Vložit nový příspěvek

14.2.2014 17:35 - Ali

Ahoj redakce, jsem už dospělá a dřív jsem IN! taky odebírala. Ale na Vaše stránky chodím pořád a moc se mi líbí. Je to tady moc fajn. Přeji hezké dny.

14.2.2014 22:01 - © redakce

Ahoj Ali, to máme velkou radost, že se na našich stránkách cítíš jako "doma" :) Věříme, že tě to tady bude bavit i dál. ;-) Měj se moc krásně! P.

13.2.2014 20:36 - Ester

Ahoj IN! Chtěla bych se seznámit s nějakými novými lidmi. Nikdy ale nevím o čem se mám s dotyčným bavit. Nenapadají mě žádná témata, napíšeme nebo řekneme si takové ty nejčastější věci jako "jak se máš" "co nového ve škole" atd. a tímto končí. Připadám si pak pro toho člověka nudná a nezábavná. Mohli byste mi prosím nějak pomoct jak s tím něco dělat?

17.2.2014 07:32 - © redakce

Ahoj Ester, chápu, že ti tvoje situace přijde těžká. Zkus se však na to podívat i z jiné stránky - rozhodně nejsi sama, kdo řeší něco podobného. Témata je těžké hledat, zvlášť, když nového člověka neznáš. A předpokládám, že se s ním nechceš bavit jenom o počasí. Víš, kouzlo rozhovoru spočívá spíš o tom, že necháme mluvit toho druhého (třeba po víkendu se můžeš zeptat: Co jsi prožil/a o víkendu?) a potom se jenom ptát na to, co tě zaujme. Příklad: Když tvůj protějšek začne mluvit o tom, že se učil/a, můžeš se zeptat co a kdy píšou test, když řekne, že byl/a u babičky, nabízí se otázka, kde babička bydlí a jestli k ní chodí pravidelně, když začne popisovat nějakou akci, můžeš se zeptat kolik tam bylo lidí, jaká tam hrála hudba a jak to hodnotí,... Základem je položit otázku, na kterou se nedá odpovědět "ano" nebo "ne" - například místo otázky: Máš rád/a Ewu Farnou? je lepší se zeptat "Jaká hudba se ti líbí?" nebo "Co posloucháš, když máš špatnou náladu?" Rozhovor často není ani tak o vymýšlení nových a nových témat a neustálém mluvení, jako spíš o pozorném naslouchání a doptávání se na to, co vyvolalo tvůj zájem. Občas můžeš říct i nějakou historku nebo zážitek ze svého života, aby si člověk, se kterým se seznamuješ, nepřipadal jako u výslechu. Snad ti moje odpověď aspoň trochu pomůže. Držím palce při všech tvých seznamováních. Nemáš se čeho bát, jak říkám - v podobné situaci jako ty může být i člověk, s kterým se seznamuješ. Každý začátek je těžký. Ale když se podaří překonat první nejisté chvilky, věřím, že se vám podaří najít i "společné téma". P.

13.2.2014 18:21 - Sad girl

Děkuju za předchozí radu. Zkusila jsem to s ní tak, že jsem ji pozdravila, ale nemluvila s ní. Ona se mnou taky ne. Jenže zrovna ve škole spolu sedíme v lavici, tak je to trochu horší. Mám sice podporu jiných kamarádek, ale hlavně je to problém mezi mnou a jí. Teď ovšem nevím, jestli jsem udělala dobře. Vůbec jsem s ní nemluvila, chci, aby si to uvědomila a taky se mi omluvila. připadá mi, že tentokrát je to moc, chci, aby si mě vážila a aby si moje přátelství zasloužila, proto chci, aby jí to bylo aspoň trochu líto...ale není. řekla mi, že je ze mě zklamaná, že by ji nenapadlo, že se takhle zachovám a budu třeba jen pochybovat. Stejně jsem ji prý nikdy nechápala. Neodpovídala jsem na to, protože jsem ani nevěděla jak a ani jsem neměla chuť. To, co říká mi, by nikomu jinému neřekla. To proto, že jsem s ní měla vážně dobrý vztah...teď si ale myslí, že ke mě si může tohle vše dovolit. Všechnu zlost si vylívá na mě. Nikdy se to nestalo s někým jiným. A nejhorší na tom je to, že když se tohle vše stalo, po tom co mi řekla, tak ani už nemám chuť se s ní nějak bavit. Nechci být kamarádka s někým, kdo se ke mě chová takto. To mě nejvíc mrzí, že nevím, jestli se s ní chci bavit i já. Doufám, že to nevadí, že zase žádám o radu, pomoc nebo jen dobré slovo. Takovou situaci jsem ještě nikdy nezažila a strašně mě to trápí..

