Vložit nový příspěvek

8.12.2013 13:11 - M.

poslední dobou úplně nesnáším svoji rodinu,a hlavně mamku. Leze mi na nervy všechno co udělá nebo řekne. Štve mě to,ale nevím,co s tím. Sourozenci mi taky věčně lezou na nervy,jedině s tátou si rozumíme,ale ten je většinu dne v práci....povídám si proto s kamarádkou,ale ta teď na mě má méně času,protože má kluka. Což je další problém,protože jí ho závidím. Závidím jí,že je hezká,přitažlivá,hloupá taky není,bohatá a přitom není rozmazlená...k tomu má teď kluka,který ji zbožňuje,je hrozně milý a je romantik. Občas chtějí,abych někam šla s nimi,ale já se cítím hrozně divně a sama. Třeba když se chytnou za ruce a já dělám křena. Už nevím,jak dál,mám časté deprese a jsem na všechny nepříjemná. Ráda bych to změnila,ale nevím,jak.

11.12.2013 07:48 - © P. Jan Balík

Milá M., píšeš nám o svých velikých obtížích. Děkujeme Ti za důvěru. Chceme Tě ujistit, že na Tebe budeme pamatovat v modlitbě, aby Ti Pán Bůh dal zakusit, že Tě má skutečně rád. Kdo prožije, že ho Bůh má rád, ten snadněji prožívá takové chvíle života, jaké nám popisuješ. Protože není snadné radit takto na dálku, doporučujeme Ti, aby sis o všem popovídala s tatínkem, třeba i s panem farářem a nebo zašla za psycholožkou. Možná i za všemi třemi. O svých těžkostech potřebuješ hovořit s lidmi, kteří mají nějakou zkušenost, aby ses v nich vyznala a zbytečně nepadala do depky. (poznámka redakce: Nemusíš mít strach, že bys byla nějak divná. Podobné pocity jako ty zažívá v době dospívání spousta holek. Jde jenom o to nestáhnout se do sebe, zapojit se třeba do příprav různých akcí, začít dělat něco navíc - třeba sport nebo si najít jiný koníček - jednoduše: chtít s takovými stavy, které tě ubíjejí, něco dělat. Protože když člověk sám nechce, je každá rada drahá. Držíme palce, abys našla odvahu k rozhovoru i ke změně! P.)

7.12.2013 19:10 - Lucia

Dobry den,chodim na cirkevnu skolu a som zo slovenska.Chodim do 7.triedy mame problem s chalanom ktory zvadza dalsich dobrych ludi podpaluju papiere na zachodoch,podpalili riedidlo,petardy.Teraz najnovsie ten dotycny predaval po skole petardy malim chalanom o 3 eura drahsie.Nevieme co mame s nim robit....a vsetko zatlka,klame.A najviac mi vadi ze kazi ostatnych....dakujem a prosim o radu

9.12.2013 14:47 - © redakce

Milá Lucia, určitě si to celé nenechávejte pro sebe. Zajdi za třídní učitelkou nebo za nějakým učitelem (učitelkou), kterému věříš a pověz mu to, co jsi napsala nám a požádej ho o pomoc. Řekni mu, aby si na něj dával větší pozor třeba během dozoru na chodbách. Protože toto jsou závažné věci, které musí řešit učitel nebo ředitel školy s rodiči toho chlapce. Myslíme na vás a věříme, že se podaří celou situaci vyřešit. P.

7.12.2013 15:24 - Verča

Krásnou sobotu :-) Chtěla bych se zeptat, jestli byste mohli dát do IN!u článek o country skupině Lady Antebellum (popřípadě plakát)? Děkuji moc :-)

9.12.2013 13:43 - © redakce

Ahoj Verčo, děkujeme za nápad, poznačíme si a uvidíme, co se nám podaří o skupině najít. Krásný den! ;-) P.

