Vložit nový příspěvek

27.1.2014 07:17 - © redakce

Ahoj Horanová, plakáty budeme řešit až v nejbližšich dnech, tak tam tvůj tip navrhnu a uvidíme. Pokud by v některém z čísel plakát byl, včas se o tom dozvíš. Měj se moc hezky! P.

23.1.2014 18:34 - ani

Dobrý den, stalo se mi, že jsem šla ze školy a měla jsem sluchátka. I přesto jsem přes ně slyšela, že jeden z kluků co šli proti mně říkal: "Viděl jsi jí? Takovou bych teda nechtěl." Proč tohle řeší, když mě ani neznají? :( Celkem mě to ranilo, i když to byl člověk, kterého neznám. Děkuju Vám, krásný den!

24.1.2014 14:02 - © redakce

Milá ani, napíšu větu, kterou možná slýcháš v podobných případech často, ale přesto mi nedá ji nenapsat: "Nic si z toho nedělej." Podobné řeči vedou lidé, kteří mají sami komplexy a potřebují si něco dokazovat. Jsou nešťastní, třeba mají rozpadlou rodinu a trpí nedostatkem pozornosti svých blízkých, mají problémy ve škole a nebo prostě jenom tak "machrují". Uklidňující může být to, že lidé, kteří mluví špatně o druhých, mají nízké sebevědomí a většinou žijí v neustálém neklidu, co si asi myslí druzí o nich. Chápu, že se tě jejich nevybíravá poznámka dotkla a je těžké na ni přestat myslet, ale já si v takových situacích vždycky vzpomenu na větu, o jejíž pravdivosti jsem se sama mnohokrát přesvědčila: "Člověk, který je sám se sebou smířen, neubližuje." Možná to znáš i ze svého života. Když máš "den blbec", někdo tě naštve, pohádáte se nebo čekáš pochopení a přijde lhostejnost... to máš pak sklon si to na někom vybít. I třeba na někom cizím. Možná se tak cítil i ten kluk. Můžeš vždycky za tyhle lidi, kteří ubližují (možná i nevědomky) slovem nebo gesty, vyslat nějakou střelnou modlitbu. A zkusit jim odpustit a na sebe se v duchu usměj a řekni si: Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem. Nepříjemných poznámek uslyšíš v životě ještě spoustu. Ale s vědomím, že není důležité se líbit lidem, ale hlavně Bohu (svým chováním a přístupem k druhým) se snášejí mnohem lépe. Měj hezký víkend a hlavu vzhůru! ;-) P.

22.1.2014 22:25 - M.

ahoj,mám dotaz: budou plakáty i v obyčejném předplatném nebo jenom v tom dárkovém? :)

23.1.2014 07:13 - © redakce

Ahoj M., plakáty budou i v "obyčejném" (nedárkovém) předplatném - nejbližší v březnovém čísle ;-) Měj hezký den! P.

22.1.2014 22:16 - potato

ahoj :) jak zvýšit své sebevědomí? připadám si totiž v mnoha ohledech horší než ostatní holky... :/

