Stěžejním obsahem knihy je rozhovor hlavního hrdiny Macka s Bohem. Dialogu předchází tragická událost, kdy jakýsi pedofil unese a zabije nemladší, Mackovu šestiletou dceru. Po několika letech plných bolesti, smutku a především výčitek vůči Bohu a vůči sobě, dostává Mack za zvláštních okolností pozvání do chatrče, kde byl nalezen důkaz smrti jeho dcerky. Tam Mack vstupuje do jiného časoprostoru, setkává se s Bohem a díky rozhovoru s ním se postupně uzdravuje.
Tady nabízíme několik myšlenek z knihy
Velkou část příběhu má Bůh Otec podobu velké statné černošky a vysvětluje:
„Mackenzie já nejsem muž ani žena, přestože oba rody vycházejí z mé podstaty. Jestliže se rozhodnu zjevit se Ti jako muž nebo žena, je to proto, že tě miluju. Kdybych se ti zjevila jako obrovská bílá dědečkovská postava se splývajícím gandalfovským vousem, jen by to upevnilo tvoje náboženské stereotypy.“
Mack:„Kdyby moje dcera nezemřela, teď bych tu s vámi nebyl..”
Bůh Otec: „Macku, to, že vytvářím neskutečné dobro z nepopsatelných tragédií, přece neznamená, že ty tragedie inscenuju. Nesmíš si myslet, že když něco využiju, znamená to, že jsem to způsobil nebo že to potřebuju k dosažení svých cílů. Tím si o mě vytvoříš pouze falešné představy. Boží milost není závislá na utrpení, ale tam, kde je utrpení, ji najdeš v mnoha podobách a odstínech.”
Při jedné příležitosti slyší Mack od Ježíše:
„Už jsi někdy zachraňoval tonoucího? Je velice těžké někoho zachránit, pokud není ochoten ti důvěřovat. To je vše, co po tobě žádám. Až se začneš topit, dovol mi, abych tě zachránil.”
„Bytí vždycky přesahuje vzhled. Jakmile začneš poznávat nějakou bytost, ukrytou za velice krásným nebo velice ošklivým obličejem, podle toho, jak to určuje naše předpojatost, povrchní vzezření bledne, až nakonec přestává být důležité.”
redakce (časopis IN!dívčí svět - leden 2011)
