- Jestliže ses rozhodla následovat Krista a neohlížet se zpět (Lk 9,62), odvážíš se vždycky znovu vkládat svou důvěru v evangelium (Mk 1,15)?
- Rozletíš se znovu vedena Jím, který se nikdy nevnucuje, ale tiše a pokojně tě provází? On, Vzkříšený, přebývá v tobě a předchází tě na cestě.
- Přivolíš k tomu, aby ve tvém nitru dal vytrysknout osvěžujícímu prameni? Nebo se snad budeš stydět a budeš říkat: nezasloužím si přece jeho lásku?
- To, co nás na Bohu uvádí v úžas, je jeho pokorná a skromná přítomnost. On nikdy netrestá a nikdy nezraňuje lidskou důstojnost. Nikoho „nevede na uzdě“ k poslušnosti. Jakékoli autoritativní gesto by znetvořilo jeho tvář. Jednou z největších překážek ve víře je dojem, že Bůh snad někoho trestal.
- Kristus, „který je tichý a pokorného srdce” (Mt 11,29), nikdy nikoho nenutí.
- Kdyby se vnucoval, jak by se kdo mohl odvážit a vyzvat tě, abys ho následoval?
- On šeptá v tichu tvého srdce: „Já jsem to. Neboj se.”“ (Mt 14,27)
- Vzkříšený Kristus přebývá u každého – ať poznaný nebo nepoznaný, dokonce i když člověk o tom nic neví – jakoby skrytě, tajně.
- Je palčivým plamenem v srdci člověka, světlem v temnotách (Jan 1,4-5), miluje tě jako svou jedinou (Iz 43,4), za tebe dal svůj život (Jan 15,13), v tom je jeho tajemství.
(Z knihy Bratra Rogera z Taizé: Láska nad všechnu lásku. Vydalo nakladatelství Cesta)