7.12.2013 12:41 - Jů

Ahoj redakce, píši za kamarádku, která se stydí o svém problému kdekoliv mluvit a psát. Je jí 17 let, a chodí se stejně starým klukem. Jde o to, že jí na jednom plese "padnul do oka", tak tomu trošku pomoha - a jakoby jej sbalila. Což ale nevadilo, protože on je stydlín, a kamarádka se mu taky líbila. Začali spolu chodit. Ten kluk se nejspíš asi opravdu do ní zamiloval. Jenže teď ten problém - kamarádka se na rande vždycky těší, jak je ale s ním, tak ji to jakoby přestane bavit, a vidí na něm určité (povahové) nedostatky. Prostě už s ním jakoby být nechce - a chce domů. Ale pak se na něj zase těší. Což ale fakt nechápu. Ona argumentovala tím, že je to kvůli nějakejm těm jeho (povahovejm) nedostatkům, a taky kvůli tomu, že je tak stydlivej - nechce ji obejmout, nebo jen trochu, stydí se dát pusu atd. Ona zřejmě potřebuje asi více kontaktu. Taky jí vadí, že jí málo píše a málo vyznává lásku přes SMS. Myslím ale, že je to tou stydlivostí a možná i přístupem. Tak jsem jí poradila, ať tomu dá čas. Ale ještě by mě zajímal Váš názor. Hezké svátky.

10.12.2013 08:15 - © redakce

Ahoj Jů, opravdu si ceníme toho, že chceš kamarádce pomoci a doufáme, že k tomu trochu přispějeme i my v redakci. ;-) Podle toho, co píšeš, mi přijde, že si tvoje kamarádka vysnila ideální vztah a snaží se do něj svého kluka tak nějak "napasovat". A ono to drhne. Což je pochopitelné, protože její kluk není romantický hrdina z filmového plátna, který nemá žádné nedostatky a pokud ano, jsou skvěle zamaskovány; ale je to opravdový kluk z masa a kostí. Kluk, který si v sobě nese své krásné, ale také horší povahové vlastnosti a sklony. A v tom je podle mě zakopaný pes. Totiž - doba chození není o tom, aby si člověk vytvářel imaginární svět, ve kterém všechno funguje dokonale jako v romantických filmech a rande je časem, kdy zapomínáme na všechny starosti a prblémy (i když si to dnes spousta lidí myslí a spousta vztahů kvůli tomu krachuje, protože jakmile se objeví problém a náš miláček se začne lišit od pana Dokonalého, už něco nezapadá do scénáře a tedy /podle nás/ nefunguje. "Kde je chyba?", ptáme se. Možná nemusíme chodit moc daleko. Stačí se podívat do zrcadla a zamyslet se nad tím, co (pro mě) vlastně vztah znamená. K čemu ho potřebuju? Aby mi přinesl štěstí? To je častý omyl mladých (i starších) lidí. Protože když člověk není šťastný sám, nebude šťastný ani ve dvojici. Nikdo mu štěstí jenom tak nepřinese. A pak bývají lidé zklamaní. K čemu tedy potřebuje člověk vztah? Odpovím za sebe: K tomu, aby se učil poznávat sám sebe a také toho druhého člověka a přijímal ho takového, jaký je. A to nejde bez komunikace a bez dávky trpělivosti. A bez toho, že se člověk vzdá části svých ideálů. Protože určitě i tvoje kamarádka vnímá, že má sama spoustu povahových nedostatků. Tak nemůže očekávat, že ostatní lidé (včetně jejího kluka) budou dokonalí. Třeba i ten kluk, se kterým chodí, má nějakou představu ideální holky a ideálního rande. Ale když si navzájem nic neřeknou, je to těžké. Zní to možná tvrdě, ale pozor! Když se člověk vyzbrojí opravdovou láskou, která je ROZHODNUTÍM pro druhého, pak se často podaří sladit i protichůdné osobnosti a vztah může být tak krásný, že to někdy připomíná pohádku nebo hezký film... :) Chce to jenom: 1) komunikovat, komunikovat a komunikovat a 2) nechtít druhého za každou cenu měnit. 3) Začínat vždycky od sebe a 4) pamatovat, že láska je trpělivá (to se týká i toho, aby moc netlačila na kluka s vyznáním lásky, kluci bývají všeobecně více uzavření a jakýkoli nátlak v této oblasti nepřináší nic dobrého). A co když zjistí, že by to opravdu nešlo, že by se ve vztahu trápili? Tak ať se rozejdou. Protože doba chození slouží také k tomu, abychom hledali (a jednou i našli) člověka, se kterým se nám podaří překážky překonávat společně. Přejeme tobě i tvé kamarádce, abyste se učily vztahům a učily se také poznávat samy sebe. Doporučujeme knížku od Kateřiny Šťastné-Beščecové: Umíš v tom chodit?, kterou vydaly Paulínky. Měj(te) krásný advent! P.

