Vložit nový příspěvek

26.11.2013 15:55 - Alice

Ahoj, chtěla bych poradit. Někdy, když se třeba koukám z otevřeného okna, nebo stojím opřená o zábradlí na balkóně (bydlíme v desátém patře) tak mám pocit, že do mě někdo strčí a já spadnu, nebo že skočím. To samé zažívám, když čekám sama na metro, že půjdu a skočím do kolejí. Co by to mohlo být? Předem děkuji za odpověď.. :)

27.11.2013 09:07 - © P. Jan Balík

Milá Alice, pocity, o kterých píšeš, mohou napadat člověka zcela běžně. V člověku se rodí mnoho různých myšlenek a některé jsou hlouposti (jako ty, o kterých píšeš), některé pokušením a některé jsou Božím vnuknutím či pochází od anděla strážného. Každý se učí tyto myšlenky rozlišovat. Pokud tě tedy napadají takové věci, jako že tě někdo strčí a spadneš, pravděpodobně jde o hloupé myšlenky a ty je třeba zaplašit - prostě jimi pohrdnout a dál se jimi nezabývat. Podobné hloupé myšlenky jsou třeba myslet na řízek při svatém přijímání, řídit auto a přemýšlet, jaké by to bylo někam narazit atd. A mohu tě ubezpečit, že takové myšlenky prostě napadají i zcela normální a dospělé lidi. Někdy se ale může stát, že takové myšlenky napadají člověka více a častěji a stávají se jaksi mučivými. Pak by mohlo jít i o nějakou psychickou nemoc a byla by třeba porada s psychologem.

24.11.2013 15:27 - Terka ;-)

Ahoj redakce, chtěla bych se zeptat... V listopadovém čísle máte moc hezky udělaný netradiční adventní kalendář. V našem městě budeme teď mít putovní výstavu Biblí a váš nápad se nám moc líbil. Rádi bychom takový podobný adventní kalendářík v menším formátu rozdávali lidem, kteří se příjdou podívat na tu výstavu. Chtěla bych se proto zeptat, jestli bychom to mohli udělat, když vy na to máte asi určitě autorská práva... Děkuji předem za odpověď.

25.11.2013 10:41 - © redakce

Ahoj Terko, kalendář určitě použít můžete, budeme rádi, když se díky němu podaří rozšířit trochu dobra a pokoje. Jenom prosím dole uveďte menším písmem "Inspirováno kalendářem z časopisu IN! - dívčí svět (info.in.cz)" . Děkujeme a přejeme, ať se vám výstava vydaří! ;-) P.

23.11.2013 20:40 - Anne

ahoj všem, tak mě napadlo, jak se dívá křesťanská morálka (jestli tomu tak můžu říkat) na tetování, pokud ono zobrazuje např. Ježíše? Abych to vysvětlila, šetřím na takové tetování peníze, v klášteře, kam jezdím na duchovní obnovy, mají překrásný obraz Ježíše s malou ovečkou, o ten se konkrétně jedná..měla jsem vždycky pocit, že tetování a bodyart celkově není vnímán příliš pozitivně. Řeší se to vůbec nějak? Vím, že to není kdovíjak zásadní otázka, jen jsem zvědavá :)

25.11.2013 13:12 - © P. Jan Balík

Milá Anne, církev mnoho věcí neřeší výslovně, protože počítá se zdravým rozumem lidí a svědomím člověka. Ohledně tetování je třeba si položit více otázek: - není tetování zdraví škodlivé? Pokud ano, je vážný důvod takové riziko podstoupit? - jaký máš důvod, že se chceš nechat tetovat? - nejedná se o rozmar a utracený finanční obnos, který by mohl ve skutečnosti pomoci potřebným lidem? - A ještě jedna myšlenka. Obraz Ježíše s malou ovečkou je jistě krásný a rozkošný, ale proč ho nosit na sobě na kůži? Tedy je mnoho otázek, o kterých je vhodné přemýšlet, než se rozhodneš tetování uskutečnit. Pokud máš dojem, že se věřící lidé na tetování nedívají moc pozitivně, je to asi proto, že se v naší kultuře považuje tento způsob zdobení za cizí, rizikový a zbytečně vyzývavý. Podobně je tomu s bodyart, i když tam je pochopitelně zřejmě většinou možnost barvu z těla smít a nejedná se tedy o dlouhodobou proměnu vzhledu kůže.

