Škola, ze které se nechce domů!

  Chodila jsem dobrovolně týden na základní školu, i když už tam pěkných pár let nemám co dělat. Stala jsem se jedním z překladatelů pro Gen Rosso při unikátním školním projektu Silní bez násilí. A zažila jsem věci! Událo se to v březnu 2008 na brněnské Základní škole Gajdošova. Projekt sice vznikl v Německu, proběhl i v Itálii, ale teď prožíval svou premiéru v České republice....

 Žáci se během roku seznámili s dějem muzikálu Streetlight a na jeho základě probírali problém násilí a agresivity. Teď všechno směřuje do finiše.

Výuka zrušena! Ať žije škola!

Je pondělí a paní ředitelka zrušila na týden normální vyučování! Školu obsadilo 18 cizinců a nabídli žákům zapojení do nejrůznějších činností souvisejících s muzikálem. Budou společně dva dny pracovat a pak si žáci zahrají s Gen Rosso v muzikálu Streetlight. Napadá mě: „Co se propána krále dá nacvičit za dva dny, aby se s tím mohlo před lidi?“

Workshopy aneb Dílny – ukaž, co umíš, a dělej, co chceš

Zvědavost mi nedá a proběhnu školu, abych viděla, jak se kde pracuje. Nejdřív nacházím skupinu studentů, snažících se naučit anglický text pod taktovkou Tomka z Polska. V další partě zpěváků zahlédnu Filipínce Denise. V jiné třídě se nacvičují brazilské tance pod vedením Gui z Brazílie, který je původem učitel (ale portugalštiny ). Kouknu do vedlejších dveří a tady mě ohromí žák tančící capoeiru. Na druhém konci se mihne sympaťák v giga tričku. Tenhle workshop má pod křídly Ponsy z Tanzanie a Brazilec Adelson, který mě volá na pomoc s překladem. Chvíli si navzájem mým prostřednictvím povídají, co kdo má rád, jaká muzika se jim líbí a: „Kde jsi Adelsone studoval tanec?“ „ Já jsem z velikého ostrova v ústí Amazonky, kde žijí dva národy. Naši předci mezi sebou dost válčili, než přišli misionáři a navrhli jim, aby místo bitev soutěžili v tom, kdo udělá lepší karneval. A tak se u nás tři měsíce v roce připravují taneční vystoupení. Pak se pozve nezávislá porota z pevniny, která vyhlásí vítěze… a oslaví se to tancem!“  Tak, tomu říkám praxe! Acetonový zápach mě zavede do tříd, kde za mohutného větrání mladí sprejují graffiti na budoucí kulisy. „Vládne“ tu umělecký šéf Gen Rosso – Valerio, který dělá čest svému příjmení: Gentile – laskavý. V další třídě nejdřív nevidím nic, než se rozsvítí světlo a já zjistím, že se tu pět kluků a paní učitelka seznamují s taji divadelního osvětlení. Argentinec Lito ve vedlejší místnosti s pár jedinci „zvučí“ a jejich překladatelka Klárka se pokouší přijít na to, jak nazvat konce různých kabelů. Italsky se tahle věc jmenuje „pes“ - kdo má tušit, že česky se tomu říká „džek“! V dalších prostorách Paul z Konga vede divadelní skupinu a Španěl Jose s Italem Nandem zkoušejí, co jejich sólisti dokáží vyloudit z hudebního nástroje. Zakotvuji v tělocvičně, kde Filipínec Bart s dvaceti děvčaty nacvičuje hip-hopovou sestavu. Po zbytek týdne to bude moje skupinka. Úkol překladatele zní: neexistovat a být slyšet, jen když je třeba. Což je dobrá pozice, jak pozorovat rossáckou metodu.

Bartova „finta“

Bart jedná tak, jakoby žil s otevřenou náručí. Nic není problém. Nikdo není za trdlo, nikdo za hvězdu. Vytváří zvláštní soulad. Když se holky rozštěbetají, ťukne do nejbližší slečny a nastane tichá pozornost. Bartova autorita je neskutečná. Odkud se bere? Bleskově mi dochází, že tohle není pedagogická finta. Tohle je dokonalé láskyplné přijetí.