14.2.2014 10:59 - © redakce

Milá Sad girl, někdy je opravdu těžké poradit. Jsou prostě lidé, kteří nikdy nebyli vedeni k tomu, aby se omlouvali nebo berou omluvu jako něco špatného. To je potíž, protože potom jsi nucená ustupovat jenom ty. Jedna věc: Kamarádství si nejde nijak zasloužit, koupit nebo vynutit. Buď ho chtějí budovat obě strany nebo kamarádství nefunguje. Na druhé straně je pravda, že jsem měla kamarádku, která byla opravdu náladová a v období dospívání jsem kvůli ní často brečela. Chtělo to čas - jak se měnila v mladou ženu, nálady se jí ustálily a přestala se urážet kvůli hloupostem. Pokud ti na kamarádství ještě aspoň trochu záleží, doporučuji obrnit se trpělivostí a za kamarádku se hodně modlit. Někdy se opravdu dějí zázraky. Uvidíš za týden, za měsíc. Pokud tě ten vztah bude ničit, nikdy není problém ho ukončit. Ale bez boje bych se nevzdávala. Protože už jsi napsala podruhé, je vidět, že ti na ní opravdu záleží. Myslím na Tebe dál, snad se to mezi vámi aspoň trochu zlepší! P.

13.2.2014 13:19 - Čajová Konvice

Zdravím, můžu vám e-mailem poslat nápad na nějaký článek do časopisu? :)

13.2.2014 15:43 - © redakce

Ahoj Čajová Konvice :), nápad klidně pošli, rády si jej přečteme a třeba i použijeme. Můžeš ho poslat třeba na mail cizova@in.cz. Předem děkujeme a přejeme pěkný den! P.

12.2.2014 15:39 - Kristýna

Ahoj, zajímá mě, jak se církev dívá na to, když pár chce podstoupit umělé oplodnění. Když nemůžou mít děti. Děkuji za odpověď.

13.2.2014 08:56 - © P. Jan Balík

Milá Kristýno, otázka, kterou kladeš má odpověď zcela jasnou: 1) dítě je Boží dar a není na něj nárok. 2) Bůh stvořil člověka s důstojností a s právem být počat milujícími se rodiči, kteří jsou manželé, a ve svém láskyplném objetí se otevírají početí svého dítěte, které pak přijímají do své rodiny. 3) Jiné způsoby početí, i když jsou také technicky možné (např. znásilnění, početí mimo manželství, umělé oplodnění) jsou tedy mimo Boží řád a jsou těžce nemorální. U umělého početí ještě k tomu přistupuje vážné provinění vyplývající z toho, že dochází k oplodnění více vajíček, a tak jsou některá oplodněná vajíčka (tedy počínající konkrétní lidé) vylita do výlevky nebo zmrazena. To je neúcta k životu. Ptáš se na otázku, která je pochopitelně obtížná pro neplodné páry. Co mají tedy dělat? Pokusit se neplodnost léčit. Ovšem takovou léčbu neposkytují centra asistované reprodukce, ale pouze takoví lékaři, kteří mají o tuto oblast pomoci zájem ( v ČR je to jistě www.cenap.cz a MUDr. Mário Šmehil u Prahy). A pokud se léčba nepodaří, pak je to kříž, který ale mohou manželé proměnit v lásku, která je směřována jiným způsobem: věnovat se nějaké záslužné činnosti pro druhé lidi, adoptovat děti atd. Je na nich, co zvolí.

