Vložit nový příspěvek

15.1.2014 20:14 - Zvědavá :-)

Zdravím do redakce, mám jen takový maličký dotaz ;) Jakto, že už je zase starý design webu? Nový nebude? :-) Předem díky za odpověď a přeji mnoho nápadů na skvělé články do nejlepšího časopisu IN! :-)

16.1.2014 07:09 - © redakce

Milá Zvědavá :), to je dobrá otázka. Věc se má tak, že se nový web stále aktualizuje a upravuje a protože teď dochází k docela stěžejním úpravám, rozhodl se náš webmaster dát dočasně zpět starou verzi webovek. Na nových se mezitím usilovně pracuje. Věříme, že se jich brzy dočkáme a zároveň se omlouváme za zmatení vás všech. P.

15.1.2014 11:52 - Míša

Milá redakce, dneska mi přišlo ukázkové číslo, sice z února 2012 ale musím říct, že časopis je vážně povedený :) A to je mi prosím už přes 20 :) Jenže já jsem čerstvá věřící, takže jsem vás nemohla ani číst dříve :) Teďka je to docela ostuda v mém věku číst něco takového, no pro nás nic takového není už :( Děkuju, Bůh Vám všem žehnej, jen tak dál :)

15.1.2014 14:03 - © redakce

Milá Míšo, zdravíme Tě z redakce a moc děkujeme za Tvá slova - je to pro nás velké povzbuzení do další práce. Jediné, co nás trchu mrzí, je, že IN! je stále většinově chápaný jako časopis určený pouze pro dospívající dívky. Přitom máme spoustu zkušeností s tím, že IN! čtou celé rodiny - rodiče, prarodiče, sourozenci holek, které jej odebírají, kněží, čtou jej vychovatelé mládeže, lidé, kteří s mladými pracují nebo je jenom zajímá, co dospívající kolem nich prožívají. A z velké části čtou IN! i kluci všeho věku. Spousta mých kamarádů vysokoškoláků si IN! každý měsíc s chutí přečte. :) Časopis může být užitečným vodítkem při výběru témat do spolča, scholy, náboženství nebo jenom k zamyšlení. Nám, které jej píšeme, už také není -náct- a přesto nás stále baví. :) Navíc ne všechny články jsou určeny v první řadě "náctiletým" slečnám, ale rozšiřují obzory lidem nejrůznějšího věku a pohlaví. Takže pokud se rozhodneš IN! objednat a číst, ať už z jakéhokoli důvodu, budeme rády, když poslouží. Kvůli tomu tady přece je. ;-) Měj se moc krásně a ještě jenou moc děkujeme za pochvalu! :) P.

14.1.2014 22:13 - peťka

Dobrý den, Chtěla bych poprosit o radu. Jsem úplně zoufalá. Mám strašný strach z maturity. Pořád se učím, ale nejde to vidět. Pořád dostávám špatné známky. Protože to nestíhám. Pořád brečím. Protože vidím jak se v tom všem ztrácím. Nejraději bych odešla na nějaký učňák, ale zase mám tu školu ráda mám tam kamarády. A jsem tam zvykla. Ale jsem prostě taková, že se pořád stresuji. Já opravdu nevím jak dál. Prosím něco mi poraďte. Někdy před písemkou nemůžu ani spát. Párkrát se mi stalo, že mi bylo opravdu špatně a nemohla jsem jít kvůli tomu do škole. A pak mám zase zameškanou látku. Hrozně se bojím, že propadnu byla by to pro mě ostuda! A navíc já v té další třídě nemám žádné kamarády. Někdy se učím dlouho do noci a pak jsem zas nevyspaná a písemka dopadne nakonec jako bych se neučila. Je toho spoustu co bych chtěla říct, ale nevím komu. Mám pocit, že kamarádi by to nepochopili, protože ty netrápí když dostanou nějakou špatnou známku. Takže to vlastně nemám komu říct. A navíc musím být na intru, kde se mi vůbec nelíbí. Nemám zde ani moc kamarádek. nevíte co bych měla dělat. Myslíte, že bych měla vyhledat odbornou pomoc? Někdy si říkám, že by mi to pomohlo, ale nikdy jsem tak nikde nebyla a mám strach, aby se to někdo nedozvěděl. Pak by si o mě kamarádi mohli myslet, že jsem třeba blázen nebo tak. PROSÍM PORAĎTE MI NĚCO děkuji a omlouvám se, že Vás tím otravuji jen nevím komu to říct.......