6.12.2013 15:41 - miriam

Milá redakce, už je 6.12. a mně ještě nepřišel IN! mám ještě čekat ? P.S: jste prima časopis :)

9.12.2013 10:30 - © redakce

Ahoj miriam, v pořádku to určitě není - někde bude chyba. Napiš na mail objednavky@in.cz (nezapoměň uvést svoji poštovní adresu, abychom tě mohli dohledat) nebo zavolej na tel. 775598604. Určitě se všechno vyřeší. Měj hezký den! P.

5.12.2013 20:25 - Anne

ahoj, v posledních pár dnech se mi hodně dařilo, dostala jsem se na vysněnou školu, a jsem tím zase o krok blíž životnímu snu. jak mám dát najevo vděčnost, že je kolem mě hodně dobrých lidí co mi pomáhají, jak Jemu ukázat že si toho vážím? nedá se moje radost nějak "věnovat" těm, kdo třeba zrovna žádnou nemají? nevím jestli je to srozumitelné...taky jsem si ze samé radosti objednala ve vašem e-shopu tričko..tak se na něj těším. a přeju hezký advent a vánoce..tak :)

9.12.2013 13:33 - © redakce

Ahoj Anne, máme radost, že máš radost :) Možností, jak poslat dobro dál, je celá řada. Třeba napsat smsku nebo vzkaz s nějakým pěkným citátem nebo pozdravem (nebo jenom se smajlíkem a přáním krásného dne ;-)), pochválit někomu jeho práci nebo ocenit jeho snahu, usmát se na někoho nebo se s ním podělit o veselou hlášku nebo historku, obejmout smutného, zazpívat si s tím, kdo má dobrou náladu, něco vytvořit jen tak pro radost nebo pro potěchu někoho druhého (přáníčko, pohlednici, náušnice či brož, obal na mobil, malované tričko, výzdobu do pokoje, zarámovanou fotku,...), malovat, péct, tancovat, jásat, výskat,... :)) Tak ti fandíme, ať si z toho něco vybereš a staneš se studnicí radosti pro druhé a přejeme, aby ti tričko z INshopu udělalo ještě větší radost, pokud to ještě jde ;-)! Krásnou dobu adventní. P.

4.12.2013 17:27 - Kik

Ahoj redakce, děkuji za úvodník a opravdu nekonvenční dárek v prosincovém čísle. Ty malé ručičky mě hodně zasáhly. Prosinec - radosti čas, vy se nebojíte rozmáznout v úvodníku pro některé lidi "nepohodlné" téma. A to oceňuju.

5.12.2013 08:35 - © reakce z redakce

Ahoj Kik, jsme rádi, že tě úvodník oslovil. Přejeme požehnaný adventní čas. M.

4.12.2013 17:24 - Veruška

Ahoj redakce, zajímalo by mě, do jaké míry může být katolický kněz "rebel". Zda-li se může odchýlit od nauky církve a radit lidem podle sebe - podle jeho vlastního názoru. Je mi jasné, že by měl jednat vždy v souladu se svým svědomím - lidem radit dobře a nenabádat je k blbostem, ale i tak, myslím, že se můžou vyskytnout věci, kdy to kněz cítí jinak než církev(ne špatně, ale jinak), či dokonce něco podle církve neuznává, "nepasuje mu to".A mě by zajímalo, zda-li musí být poslušný natolik, a radit vždy jen podle církve, a nebo zda-li může říct "hele ale stejně, já si myslim...to nemusíte", zkrátka nakolik je to pro něj závazné.

