Vložit nový příspěvek

5.11.2013 10:34 - © redakce

Ahoj Silvo, je otázka, co si pod pojmem závislost představuješ. Pokud je pro tebe "závislostí" to, že na něho často myslíš a chceš s ním být, řekla bych, že to žádná závislost není, ale naopak je moc hezké, že i po dvou letech je pro tebe tvůj kluk takto důležitý (a věříme, že tomu tak bude i dál). Něco jiného je, kdybys mu třeba bránila v tom, aby se věnoval svým koníčkům, a chtěla s ním být pořád - za každou cenu. Ve vztahu je totiž důležité, aby měl každý z partnerů trochu prostoru i sám pro sebe (aby tvůj kluk mohl občas vyrazit někam s kamarády, věnovat se nějakému sportu, koníčku apod. a to samé, abys mohla i ty - samozřejmě je to všechno o vzájemné domluvě). Taková závislost, kdy se člověk snaží druhého až příliš omezovat, žárlí na jeho rodinu a kamarády a hroutí se, když musí jeho kluk (holka) na nějakou dobu odjet nebo má povinnosti doma; vztahu moc neprospívá. V takovém případě je dobré začít na sobě postupně pracovat a po malých krůčcích se snažit dávat svému klukovi trochu víc prostoru a moc se na něho "nelepit", když chce být sám. Přejeme vám, ať jste ve vašem vztahu opravdu šťastní a budujete vzájemnou důvěru. P.

1.11.2013 21:57 - Nikym

Dobrý den, mám stejný problém jako zde nedávno psala Máří. I okolnosti jsou stejné. Jediný (docela podstatný) rozdíl je v tom, že jsem to nikdy neřekla u zpovědi. Až poslední dobou (v 7. třídě) mi to začalo připadat zvláštní. A potom jsem se sama sobě zhnusila... Od té doby jsem to nedokázala u zpovědi, před zpovědníkem říct. Moc by mi pomohlo, kdybych to mohla říct nějak zaobaleně. Např: Pane, odpust mi, že jsem si nadměrně užívala a kvůli tomu jsem byla sobezká. Bůh přece ví co tím myslím... Šlo by to?

4.11.2013 10:22 - © P. Jan Balík

Milá Nikym, děkuji Ti za otevřenost a upřímnost. Podívej, Pán Ježíš Tě má rád, a proto Ti rád odpustí a dá Ti novou sílu pro boj s hříchem. Zřejmě jsi se naučila masturbovat hodně mladá. Tak to prostě jednou v klidu vyznej, asi takto: sebeukájím se a mnohdy jsem to u zpovědi neřekla. A je to. Neboj se, zpovědník toho už slyšel tolik, že Tě neodsoudí, ale bude mít s Tebou soucit. A takováto upřímná zpověď, i když je to nepříjemné, bude jistě zvlášť požehnaná. Píšeš, že s tím bojuješ a daří se Ti. Super! Rád bych se zastavil ještě u slova: zhnusila. Sexualita je Boží dar, lidské tělo - i tělo ženy je Bohem stvořené, ženství je Boží dar. O tom je třeba přemýšlet. Ano, někdy člověk z nějakého důvodu podlehne slabosti a sexualitu - Boží dar - zneužije, ale je třeba objevovat krásu stvoření, krásu lidského těla, krásu svého těla. Vážit si daru, který máš a který bude jednou patřit konkrétnímu manželovi nebo Pánu Bohu v zasvěceném životě. Máš-li zájem, napiš nám email na cizova@in.cz a pošleme Ti hezké pojednání o tom, jak objevovat dar těla a sexuality ve svém životě. Tedy, neboj se být ve zpovědi na sebe přísná. Pán Ježíš na Tebe skutečně čeká a velice rád Ti odpustí. Hodně zdaru. Žehná P. Jenda