15.1.2014 13:32 - © redakce

Ahoj peťko, moc tě zdravím z redakce a píšu velkým tučným písmem: NEBOJ SE. Neboj se maturity, neboj se toho, že selžeš, neboj se vyhledat pomoc (1. není to ostuda a 2. psycholog není psychiatr, takže v žádném případě nejsi blázen!). Pokud chceš, zavolej na linku důvěry na číslo 116 111. Ti lidé jsou tam kvůli tomu, aby pomáhali mladým lidem jako jsi ty s problémy, jaké řešíš ty. Volání je zdarma a anonymní. Záleží jenom na tobě, zda budeš chtít o sobě prozradit víc, aby ti mohli doporučit odbornou pomoc přímo v místě odkud voláš. A teď několik rad ode mě, jak zvládnout učení na maturitu a nehroutit se z toho. Nejdřív si uvědom, že NEMUSÍŠ všechno zvládat, nemusíš být naprosto schopná a dosahovat požadovaných výsledků. A to myslíme naprosto upřímně. Tlak školy, rodiny a vrstevníků může být velký, ale KAŽDÝ člověk má právo dělat chyby, každý člověk má právo selhat a NENÍ kvůli tomu méněcenný. Zeptej se svých učitelů, zda na vysoké škole udělali všechny zkoušky (a jedna taková zkouška je někdy horší než celá maturita, to mi věř) na první pokus. Zatímco u maturity ti učitelé pomohou, na vysoké školue tomu tak zpravidla není. Navíc máš na přípravu na zkoušku na VŠ mnohem méně času (maximálně 3 týdny) a tlak je daleko větší. Je proto dobré (pokud uvažuješ o dalším studiu), aby ses naučila neklást na sebe přehnané nároky. Důležitá informace pro Tebe: Není potřeba se učit všechno a zahlcovat si hlavu spoustou informací. Mechanické učení se látky "slovo od slova" vede ke zbytečným depkám, že "to nemám nikdy šanci zvládnout!" Důležité je naučit se vybírat podstatné informace a poznat svůj učební styl (Víš, jestli ti jde učení rychleji, když si věci opakuješ nahlas nebo když si děláš výpisky, vypisuješ klíčová slova, dáváš si látku do logických souvislostí, namaluješ plakát na téma "české země v 11. století" nebo když látku vysvětluješ někomu jinému - třeba i imaginárnímu atd.? Možností je opravdu hodně. Přemýšlej nad tím a zkus nové způsoby, aby ti učení nezabíralo tolik času.) Informace zapomeneme. Dříve či později, ale zapomeneme. To, co si odneseme do života, nebude vzorec kyseliny xy a jména českých panovníků ze 14. století, ale náš vlastní originální způsob, jak pracovat s informacemi a jak z nich vybírat to důležité, podstatné. Věř mi, že to oceníš později, pokud půjdeš na zmiňovanou vysokou školu. Tam zjistíš, že naučit se všechno prostě není možné. Informací den ode dne přibývá a v praxi z nich využijeme minimum (navíc je možné si je kdykoli dohledat, když je potřebujeme - důležité je ale vědět, kde a jak je potom využít). Tipy, jak si rozvrhnout čas a jak se efektivně učit, najdeš v listopadovém čísle IN!u (z roku 2013). Rozhodně není dobré učit se dlouho do noci ani dlouho v kuse. Důležité je dělat přestávky, rozdělit si učivo na menší celky a také si dát něco za odměnu, když si zvládneš část učiva projít (třeba nějakou sladkost nebo se podívat na seriál, jít se projít ven,... cokoli tě napadne ;-)) Buď na sebe hodná. :) Nezapomínej na pravidelný odpočinek, kdy od učení úplně vypneš a v mozku se "udělá místo" na příjem nových informací. Věř mi, že ti to pak půjde rychleji. Stres před písemkou ničemu nepomůže. Snaž se ho odbourat cvičením, tancem, pohybem... Představ si, co nejhoršího by se mohlo stát a pak přemýšlej nad tím, proč by to nebylo zas tak špatné. Pořád platí staré známé heslo, že chybami se člověk učí. To jenom my děláme z chyb něco špatného. Ale každá chyba je příležitostí naučit se něco nového a při maturitě si to snadněji vybavíš. A na závěr: Zamysli se: Jak se na Tebe dívá Bůh? On přece zná Tvoji křehkost, slabosti, omezení, a přesto Tě miluje. Nechce, aby ses stresovala proto, že nejsi bezchybná. Chce, aby ses dokázala podívat na své slabosti, své limity tak, že v nich objevíš DAR. Ano, dar. Dar pokory = pravdy o sobě. Pokorný člověk nespoléhá jenom sám na sebe a nebojí se Boha poprosit o pomoc, když mu něco nejde. Co myslíš, nestálo by za to se o pomoc obrátit i "na nejvyšší místa"? ;-) Snad ti moje odpověď aspoň trochu pomohla. Klidně znovu napiš. Myslím na Tebe, ať se Ti daří zbavovat se strachu a objevovat, že život není jenom škola a maturita. P.