11.2.2014 21:46 - Anonymka:)

Milé IN! Trošku jsem doufala že byste mi mohli pomoct. Vážně nevím na koho se mám obrátit. Když jsem někde venku s novými lidmi tak se cítím divně. I když si s někým třeba píšu jenom přes facebook. Mám pocit,že všechno co napíšu nebo řeknu je nějak trapné. A když už si s někým přes facebook píšu tak nám za chvíli stejně dojdou témata. Když si s nějakým novým člověkem nedokážu ani normálně popovídat připadám si prostě zbytečná, nezajímavá a bezcenná. Mohli byste mi prosím poradit co s tím dělat? Nechci být taková pořád. Děkuji předem za pomoc:)

13.2.2014 08:38 - © redakce

Ahoj Anonymko, na tom, že jsi málomluvnější a tišší, není podle mě vůbec nic špatného. Naopak! V dnešní době zvlášť je těžké najít někoho, kdo nemá plnou pusu řečí, ale dokáže také druhým naslouchat. Umění naslouchat je velký dar, buď za něj vděčná. Spousta lidí se tomu musí učit. Také jsem to měla podobně jako ty - často jsem neměla o čem se s druhými bavit (jediné nevyčerpatelné téma je škola :)), ale nikdy jsem netrpěla pocitem, že je to špatně. Je ale pravda, že jsem dospívala v době, kdy neexistoval Facebook. Dnešní doba sociálních sítí na nás vyvíjí tlak, abychom se stále někomu sdělovali, pořád si psali... ale proč vlastně? Napadlo tě někdy se nad tím zamyslet? Proč si vlastně psát s lidmi, se kterými se třeba na druhý den uvidíš osobně? A o čem si pořád psát s někým, koho vidíš ve škole, večer na chatu a další den znovu ve škole? Není potom divu, že Ti - ať už na Facebooku či v osobním životě - brzo docházejí témata. Je to totiž propojené. Nedej se tlačit do něčeho, čím se pak trápíš. Já třeba využívám chat na FB jenom kvůli tomu, když něco nutně potřebuju někomu vyřídit nebo poslat. Zkus to i Ty: omez Facebookovou komunikaci. Pokud jsi spíš typ, který raději naslouchá než mluví, víc Ti bude vyhovovat, když s někým budeš osobně. Na chatu se naslouchá docela špatně. A ještě něco: Základem přátelství není to, že si máš s druhými pořád co povídat. Ono také často není o čem se bavit. Jde spíš o společně strávené chvíle, společné prožitky a zážitky, vzájemnou pomoc, podporu, povzbuzení, pochvalu,... o sdílenou radost a smutek. O důvěru. Přemýšlej nad tím a kdyby něco, klidně napiš. Myslím na Tebe! P.

11.2.2014 21:31 - zoufalá

ahoj In,poslední dobou mám pocit,že nic nezvládám. Doma jsou na mě všichni hnusní,nezvládám školu,ale neznám nikoho,kdo by mě mohl doučit. resp.znám,ale pochybuju,že by chtěl. Všechny kamarádky jsou šťastně zadané,oblíbené mezi kluky i holkami. Já mám sice pár kámošek,ale ty mají svoje kamarádky. Moje nejlepší kamarádka má kluka a proto má na mě mnohem míň času než předtím. Vím,jak krásné věci jí její kluk píše (zároveň je to můj nejlepší kamarád) a je mi hrozně líto,že mi nikdy žádný kluk tak hezké věci nepsal. A když si moje nejlepší kamarádka píše s mým nejlepším kamarádem,nemám se na koho obrátit,když mi je smutno a tak brečím po nocích do polštáře.Potom jsem nevyspaná a nezvládám školu. Připadám si hrozně škaredá,neatraktivní,nudná,blbá atd. Rodiče na mě nemají čas. taky jsem se poslední dobou hodně vzdálila od Hospodina. Připadám si hrozně povrchní,řeším vzhled,jídlo a postel a nic víc. Žiju v nudném stereotypu plném depresí a nevím,jak z toho ven...