1.11.2013 18:41 - :'(

Ahojky. Potřebovala bych poradit... Je mi šestnáct, chodím do druháku a ve vedlejší třídě jsem zamilovaná do jednoho kluka(taky ve druháku). Jenže problém je v tom, že nejsem žádná krasavice, řekla bych dokonce, že ve třídě i něco jako outsider.. Prostě pro něj jsem asi neviditelná. Každý den ho potkávám, pravidelně se mi o něm zdá (opravdu nepřeháním...) a nevím co mám dělat. Jsem i dost zakřiknutá, takže že bych ho snad oslovila jako první já, mi přijde opravdu nereálný... On taky není jako většina jeho spolužáků - namachrovanej,nagelovanej věčně dolejzající za třídníma kráskama. Většinou, když ho potkám, tak je sám nebo se svým kamarádem. Strašně ráda bych ho poznala víc (vždyť o něm kromě jména skoro nic nevím, ani jestli má holku nebo ne..ale myslím že spíš ne ), ale řekla jsem o tom jen své nejlepší kamarádce ale ta dělá, jako kdyby to neviděla... Prosím poraďtě mi.

5.11.2013 09:33 - © redakce

Ahoj, děkujeme za tvoji otevřenost a důvěru. Víš, v životě nejde hned všechno vyřešit hned, i když bychom to často moc chtěli. Všechno má svůj čas a často je potřeba hodně trpělivosti. Pokud jste oba nesmělí a ty nemáš odvahu ho oslovit, můžeš se na něho třeba aspoň usmát, když ho potkáš na chodbě nebo si k němu přisednout na obědě nebo mu napsat přes internet či mobil. Také se můžeš seznámit s někým, s kým se baví a potom doufat, že dojde i na vaše společné setkání. A nebo můžeš sebrat odvahu a oslovit ho přímo. Ne nadarmo se říká, že kdo nic nedělá, nic nepokazí. I špatná zkušenost je zkušenost a do života se počítá. Chápu, že máš strach, že se ztrapníš nebo že tě odmítne, ale všechno se dá zvládnout. Za pár dnů (týdnů) se člověk oklepe, i kdyby to nedopadlo podle jeho představ, a jde se dál. Učíme se totiž všemu - i vztahům a komunikaci. A lepší je zkoušet to prakticky, než jenom teoretizovat. Dokážeme si představit, že to pro tebe bude těžké, ale může to být i dobrý začátek k tomu, aby ses stala sebevědomější a průraznější a zbavila se slupky outsidera. Rozhodnutí, co uděláš, je na Tobě. My se za tebe můžeme modlit a držet palce, aby to dobře dopadlo! P.

1.11.2013 09:36 - Marťa

Ahoj, chtěla jsem jsem se zeptat, jak je to s tím předplatným s dárkem. Já jsem si totiž předplatné prodlužovala na začátku července, tak se chci zeptat, kdybych o něj měla zájem, jeslti by to nějak šlo zařídit, a jak. Děkuji moc za reakci :)

5.11.2013 14:56 - © redakce

Ahoj Marťo, je to možné, stačí, když pošleš těch 57 Kč (za každý odebíraný kus). Můžeš použít stejný variabilní a specifický symbol jako v létě. V případě dalších dotazů piš na objednavky@in.cz. Měj se krásně! P.

31.10.2013 17:16 - středoškolačka (16 let)

děkuju moc,hrozně mě to povzbudilo :) budu se o to snažit a moc vás prosím o modlitbu :)

31.10.2013 20:41 - © redakce

Tak to máme velkou radost! :) Jasně, že budeme myslet v modlitbě. ;-) Měj se moc hezky! P.

31.10.2013 16:18 - katka veselková

milá redakce už delší dobu jsem smutná, jako by mi scházelo v životě něco, nevím dneska jsem plakala.. kluka moc nehledám vše nechávám bohu.. pán vám žehnej... už nevím co dělat, se sestrou se ted často hádám.

4.11.2013 08:43 - © redakce

Ahoj Katko, ne nadarmo se říká, že my holky jsme "něžnější pohlaví". Patří to už k životu, že si někdy popláčeme, jsme přecitlivělé a také býváme smutné a trápíme se kvůli spoustě věcí. Máme různé nálady a v dospívání se nám navíc hodně mění. Důležité je nezůstávat v takových chvílích, kdy jsme smutné, samy, ale vyrazit někam ven nebo někomu zavolat a nebo své pocity třeba napsat na papír (člověku se potom uleví). Samozřejmě je můžeš předložit i Bohu v modlitbě. I vztahy se sourozenci bývají napjaté a hádky jsou někdy lepším řešením, než kdybyste své pocity dusily v sobě a nemluvily se sebou. Důležité ale je, abyste se potom usmířily nebo se o to alespoň snažily. Myslíme na tebe! P.