22.11.2013 16:16 - ABC

Ahoj do redakce, už dlouho mě trápí, že jsem introvert. Sice už jsem to nějak přijala, ale i tak. Myslíte, že je to vada? Nebo stačí, když budu sice tichá, ale jinak milá a příjemná? Víte, opravdu mi nedělá dobře mluvit před třídou, zvláště poslední rok, kdy jistá skupinka (nechápu proč) holek prostě když něco řeknu, tak na sebe hážou takový ty pohledy, jako "máme s ňou pochopení" - jako že jsem úplnej debil. Vadilo mě to tak moc, že jsem se s tím svěřila svojí kamarádce, která mi řekla, že jim vadí, že jsem hezčí, a pak taky fakt, že se prý pořád učím. Ale já se musím prostě furt učit, protože ta SŠ je fakt těžká. Taky mamka mi řekla, že to není tím, že bych byla divná, ale těm lidem prej vadí, že mě pořád vidí čučet do sešitu. Já mám ale pochybnosti sama o sobě, vůbec si nevěřím, projevuju se čím dál méně...Nevíte, jak ty lidi neřešit? Díky

25.11.2013 13:58 - © redakce

Milá ABC, nejdříve k první části tvého vzkazu. Rozhodně si nemyslím, že by introvertství byla vada. Já sama jsem byla v období dospívání velká introvertka a dodnes tak trochu jsem, i když se už tolik nestydím komunikovat s druhými lidmi. Nepřipadám si nijak ochuzená, dokonce sa dá říct, že mě moje introvetství hodně přineslo - naučila jsem se trpělivosti, rozvíjela svoji tvořivost, realizovala ty spousty nápadů, které se mi honily v hlavě,... No a také jsem se pořád učila (teď myslím na střední škole). Až na vysoké škole jsem přišla na to, že žádný člověk nikdy nebude umět všechno, že ani není možné se všechno naučit. Je ale možné (a důležité) naučit se vybírat podstatné informace. Pokud se ti to podaří, nebudeš muset trávit nad učením každou volnou chvíli, ale naučíš se vždycky to, co je nezbytné a o nic (ani o dobré známky) se neochudíš. Držím ti palce, ať se učíš rozlišovat, co je důležité a co jsou jenom "vycpávky". Teď ke druhé části tvého vzkazu: Začnu otázkou, která ti možná přijde trochu "mimo": Víš, jak se člověk nejlépe zbaví trémy z vystupování na veřejnosti? Jedině tím, že bude co nejčastěji na veřejnosti vystupovat. S tím souvisí hodně věcí - například "Jak se zbavit ostychu z komunikace s druhými lidmi?" Podobně. Tím, že s nimi budeš co nejčastěji komunikovat. Tím, že se budeš snažit překonávat sebe sama, se postupně "otrkáš". Snaž se se spolužačkami postupně začít bavit, i když to bude těžké. Hledej společná témata - minimálně jedno máte určitě společné - dění ve škole, úkoly, zkoušení. Tím, že se stáhneš do sebe a s hlavou skloněnou nad sešitem budeš dělat, že neexistují, nic nevyřešíš. Když ti něco vadí, je potřeba se ozvat. Jasně říct: "Tohle je špatně." Jen tak mají druzí možnost si uvědomit, že ti ubližují. Často si to ani neuvědomí, nebo ne úplně. Ale pro to, abys to mohla říct a neublížit přitom spolužačkám (potom by hrozilo, že se spíše zatvrdí), je dobré vybudovat nejdříve vztah důvěry. Třeba potom zjistíš, že už jim vlastně nic říkat nemusíš. Že se hodně spraví už jenom tím, že je nebudeš přehlížet a začneš se s nimi bavit. Ať se ti to daří. Myslím na tebe. P.