14.1.2014 14:56 - :-(

Milá redakce IN, je mi 18, mému milému 23 a prožívám teď svůj první vztah (bohužel na dálku- 100 km, vidíme se 1-2 dny v týdnu). Jsme oba na začátku, chodíme spolu necelé tři měsíce...a teď je plesová sezóna. Mrzí mě jedna skutečnost. Byť už je zadaný, na plesy chodí i beze mě. Jde tam třeba jen s bráchou a tančí tam s úplně cizími holkami...říkala jsem mu, že já osobně si neumím představit, že bych teď tančila s někým jiným, že mě teď tenhle typ zábavy bez něho ani neláká... že tanec je už i něco intimnějšího...a já nevím, kde on tu hranici dotyku má...a byť mu chci hrozně moc věřit, na základě jeho minulosti ( kdy balil holky na plesech na potkání, líbačka a hodně intimní dotyky mu s holkou, co viděl poprvé v životě, nebyly cizí...), je to těžké...nechci mu brát svobodu, nechci ho kontrolovat, ale raní mě to a on to nedokáže pochopit...jeho hranice jsou jiné než mé, co já považuji za něco niterního, on ne...nevím, jak mu to vysvětlit... On je ale showman, vždy v centru sálu a když jsem s ním byla teď na prvním plese, šlo mu o to, aby byl v centru pozornosti, neměl ty oči pro mě, ale pro okolí, co na jeho show říká...nebral ohled na to, co chci...já jsem introvertka a potřebovala jsem postupný rozjezd... I když jsme seděli, nebyla jsem v centru jeho pozornosti já, ale okolí... Jinak je ale starostlivý, chce mi vždy pomoci, ale v této oblasti se naprosto rozcházíme...a přemýšlím, jestli se jen zbytečně nenervuji tím, že kluci takové odragovaní potřebují...ale na druhou stranu, kdyby mě měl opravdu rád, tak by ho to ani nenapadlo, ne? Bylo by mu po mně smutno, ne? Mám v hlavě zmatek...

15.1.2014 12:28 - © redakce

Milá :-(, je dobré, že nad svým vztahem přemýšlíš. Zatím jsi na začátku vztahu, kdy jsi určitě ještě hodně zamilovaná (u prvního vztahu je taková zamilovanost ještě intenzivnější) a poprvé "odkládáš růžové brýle". Začínáš vidět první rozdíly, které mezi vámi jsou. Celý zbytek chození (a možná i budoucího společného života) bude o tom, že se budete muset se svou rozdílností vyrovnávat. Možná zjistíte, že jste natolik jiní, že si společný život nedokážete představit. A nebo se vám podaří vycházet si vstříc a budete rádi, že se tak hezky doplňujete ;-). Znám spoustu párů, kdy spolu žijí lidé rozdílných povah. Vědí však o sobě, co druhému vadí a v zájmu budování vztahu se snaží zbytečně ho nedráždit, neprovokovat. Musí ale chtít oba. Když se zamyslíš nad tím, v jaké situaci je tvůj kluk, zjistíš, že nemůže vztah prožívat stejně, jako ty. Jednak to není jeho první vztah (podle toho, co píšeš), také už je starší a má více zkušeností a v neposlední řadě je extrovert a ty introvertka. Někteří lidé jsou prostě rádi středem pozornosti, rádi se baví s lidmi a jsou mezi lidmi. A u kluků je touha po tom být obdivovaní ještě silnější. Musíš si ujasnit, jestli jsi schopná tolerovat extrovertství svého kluka nejenom letos při plesové sezóně, ale i v dalších letech (a možná po celý život). Protože jeho povaha se nezmění. Jsi odhodlaná celý život prožívat obavy, že je sám na společenské akci a tančí s jinými ženami? Nebo se rozhodneš mu důvěřovat a přestaneš se trápit starostmi? Musíš se smířit s tím, že v soukromí to možná bude starostlivý a něžný medvídek, ale na veřejnosti se z něj stane lev salonů. Na druhé straně by také on měl akceptovat tvoje pocity a měli byste se společně snažit hledat kompromis, abyste si společenské akce dokázali naplno prožít oba. Pokud mu řekneš, že ti něco opravdu vadí, měl by se snažit to nedělat. Nic ale nejde napoprvé. Chce to hodně trpělivosti a snahy. A také odvahy do toho společného dobrodružství jít. Všechno jde, když se chce. Resp. když chtějí oba. Záleží na tobě (a na něm), zda jste ochotní si navzájem ustupovat a tolerovat se. A komunikovat. Protože bez toho vztah fungovat nebude. Přejeme ti /vám/, ať si dokážete všechno vyjasnit a nebojíte se spolu mluvit upřímně a otevřeně. P.

