. Až tě příště chytí "depka", nezůstávej sama. Přinuť se být mezi lidmi. Pověz někomu o tom, jak se cítíš (pokud není v okolí zrovna žádný člověk, Bůh je online pořád ;-)). Vyhledávej lidi a situace, které vzbuzují radost. Zpívej. Ke změně své nálady používej povzbudivou a pozitivní hudbu. Maluj, fotografuj, sportuj, pusť se do nějaké tvořivé aktivity. Zkus se něčím zabavit, i když se ti nechce. Ideální je také jít někomu pomoct (vždycky je dost možností), díky tomu na chvíli zapomeneš na sebe a na své nálady. Netrap se příliš minulostí a žij přítomným okamžikem. Napni své síly (i na učení) hned teď. Snaž se nevidět hned vše černě, dej sobě i svým schopnostem šanci. Myslíme na tebe, klidně se zase ozvi. P.

20.10.2013 18:41 - Marie

Dobrý den milá redakce. Pomožte mi nevím co mám dělat!. Často přemýšlím jaké by to bylo, kdybych tady nebyla. Co by se stalo, kdybych prostě šla a skočila (ukončila bych svůj život). Poslední dobou mám podobné sny a často o nich přemýšlím. Můj život se hroutí. Když někdo udělá chybu a učitel na něho začne křičet, nebo mu dá poznámku, mám pocit, že je všechno jen a jen moje chyba. nebo když mi někdo řekne něco co se mě dotkne, v tu chvíli se mi začnou podlamovat kolena a chce se mi brečet. Až příjdu domů zase uvažuji jaké by to bylo beze mě. Mám, no vlastně měla jsem kamarádku se kterou jsme byly nejlepší kamarádky, něco se mezi námi stalo a já mám pocit, že je to jen moje vina. Nevím jak to mám vysvětlit, ale mám pocit, že jsem tu jen tak náhodou. ŽE se spletli a měl se místo mě narodit někdo jiný a lepší, někdo kdo tu chce být a život si užít. Já už ale nevím co mám dělat! nechci tu už dál obtěžovat a ubližovat druhé mým životem. jsem v pořádku? co v těch chvílích dělat? pomožte mi, prosím! Marie

21.10.2013 14:16 - © redakce

Milá Marie, tvůj dotaz jsme přeposlali odborníkovi, měj prosím chvilku strpení. Jakmile obdržíme odpověď, uveřejníme ji zde. P.

19.10.2013 21:08 - M.

ahoj, v reakci na příspěvek Papriky mám taky zkušenost ze života :) v zásadě by se snad dalo souhlasit, že by člověk neměl být otrokem těla. jenže: jak jako, jak bych se koukala na svého muže protože masturbuje, a kdysi se jen tak vyspal s jinou holkou? jak bych se na něj mohla dívat, když nedostal "křesťanskou" výchovu? když mu nikdy nikdo neřekl že to jde i jinak...trochu se mě to osobně dotýká, můj muž je takový..teda se mnou teď ne, ale bylo by hrozně nefér soudit ho jen proto že dřív nevěděl co ví teď. to jen tak na okraj, že na nápravu není nikdy pozdě a nic není tak černobílé. třeba se budu někomu zase zdál přehnaně liberální, tak se předem omlouvám a hlavně: používejme rozum ;)

21.10.2013 08:49 - © redakce

Ahoj M., děkujeme za osobní reakci a přejeme hezké podzimní dny ;-) P.

18.10.2013 21:47 - Marťa

Zdravím do redakce ;) Potřebovala bych radu.. dostala jsem za úkol od spolča vytvořit plakát na akci a nevím v jakém programu ho tvořit. Nemáte nějaký tip ? Taky budu vděčná za nějaké postřehy, jak vytvořit ten správný plakát, aby druhé oslovil :) Moc děkuju :))

21.10.2013 11:16 - © redakce

Ahoj Marťo, plakáty se dají vytvořit buď v programu Microsoft Word tak, že k textu vložíš jeden nebo více obrázků. Pokud ale chceš nějaký lepší plakát, existují různé grafické editory (nejznámější je asi Photoshop, ale ten je také hodně drahý). Na internetu je volně dostupný grafický editor pixlr.com, kde se dají k obrázkům vkládat i nápisy a potom výsledný plakát uložíš jako fotku. Dále je ke stažení program Photofiltre a podobé editory, ale je pravda, že člověk se s nimi musí chvilku učit zacházet, než přijde na to, jak ten správný plakát vytvořit. Profíci používají sazečský program Adobe Indesign, ale pro tvé potřeby bude stačit některý ze dvou zmíněných editorů. Důležité je zvolit čitelné a výrazné písmo a napsat jenom nejdůležitější věci, aby se v množství textu neztratily podstatné informace. Věříme, že ti některý z našich tipů pomůže a plakát se podaří! Měj se moc hezky. P.