23.1.2014 10:45 - © redakce

Ahoj potato, několik tipů ti ráda nabízím. Je jedno, kterým bodem začneš, vždycky se ale na jeden zaměř a snaž se ho celý den (nebo několik dní, týden) dodržovat. Až se ti to podaří, přidej další bod (a pokus se dodržovat dva. Potom tři, čtyři,... Nevzdávej se! Jsi šikovná holka, která nemá důvod mít komplexy. Já tomu věřím, tak se zkus na sebe podívat jinak... Jdeme na to: 1) Nemluv o sobě negativně ("Jsem moula, blbec" apod.). Máme tendenci se stát tím, zač se sami označujeme. Naopak se v duchu pochval, pokud se ti něco (třeba "jenom" nějaká maličkost) podaří. 2) Když selžeš, přiznej si to a pak to vyznej upřímně Bohu a zakaž si obviňovat a zatracovat se. 3) Buď k sobě stejně laskavá jako ke kterémukoli jinému člověku. 4) Nesrovnávej se s ostatními. Jsi jedinečná! Bůh má z tvojí jedinečnosti radost, měj k sobě stejný postoj. 5) Najdi si přátele, kteří jsou pozitivní, kteří mají radost ze života i z tebe (Pokud takové přátele nemáš, zajeď třeba na víkendovku na nějaké centrum života mládeže apod.) 6) Nauč se smát. Hledej v životě humor a naplno ho prožívej. 7) Uvolni se a netrap se.Pokud se bezhříšný Ježíš připravoval třicet let na tříletou službu, je možné, že ve tvém případě nespěchá tolik, jak si možná myslíš. 8) Dělej co je správné, jednej podle svého svědomí. Když děláme radost druhým, rozradostňujeme i sebe a máme ze sebe dobrý pocit. 9) Mysli pozitivně. Zkus, jak dlouho vydržíš, aniž bys řekla něco negativního o druhém člověku nebo situaci. (To je výzva! :)) 10) Nemysli na kritiku jiných lidí, ale raději začni pomáhat ostatním. Povzbuzuj je a prokazuj jim úctu, kterou si zaslouží každý člověk. Snad ti toto "desatero" pomůže objevit v sobě nádhernou ženu, která je obdarovaná víc, než si myslí. Fandím ti a přeju spoustu sil ve tvém úsilí! ;-) P.

22.1.2014 22:09 - mostly

Ahoj In! Jsem teďka ve druháku a čeká mě volba předmětů, kterým se v budoucnu budu chtít víc věnovat...Nemám pořád ujasněný, kam bych chtěla jít, ale opravdu mě zaujal váš článek od radiologický fyzičky :) Její obor mi docela učaroval :) chtěla jsem se vás zeptat, jestli na ní nemáte kontakt, že by mi víc popsala o co se jedná a jak to funguje :)) díky moc, i kdyby jen za ten článek, moc mi pomohl v mém rozhodování!!! jen tak dál :)

23.1.2014 08:08 - © redakce

Ahoj mostly, tvůj vzkaz ráda předám dál, radiologická fyzička je totiž sestrou jedné z nás :) Tak snad to nebude problém a brzy Ti odpoví! ;-) Měj se krásně! P.

21.1.2014 18:00 - Fanny

Ahoj ... mám problém. Mám novou kamarádku, se kterou se bavím snad jen já. Důvod proč nikoho nemá je, že pokaždé když má kamaráda tak já chodí výhružné maily a tomu nějací kluci vždycky tomu člověku něco udělají, zmlátí a uráží ho a tak. Varovala mě že s ní radši nemám moc mluvit a že by se mi mohlo něco stát, ale stejně se s ní bavím. Ona se s nima snažila domluvit aby mě nechali na pokoji, ale teď ubližujou jí. Nechce abych to řešila, ale já to tak nechci nechat, protože jí mám ráda a nechci aby to dopadlo špatně. Myslím, že jí mlátěj už dýl. Nevím co mám dělat, abych to ještě nezhoršila, ale nechci, aby jí někdo ubližoval. Má to hrozně těžké. Prosím o radu. Děkuji předem.

