Vložit nový příspěvek

30.10.2013 09:22 - © redakce

Milá Máří, vážím si tvé důvěry, se kterou se na nás obracíš. Už to, že se s těmito osobními věcmi někomu svěříš, ukazuje, že máš odvahu. Určitě nejsi sama, kdo s masturbací bojuje a tvá otevřenost může pomoci dalším čtenářkám. I tvé pocity jsou normální. Ujišťuji tě, že tento bludný kruh "masturbace - znechucení ze sebe samé - další masturbace - znechucení..." pročívá spousta dalších holek (a kluků). Pro začátek: Když se snažíš zbavit se závislosti na masturbaci, zamysli se nad tím, že trvalo nějaký čas, než sis tento návyk vytvořila. Proto bude také potřeba delší doby na to, aby ses ho zbavila. Proto, když upadneš, nezůstávej ležet. Když se vrátíš od zpovědi a zakrátko své předsevzetí nemasturbovat porušíš, jdi znovu ke svátosti smíření, i kdyby to mělo být druhý den. To doporučují i zpovědníci. Jednak tě svátost posilní a člověk si většinou rozmyslí, jestli mu stojí za to jít druhý den znovu ke zpovědi nebo radši pokušení odolá :). Mám kamarádku, která také bojovala s masturbací a nejdříve chodila ke svátosti smíření obden, později jednou týdně, potom jednou za 14 dnů a nakonec jednou za měsíc. Podařilo se jí závislost překonat, ale bez boje není ani vítězství. Rozhodla se nesetrvávat v hříchu a šla to hned řešit. Je to podobné, jako když se zraníš. Také jdeš k lékaři ihned a neodkládáš to až na další týden nebo měsíc. Jinak by ti rána zahnisala a nikdy by ses úplně neuzdravila. Tak také se zraněním duše není dobré si zahrávat. Není třeba se před zpovědníkem stydět, denně slyší spousty podobných hříchů a nemají důvod si je uchovávat v paměti. A Bůh odpouští každý hřích. Snaž se být upřímná k Bohu i k sobě a popros ho o pomoc (stačí kratičká střelná modlitba - např. "Pane, prosím, pomoz mi.", když víš, že jsi v této chvíli zranitelná a mohla bys pokušení podlehnout). Problém masturbace začíná v mysli, tak Bohu dovol, aby tvou mysl měnil. Každý den si přečti kousek z Bible. Odvracej svůj pohled od všeho, co tě sexuálně vzrušuje a vyhýbej se situacím, kde se vyskytuje pokušení. Ovládej své tělo - když máš pocit, že tvoje tělo musí vybuchnout, pokud se část sexuálního napětí neuvolní, dostaň ho pod kontrolu cvičením, službou jiným nebo jinou fyzickou aktivitou. Zapoj se do života farnosti nebo si najdi nové aktivity, které tě budou bavit. Sama si stanov úkoly, které se budeš snažit dodržet. A nezapomínej, že selhání není celková prohra, ale příležitost k novému povstání a pokračování v boji. Myslíme na Tebe, klidně se znovu ozvi. P.

29.10.2013 12:06 - Maruška

Dobrý den, je lepší modlit se již předem dané modlidby, nebo s Bohem rozmlouvat jen svými slovy?

30.10.2013 07:12 - © P. Jan Balík

Milá Maruško, výtečná otázka. Odpověď je jednoduchá: solidní modlitba vyžaduje oba způsoby. Naučené modlitby jsou většinou super a stačí se nad nimi zamyslet, aby člověk zjistil, jak jsou bohaté. Otčenáš je přímo od Ježíše a Zdrávas Maria je přímo biblická modlitba. Tyto naučené modlitby jsou takovou kostrou. Modlitba svými slovy je také důležitá, protože dává průchod osobním citům k Ježíšovi. Je ale vhodné se učit ještě další modlitbě - rozjímavé. To si člověk vyčlení řekněme 15 minut času v tichu (nejlépe každý den nebo alespoň více dní v týdnu). Musí si říci přesně, kdy a kde se bude takto soustřeďovat. Poprosí Ducha svatého o vedení, přečte si kousek Písma nebo solidní knihy (např. slov papežů k mladým) a chvíli nad textem přemýšlí. Pak na jeho základě začne hovořit s Ježíšem. Kdo takovouto modlitbu začne, postupně se dostane do zcela nového druhu modlitby - spočívat na srdci Pána Ježíše, naslouchat mu, být s ním. Ne vždy se takováto modlitba povede, ale kdo vytrvá, zjistí, jak je krásné pravidelné "randění" s Ježíšem.