30.10.2013 16:26 - středoškolačka (16 let)

ahoj in :) mám takový problém....poslední dobou si připadám hrozně škaredá....mamka i moje nejlepší kámoška mi říkají,že to není pravda,ale já si nemůžu pomoct...myslím,že to říkají jenom,aby mě potěšily...mám pocit,že všechny holky okolo mě mají hezčí tvář,delší řasy,hezčí vlasy,lepší oblečení...Kdybych byla hezká,tak bych se snad líbila nějakému klukovi,ne? Ale ne. Klukům se líbí moje nejlepší kámoška....je moc hezká,inteligentní,trochu praštěná...prostě úžasná. A mě bolí,když vidím,jak má kolem sebe plno chlapců,kteří by jí snesli modré z nebe. Připadám si úplně jako křoví... Nedávno jsem byla u ní a chtěly jsme jít ven s kámošem. Ale ten,když se dozvěděl,že jdu taky,nechtěl. A to ještě chvíli předtím vypadal,že rád půjde...zabolelo mě to. Asi na svoji kámošku žárlím... Další věc je,jak to vypadá u nás doma. Z mamkou jsme se od sebe hrozně vzdálily,už si nerozumíme jako předtím. Mamka už mě za nic nechválí,jenom mi pořád něco vyčítá. Nemůžu si s ní už o všem popovídat,tak to chci řešit s kámoškou na fb,to je zase mamka naštvaná,že jenom sedím u facebooku a že jsem závislák...když jí řeknu,že si chci s někým popovídat,když ona nemá čas,tak se cítí dotčena a řekne,že si mám povídat se sourozenci. Jak si mám se sourozenci povídat o dívčích problémech,když to kluk nepochopí,a ségře je 10??? Mamka pořád chválí ségru,že krásně zpívá. Mně vždycky okřikne,že mám sklapnout. Ségru pochválí za dobré známky. Když já jí řeknu,že jsem dostala 1,nevím,jestli to vůbec slyší.... S tátou si rozumím dobře,ale ten bývá celé dny v práci.... Toto všechno dohromady dává příšernou kombinaci,díky které často trpím depresemi...Poslední dva měsíce je to hrozné. Kdyby nebylo modlitby,bible a víry obecně,opravdu nevím,co bych dělala. I tak je to ale pro mě velmi těžké....