22.1.2014 07:46 - © redakce

MIlá Fanny, tomu, co prožívá Tvoje kamarádka, se říká šikana v pokročilém stadiu (= bití, posměch, vyhrožování, odmítání ze strany spolužáků (kolektivu)). Jsme Ti vděčné, že ses jí rozhodla pomoci a někomu o tom říct. Je to první důležitý krok. Pokud se Tvé kamarádce dějí takové věci, je potřeba nenechávat si to pro sebe, ale oznámit někomu dalšímu. Nevím, zda k šikaně dochází ve škole, ale pokud ano, měla bys o tom informovat některého z učitelů. Také by se o tom měla dozvědět její rodina. Předtím ale, než se pustíš do řešení na vlastní pěst, bylo by dobré, kdybys zavolala na linku důvěry na tel. číslo 116 111. Volání je zdarma a anonymní. Na druhém konci "drátu" sedí odborníci, kteří mají s podobnými situacemi jako prožívá tvoje kamarádka spoustu zkušeností. Řekni jim to samé, co jsi napsala nám a oni už Ti poradí, na koho a jak se obrátit. A ještě něco: Zavolej tam co nejdříve. Situace je vážná a určitě sama nechceš, aby Tvoje kamarádka musela snášet bití a posměch třeba jenom o den déle. Myslíme na vás obě v modlitbě a ještě jednou děkujeme za to, že jsi našla odvahu se s problémem svěřit. Budeme rádi, když nám napíšeš, jak se situace vyvíjí dál. P.

19.1.2014 23:04 - :-)

Ahoj, máte nejaké skúsenosti s nakupovaním cez internet? Chcela by som si kúpiť kabelku, ale mám strach, že to nedopadne dobre... Ako/kedy zaplatím, ak by som zvolila platbu na dobierku? Alebo ako je podľa vás najbezpečnejšie zaplatiť? Mám zásielku hneď po prevzatí rozbaliť a skontrolovať, či je všetko v poriadku a som s kabelkou spokojná? Čo ak nebudem? Môžem neprevziať zásielku? Ešte mám strach zo zadávania adresy - predsa len je to na internete.... aj keď chápem, že mi to potrebujú nejako doručiť :D

20.1.2014 14:22 - © redakce

Ahoj :-), zdravíme Tě z redakce. Je těžké na Tvoji otázku odpovědět, protože každá firma má své obchodní podmínky, které máš možnost (a je dobré) si před potvrzením objednávky přečíst. Svoji adresu samozřejmě zadat musíš, jinak Ti nebude moci pošta zásilku doručit. Ale firma se ve smlouvě, kterou potvrzením objednávky uzavíráš, zavazuje, že je nezneužije. Pokud zadáváš svoji mailovou adresu, všimni si, jestli je někde v objednávce kolonka "souhlasím se zasíláním informací o novinkách" (apod.). Většinou bývá zatržená. Pokud nechceš, aby Ti na mail chodily další nabídky k nákupu, je dobré zatržení zrušit. Když budeš platit na dobírku, zaplatíš zásilku v hotovosti, když Ti ji přinese pošťák a nebo když si ji půjdeš vyzvednout na poštu. Je to běžná praxe, nebezpečí ti nehrozí. Existuje ještě možnost platby převodem na účet, ale předpokládám, že Ti ještě nebylo 18 let, takže není důvod se tímto způsobem zatím zabývat. Pokud nebudeš se zbožím spokojená, je možnost jej vrátit zpravidla do 30 dnů od doručení (s udáním důvodu - podrobnosti jsou uvedeny právě v ochodních podmínkách konkrétní firmy). Firma by Ti měla vrátit peníze nebo zajistit výměnu zboží. Pošťák, který Ti zásilku přinese, nebude problém řešit za Tebe. Kdyby bylo zboží po převzetí nějak poškozené, je dobré pořídit fotografii, abys měla důkaz, že k poškození nedošlo později. Já osobně přes internet nakupuji poměrně často a nikdy jsem problém neměla. Jsou to spíše výjimečné situace. Pokud ale kupuješ něco dražšího, informuj o nákupu rodiče. Mají právo o tom vědět, aby nebyli překvapeni v případě, že by Tě pošťák nezastihl doma a chtěl po nich platbu za zásilku, o které nic nevědí. A nebo v případě, že by nákup nedopadl podle Tvých představ a šla bys je poprosit o pomoc při vracení zboží. Přejeme, ať se nákup podaří! Měj krásný den! P.