28.10.2013 20:53 - Máří

Dobrý den, prosím o vysvětlení, co je to masturbace. Děkuji

29.10.2013 08:02 - © redakce

Ahoj Máří, děkujeme za tvůj dotaz. Dnes se o masturbaci (autoerotice) mluví poměrně běžně. Jedná se o vzrušování vlastních pohlavních orgánů. Svět, ve kterém žijeme, hlásá prostřednictvím nejrůznějších médií, že masturbace je normální, běžná, dokonce zdraví prospěšná. Ale je to opravdu tak? Nezapomínej na to, že dnešní svět je uzavřený sám do sebe, že hlásá hesla jako "Užívej si! Žiješ jenom teď! Měj vždycky a za každou cenu to nejlepší!" Někam se vytratila víra ve věčný život, zájem o druhé lidi, hodnoty jako je nesobecká láska, která se dává druhému a chce jeho štěstí. Když to trochu přeženu: Ze všech stran na tebe denně útočí: "Já! Já! Já!" - "Já si budu užívat", "já se budu bavit", "já si pomůžu sám", "já budu budovat kariéru",... a ostatní mě nezajímají. Říká se tomu sobectví, sebestřednost. Ptáš se, jak to všechno souvisí s masturbací? Také masturbace je zaměřená jenom na člověka a jeho vlastní zájmy, je to v podstatě sobecká rozkoš, která ho odděluje od druhých. Často se jedná o návyk, který lidi uvězňuje v nich samých. Masturbace možná neublíží tělesnému zdraví, ale ubližuje našemu zdraví psychickému. Jak? Masturbace symbolizuje sebelítost, strach opustit sám sebe pro druhého a naprostou sterilitu odloučení. My lidé jsme povoláni k něčemu jinému než k sobectví. Jsme povoláni k LÁSCE. Ta jediná dokáže člověka naplnit. Přemýšlej nad tím a nenech sebou manipulovat, i když ti bude svět říkat cokoli. Snaž se jednat podle svého svědomí. Držíme palce a přejeme, ať se snažíš hledat opravdové hodnoty, které vedou k radosti a štěstí. P.

27.10.2013 19:54 - amina

ahoj redakce.co si myslíte prosím o cvičení jógy? Je to dobré i pro křesťanku?

29.10.2013 07:42 - © redakce

Ahoj amino, tato otázka se v poradně objevuje poměrně často, proto ti posílám vysvětlující odpověď P. Jana Balíka, který odpovídal na podobnou otázku (zda je jóga hřích): Jóga hřích pochopitelně není. To ale neznamená, že je bezproblémová. Proč? Vznikla v prostředí, které nezná Krista. Z toho důvodu je ze začátku zajímavým cvičením, ale postupně uvádí do duchovní cesty, která vychází z úplně jiného pohledu na člověka, svět a Boha než jaký vyplývá z Bible a z toho, co nám řekl Ježíš Kristus. Proto je třeba jogínská cvičení (např. jako fyzioterapii) přijímat s velikou opatrností. Jakmile cvičitel začne kromě cviků vtahovat do komentářů a do svých proslovů nějaké názory na svět a člověka, pak je lépe taková cvičení ukončit. Řeknu to sice velice zjednodušeně, ale rozdíl v pohledu je asi tento: jóga počítá s tím, že zlo je ve své podstatě soustředěnost člověka na tělo a hmotný svět. Veškeré duchovní úsilí člověka tedy vede k překonání tělesnosti a ke spojení se s božstvem. Člověk sám svou silou pracuje na tomto konečném spojení. Člověk se soustřeďuje na sebe a svou cestu růstu. Křesťanství ukazuje nutnost spojit svůj život s Bohem a dosáhnout harmonii těla a duše, a to tím, že se člověk otevře nabídne ze strany Boha a přijme Boží sílu (milost ve křtu a svátostech), se kterou pak spolupracuje. Zlo je odmítnutí Boží lásky. Veškeré duchovní snahy (např. modlitba, ztišení) tedy vedou k dialogu s Bohem. Člověk se soustřeďuje na vztah s Bohem, který se musí projevit na vztahu lásky k druhým lidem.