13.2.2014 07:54 - © redakce

Milá zoufalá, dlouho jsem přemýšlela, co Ti odpovědět a několikrát si četla Tvůj vzkaz. Myslím, že to, co Tě nejvíc trápí, je vztah Tvé nejlepší kamarádky s Tvým nejlepším kamarádem. A oni si to nejspíš ani neuvědomují, že by jejich chození mohlo být pro někoho problémem. Co myslíš? Nepomohlo by, kdyby sis s nimi o svých pocitech promluvila a třeba je poprosila o modlitbu za sebe? Aby ses s novou situací, která také k životu patří (ať se nám to líbí nebo ne), dokázala vyrovnat? Kdybys místo pláče do polštáře vyšla ze sebe a začala se snažit o to, aby ses dokázala z jejich lásky radovat? Vím, je to hodně těžké, ale není to nemožné. Možná Ti to tak nepřipadá, protože v těchto chvílích vidíš jenom své problémy, ale oni se možná také trápí tím, že jim vztah nedokážeš přát. Těžko se prožívá jakákoli radost, když vidíš, že Tvým blízkým přináší smutek a bolest. Ptáš se, proč se máš snažit být radostná a přejícná, když Ti trhá srdce, že nemáš také někoho, kdo by Ti psal hezké věci? Je to jednoduché. Dokud nezačneš psát a říkat hezké věci sama sobě a druhým, nemůžeš většinou očekávat ani od druhých, že Ti budou něco hezkého psát a říkat. Pozorně si přečti svůj vzkaz a zaměř se na to, kolikrát jsi v něm použila slovo "já", a výrazy jako mám pocit, připadám si,... Ano, to, co jsi o sobě napsala, je založené na Tvých osobních pocitech a představách, které sis o sobě vytvořila a které "vysíláš" do světa. My ženy máme sklony vidět se ošklivější a méně schopné, než ve skutečnosti jsme a potom se tím trápit. Máme sklony vytvářet si o sobě falešné představy. Také Ty se s nimi potýkáš. Tvým hlavním úkolem teď bude je změnit. Hezky krůček po krůčku - nic nejde hned. KROK 1: Začni tím, že o sobě přestaneš mluvit negativně. Protože tak, jak se posuzujeme my sami, nás potom často vnímají i ostatní. KROK 2: Zaměř se na to, jak dlouho vydržíš o nějaké situaci nebo člověku (nebo o sobě samé) neříct nic negativního. Když se Ti to nepodaří, zkus na oplátku najít něco, za co bys mohla v tu chvíli být vděčná nebo někoho pochválit (i sama sebe!). KROK 3: Nauč se smát. Hledej v životě humor a naplno ho prožívej. Možná Tě napadnou i další kroky. Cíl je jasný: zlikvidovat falešné představy o sobě a naučit se poznat a přijímat sama sebe, mít se ráda. A přát druhým lásku. Pak přijde i do Tvého života. Myslíme na Tebe, ať se Ti daří vnímat i to, co je krásné. Každý den toho dostáváme spoustu. Tak to kolem sebe objevuj a děkuj za všechno, co dostáváš. P.

11.2.2014 20:11 - Viktorie

Ahoj, potřebuji poradit co mám dělat poslední dobou se mi nic nedaří hlavně ve škole. Tento rok budu maturovat a stále píšeme maturitní písemky já se na ně opravdu učím většinou nedopadnou dobře. Vůbec nevím čím to bude asi stresem.... Teď jsem třeba psali didaktický test z AJ a já ho napsala špatně u maturity by to prý neprošlo přesto jsem si předtím dělala doma tři didaktické testy a všechny by prošli prý musí být vždy více jak 28 bodů a to já vždy měla i více jen u té písemky se mě to nepovedlo. Strašně mě to mrzí, protože se to všem tak nějak povedlo. Jen mě ne! připadám si strašně hloupě a trapně. Stejně tak další nějaké testy nebo zkoušení já se to opravdu učím, ale nevím proč to napíšu pak špatně. Co mám dělat? Vysvědčení jsem neměla tak špatné měla jsem 3. Ale teď se mi poslední dobou opravdu nedaří. Moc prosím poraďte mi něco . Bojím se, že tu maturitu opravdu nezvládnu nebo že propadnu. Nechci aby si o mě všichni mysleli, že jsem hloupá. Dost často se mi teď stává, že se cítím strašně sama PROSÍM NĚCO MI PORAĎTE, abych vše zvládla a taky abych se pořád tak nestresovala. Neměla bych třeba navštívit nějakého odborníka?. Mám totiž pocit, že to moc nezvládám a nemám si s kým o tom promluvit jenže nikoho takového neznám a ani nevím jak bych se k němu měla přihlásit a ani nevím na co by se mě ptal...Jsem nikdy u nikoho nebyla. Nechci aby si o mě někdo myslel, že jsem blázen. Nechci se o tom bavit s nějakou kamarádkou, protože ona by mě nepochopila už jsem to zkoušela a rodičům se svěřovat nechci. PROSÍM NĚCO MI PORAĎTE.

