Krátce v zkratce
- Dříve se kapela jmenovala Dust. Protože se tak jmenovalo strašně moc hudebních skupin, změnili si název.
- Hrají na rockovém základě, který je postavený na kytaře. Jejich muzika je však velmi intenzivní, tudíž osloví i fanoušky metalu.
- Na svém kontě mají 2 CD: Dust – Invisible (2003), Innocence (2008).
Zajímalo by mě, zda jsou mezi vašimi fanoušky i nějaké „náctileté” dívky?
Marc: Ano. Hodně. Velmi mnoho (smích).
Jimmy: Ne vážně, přesně to nevíme. Přijde na to… Možná, že několik ano.
Čím můžou vaše skladby tuhle věkovou skupinu oslovit?
Marc: Hudba, kterou píšeme, je celá o tom, co jsme v životě prožili. O zamilování se, strachu, o tomto světě, o přemýšlení nad vírou a nad našimi životy. Celá naše muzika se vztahuje k Bohu. Myslím, že každý si tam může něco najít.
Proč jste si vybrali právě rock?
Marc: Protože neumíme hrát jazz (smích). Pokud jde o mě, mám rád hodně různých hudebních stylů. Stalo se to tak, když jsme spolu začínali hrát. Jimmy hrál na bicí hodně hlasitě, tak jsem se ho snažil přeřvat, a vznikla z toho rocková hudba.
Jimmy: Pokoušel jsem se o worship, a vyšel z toho rock (smích).
Co se snažíte vaší hudbou a texty sdělit?
Marc: Záleží na tom, co si z toho každý vybere.
Kolikátý je to váš koncert v ČR?
Marc: Asi dvacátý. Náš úplně první koncert byl v Ostravě v roce 1995 na festivalu Kristfest. Chtělo by to stroj času a vrátit se do roku 1995, aby vyprávěli ti, kteří tam byli. Od té doby máme v Čechách hodně přátel a odehráli jsme tady hodně koncertů.
Nepotřebujeme asi stroj času, stačí nám internet. Na webových stránkách musicmixu najdeme rozhovor redaktora s kapelou, kde si mimo jiné povídají o začátcích Vera Cruz i o zmiňovaném legendárním koncertu na Kristfestu...
Kluci, dřív tomu asi bylo jinak, ale hodně mladých už neví, kdo nebo co byla kapela Dust. Pamatujete si vaši první návštěvu u nás?
Jasně. Hráli jsme na festivalu Kristfest, a měli jsme s sebou i náš první release, Yellow Tape (Žlutou kazetu/pásek).
Tehdy jsme ještě ani moc „neuměli hrát“. Byl to myslím 95. nebo 96. rok.
Takže vás potěší, když vám řeknu, že ten Yellow tape mám doma, stejně tak jako mých pár kamarádů?
Ty jo, tak to fakt není možný! Fakt to ještě máš! Wow. (Smích)
Jasně, že mám, je to skoro relikvie! Jsou tam písničky, které budu mít rád nejen já, ale i mnoho jiných lidí už pořád. Třeba Sam. song!
Jo, bylo tam pár dobrých písniček, často se nás lidé ptají, proč už je nehrajem, ale my už ani nevíme jak. To byla minulost a my rosteme a měníme se nejen jako lidi, ale i jako muzikanti. Není to tím, že bychom nějak „stárli“, ale hudba se mění. I když určitě tam pořád najdeš něco z „původního” hraní.
(Převzato z www.musicmix.cz)
Překvapilo vás v Čechách něco? Jak se vám tady u nás líbí?
Marc: Překvapilo nás slunce :). Vyrůstali jsme v době, kdy byli ve východní Evropě u moci komunisté. Všechno, co jsme kdy viděli z východního Německa, Ruska a Československa, byly šedivé nudné budovy. U nás v Británii existovala propaganda, že komunismus je strašně škaredý. Přijeli jsme do Ostravy a … bylo to tak (smích). Ne, naopak. Bylo tam slunečno a lidé byli milí a přátelští. Taky jsme tam potkali řadu skvělých hudebníků, takže to bylo tehdy naše velké překvapení z Česka.
Jimmy: Je to velmi, velmi krásná země. Naše anglické oči se otevřely v údivu. Máte tady krásné hory, lesy, taky knedlíky :), kláštery. Plavali jsme i v řece a bylo to opravdu fajn. Potkali jsme v Čechách hodně zajímavých křesťanů, silně věřících lidí. Baví nás pozorovat české křesťany, protože mluví jiným jazykem:). Každé setkání nás s nimi obohacuje, je to pro nás vždycky zajímavé.
Díky za rozhovor a ať se vám daří nejen v hudební oblasti!
Petra