31.10.2013 10:16 - © redakce

Milá středoškolačko, cením si toho, že jsi dokázala své pocity někomu svěřit (napsat). Je dobré, že dokážeš problém najít a pojmenovat a nechceš s ním zůstávat sama. Chápu, že to musí být všechno těžké a ráda bych ti pomohla, ale ten nejdůležitější krok budeš muset udělat ty sama. Přece jenom pomalu ale jistě dospíváš a k dospívání patří i to, že se člověk učí přijímat sám sebe, i když je to opravdu náročné (já sama jsem se často cítila podobně, jako jsi to popsala ty. Ale jestli tě to aspoň trochu povzbudí, dnes už je všechno v pořádku a na toto bouřlivé období jenom vzpomínám). Pokusím se napsat několik rad, které mně osobně pomohly: Nesrovnávej se s ostatními. Jsi jedinečná a Bůh má z tvojí jedinečnosti radost. Snaž se mít k sobě stejný postoj. Vždyť krása začíná uvnitř a potom z nás vyzařuje navenek. Můžeš mít krásné dlouhé řasy a namalované oči, ale když za nimi bude smutný, ukřivděný a prázdný pohled, nebude to ono. Zářící oči jsou mnohem víc než vrstva řasenky. Víš, možná mají tvoje spolužačky stejné pocity jako cítíš ty, jenom je dokážou lépe maskovat. Ale každá žena o sobě pochybuje, to mi věř! Dám příklad: Spolužačka, která má krásné vlasy a může si dovolit lepší oblečení, se třeba může cítit sama, protože rodiče jsou rozvedení a ona je jedináček. Ty žiješ ve fungující rodině a máš dva sourozence. To je možná větší poklad než si v tuto chvíli uvědomuješ. Je to smutné, ale v dnešní době je fungující rodina spíše výjimkou. Co by za to některé z tvých spolužaček daly? Možná ti závidí tohle. Nebo to, že ti jde učení. Nebo...? Možná, že i tvoje kámoška by s tebou někdy měnila. Co? Třeba to, že máš zatím klid od kluků a nemusíš řešit to, že se s tebou někdo nebaví, protože jsi mu "zlomila srdce". Ono to možná vypadá jako výhoda, když se kolem někoho točí kluci, ale ve skutečnosti to zase tak skvělé a úžasné být nemusí. Chození přináší často zklamání, narušené vztahy, ... Můžeš být ráda, že tohle zatím nemusíš řešit. Láska totiž není jen o příjemných pocitech, ale hlavně o oběti a bolesti. A k tomu, aby mohl mít člověk doopravdy rád druhého takovou láskou, musí nejřív mít rád sám sebe. A to je právě ta cesta sebepřijetí, kterou máš před sebou. Je těžká, protože máš určitě pocit, že ti hází klacky pod nohy i vlastní maminka (kritikou, upřednostňováním sestry, nedostatkem času), ale není nemožná. My holky jsme na kritiku velmi citlivé. Často kvůli několika kritickým slovům zapomeneme na všechny pochvaly, které jí předcházely. Když se budeš snažit zalovit v paměti, určitě si vybavíš i nějaké pochvalné slovo své mamky. Je to jenom o tom, na co se hlavně zaměříme. Zaměřit se na kritiku je snazší. A ještě něco... co takhle to zkusit otočit? Když tě mamka nechválí a je ti vzdálená, může to znamenat, že sama toho má hodně a pochybuje o sobě (to víš, my ženy... ;-)). Kdy jsi ji za něco naposledy pochválila ty? Třeba za dobrý oběd, za připravení svačiny, za starostlivost a tebe a sourozence nebo jí řekla, že jí něco sluší (to my ženy potřebujeme slyšet minimálně jednou denně)? Vyzkoušej to. Pochvala totiž často plodí pochvalu. Líbí se mi citát: "Kde chybí láska, lásku zasej a lásku sklidíš." Láska se dá vyjadřovat různě - už zmíněnou pochvalou, dárkem, pomocí, nasloucháním (stačí se třeba zeptat, jaký měla mamka den), objetím,... Možná se potom ve vašem vztahu s mamkou něco změní, zboří se bariéry. Moc bych vám to přála. A také bych si přála, abys dokázala hledat a nacházet všechny poklady, které máš - rodinu, dobré známky, víru, kamarádky, které ti říkají, že ti to sluší, spoustu talentů a schopností,... a aby ses dokázala otevřít i Bohu s tím, co tě trápí. A snad... mu dokázala i poděkovat za to, že tě tady chtěl a že tě chtěl právě takovou, jaká jsi. I když to nebudeš zezačátku myslet upřímně a budeš s jejím vyslovením bojovat, věř, že když tuto kratičkou modlitbu budeš opakovat každý den, postupně se tvoje srdce začne proměňovat. A jednou se na sebe podíváš do zrcadla a řekneš: "WOW!" Protože tak se na tebe dívá Bůh. A když tohle uvidíš, začnou to vidět i ostatní. Rodiče, kamarádky i kluci. Je to běh na dlouhou trať, ale moc ti fandím. Já už jsem podobnou trasou běžela před tebou. Teď je řada na tobě. Jdi do toho! Asi jsem nenapsala úplně všechno, co jsem mohla, proto budu ráda, když znovu napíšeš a budeš nás informovat o tom, jak se ti daří vyrovnávat se sama se sebou. Držím ti palce a přeju krásný den! P.