12.2.2014 14:43 - © redakce

Ahoj Viktorie, chtěla bych tě moc povzbudit, aby ses učila překonávat strach a překážky. Maturita je první krůček. V životě bude následovat mnoho situací, při kterých si řekneš, že maturita proti tomu byla "brnkačka". To mi věř. Ale teď k tomu, co prožíváš - je to naprosto přirozené. I v redakci to máme vyzkoušené - před maturitou je člověk víc náchylný k tomu vidět věci černě, více se stresuje, všechno ho hned rozhodí, má strach, že to nedopadne dobře. Přesně tyto pocity zažívá drtivá většina studentů a my jsme si tím také prošly. Nevýhodou je, že stres člověka svazuje. Projevuje se to i u tebe, když se ti nepovedla angličtina. Doma se ti testy podařily, protože jsi byla víc v klidu. Za neúspěch naopak nejspíš mohlo to, že ses už dopředu bála. V takových situacích, kdy cítíš, že tvůj mozek ovládá strach a úzkost, vyšli střelnou modlitbu (třeba úplně jednoduchou: "Pane, prosím tě o pokoj v srdci.") a dej si třeba sušené meruňky, müsli, banán nebo mandle - to jsou "bojovníci" se stresem - pomáhají odbourávat napětí. K psychologovi podle mě není nutné chodit, protože zvýšený stres před velkou zkouškou je opravdu normální (jenom podotýkám, že to, že jdeš k psychologovi NEZNAMENÁ, že jsi blázen! - to je jenom zkreslená představa některých lidí). Pokud bys ale chtěla na odbourávání napětí pracovat, vyzkoušej například Östovu progresivní relaxaci (jednotlivé kroky jsou popsány tady: http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=25989). Zřejmě by ti ji doporučil i psycholog . Je to užitečné, když pozoruješ první příznaky úzkosti. Důležité je snažit se být v klidu. Pokud znáš někoho staršího, kdo už maturitu má, můžeš se ho/jí zeptat, jak to prožíval/a a zeptat se na zkušenosti. Každopádně na tebe moc myslíme a neboj se znovu napsat, pokud si nemáš s kým promluvit. Přejeme hodně sil v boji se stresem! P.

11.2.2014 18:13 - Sad girl

Zdravím do redakce, moc bych prosila o pomoc při vyřešení jednoho problému s kamarádkou. Dávala jsem tento příspěvek jako vzkaz holkám, ale chtěla bych znát i názor dospělého. Jde to o to, že moje nejlepší kamarádka (nebo jsem si to o ní aspoň myslela) mi řekla, že mě nenávidí, že jsem zrádkyně, nemluví se mnou, vrhá na mě zlostné pohledy, schválně se tak chová a v jedné hodině mi poslala papír, kde bylo napsané END! - jako, že je mezi námi konec. A to všechno proto, že jsem řekla, že nevím jestli chci být s ní a ještě s jednou holkou na pokoji (apartmánu), až pojedem se třídou na výlet. Ty pokoje jsou totiž po třech a to jsem původně nevěděla, myslela jsem, že budou pro víc lidí a plánovala jsem ještě jednu kamarádku, se kterou bych fakt moc chtěla být, protože si s ní rozumím. Tak jsem té mojí "nejlepší" kámošce řekla, že bych chtěla být s ní, ale taky s J., že ještě nevím s kým budu, jestli s ní a nebo ne ....no podívala se na mě a pak řekla: To jako nemyslíš vážně! A od té doby se mnou nemluví a je taková. Vůbec nevím proč to dělá, připadá mi to zbytečné, je to přece taková hloupost, snažila jsem se s ní promluvit a vysvětlit to. Ale odmítá mě poslouchat a vše obrátí proti mě. Já ji mám ale jinak moc ráda, opravdu. Ale ty její nálady už nezvládám. Už se něco podobného stalo víckrát. A já už nevím, jak to vyřešit, vždy jsem se jí omluvila, i když mi připadalo, že omluva by neměla být na mé straně. Ale ona říká, že se nikdy nebude omlouvat....mám to s ní těžké, modlím se za ni, ale pořád je to stejné. Ona není věřící a jde to poznat, věřící by se takhle nikdy nezachoval. Asi žárlí na mě, že mám ráda i jiné lidi a že tu nejsem jen pro ni, či já nevím co. Nerada otravuju s takovými problémy, ale teď nevím, prostě nevím jak dál. Prosím, poraďte, co byste v takové situaci dělali vy? Myslíte, že je chyba ve mě? Že jsem něco udělala špatně? Mám pocit, že za to můžu já, ale zároveň, že jsem přece nic neudělala. Strašně se tím trápím. To jak mě ignoruje, je nesnesitelné, chce se mi vždy brečet. :( Promluva s ní nepomáhá, nedá mi k tomu ani příležitost a stejně si stojí za svým... PŘEDEM MOC DĚKUJU ZA RADU.