18.10.2013 20:58 - Mišulee

Holky moc Vás prosím...modlete se za mě a za Pavla....nevím,kam ta cesta povede,ale prosím Vás o modlitbu,budu Vám moooc vděčná ...díky :)

19.10.2013 14:23 - © redakce

Ahoj Mišulee, nevím, jestli tento vzkaz neměl být v diskuzi "holky holkám", každopádně se i my v redakci k modlitbám připojujeme! ;-) P.

18.10.2013 18:03 - Elissa

Dobrý den milá redakce, chtěla jsem se zeptat, zda bych mohla zveřejnit svůj příběh, kdy jsem bojovala s anorexií, pomohla mi hlavně víra. Myslím si, že by to mohlo některé holky zaujmout a také pomoci. Děkuji za vyjádření

18.10.2013 23:17 - © redakce

Ahoj Elisso, svůj příběh samozřejmě napsat můžeš a rádi ho i zveřejníme tady na webu (a pokud by se nám někdy hodil, tak i v časopise). Napiš jej buď na redakce@in.cz nebo přímo sem do vzkazů. Přejeme dobré prožití víkendu! P.

18.10.2013 11:40 - Paprika

Ahojky redakce, tak mám postřeh ze života. Víte, dlouhou dobu mě štvalo, že církev považuje masturbaci za hřích. Aby všichni mohli, a já ne? Taky sem nechápala, proč proti tomu někteří tak brojí. A nyní už to chápu. Po vl. zkušenosti vím, že si na tom člověk vytvoří závislost, která se s touhou po čokoládě opravdu nedá srovnat. V časopise "Milujte se " psali, že budu "otrokem svého těla". Proč proboha?! Tuto kýčovitou frázi jsem prostě nebrala. Nyní vím, kolik pravdivého na tom bylo! To, že jste "otrokem těla" není kýčovitá fráze, ale bohužel smutný fakt. Rada? Vůbec si s tím nezačínat. Nyní s tím mám problém, ale doufám, že se toho zbavím. Jakmile tělo pozná kouzlo sexuální rozkoše, už ho bude chtít pořád. Další problém byl ten, že mě vadilo, že nemůžu spát s klukama, se kterýma zrovna chodím. Proč občas neprožít nevázané sexuální dobrodružství? Proč zase já "ta křesťanka" nesmí? Proč nic nesmím? Ale pak mi došla jedna věc. Já sama bych si chtěla nezávazně užívat, ale od svého budoucího muže očekávám, že to bude inteligentní, věrný a zdrženlivý? No chudák kluk. Já bych chtěla čisté jablko(kluk), a za to on dostane shnilou hrušku (mě)? A proto si myslím, že je důležité žít v čistotě, ne proto, že by to byl hřích, ale z lásky ke svému zatím neznámému bodoucímu muži. Dát sebe jako dar. Moji čistotu. Někdy fňukám, že nic nesmím, ale jak bych se tvářila, kdyby mě můj kluk řekl, že masturbuje, sleduje porno a kdysi dávno se "jen tak" vyspal s nějakou holkou? Nyní mám zcela jiný pohled na věc. Je to těžké, ale nepřestávám bojovat:)) Vaše věrná čtenářka.

18.10.2013 12:00 - © redakce

Ahoj Papriko, děkujeme za upřímné svědectví, věříme, že holkám, které mají podobné otázky a problémy, pomůže si věci srovnat v hlavě. Zároveň bychom jej rádi někdy použili do časopisu, samozřejmě s tvým svolením. Pokud bys se zveřejněním v časopise nesouhlasila, napiš nám prosím do redakce. Pokojný den! P.

16.10.2013 22:53 - B. B.

Ahoj redakce, potřebuji radu. Minulý školní rok jsem prožívala jedno z nejhorších období svého života - v osobním životě, ale i ve škole, malinko nad vodou mě držel jeden náš učitel, který se mi snažil pomoci a pochopit moje problémy. Přes léto na dovče a táboře se to všechno zlepšilo, ale teď už zase je škola a já cítím, že do všeho zase znova padám. Pan učitel se snaží i teď, ale předpokládám, že když neví, co se opravdu stalo, pomoct mi nedokáže. Jak s ním mám ale mluvit o útěku z domu, myšlenkách na sebevraždu a dalších hrozných pocitech? Co mu mám říct? A hlavně jak mu o tom říct? Díky, čekám na odpověď. B

17.10.2013 14:44 - © P. Jan Balík

Milá B. B., máš-li důvěru k svému učiteli, pověz mu, že potřebuješ jeho pomoc. Pokud je to těžké, napiš mu to a dej mu to napsané a popros ho, ať si to přečte. Asi bude nejlepší, když ho požádáš, zda by ti doporučil nějakého psychologa nebo školního výchovného poradce, který je schopný a který tě bude doprovázet a pomůže ti. Neboj se otevřenosti a neboj se psychologa. S bolavým zubem jdeme z zubaři, s obtížemi v životě chodíme k psychologovi. Žehná a myslí v modlitbě P. Jenda