14.1.2014 12:28 - výzva z redakce

Ahoj holky! Po nějaké době se na vás zase obracíme s výzvou. Napište nám (sem do vzkazů), který článek z lednového IN!u vás nejvíc zaujal a proč, případně doplňte svoji vlastní zkušenost s podobným tématem, která by mohla jiným holkám pomoci (pokud budete psát třeba o tématu "Hádky s rodiči", můžete se třeba podělit o osobní zkušenost s usmířením apod.). Příspěvky neuveřejníme tady na webu, ale nejlepší vybereme a otiskneme v březnovém čísle časopisu! Tak neváhejte a pište! ;-) Těšíme se na vaše reakce.

13.1.2014 21:33 - ...

Jak přestat s bulimií? :/

15.1.2014 10:03 - © redakce

Ahoj ..., je moc dobře, že jsi se na někoho napsala a odhodlala sek rozhodnutí PŘESTAT. Moc ti fandíme! Sama vnímáš, že bulimie není nic, co by člověku vnášelo do života radost a pohodu. Naopak jde o onemocnění, které je potřeba léčit. Prvním krokem by měla být návštěva tvého obvodního lékaře. Nemáš se čeho bát. Lékař ti poradí, jak postupovat dál. Pokud bys k tomuto kroku potřebovala povzbudit, obrať se na odborníky na lince důvěry - tato služba je bezplatná a zcela anonymní. Jejich seznam podle místa svého bydliště najdeš tady: http://www.idealni.cz/kontakt_krizcentra.asp Tam ti poradí, na koho se obrátit dál. Při bulimii můžeš mít pocit, že se pohybuješ v bludném kruhu a sama se z něho nevymaníš. Není vůbec ostuda požádat o pomoc člověka, který se podobnými problémy zabývá a ví, jak je řešit. Naopak! Je to známka tvé vyzrálosti a toho, že ti není lhostejné tvoje zdraví a klid tvých blízkých. Doporučujeme webové stránky www.idealni.cz. Najdeš tam svědectví dívek, které si prošly stejným onemocněním a kromě zmíněných kontaktů také doporučení knih, testy, hru, videa a mnoho dalšího, co by ti mohlo pomoci. V každém případě začni hned teď. Neodkládej své rozhodnutí na zítřek. Obrň se trpělivostí, stejně jako se nemoc postupně objevila, bude i postupně mizet. Myslíme na tebe a budeme rádi, když se nám ozveš, kdybys cokoli potřebovala! P.