12.2.2014 13:41 - © redakce

Milá Sad girl, podle toho, co píšeš, mi přijde, že tě tvoje "nejlepší" kamarádka trochu citově vydírá. Nevím, z jakého pochází prostředí, v jaké vyrůstá rodině - jestli je zvyklá být doma středem pozornosti a vyžaduje to i od druhých nebo jestli naopak to má doma těžké, a tak se snaží být v centru dění aspoň ve škole. Ať už je to jakkoli, na tvém místě bych si nenechala "skákat po hlavě". Některým lidem pomůže k tomu, aby si uvědomili, že se zachovali špatně, až když vidí následky toho, co se stalo. Když - jak se říká - spadnou na dno. Je dobře, že jsi za ní zašla a omluvila se, že ses s ní snažila otevřeně si promluvit, že ti na ní záleží a že se za ni modlíš. Myslím, že jsi udělala opravdu maximum. Teď už ona sama musí přijít na to, že se nezachovala dobře. Moje rada proto zní: I když to bude těžké, ukaž, že máš nějakou hrdost a nevnucuj se jí. Vždycky ji ve škole pozdrav, třeba se na ni i usměj, ale jinak za ní sama nechoď - nevšímej si jí. Nejspíš si časem všimne, že se s ní nebavíš a sama se zeptá, co s tebou je. V tom případě jí můžeš říct, že tě mrzí, jak se k tobě zachovala, že máš také právo se cítit odmítnutě a nepochopeně, stejně jako ona. Aby si uvědomila, žes neublížila jenom ty jí, ale i ona tobě. Druhou možností je, že se bude tvářit nedobytně a že jí nebude vadit, že se s ní nebavíš. V tom případě bych vážně přemýšlela nad tím, jestli ti takové kamarádství, ve kterém se na tebe druhá strana po jedné hloupé větě vykašle, stojí za to. Protože pokud by ses měla pořád trápit tím, že se s tebou zase nebaví, bude tě takové kamarádství spíš ničit. Kamarádství musí chtít udržovat obě strany, není to bohužel jenom tvoje rozhodnutí. Myslíme na Tebe a věříme, že všechno dobře dopadne. Klidně se znovu ozvi. P.

9.2.2014 19:55 - maki

Ahoj, jak se jmenuje vaše stránka na fb? zadala jsem in! divčí svět a nenašlo mi to...Díky :)

10.2.2014 10:53 - © redakce

Ahoj maki, náš Facebookový profil najdeš na této adrese: https://www.facebook.com/IN.divci.casopis?fref=ts A kdyby to nefungovalo, zkus se přihlásit přes náš web www.in.cz a vpravo dole najdeš rámeček IN! na Facebooku. Stačí kliknout na interaktivní odkaz ;-) Těšíme se, až se přidáš ;-) P.

Strana: 1  <<  21 22 23 24 25 26 27 28 29  >>  568