24.10.2013 07:15 - z redakce: odpověď pro Marii

Do redakce už dorazila odpověď od odborníka pro Marii: Milá Marie, moc děkuju za Tvou důvěru a odvahu obrátit se náš časopis se svým trápením. I když Ti to tak v tuto chvíli možná nepříjde a jak píšeš, prožíváš pocity zmatku a nejistoty a nejradši bys tady nebyla, věř, že nikdo tady na světe není jen tak náhodou - věřím, že vše má svůj smysl a každý z nás má možnost udělat tento svět lepším místem a tento dar máš i ty. Vím, že je někdy těžké vidět ty pěkné a hezké věci, které kolem Tebe určitě jsou, i tehdy, když člověku není vnitřně dobře, vím, že je to těžké, ale zkus se o to aspoň pokusit - a usmát se a poděkovat za to vždy, když něco takového objevíš - pohlazení sluníčka po tváři, rozkvetlé květiny, štěbetající vrabce, rozesmáté děti,... Bylo by moc fajn, kdyby ses se vším, co Tě trápí, dokázala svěřit nějakému blízkému člověku, kterému důvěřuješ. Pokud se na to zatím necítíš, můžeš využít možnost anonymně a zdarma zatelefonovat na Linku bezpečí (telefon 116 111), kde v atmosféře důvěry a bezpečí můžete, společně s pracovníkem na druhé straně, přijít na několik způsobů, jak ven z této nelehké situace. Věřím, že je kolem Tebe spousta lidí, kterým na Tobě záleží a mají Tě rádi. Nepíšeš, kolik Ti je let, ale je možné, že právě procházíš obdobím puberty, kdy se z dítěte pomalu stává dospělý člověk. Pro každého je toto období jinak náročné, ale důležité je, že se nemění jen tělo, ale vyvíjí se a mění i Tvé názory a vlivem těch velikých změn může být člověk někdy velmi zmatený, nešťastný, nemusí si rozumět a může prožívat velké období smutku. Je možné, že i Ty si něčím takovým procházíš, proto by bylo fajn, kdybys vyhledala nějakou odbornou pomoc ve svém okolí - nějakého psychologa nebo psychoterapeuta nebo třeba jen učitelku, které důvěřuješ a svěřila se jim s tím, co Tě trápí. Takovýto člověk by Ti tak mohl pomoci pochopit více, co se v Tobě děje a že některé pocity, které máš, můžou být v tomto období přirozené. Z toho, co jsi napsala, mám pocit, že si nedůvěřuješ a podceňuješ se - zkus to změnit a pochválit se i za sebemenší úspěch, dodávej si odvahy a uznání, každý večer si před spaním zopakuj v čem všem jsi důležitá a užitečná, co Ti jde a čím můžeš pomoci ostatním. Jsi krásná bytost, která si zaslouží být šťastná a milována. Ve svém vzkazu jsi zmínila i potíže s kamarádkou. Pokud Tě ta situace stále trápí, zkus si se svou kamarádkou promluvit, říci ji, že Tě mrzí, co se mezi Vámi stalo a vzájemně si zkuste vyříkat Vaše pocity, možná zjistíte, že to celé bylo jen zbytečné nedorozumění. Marie, držím Ti moc palce v tomto nelehkém období, opatruj se a neztrácej naději. Katka

23.10.2013 16:46 - Moucha

ahoj:) v naší třídě jsou všichni nevěřící. Já ale ano, když se dozvědeli že věřím v Boha a jsem křestanka začali si ze mě dělat legraci. Vždy když jsem je potkala na ulici začnou křičet a říkají: ty si křestan! že se nestydíš věřit v něco co není! Nebo začnou říkat: ty si ale divná! někdy řeknou:pomodli se za mě, ale víš co? když se mi nezačne dařit tak je to důkaz že jsi lhář a nic neexistuje! Už mi to docela vadí, ale nevím co jím mám nato říct. pomožte mi co mám v takové chvíli dělat? díky (předem) za odpověd :)