29.10.2013 22:26 - Paty

Ahoj, mám takový dotaz. Proč církev neuznává antikoncepci? Teda kromě PPR, ale to je přece taky bránění početí. Když si vypočítám plodné a neplodné dny, tak je to vlastně úplně to stejné, jako kdybych brala prášky nebo kdybychom použili kondom. Pořád je to úmyslné bránění početí. Rozdíl je jen v tom, že PPR je přírodní, to proto je to ostatní zakázáno? V tom případě mě ale napadá, jakto že můžeme jíst různé potraviny vyrobené nebo dochucené uměle a nosit oblečení z pastů. Pokud by to bylo postavené na tom, že v plodných dnech si odepřu sex, tak bych to zase přirovnala k tomu, že když jdu do obchodu a mám strašnou chuť na čokoládu, tak si ji ve většině případů prostě koupím a není to hřích. Nechci tady nějak tuto metodu odsuzovat nebo něco takového, naopak bych ji ráda měla zmáknutou, ale nepřipadá mi to úplně ideální jako jediná antikoncepční metoda. Mám takový matný dojem, že jsem někde četla, že používání antikoncepce je prohřešek proti lásce, protože bráníme vzniku nového života, ale vždyť to i s PPR! Není to nic jiného, než že se úmyslně vzdávám dítěte. Omlouvám se za tak dlouhý komentář a doufám, že pro mě bude vaše odpověď dostačující, i když už ztrácím naději, že tady tuto problematiku někdy pochopím. A ještě jedna otázka: Z čeho církev vychází, že používání antikoncepce je hřích? Nikdo přece neví, co Bůh přesně chce a třeba proti tomu vůbec ani není.

1.11.2013 15:52 - © P. Jan Balík

Milá Paty, uvažuješ o PPR zcela logicky. Kde je tedy háček? Předně v tom, že slovo "přirozený" má v církevní terminologii zcela jiný význam, než jaký mu přisuzuje dnešní běžná řeč. Běžně ho používáme pro vyjádření něčeho ekologického, spontánního, prostě spojeného s přírodou a s lidskými sklony. Ale v teologii a filosofii slovo "přirozený" znamená: ve shodě s tím, jak je člověk vytvořen, stvořen, ve shodě s tím, jak má člověk žít, aby byl člověkem. Příklad: co je přirozené pro auto? Jet dopředu či dozadu. Co je pro něj nepřirozené? Jet po střeše. Dalším důležitým bodem k pochopení učení církve je skutečnost, že PPR není antikoncepční metoda, ale prostě styl života. Co to znamená? PPR jako lékařská metoda umožňuje manželům žít s vědomím plodnosti, s uvědomováním si krásy a důmyslnosti těla ženy. Prostě mohou žít ve stálém vědomí - toto je okamžik nejkrásnější a nejlepší pro početí dítěte, toto je okamžik, kdy počít nemůžeme, protože tělo ženy na početí není připraveno. A co učí církev? Podle Bible je jasný příkaz: ploďte se a rozmnožujte se; zároveň nám Ježíš zdůrazňuje lásku a věrnost v manželství. Tedy církev proto učí, že manželství je společenství života pro dobro manželů a pro početí a výchovu nových lidských bytostí. A tvrdí, že nelze tyto dva cíle od sebe oddělovat. Tedy, nelze chtít rozkoš bez dítěte (v plodném období vlastním rozhodnutím antikoncepcí znemožnit plodnost) nebo chtít dítě bez rozkoše, bez vzájemného spojení (umělé početí). Dalším termínem je odpovědné plození, které znamená: přijmout více dětí, je-li to možné, nebo jich přijmout méně, když mají manželé závažné důvody pro to nemít další potomky. Pokud manželé dospějí k rozhodnutí, že nyní by nebylo moudré mít dítě, pak je jediná správná možnost, zříci se intimity v době, kdy je žena plodná. A to umožňují lékařské metody PPR. Pokud by v době plodné spolu intimně byli, museli by to, co je v ženě vepsáno (co je přirozené) nějak předělat - prostě by špatně zacházeli s tím, co dostali, se svým tělem a svojí láskou. Jakoby nutili auto jezdit po střeše. Máš-li o tyto otázky zájem, doporučuji prostudovat web: www.teologietela.paulinky.cz. A je také super knížka: West: Teologie těla pro začátečníky. Vydaly Paulínky. Hodně dalšího přemýšlení. Ať postupně pochopíš, uvidíš, jak v církvi žije Duch svatý, který ji vede k tomu, aby obhajovala pravou důstojnost lidské (i manželské) lásky a její veliké důstojnosti.