20.11.2013 11:39 - yo

Ahojky, chtěla bych se zeptat, jak je to s tím předplatným na rok 2014... Je na to určen datum, do kterého to musí být zaplacené? Jde o to, že bych měla mít předplatné do příštího roku zaplacené (asi květen), ale chtěla bych to předplatné s tím dárkem, protože mám ráda překvapení :) tak zda to musím zaplatit do nějakého konkrétního data, nebo je to jen pro ty nové předplatitelky? Popř. když mám předplaceno a předplatím si i ten na rok 2014 s dárkem... jde to? Nějak se v tom ztrácím :)

20.11.2013 11:52 - © redakce

Ahoj yo, napiš prosím e-mail na adresu objednavky@in.cz nebo zavolej na číslo 775 598 604. Emilka z vydavatelství ti už poradí, jak postupovat a co pro to udělat, abys mohla dárky dostávat. Pěkný den! P.

19.11.2013 15:02 - megan

ahoj in! mám dotaz... když máme doma napsat slohovku nebo esej na známky... je hřích, když se na ni doma podívá rodič, popřípadě kamarádka z jiné školy a řekne nám, co v ní máme špatně a opraví nám to? je to jako podvod? děkuji.

20.11.2013 10:38 - © redakce

Ahoj megan, v redakci si myslíme, že to podvod není. Pokud jsi na slohovce pracovala sama a někdo ti jenom opravil chyby, je to pořád tvoje práce. Něco jiného by bylo, kdybys práci stáhla odněkud z internetu nebo by ti ji celou napsal někdo jiný. Pro klid svědomí bych ale doporučovala se do příště ze svých chyb poučit, aby se neopakovaly (pokud by sis myslela, že dobrá známka není až tak tvoje zásluha). Měj se moc hezky! P.

18.11.2013 21:20 - Lolly

Ahoj do redakce! Potřebovala bych trochu radu. Poslední dobou mám takové období, že bych pořád někam chodila, bavila se, prostě chci být pryč z domu a být co nejvíc s kamarády. Rodiče s tím nemají problém, problém je ten, že všechny ty moje akce, výlety a všechno ostatní něco stojí. No a my zrovna v rodině nemáme peněz na rozdávání. A já se kvůli tomu cítím hrozně, že jim beru ty peníze. A to nepočítám ještě školu! taky mám jet se třídou na konci šk. roku do zahraničí a pak ještě se sborem ve kterém zpívám. No a já se bojím, že mi to prostě všechno nezaplatí a že mi to bude strašně líto, že asi nebudu moct jet na oba dva zahraniční výlety. Rodiče chcou požádat školu o nějaký příspěvek, jakože pro rodiny, které jsou v těžké finanční situaci. Jenže to taky nechci...to bych si zase připadala hrozně a trapně před spolužáky. Bojím se, že by se na mě dívali jinak, že na to nemám nebo já nevím co... Navíc si nemyslím, že na tom jsme tak špatně. Chodila jsem o prázdninách na brigádu a každý měsíc si šetřím ze svého kapesného na to všechno. ....já vlastně ani nevím, co mě tak trápí. Prostě se někdy kvůli tomu cítím smutně, hrozně, trapně, že si nemůžu dovolit tolik co ostatní. že nebudu moct ani jít studovat tam, kam bych chtěla. Prosím o radu, jak mám tuto situaci zvládat??? Nechci rodičům brát pořád nějaké peníze, ale taky zároveň chci dělat to co mě baví. Já jsem prostě taková cestovatelka a když se mi naskytne příležitost tak jedu pryč, kamkoli. Možnost, že bych si mohla vydělávat tu není, není mi 18. Jen ta brigáda, ale ta je jen o prázdninách. Vážně nevím co mám dělat. Někdy mi je smutno z toho jak vidím některé lidi, kteří mají všechno. Nechci tím říct, že bych záviděla, ale prostě si říkám, že v dnešní době znamenají peníze všechno - studium, práci, škola, zábava, někdy i kamarádi.....