19.1.2014 21:25 - Maggi

Ahoj IN! Tento týden jsem byla na lyžáku se třídou a hodně kluků si o mně a o mé postavě povídali. Udělalo se mi celkem špatně ze zjištění, že se jim líbí můj zadek a prsa a uvědomila jsem si, že jsem možná neměla nosit ty legíny. Také jsem tančila jeden ploužák se spolužákem, kterému se líbím a on i trochu mě. Věděla jsem, že to nemám dělat, ale přesto jsem s ním tančila hodně blízko a měla jsem svou hlavu na jeho rameni. Jedná se o smrtelný hřích? Prosím za odpověď.

21.1.2014 07:09 - © P. Jan Balík

Milá Maggi, to víš, kluci jsou přitahováni ženským tělem a musí se hodně ovládat, aby se dokázali na děvče dívat celistvě (= vidět ji celou: duši i tělo). Kluci prostě snadno vnímají na dívce jen to tělo. Proto je moudré, když děvče najde svou míru v oblékání a v chování a nebojí se ukázat svou krásu, ale zároveň svým oblečením zbytečně neprovokuje. Čeština má krásný výraz: cudnost. Krása dívky nakonec není ani náhodou v tom, kolik toho odhalí, ale spíše v tom, aby našla svůj vlastní styl a tím i svou vlastní důstojnost. A jak je to s hříchem? Jistě to nebyl smrtelný hřích. Spíše určitá zkušenost, kterou se toho můžeš hodně naučit, a i prožitek toho, že se má svědomí poslouchat. Klidně to vyznej ve zpovědi jako neopatrnost. Hledání hranic není vždy snadné, ale sama vidíš, že je potřebné. Tak odvahu. Žehná P. Jenda

18.1.2014 17:32 - Unhappy

Ahoj IN, mám problém. Teď se blíží maturita a učení se fakt nahrnulo. Jde o to, že je toho strašně moc, a i kdybych chtěla tak se nestíhám všechno naučit. Snažím se jak to jde, nejsem vůbec líná, v hlavě jen škola, učím se denně do půlnoci, ale i tak... Mamka říká, ať se učím jen to základní, že si nejde zapamatovat všechno, jde o to, nebýt pak u zkoušky jak tvrdý Y, učitelka nám pak ale ve škole zas nadává, jak sme líní, zas testy dopadly hrozně, samý "3-", ap., ať si prej konečně sednem na zadek a víc se učíme, že jinak to bude u maturity blbý. Vůbec nechápou, že líní nejsme, ale pojmout se nedá všechno. Tak nevím co dělat. Budu vděčná, když mi nějak poradíte. Moc děkuji a přeji hezké dny.