13.1.2014 19:14 - nobody

ahoj,asi jsem hodně netrpělivá,ale.....je mi 16 a všechny holky kolem mají kluka. Závidím jim,protože když vidím,jak je kluci obletují,píšou jim krásné zprávy,starají se o ně,dávají jim dárečky.... a já nemám ani jedno z toho. :( mám pocit,že všechny holky kolem jsou hezčí a chytřejší než já. A je mi hrozně smutno,že o mě nikdo nestojí... :'(

14.1.2014 14:41 - © redakce

Milá nobody, hned na začátek si ujasněme jednu věc: Nejsi nikdo, ale NĚKDO. Jsi holka, která má spoustu darů a obrovskou vnitřní i vnější krásu, jenom ji momentálně není schopná vnímat. A v tom je právě "zakopaný pes". Ale pěkně od začátku: Myslím, že tuším, co prožíváš - já sama jsem se ve tvém věku ocitla v podobné situaci. A přestože jsem s prvním klukem začala chodit až v devatenácti letech, nepřipadám si o nic ochuzená. Naopak - v době, kdy se moje kamarádky uzavřely a zaměřily jenom na svého kluka, s nímž trávily většinu času, jsem já měla možnost poznat spoustu nových lidí na různých akcích (s nadějí, že se mezi těmi všemi objeví ten pravý ;-)). Kamarádkám se jejich vztahy rozpadly, často mají dodnes problémy se klukovi, se kterým chodily, podívat do očí, ale ta přátelství, která jsem tenkrát navázala, jsou pevná a trvají dodnes. Tím nechci říct, že bys měla skákat metr do vzduchu a radovat se z toho, že jsi nezadaná. Vím, že to moc nejde. Ale na druhé straně - "nezadaná" přece neznamená "méněcenná"! Není dobré se ani užírat závistí, protože ta uškodí jenom a jenom tobě. Co můžeš dělat? Nejdřív se zamysli nad tím, proč bys kluka vlastně chtěla. Jenom proto, že ho má každá? Rozhlédni se kolem sebe pořádně. Přece i holky, které mají kluka, jsou občas nešťastné, i když jsou zadané (a někdy jsou nešťastné právě kvůli tomu klukovi - když se s ním nepohodnou nebo rozejdou apod. Zezačátku je všechno růžové, ale časem i ten nejromantičtější vztah zevšední a zešediví. Na řadu pak nastupuje ujasňování si společných hodnot a vyrovnávání se s rozdíly, které mezi sebou máme. A to často přináší spíš slzy, než úsměvy. Není tedy co závidět.) Štěstí a jeho prožívání NENÍ závislé na tom, zda máš nebo nemáš kluka. Žádný kluk ti štěstí nepřinese. Pokud si to myslíš, pleteš se. Bohužel si podobnou věc myslí spousta holek i kluků ve tvém věku. Není potom divu, že tolik vztahů končí neúspěchem. Nejsem s ním šťastná, tak se rozejdeme. Ale tak to přece nefunguje! V každém vztahu jsou světlejší i pochmurnější okamžiky. Pravda je ta, že se musíš nejdřív naučit být šťastná sama. To je tvůj velký úkol. Člověk, který není sám šťastný, nemůže být šťastný ani ve dvojici. Na vztah budeš připravená teprve tehdy, až se naučíš mít ráda sama sebe. Až se přijmeš taková, jaká jsi a budeš se z toho radovat. Jak už jsem napsala v úvodu, máš velkou hodnotu a spoustu darů, které jsi dostala. Dokud budeš mít ten falešný pocit, že jsi ošklivější a hloupější, než všechny holky, budeš se sama sebou užírat a nebudeš mít co nabídnout případnému klukovi. Nejdřív je třeba naučit se vnímat všechno, co jsi dostala a být za to vděčná. Nemáš kluka. No a? Nedívej se na to, co nemáš, ale na to, co všechno MÁŠ! Zdraví, rodinu, přátele, talenty a nadání, koníčky, krásu (vnitřní i vnější),... a určitě toho objevíš spoustu. Začni po malých krůčkách: Každý den najdi něco, za co můžeš Bohu poděkovat. Mohou to být maličkosti nebo důležití lidé a věci ve tvém životě, ale je potřeba je začít vnímat. Když budeš mít otevřené srdce, brzy se začne plnit láskou. A čím víc lásky budeš mít sama k sobě, tím víc jí budeš vyzařovat navenek. A láska přitahuje jako magnet. Do jedné odpovědi se toho bohužel nevejde mnoho, ale kdybys chtěla ještě s něčím poradit, jsme tady pro tebe. Myslíme na tebe a vyprošujeme, ať se Ti daří vidět se taková, jaká opravdu jsi: originální a jedinečná holka se spoustou darů a schopností. P.