19.11.2013 13:33 - © redakce

Ahoj Lolly, díky za to, že ses se svým problémem dokázala svěřit. Vážím si tvé důvěry. Sama pocházím z prostředí, kde jsme nikdy neměli peněz na rozdávání, ale měli jsme jeden druhého, podnikali společné výlety a vždycky to naši nějak udělali, abychom vyšli a nic podstatného nám nechybělo. Ani nevíš, jak rozumím tvé touze po tom, moct si bez výčitek svědomí dovolit dražší výlety a cesty. Ale časem možná uvidíš věci i z jiné stránky. Já jsem se díky tomu, že jsem vždycky byla nucená šetřit, naučila vážit si věcí a neplýtvat zbytečně penězi. Lidé, kteří mají všechno, na co jenom pomyslí, jsou v podstatě nešťastní, protože se stanou otroky peněz. Víš, platí, že čím víc člověk má, tím víc chce. Je to krutá skutečnost, kterou můžeš pozorovat i kolem sebe. Neustálý hon za dalším zbožím a zážitky, které stejně nezaplní srdce a vedou jenom k další prázdnotě. Jeden kněz u nás říkává: "Kdo má ženu, je ženatý, kdo má Boha, je bohatý." Jednoduché, ale krásné vyjádření toho, že peníze opravdu nejsou všechno. Jasně, život je bez nich možná těžší, ale je lepší naučit se skromnosti, dokud je člověk mladý, protože pak se člověk snáz dokáže spokojit s tím, co má. Nežene se za fantastickými jednorázovými zážitky, ale hledá to, co vede k opravdovému trvalému štěstí. Nemusí podnikat daleké zahraniční cesty, které stojí spoustu peněz, ale dokáže si vážit krásy, kterou má kolem sebe a snaží se ji objevovat v drobných věcech, v každodenních maličkostech. Lidé, kteří mají peníze, si možná mohou dovolit studovat na drahých soukromých školách, ale moudrost si nekoupí. Mohou mít přátele, kteří s nimi jsou, protože jsou bohatí, ale takové "přátelství" končí, jakmile člověk bohatství ztratí. Mohou mít skvělou práci, ale nekoupí si dobré vztahy na pracovišti ani fungující rodinu. Nekoupí si lásku, radost, štěstí, víru. Opravdu, náš život není o penězích. Také jsem si myslela, že si nebudu moct nikdy splnit svůj sen - dostat se do Španělska, protože na to prostě nemáme. Ale modlila jsem se za to... a když papež Benedikt pozval mladé do Madridu na SDM, bylo jasné, že udělám všechno pro to, abych tam mohla jet. A podařilo se mi našetřit a já skutečně jela. Levněji a navíc se spoustou přátel. Nejkrásnější na tom všem je, že Bůh nedává jenom to, oč prosíme, ale ještě mnohem víc. Podívala jsem se nejenom do Madridu, ale také do dalších španělských měst a do Paříže a viděla toho tolik, že dodnes žasnu :). I když jsem myslela, že si nikdy nebudu moct dovolit cestovat, vždycky to nakonec šlo. A ty nejkrásnější cesty - procházky z blízkými lidmi nebo návštěvy u nich doma, jsou navíc zadarmo. :) A člověka obohatí. Ne finančně, ale duševně. Přeju Ti, ať se dokážeš na věci podívat z jiného úhlu pohledu a ať dokážeš být vděčná za všechno, co máš. Není to samozřejmostí. A všechny své touhy a sny odevzdej v modlitbě. Bůh je nelepším sponzorem a postará se o to, aby ses dostala tam, kam se ti ani nesnilo ;-). Posílám odkaz na jedno video, které tě možná také povede k zamyšlení: http://www.loupak.cz/video/kategorie-ze-sveta/5873-zivot-chlapce-z-chude-rodiny Měj se moc krásně, myslím na Tebe! P.

18.11.2013 20:42 - Fanny

Ahoj IN. Chtěla jsem se zeptat, jestli může věřící člověk mít emo styl. Může chodit oblečený v tomto stylu, poslouchat takovou hudbu a především milovat Boha a chodit do kostela ? Vadí to něčemu ? Předem děkuji za odpověď. Hezký den.