24.10.2013 12:10 - © P. Jan Balík

Milá Moucho, když jsem chodil do školy já, bylo to podobné, jako píšeš ty. Dokonce i učitelé se v době komunismu věřícím dětem vysmívali. Lehké to nebylo a není. Co tedy dělat? Myslím si, že nejprve je třeba se podívat na to, co říká Ježíš: "Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat – jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají" (Jan 15,20). První křesťané žili také ve společnosti, kde byli nepatrnou menšinou a po celá tři století dokonce byli pronásledovái tak, že jich mnoho bylo zabíjeno pro Krista. Naříkali? Ne. S odvahou hlásali evangelium, vnímali posměch i smrt jako zvláštní Kristovo vyznamenání. Ale nemusíme chodit daleko. Před 60 lety v 50. letech minulého století mnoho kněží i laiků bylo v ČR odsuzování k vězení, protože věřili v Krista a nechtěli se ho vzdát. To je tedy první. Smějí se ti? Neseš na sobě pár třísek Kristova kříže, jsi s Ježíšem spojena. A pak? Žádné chmury, strach a skleslost! Víra je veliký dar, jsi bohatá vírou a je třeba hlásat evangelium. Hledej vhodné příležitosti, nenech se zastrašit a mluv o Pánu, vždyť kdokoliv objeví Krista, ten bude jen a jen vděčný za takový dar. Nabízíš jim to nejcennější, co můžeme někomu zprostředkovat - lásku Boží, přáteství s Láskou. Zde platí i ta druhá část věty, uvidíš, jistě se ti někdy stane, že se najde spolužák či spolužačka nebo někdo jiný, kdo díky tomu, žes mu něco řekla o Pánu, uvěří. Jistě, je třeba se za druhé modlit a také studovat, abys uměla diskutovat, ale hlavně je třeba mít odvahu a nebát se posměchu. Nakonec sám Duch Svatý nám dává správná slova: "A když vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit" (Mt 10,19). Snad ještě jednu poznámku. Je moc dobré, když věřící žijí ve společenství s druhými věřícími, protože se pak posilujeme k odvaze hlásat evangelium. Máš nějaké společenství mladých? Pokud ne, hledej ho. Žehná Ti P. Jenda

23.10.2013 13:43 - Terrí

Ahojky, měla bych takovou otázku - co je to a jak vzniká soucit? Dokázali byste mi na to odpověď tak, abych to pochopila? :-) Našla jsem na netu nějaké články, akorát nevím, jestli to chápu správně... Mohla bych tedy po napsání vaší odpovědi ještě reagovat a příp. se dotazovat? :-D Děkuju a mějte se krásně! :-)

24.10.2013 08:42 - © redakce

Ahoj Terrí, soucit je určitým druhem lítosti, kdy se dokážeme vcítit do situace druhého a trápíme se jí. Můžeme mít soucit s kamarádkou, která dostala špatnou známku ve škole, s tetou, která leží v nemocnici a nemůže být se svými dětmi a manželem doma; s lidmi, kteří žijí na ulici; s těmi, které postihly přírodní katastrofy atd. O soucitu se píše také v Bibli, v podobenství o milosrdném Samaritánovi (viz Lk 10; 29-37). Soucit je většinou prvním krokem k tomu, že se rozhodneme někomu pomoci - nabídneme kamarádce doučování, navštívíme tetu v nemocnici nebo jí pohlídáme děti, přispějeme na Charitu nebo se zapojíme do pomoci lidem ve světě apod. Bohužel často zůstáváme jenom u soucitu a skutky nikde. Říkáme o někom, jak to má těžké a jak je nám ho/jí líto, ale už nejsme schopní třeba mu/jí napsat povzbudivou smsku, jít si s ním/ s ní popovídat, nabídnout pomoc. Nebo máme soucit s miliony trpících na celém světě, ale žádný soucit s tím, kdo nám ublížil nebo nás naštval. Nesnažíme se vžít do jeho(její) situace a zamyslet se nad tím, proč tak jednal(a). Nesnažíme se udělat další krok - krok odpuštění. Soucit je tedy dobrý, protože vede člověka k tomu, aby nebyl zaměřený jenom sám na sebe, ale kdybychom zůstali jenom u soucitu, bylo by to málo. Snad ti moje odpověď aspoň trochu pomohla. Případné otázky posílej na mail cizova@in.cz, abychom to tady nespamovaly ;-) Přeju Ti otevřené srdce pro druhé a dobré prožití dnešního dne! ;-) P.