20.1.2014 12:19 - © redakce

Milá Unhappy, vždycky, když se blíží nějaká větší událost, býváme nervózní, to je přirozené. Důležité ale je nedovolit stresu, aby nad námi zvítězil. V listopadovém čísle jsme věnovali celou dvoustranu tomu, jak si správně rozvrhnout čas a učení, abys nemusela mít v hlavě jenom školu. Mozek potřebuje odpočívat a ty si zase potřebuješ dělat radost. Když sem budeš jenom učit, učit a učit, nejen, že ti učení "poleze" do hlavy mnohem pomaleji, ale vytratí se i radost ze života. I když se to zdá těžké, udělej si pauzu - každý den aspoň 2 hodiny (třeba po půl hodinách mezi učením) a využij ji tak, že budeš dělat to, co tě baví, z čeho máš radost. Takto pozitivně naladěná se vrhni na další učení. Negativní přístup ("to nikdy nezvládnu", "je toho tolik...pomoooc!") NIKAM NEVEDE. Rozděl si učivo na menší úseky a udělej si radost pokaždé, když se ti podaří nějaký zvládnout. Pochval se. Je to přece krok vpřed. Kdybys čekala s pochvalou až na konec učení, většinou dřív únavou usneš, než by ses ocenila a odreagovala. A to je přece škoda! Já osobně po svých zkušenostech s maturitou a po zkušenostech svých kamarádů a kamarádek musím dát za pravdu tvé mamince - člověk se nikdy nenaučí všechno, i kdyby stokrát chtěl. Ale pozor! Naučit se můžeš to podstatné a v takové míře, aby to stačilo - a třeba i na jedničku, i když známky nejsou u maturity zas tak důležité ;-). Pokud máš ve svém okolí starší holky, které už mají maturitu za sebou a třeba studují na VŠ, zeptej se jich na to, co jim pomohlo, aby se na maturitu připravily a co jim pomáhá, aby zvládaly jednotlivé zkoušky (jakým způsobem se učí). Mně pomohlo si uvědomit, že maturita není strašák, ale výzva. Učitelé už často neví, jak přinutit studenty, aby se učili, a tak začnou "strašit" maturitou. Není to ale žádné řešení. Většinou dosáhnou jenom toho, že se studenti začnou nervovat a mají pocit, že to nemůžou zvládnout (místo toho, aby si našli svoje vlastní tempo a systém, jak se po malých částech naučit to, co opravdu použijí). Na druhém břehu jsou studenti, kteří na maturitu začnou "kašlat" s tím, že to stejně nemůžou zvládnout. Napadá mě, že by nebylo špatné, kdybys za svojí učitelkou zašla a upřímně si s ní promluvila o tom, že se bojíš maturity, učíš se dlouho do noci a nikam to nevede. A potom ji můžeš poprosit o radu, jak se učit tak, aby to stačilo na lepší známky. (Mezi námi: 3- není tragédie, horší by bylo dostat 5. A i pětka je příležitostí, jak se poučit z chyb a lépe si zapamatovat, co ti uniklo). Také existují střelné modlitby, které můžeš před každým učením vyslat "nahoru", abys měla dostatek sil a pokoj v srdci. Ten je nejdůležitější. A ještě něco... jestli máš klidné prostředí na učení, čas a podporu rodičů, máš obrovský dar. Uvědom si, že spousta mladých řeší úplně jiné starosti - rodiče jsou rozvedení, mají těžkou nemoc, pijí, ztratí zaměstnání, rodina se střehuje do jiného města,... a maturita se v tomto světle začne jevit úplně jinak. Když mi před zkouškou zemřel blízký příbuzný, najednou byl pryč stres, byly pryč obavy z toho, co se stane, když to neudělám... Maturita není smyslem života, ať už učitelé tvrdí, co chtějí. Smyslem života je něco jiného. Přemýšlej nad tím. Každopádně ale držím palce při učení a kdybys potřebovala, klidně napiš. Myslíme na tebe! P.

16.1.2014 10:02 - Agneska

Pro peťku na uklidnění :) : už mám maturitu za sebou a musím říct, že to rozhodně není tak strašné, jak se povídá (maturita je spíš o psychice, nenechat se vystresovat spolužáky). Je určitě dobré se naučit, nebát se přijít za učitelem (před maturitou) a poprosit ho o vysvětlení látky v otázce (my když nás bylo víc, kteří jsme něco neznali, jsme se domlouvali s učiteli přímo během hodin - to pak bylo v třídnici samé "probrané učivo: opakování"). Vzorně choď na hodiny u učitelů, kteří tě budou zkoušet a dej najevo, že máš zájem látku pochopit. Víš, oni ani učitelé nemají moc zájem na tom, trávit začátek září u opravných maturit namísto probírání nové látky a seznamování se s novými studenty. Odšktrávej si, co už umíš (a nevynechej otázku s tím, že "tu si určitě nevytáhnu" ani "to je tak lehký, to něco vymyslím"). A hlavně se neboj. Nenech se přemoci stresem (protože mám kamarádku, která se naučila úplně všechno, ale byla tak nervózní, že snad ani nevěděla, jak se jmenuje a to se projevilo). Poctivě se připrav, to ano, ale nezapomínej na relax! Jsi chytrá, maturitu zvládneš!