20.11.2013 08:50 - © redakce

Milá Fanny, dobrá otázka :). Je potřeba rozlišovat, jestli ten člověk jenom poslouchá "emo-hudbu" a jeho oblečení je jenom póza, za kterou se schovává (nebo je zrovna v období, kdy hledá svoji identitu a snaží se "zapadnout" mezi ostatní, případně se od ostatních odlišit, a proto si obléká emo věci). A nebo jestli opravdu převezme prvky tohoto životního stylu, začlení se do této skupiny a myslí si, že je svobodný a "sám sebou", ale ve skutečnosti svoji svobodu a vlastní identitu postupně ztrácí. Hudba člověka ovlivňuje a ne málo. V obou případech poslouchá takový "emař" písně s texty o smrti, beznaději a úzkosti, zatímco Bůh je Láska, Radost a Život. Cítíš už ten rozpor? Jak může být takový člověk sám před sebou pravdivý? Pokud se takový člověk hledá a zkouší různé cesty, pomáhej mu objevovat krásy života a pomoz mu, aby nepřevzal za své zmíněný životní styl, protože pochmurné a beznadějné texty nikdy nepřinesou radost a pokoj do srdce! Takový člověk sebou nechává manipulovat a podřizuje se skupině stejně nešťastných lidí, kteří také touží po lásce (protože po lásce touží každý člověk), ale dovedně to maskují. Nic to ale nemění na tom, že jsou nešťastní a zaměření na sebe. Ptáš se, jestli to něčemu vadí. Já si myslím, že to vadí v první řadě tomu člověku, ať už si to přizná nebo ne. Tím, že "hraje dvojí hru" - mezi životem a smrtí, stává se i pro druhé lidi nedůvěryhodným a jeho srdce není klidné. Když se dokáže osvobodit od prázdných póz a nenechá se svazovat určitým stylem, stane se opravdu svobodným. Stane se zralou osobností, která zná své potřeby a nestydí se za ně. Když se nechá naplnit láskou (a Bůh je láska), bude po lásce nejenom toužit, ale také ji rozdávat druhým. A o to by nám mělo jít. Ne o sebestředné utápění se v beznaději, ale o život pro druhé lidi. O ŽIVOT v lásce, radosti a pokoji. Přemýšlej nad tím. Myslíme na Tebe, klidně se zase ozvi. Měj klidný den. P.

17.11.2013 19:53 - nikol

Ahoj IN! chtela jsem se zeptat, jestli je normální to, co se mi stává. často se mi zdají docela reálné sny. No a v poslední době mám problém, že si občas nedokážu vzpomenout jestli se něco stalo jen v tom snu, nebo ve skutečnosti. Nejde o velké věci. Hlavně co kdo říkal. Když jsem s tím člověkem opravdu nedávno mluvila, naráz nevím co vše je pravda a co si má mysl doplnila sama ve snu. Jak říkám nejde o nic podstatného. Ale občas přemýšlím jestli je ta informace vážně pravdivá. A napadlo mě, že ještě nejsem tak stará na to abych měla pomotané myšlenky :D. Čím by to mohlo být? Mám třeba docela špatnou paměť ale jinak jsem normálně inteligentní :D. díky

18.11.2013 11:41 - © redakce

Milá nikol, v první řadě bych Tě chtěla ujistit, že to, co prožíváš, je naprosto normální. Naše paměť a náš mozek musí během dne vstřebat spoustu informací a podnětů. O celé řadě věcí ani ty sama nevíš, protože se zapíší jenom do tvého podvědomí. Sny jsou jakýmsi "prostorem", kde se s těmito vjemy náš mozek vypořádává. Pokud ti tedy přes den něco hodně leží v hlavě a často na to myslíš, paměť to bude zpracovávat i během spánku. Někdy jsou sny opravdu tak živé, že je jen stěží odlišíme od skutečnosti. Stává se to i nám v redakci. Naše sny příliš neovlivníme - to, o čem se nám zdá, jde tak trochu mimo nás. Co ale ovlivnit můžeme, je, aby náš spánek byl klidný a bez nočních můr. Aby nás v noci netížilo to, čeho jsme plní přes den. Než si příště půjdeš lehnout, zkus se předtím co nejvíc zklidnit. Není také dobré jít spát s plným břichem, člověk pak má "těžké" sny. Tím, co řešíš celý den, se snaž aspoň hodinu před spaním už nezabývat. Ať už se Ti to podaří nebo ne, odevzdej všechno ve večerní modlitbě. Je také dobré si před spaním přečíst aspoň větu z Bible a nechat na sebe jako poslední v tomto dni působit Boží slovo. Nejdeš tak spát s hlavou plnou neklidných myšlenek a situací prožitých v uplynulém dni, a je také méně pravděpodobné, že se ti potom bude o tom všem zdát. Z redakce Ti přejeme pokojný spánek bez příliš živých snů. Myslíme na Tebe! P.