22.10.2013 21:03 - čučoriedka :)

Ahojte, prečo zbožní ľudia (že taký sú, to o nich tvrdia okolie) nie sú schopní prijať ľudia, ktorí sa od ostatných líši (napr. zdravotným stavom)? Keď v Bibli je napísané, že Ježiš nikoho nijako nerozdeľoval, bol s malomocnými atď, tak prečo nie sú ako on, alebo sa o to nejakým spôsobom nesnažia? Tuším, že je to asi niečo iné, ale princíp je snáď rovnaký ... chcú byť / sú ako on, tak prečo nie sú schopní prijať niekoho, kto má nejaký ten malý hendikep, ktorý svojím spôsobom toho dotyčného nijako neobmedzuje.? Alebo snáď majú všetci "dokonalí" ľudia hľadať dokonalé náprotivky, ktorí nemajú ani "skrivený vlások"? Viete, ako to mám na mysli? :)

23.10.2013 16:03 - © P. Jan Balík

Milá čučoriedko, záleží na tom, co to znamená "zbožný člověk". Pán Ježíš vidí člověka zbožného jako toho, kdo je spojen s ním ve dvou rovinách - je to člověk, který se modlí (má čas na něj samotného) a zároveň dokáže najít Boha v bližním, v druhém člověku, vyznačuje se láskou k druhým lidem. Problém je, že se nám lidem často stává, že jsme náchylní k extrémům: modlit se a nevidět Boha v bližním, vnímat Boha všude, ale nemít na něj osobně čas. Zbožnost, která se nevyznačuje láskou k druhým, je tedy falešná nebo přinejmenším velice nedokonalá. Kvalita modlitby se pozná podle lásky k druhým a ne podle proklečených hodin či podle citových prožitků.

22.10.2013 15:48 - ája

Ahoj mám takový problém, strašně se potím a nefungujou mi ani deodoranty prostě nic a holky o mě ve třídě říkají že smrdím a já se toho chci zbavit co mám dělat? Opravdu mi nic nezabírá :(

23.10.2013 09:48 - © redakce

Ahoj ájo, jediné, co ti můžeme poradit, je, abys navštívila svoji paní doktorku a řekla jí o svém problému. Je možné, že máš třeba problémy se štítnou žlázou (což je u mladých lidí poměrně běžné). Zvýšené pocení a s ním spojený zápach může mít více příčin a my z redakce nejsme schopní to na dálku posoudit. Preventivní prohlídkou nic nepokazíš. Není se čeho bát. Měj pěkný den. P.

22.10.2013 10:20 - miška

Milá redakce.mohly byste se za mne prosím pomodlit??? Jde o to,že se asi blíží zkouška a já nevím,jestli v ní obstojím.Prosím za mě a Pavla...budu Vám moc vděčná,děkuji :)

22.10.2013 11:46 - © redakce

Ahoj miško,myslíme na tebe a věříme, že to dobře dopadne. P.

21.10.2013 14:14 - yo

Ahoj, proč se musí potkávat partneři, kteří spolu ve finále (prý) nemůžou být? A proč ho někdo potká hned a jiný ne? Jaký to má smysl, když z toho akorát bolí srdce a člověk je zklamaný? Kdo to "řídí"?

22.10.2013 18:56 - © P. Jan Balík

Milá tazatelko, každý vztah se vyvíjí a prochází chvílemi zdaru ale i obtížemi, krizí. Důvodem je mimo jiné i to, že jsme každý jiný, každý trochu či spíše více sobec, a tudíž vztahy nežijeme nezištně, ale sobecky. Jakmile začne nějaký vztah být intenzivnější - což může být klidně jen to, že najdeš kamarádku - pak zjistíš, že sobectví a jinakost mnohdy začne stavět mezi lidi bariéry. Jeden současný autor a zakladatel hnutí Archa Jean Vanier říká, že ve chvíli, kdy začínáme žít v intenzivním vztahu, objevíme v sobě obludu - sobce. A tedy, aby se vztah stal opravdu hlubokým a přečkal vše, musíme se měnit, to bolí srdce, to je náročné. Je normální, že mladí lidé spolu chodí a rozejdou se. I když to bolí, učíš se tím vztahům. Postupně chápeš, že vztah bolí a že vyžaduje stále více se soustředit na lásku - žít pro dobro druhého. Rozejít se má ovšem někdy smysl i proto, že ten druhý, který se ti líbí, se nakonec při bližším seznámení ukáže tak jiný, s tak odlišnými postoji, že by život s ním byl jen utrpením a proto je lepší se zavčas rozejít.

Strana: 1  <<  36 37 38 39 40 41 42 43 44  >>  568