16.10.2013 21:15 - Viktorie

Ahoj, jsem v maturitním ročníku studuji obchodní akademii A mám problém, že se bojím, že neudělám maturitu.Odborné předměty zvládám. Mám jen problém s němčinou a matikou. Musím se hodně učit a ne vždy se mi to pak povede jak jsem si představovala. Nikdy jsem nepropadla, ale mám teď strach, že tu maturitu opravdu nezvládnu. Vím, že toho bude ještě víc a jak už jsem psala dost se musím učit. Nechci se chlubit, ale myslím si, že si umím jít tvrdě za svým cílem jsem cílevědomá:-) Taky bych řekla, že si málo věřím. A také si připadám strašně oproti ostatním hloupá. A taky se pořád stresuji což udělá hodně. Jenže já si opravdu nevěřím nejen ve škole, ale i tak celkově v životě jsem dost pesimista. Prosím poraďte mi co mám dělat, abych nebyla tak vystresovaná a abych vše do škole stíhala a také, abych si věřila. Ne že bych úkoly udělat do školy nechtěla, ale prostě to někdy nezvládnu a pak se bojím jak to dopadne. Někdy i kvuli tomu brečím, protože je toho na mě hodně. Taky si nemám moc ským popovídat, protože mám pocit, že mě nikdo nerozumí.Tak si někdy připadám sama. Bohužel také mám nějaké problémy doma. Zkoušela jsem si o tom popovídat s kamarádama, ale nedokázali mně pochopit. je mi 22 let( studovala jsem ještě jeden obor, ale to nebylo s maturitou tak proto jsem ještě pořád na střední škole.) Děkuji za radu

17.10.2013 10:13 - © redakce

Milá Viktorie, jsme rádi, že ses nám ozvala a nezůstáváš se svým problémem sama. Pokusím se ti aspoň částečně poradit. To, co prožíváš, jsou obavy a úzkost; tj. emoce, které rády člověku "přerůstají přes hlavu" a chtějí ho pohltit. Jde o to se jim účinně bránit. Jak píšeš, problémem není jenom maturita, ale příčinou úzkosti mohou být i tvé špatné vztahy v rodině a s vrstevníky. Možná se bojíš, že když maturitu neuděláš, zhorší se ještě více i tyto vztahy. Jak z tohoto bludného kruhu ven? Začneme učením. Co můžeš dělat, abys ve škole stíhala? (shrnu to jenom velmi stručně, protože podrobný článek na toto téma vyjde v listopadovém čísle IN!u). Takže několik tipů pro tebe: 1) Dopřej si dostatek spánku (alespoň 8 hodin denně). 2) Dostatečně odpočívej. 3) Měj dostatek tělesného pohybu. Ideálně 3x týdně. 4) Žij v přítomnosti. Pravděpodobně 98 % věcí, které nás děsí nebo si z nich děláme starosti, nikdy nenastane. Uč se žít přítomným okamžikem. Je to umění, ale jde to ;-). S tím souvisí další bod: 5) Neodkládej věci. To tvoji úzkost jenom zvyšuje. Prostě se pusť do práce hned teď. Rozděl si učení do menších celků, nechtěj se naučit všechno najednou. I když jsi célevědomá, pamatuj, že přílišná snaha zvládnout hned všechno nikam nevede. 6) Zopakuj si krátce to, co ses učila předchozí den - tak uložíš poznatky do dlouhodobé paměti. 7) Maturita není jediným smyslem života. Pokud budeš pokračovat ve studiu na vysoké škole, poznáš, že každá větší zkouška je vlastně taková další maturita. Maturitní zkouška nás má hlavně naučit pracovat samostatně a nehroutit se předem kvůli obavám z neúspěchu. Má tím připravit člověka na život, kde také přijdou situace, v nichž bude muset obstát a na rozdíl od maturity u nich nebudou opravné pokusy). Bohužel je maturita často chápána špatně, jako něco, čím se studenti straší. Není divu, že potom panují takové (často úplně zbytečné) obavy. Pořád si opakuj, že maturita není strašák, ale výzva. A rozhodni se už dnes pracovat na tom, abys zkoušku složila úspěšně. Máš ještě hodně času, není proč se zbytečně stresovat (stres navíc brání tomu, aby nám vědomosti "lezly" do hlavy). Takže hlavně klid. Ptáš se, jak ho dosáhnout, když se cítíš sama, neklidná a nikdo ti nerozumí? Mám jednu radu. Když se přestaneš zabývat vlastními problémy a začneš pomáhat druhým nebo se více zajímat o druhé, tvoje úzkost a osamělost se zmenší. Vyzkoušej a uvidíš. A pokud jsi věřící, doporučuji jako modlitbu rozjímání nad krátkými úryvky z Bible - např. 1. list Petrův, 5,7 nebo Mt 6; 25-34. Nezapomínej, že Bohu na tobě záleží a můžeš mu svěřit jakoukoli svou starost - tak, jako jsi to napsala nám. Myslíme na Tebe v modlitbě. Kdybys cokoli potřebovala, jsme tu pro Tebe. P.

Strana: 1  <<  37 38 39 40 41 42 43 44 45  >>  568