29.10.2013 19:05 - Pepina 13

Ahoj redakce, zajímalo by mě, jak to bylo s příběhem Adama a Evy. Bylo tomu skutečně tak? Nebo je to nějaký příběh, kterým si lidé vysvětlují prvopočátek lidského hříchu? Díky

31.10.2013 20:39 - © P. Jan Balík

Milá tazatelko, důležitá otázka, jak to bylo s Adamem a Evou. Abychom to pochopili, je třeba si uvědomit, že Bible je soubor mnoha knih a tedy i mnoha literárních druhů. I dnes používáme různé literární druhy: literatura faktu, protokol, poezie, novinové zpravodajství atd. A od každého čekáme jinak popsanou skutečnost. Jinak popíše automobilovou nehodu policista do protokolu a jinak ji popíše básník. Příběh o Adamovi a Evě je biblickou básní. Má v sobě hluboké, pravdivé a historické jádro, ale není to přesný popis událostí. Jedná se o obraz, o básnické vyjádření, které je plné důležitých pravd o člověku (je stvořen Bohem, je stvořen jako muž a žena, prvotní hřích atd.), které jsou vyjádřeny svým vlastním literárním druhem.

29.10.2013 18:06 - :)

Ahoj, chtěla jsem se zeptat, jestli je hřích stahovat z ulož.to písničky, filmy atd... Děkuji za odpověď :)

30.10.2013 10:21 - © redakce

Ahoj :), na tuto otázku kdysi odpovídal pro IN! P. Leoš Ryška z TV Noe. Myslím, že je to odpověď jasná, proto ti ji přeposílám: "Když se mne někdo zeptá, zda je krádež (hřích) kopírování obsahu CD, jednoznačně říkám ANO. Obdobně to chápu i u DVD nosičů. Tím, že si jej nevypálím, ale koupím, podpořím tvůrce, aby měl za co točit další projekty. Takže koupí pomáhám vytvářet nová díla. Na stahování z internetu mám jiný názor. Tím, že něco na internet volně dám, musím předpokládat, že druzí si mohou cokoliv stáhnout. Složitější je to však tehdy, když vím, že stahuji něco, co je nelegálně získané. Například nové filmy, které se ještě neobjevily v kinech. Pak už je i takové stahování otazníkem."

29.10.2013 15:30 - Máří

Dobrý den, děkuji za minulou odpověď... Já masturbuji už od dětství. nevím proč, ale dělala jsem to už ve školce. A pak to pokračovalo. Někdy ve třetí třídě nebo ve čtvrté jsem si uvědomila, že to asi není normální a snažila jsem se přestat. A sice to trvalo dlouho (někdy mi přišlo, že čím víc jsem si říkala ne, tím víc jsem to dělala), ale dokázala jsem přestat. Pak už to bylo dobrý, ani jsem si na to nevzpomněla. Asi před rokem k nám do školy přišla nějaká pani a tak nějak neurčitě se o masturbaci zmínila a já jsem pochopila, že to je asi to, co jsem dělala. Ale pořád to bylo dobré. A teď ani nevím proč jsem to udělala znovu. Je mi ze mě špatně, ale prostě se nedokážu ovládat. Nevím co mám dělat. Nikdy jsem to nikomu neřekla, tak alespoň teď mám pocit, že s tím nejsem sama... A myslím, že se díky tomu také nemodlím. I když si vzpomenu a chci se pomodlit, zase se bojím a stydím před Boha předstoupit. Chci jít ke zpovědi a pak už to neudělat... Jenomže si pamatuju, jak to bylo v té čtvrté třídě - došla jsem si ke zpovědi a když jsem to potom nevydržela, řekla jsem si, že teď už můžu, že zase až po zpovědi s tím přestanu. Jsem sama sebou tak nějak zhnusená...

Strana: 1  <<  35 36 37 38 39 40 41 42 43  >>  568