15.1.2014 21:12 - Led

Ahojky, mám takový dotaz/postřeh, ale nevím, jestli se mi to podaří dobře zformulovat... :) Zajímalo by mě, zda je normální, že se v hlavě (mozku, podvědomí či v čem) pořád vyskytují všelijaké myšlenky. A proč? Jestli je to tak u všech lidí, nebo jen u mě. Nemám ani vteřinu v hlavě úplný prázdno, pořád mi tam běhají miliony věcí (od otázek po nějaké skutečnosti) a musím říct, že mě to strašně přivádí do úzkých... :( Protože to jsou věci, který mě ničí, ale nedokážu se jich zbavit (nemožnost dostat odpovědi na otázky, skutečnosti a fakta, proč je to všechno takhle a ne jinak, atd). Ať dělám cokoliv, tak mám při tom hlavu plnou těch myšlenek/věcí a člověk by nevěřil, ale je to opravdu děsně zničující a na psychiku... Existuje něco, jak se toho účinně zbavit? :)

16.1.2014 15:04 - © P. Jan Balík

Milá Led, tvoje otázka je velice důležitá a je vidět, že o sobě přemýšlíš. Rád bych Ti odpověděl stručně, ale není to až tak snadné. Navrhuji Ti, aby sis o tom přečetla v knížce, kterou jsem napsal pro mladé: Máš na víc. Můžeš si o ni napsat do redakce a pošleme Ti ji. Jinak ji lze koupit u Paulínek nebo dokonce si ji koupit do čtečky (www.paulinky.cz). Tedy aspoň stručně. Myšlenky přichází a odchází. Jsou jako mouchy. Tak je to u každého člověka. Často platí, že je nejlepší si jich vůbec nevšímat, pohrdnout jimi a je to, ony odletí zase tak, jak přiletěly. Některé myšlenky jsou jen otravné, některé dobré, ale některé i zlé. Otravnými pohrdneme a přestaneme se jimi zaobírat, zlé odmítneme. Potíž je v tom, že ty zlé se mohou převlékat do kabátu dobrých. Jak se v nich vyznat? Předně vkládat vše, co nás více obtěžuje, do modlitby. "Každého člověka provází mnoho strachů a obav. Křesťan má velkou výhodu, protože ho víra ujišťuje, že je Boží dítě. Jako mají malé děti bezmeznou důvěru ke svým rodičům, tak i my se můžeme v jistotě víry schoulit do „náručí“ našeho nebeského Otce, svěřit se mu a plně se na něho spolehnout. On nás ochrání. On se postará o to, co je pro nás neřešitelné. Láska k Bohu je tedy spojena s důvěrou. Hovoří se o ní jako o projevu křesťanské ctnosti statečnosti. S každou starostí se obrací na mocného Pána a opírá se o něho. Jejím prostřednictvím překonáme všelijakou bláznivou ustrašenost (ze tmy, z noci, z pustého místa) a nalézáme osvobození od přehnané ustaranosti. Jak důvěry dosáhnout? Především vytrvalou střelnou modlitbou. Objeví se v nitru obava? Ihned je ji třeba odevzdat do Boží náruče. „Pane, ty se, prosím, postarej.“ Přijde neodůvodněný strach? Hned se díky modlitbě opřeme o sílu Boží. „Ježíši, díky, že jsi se mnou a ochraňuješ mě.“ Pronásleduje nás nějaká myšlenka a neustále nám bere klid? Je třeba „hodit“ ji na Pána, neboť jemu na nás záleží (srov. 1 Petr 5,7). „Pane, ty s tím něco udělej, svěřuji to tobě.“ Dále je dobré, občas se o myšlenkách, které se více objevují, zmínit knězi a poprosit ho o duchovní rozhovor, duchovní doprovázení. On Ti pomůže rozpoznat, zda ty myšlenky mají nějakou hodnotu nebo zda je to jen taková mlha, která se rozplyne. Žehná P. Jenda

Strana: 1  <<  25 26 27 28 29 30 31 32 33  >>  568