12.1.2014 20:01 - Hallo

Ahoj redakce, jsem fakt zoufala. Uz nevim jak dal. Nikdo mi to neveri, ale je to pro me opravdu problwm. Totiz, ze uz nevydrzim chodit do skoly. Sem na SŠ a strasne me to stresuje. Rok od roku je to horsi. Ted sem ve 4. rocniku, takze se stresuju jeste vic. Sem stresmen a to je bohuzel to, co mi tak zhorsuje zivot. Navic sem byla na zakladce sikanovana, takze ani sebevedomi nic moc... Poradte mi prosim, jak se min stresovat a vic si verit. Kamaradky mam, ale opravdu je to spatny. Dekuji.

14.1.2014 08:22 - © redakce

Milá Hallo, vážím si důvěry, se kterou se na nás obracíš. a začátku bych tě chtěla ujistit, že úzkost, strach a obavy, které prožíváš, pociťuje čas od času řada mladých lidí. Určitě i tvoji spolužáci. Takže v tom nejsi sama. Častou příčinou stresu je to, že si my lidé vytváříme nesprávné názory. Myslíme si třeba, že proto, aby si nás okolí všímalo, musíme být naprosto schopní, všechno zvládat a dosahovat požadovaných výsledků. Tak to ale není! I když k tomu pocitu školní prostředí moc nepřispívá, každý člověk má svou hodnotu a zaslouží si být milován, bez ohledu na jeho momentální výsledky nebo selhání. Řada z nás si také myslí, že za to, že nejsme šťastní, mohou vnější okolnosti, nad kterými nemáme žádnou moc. Ale ani to není pravda. Úzkost a strach se dají přemáhat! Na začátek je dobré si uvědomit své pocity konkrétně. Polož si následující otázky: S čím si děláš největší starosti? Čeho se nejvíc bojíš? Které z tvých obav jsou nejspíš nepodložené? Které vypadají jako oprávněné? Snažila ses s těmito pocity nějak vyrovnat nebo proti nim bojovat? Jak? Potom se na svoje pocity stresu zaměř a snaž se jim předcházet nebo s nimi bojovat. Nabízíme několik tipů: Začni poslouchat křesťanskou hudbu - uklidní tě a písně zároveň slouží jako modlitba (seznam kapel a interpretů najdeš třeba na webu hudba.signaly.cz, já osobně doporučuji třeba zpěváka Chrise Tomlina nebo kapelu Casting Crowns, ale samozřejmě existuje také spousta českých a slovenských interpretů). Dopřej si dostatek pohybu - cvič, začni chodit běhat nebo se aspoň jdi projít, když je pocit stresu a úzkosti moc velký. Spi dostatečně dlouho, nejlépe 7-8 hodin denně. Promluv si o svýh pocitech s někým blízkým - kamarádkou nebo s někým z rodiny, případně zajdi za knězem. Uvidíš, že nejsi jediná na světě, kdo se stresuje. Dopřej si dostatek odpočinku a dělej, co máš ráda, co tě baví. Život není jenom o škole a učení. Představ si to nejhorší, co by se mohlo stát a potom uvažuj, proč by to nebylo zas tak špatné. Neodkládej věci. Odklady tvůj stres jenom zvyšují. Připravuj se do školy pravidelně, aby tě nahromaděné učení později "nesemlelo". Postav se svým problémům čelem. Přenes pozornost na druhé. Když se člověk přestane pitvat ve svých problémech a začne pomáhat druhým, úzkost se často zmenší. A to nejdůležitější: Žij přítomností! 98 % věcí, které nás děsí nebo si z nich děláme starosti, pravděpodobně NIKDY nenastane. Takže není vůbec potřeba se kvůli nim stresovat. :) Nezapomínej na upřímnou modlitbu nebo požádej o modlitbu někoho dalšího. Všechny své stresy a úzkosti "odesílej" nahoru. ;-) Choď často ke svátostem a buď otevřená lásce. Protože čím více lásky, tím méně strachu. Držíme palce a věříme, že si z výčtu tipů vybereš alespoň některé. Myslíme na tebe! Klidně se znovu ozvi. P.

12.1.2014 18:16 - M.

ahoj redakce. Mám problém,se kterým bych chtěla bojovat: poslední dobou opravdu nesnáším mamku a reaguju podrážděně na všechno,co řekne nebo udělá.... Přijde mi,že řeší totální blbosti a nebo,že mi vykládá o základních věcech,o kterých vím hodně,možná ještě víc,než ona. Vím,že se snaží a má mě ráda,ale prostě....hrozně mi leze na nervy. Co s tím můžu dělat? děkuju za odpověď.