16.11.2013 20:58 - Te

Ahojky :) Jak znovu obnovit svou ztracenou víru? Jde o to, že od jedné události, která se mnou dost zamávala, jsem se nějak od Boha a těchto věcí odvrátila a nemůžu najít cestu zpět. Dá se říct, že jsem doslova proti Bohu protestovala, a to tak, že jsem si např. z očí odstranila obrázky svatých; přestala jsem se modlit; do kostela jsem chodila jen proto, že jsem musela; a když se okolo mluvilo o tom, že Bůh nás nikdy neopustí, že pro nás chce to nejlepší a podobné věci, tak jsem se nad tím vždycky ušklíbla a říkala si, že to není pravda. (lze použít i přítomný čas, ne jen minulý) Protože kdyby byla, tak proč bych prožívala nejhorší etapu svého života? Copak nechce, abych i já byla šťastná? A pokud jo, tak proč by mi to dával najevo tímto způsobem? Byla a asi ještě jsem z toho dost zoufalá, až se člověk diví, co ze zoufalství dokáže udělat... Po tom všem jsem se nakonec přiměla jít ke zpovědi a tak nějak doufala, že tohle skončí... Jenže to taky nějak nejde. Modlit se nestíhám; když slyším ty "utěšující zprávy", tak jsem stejně na pochybách a moje prosby a zoufalé volání - jako bych to vysílala do vzduchu... Cítím se strašně sama (celkově), zklamaná, nepochopená, zrazená.... A nevím, jak z tohohle kolotoče ven... (jen info - není mi krásných náct... :))

20.11.2013 07:17 - © P. Jan Balík

Milá Te, děkuji Ti za otázku, se kterou se netrápíš jistě jen Ty, ale i mnoho dalších mladých lidí. Protestovat proti Bohu. Proč? Protože nezařídil něco tak, jak jsme chtěli, jak se to Tobě zdálo nejlepší. Když otevřeš Bibli, pak tam najdeš mnoho lidí, kteří prožili něco podobného. Například Jonáš a jeho útěk před Bohem. Zajímavým příkladem je Jidáš, který patřil mezi apoštoly a nemohl souhlasit s některými Ježíšovými činy a bouřil se proti nim. Jak dopadl? Začal krást a odpadl od Pána. Podívej se na Josefa. Ten si jistě nepředstavoval život takový, jaký nakonec žil. Mít za ženu krásnou Marii, ale zároveň s ní nemít dítě a starat se o Ježíše jako o svého syna, utíkat s rodinou do emigrace... Ale Josef přijal Boží vůli a lidé celých dějin jsou mu vděční. Bůh je láska. S Bohem je třeba vytvářet vztah. Tedy učit se mu rozumět, chápat ho... je to proces učení se vztahu. A víme, že i v tom nejlepším vztahu vždy vše ihned od druhého nepochopíme. Ba naopak. Druhý člověk je vždy jistým tajemstvím. A Bůh je také ve své lásce pro nás lidi tajemstvím. Proto říkáme, že v životě člověka přichází zkouška víry, zkouška vztahu s Ježíšem. Co tedy dělat? Učit se být s Bohem, budovat s ním vztah. To znamená, najít si na něj čas (modlitba - každý den 10 minut ticha s Bohem), číst Písmo a učit se z něj, číst kvalitní životopisy svatých (zvlášť mladých a z nedávné doby např. Chiara Luce Badano), vyhledávat v církvi prostředí, kde je jakoby Bůh více prožíván a pociťován (např. diecézní centra života mládeže) a učit se naslouchat Bohu i během mše svaté. Není to snadné, ale uvidíš, že tak překonáš své pochybnosti a najdeš znovu Boha - lásku, který chce tvé dobro. I když to dobro bude jiné, než jak si přestavuješ. Bůh má přece daleko větší fantazii, než ty. Naštvat se a přestat s Bohem kamarádit? To je možné, ale je to i trochu hloupé, hlavně zbytečné. Zbavuješ se tak mimořádně důležitého přátelství. Budovat s Bohem vztah, to dá sice občas zabrat, ale nakonec zjistíš, jak dobrý je Bůh, jak mu na Tobě záleží. Modlím se za Tebe. P. Jenda

Strana: 1  <<  32 33 34 35 36 37 38 39 40  >>  568