Protože mám docela dobrou paměť, stačilo dávat v hodinách trochu pozor, pak si před písemkou něco lehce zopakovat a jedničky a dvojky se v žákovské knížce hromadily celkem snadno. Jana, se kterou jsem seděla v lavici, to měla podstatně těžší. Musela se učit víc než já a navíc byla dost ctižádostivá. Jinou známku než jedničku prostě neuznávala. A tak seděla celé dny doma a učila se. Proto taky neměla moc kamarádů. Děsily mě její počty hodin, které doma strávila u učení. Před důležitou písemkou se učila třeba pět hodin a spát šla o půlnoci. Z toho jsem se vždycky hroutila pod lavici. Něco takového bych nedokázala.
Až po letech se mi na jednom srazu přiznala, že...
Pokračování článku najdete v březnovém čísle časopisu IN! - dívčí svět.
Dále připravujeme...
VÍRA: Jak dobře prožít postní dobu + netypická křížová cesta
KRÁSA: Úprava nehtů
TÉMA: Antikoncepce z druhé strany
CELEBRITY: Slavní a jejich rodiny
A spoustu dalšího!