13.1.2014 15:02 - © redakce

Milá M., nevím sice, kolik je ti let, ale předpokládám, že zrovna procházíš obdobím dospívání. Postupně se měníš v dospělou ženu. S tím souvisí i to, že si vytváříš vlastní názory na svět, a tak vznikají třecí plochy mezi tebou a dospělými ve tvém okolí (v tomto případě maminkou). Chtěla bych tě ujistit, že pocity, kdy ti mamka připadá nemoderní a názorově úplně "mimo", jsou ve tvém věku normální. My všechny v redakci jsme zažily podobné výbuchy vzteku, jaké popisuješ. S dospíváním souvisí i kromě tělesných změn i změny a výkyvy nálad – rychleji tě někdo „vytočí“, snadno se rozzlobíš nebo rozpláčeš. Znovu opakuji, že je to normální a s přibývajícím věkem se nálady postupně ustálí. Za několik let už možná nebudeš rozumět tomu, jak ti mohla mamka připadat divná, a naopak si za ní ráda přijdeš pro radu. Přesto rozumím tomu, že ti vadí, když spolu teď nedokážete v klidu vycházet. I na to existuje řešení (nemusíš se vymlouvat na pubertu a rezignovat na dobré vztahy – naopak!). Všechno jde, když se (aspoň trochu) chce. Než příště budeš mluvit s mamkou, kus si uvědomit několik věcí: 1) Rodiče jsou také jenom lidé – nejsou to žádní supermani. Mají právo dělat chyby (stejně jako ty). 2) I když to zrovna nevnímáš, mamka tě má ráda a myslí to s tebou dobře. Možná jenom neví, jak to podat, aby to tak vyznělo. Ale také to s tebou při všech těch změnách nálad nemá jednoduché. ;-) Když i potom v tobě bude všechno vřít, zkus osvědčený způsob: „kousnout se do jazyka“, několikrát se zhluboka nadechnout a počítat do deseti. Odejdi pryč ze situace, která tě rozčílila. Udělej si přestávku, jdi se třeba projít nebo si zacvič a „vybij“ nahromaděnou energii. Pokud se tě něco dotklo, snaž se mluvit o svých pocitech a vysvětlit mamce, co ti vadí. Ale pozor! Když někomu (nejen mamce) chceš sdělit svůj názor, nekritizuj ho a neponižuj, jinak tě nebude poslouchat a celou situaci to ještě zhorší. Když si stěžuješ, mluv stručně a k věci. Neskákej mamce do řeči, nech ji dopovědět větu. Neboj se někdy ustoupit, i když si myslíš, že máš pravdu. Není hanbou uznat část pravdy druhého člověka stejně jako není hanbou změnit názor a přiznat chybu. Naopak prosazovat si za každou cenu svou není nejlepším řešením. Neobracej oči v sloup, nedívej se stranou a nesvaluj vinu na druhého člověka. Uvědom si, jak se cítíš ty, pokud někdo dělá podobné věci tobě. Komunikaci se musíme učit. A to znamená vynaložit úsilí a nevzdávat se, když to nepůjde hned. Důležitý je úmysl, s jakým do diskuze vstupuješ. Pokud se rozhodneš nehádat se a podaří se ti předsevzetí dodržet, udělej si něčím radost. Myslíme na tebe a držíme palce, aby se ti komunikace s mamkou dařila! P.

12.1.2014 18:12 - reakce na příspěvek Adélky :)

Adélko,myslím si taky,že někteří lidé tě budou odsuzovat...ale u mě máš obrovský RESPEKT!!!! protože většina dívek by si podle mě nechala to dítě vzít.... :) držím palce,a modlím se za Tebe i tvoje miminko. :)

12.1.2014 11:38 - Týnka

Ahoj :) chtěla bych vás moc poprosit o modlitbu za mého kamaráda, který je hodně nemocný... děkuju :) věřím, že mu Bůh pomůže :)

13.1.2014 12:31 - © redakce

Ahoj Týnko, za kamaráda se rády pomodlíme a také za Tebe, abys měla hodně síly, trpělivosti a radosti a byla mu v nemoci oporou. Věříme, že to dobře dopadne. P.

Strana: 1  <<  26 27 28 29 30 31 32 33 34  >>  568