6.12.2013 08:02 - © P. Jan Balík

Milá Veruško, než je mu vysvěcen na kněze, má dost času na to, aby prostudoval Písmo a co na jeho základě církev učí. Před svěcením pak přísahá (tedy slibuje Bohu), že bude hlásat učení církve a tedy ne své. Kněz je hlasatelem Božího slova, které dnes zaznívá uprostěd církve. Není hlasatelem své nauky, to by zradil Krista. Nejde tak o poslušnost, jako o ztotožnění se s Bohem a jeho slovem pro dnešní dobu. Pochopitelně, že toto se týká učení o víře a o tom, jak v zásadních věcech podle víry žijeme, tedy morálky. Kněz má za úkol být slyšitelným hlasem Krista. Tam, kde je jistá volnost, i když je třeba v zásadě také přijímat rozhodnutí církve, jsou mnohá nepodstatná učení a běžné zákony a ustanovení právní, liturgické a pastorační povahy, které obsahuje kodex a různá nařízení biskupů. A nyní to nejdůležitější. Jistě není možné vést dialog prostřednictvím kazatelny nebo médií. Pokud kněz má v nějakých věcech, ve kterých je to možné, jiný oprávněný a zdůvodněný názor, může s ním vstoupit do dialogu, který se uvnitř církve vede (teologické fakulty, odborné teologické publikace, návrhy biskupům pro biskupské synody apod.). Ještě dodatek praktické povahy. Pokud kněz učí něčemu o víře či morálce zásadně jinak, než jak je to v Katechismu katolické církve, o čemž se můžeme přesvědčit jeho četbou, pak nemůže být věrohodným hlasem Božím. Hlásá své učení, které ale není plně Kristovo.

4.12.2013 12:47 - Klára

Dobrý den. Chtěla bych příjímat eucharistii na ruku. Nevím ale, jak mám dál dlaně. Levou pod pravou? Nebo naopak? A záleží na tom vubec?? Děkuji za odpověď

7.12.2013 12:48 - © reakce z redakce

Ahoj Klárko, u nás můžeš přijímat i na ruku. Jestli dáš levou dlaň pod pravou nebo naopak závisí taky od toho, jestli jsi pravačka nebo levačka:). Takže u praváků se dává pravá ruka pod levou, aby sis pak mohla hostii vzít pravou rukou. Nejvíc ale záleží na postoji úcty než na čemkoliv jiném, ale to určitě víš:). Požehnané adventní dny. Marie

3.12.2013 21:07 - klára

ahoj, chtela bych se vas na neco zeptat... je hrich kdyz nekdo ve skole opisuje pri pisemce od spolusediciho, nebo si ti dva spolusedici radi pri pisemce navzajem? popripadne co mam delat kdyz treba vim, ze ode me spolusedici opisuje a pripada mi to nefer (protoze ja jsem se naucila a ten druhy se neucil dostane hezkou znamku, jen kvuli tomu ze to ode me opsal)?... ma to clovek nechat tak, nebo neco udelat? diky moc za odpoved.

6.12.2013 08:04 - © P. Jan Balík

Milá Kláro, berme opisování jako určitý sport, který občas provozujeme. Dáš-li opsat ty, je to jakási kolegialita s druhými. Pochopitelně by bylo špatné a jistě i hříchem, kdyby někdo stále opisoval a díky tomu udělal školu. To by byl podvod, ale když občas opíšeš ty nebo občas dáš někomu opsat ty, nebral bych to jako nějaký morální problém, spíše jako jistý druh adrenalinového sportu.

Strana: 1  <<  30 31 32 33 34 35 36 37 38  >>  568