Profíkem snadno a rychle?

Po dvou dnech nácviku nastupujeme do sportovní haly. Tady už Gen Rosso postavili smi jeviště, kulisy a osvětlení a teď jsou připraveni na na generálku se svými studenty. Všechny skupiny si vyzkoušejí nástupy na jeviště a Gui si na ruku napíše výkřik „A teď spolu!“, kterým později roztleská halu. Ta už se pomalu plní lidmi. Přišlo jich 4000! Muzikál klape, jako by studenti a Gen Rossso byli po léta sehraný tým. Následuje gigantický potlesk. Druhý den ráno je repríza pro školy. Hrát pro vrstevníky by mohl být risk, ale diváci jdou s příběhem a na závěr tleskají jak šílení. Většina z nich by chtěla být na místě žáků z „Gajdošky“.

Poslední sbohem a na věky spolu

 Poslední den je čas vzájemně si poděkovat, říct si, co jsme nestihli, rozloučit se. Sedíme na zemi v tělocvičně a Bart shrnuje celý týden do několika vět: „Včera jsme na jevišti všichni tancovali jako jedno tělo. Zažili jsme spolu něco silného. Stali jste se na chvíli součástí Gen Rosso a zjistili, jak to mezi námi chodí. Neste tu zkušenost dál. Když se v životě spletete nebo uděláte chybu, nevadí. Včera jsme taky na scéně leccos popletli. Důležité je začít znova. Nezastavit se. Jít k druhým a mít je rád. To je poselství, se kterým jsme přijeli. Nikdy na vás nezapomenu!“ Nechce se nám, ale musíme do auly, kde proběhne rozloučení s celou školou. Také odsud nikdo nespěchá. Dneska fakt nebylo jednoduché odejít ze školy. Všichni jsou dojatí a slzy nechybí ani v učitelském sboru.

Co dodat?

Verča: Já chodím na moderní tanec. Náš trenér je hrozně přísný a přitom nás toho za rok nenaučil tolik, co Bart za dva dny.

Nikola: Je to úplně super, už jen proto, že ten muzikál je podle skutečnosti. Ten příběh je tak silnej, že musí každého aspoň trošku zaujmout.

Paul – Gen Rosso:  Byl jsem už na mnoha školách a všude se říká, jak Evropa pomalu upadá. Když jsem přijel sem, vidím, že to úplně tak není. Tady ještě děcka dovedou spolupracovat a mají v sobě hodnoty, které je vedou k vzájemným bezproblémovým vztahům. Pro mě to je veliká naděje pro Evropu. Já myslím, že tyhle děti velmi přispějí k tomu, že pozvednou ostatní.

Štěpán: To, co Gen Rosso přináší, aniž by nám to vnucovali, je láska-Bůh. To bylo to, co se dotýkalo našich srdcí.

Souhlasí a potvrzuje hip-hopová Helena

Gen Rosso 

Je mezinárodní hudební a taneční skupina.Vznikla v roce 1964. Během let se v ní vystřídalo na 200 členů. Dnes Gen Rosso tvoří 18 účinkujících 10 národností. „Naše místo je tam, kde dochází k nějakému rozdělení ať z náboženských, nebo národnostních důvodů. K nepřijetí pro rasu nebo tělesné postižení. Tam všude chceme svědčit o tom, že porozumění, soužití a přátelství je možné. Proto také po celou dobu existence skupiny Gen Rosso dbáme na to, aby její členové byli ze všech koutů světa. Aby naše svědectví mělo váhu naší životní zkušenosti.“

Muzikál Streetlight

Je muzikálově ztvárněný skutečný životní příběh Charlese Moatse. Černošského kluka z chicagského ghetta, který byl zabit, protože se odmítl podílet na násilí a místo pomsty nabídl odpuštění a přátelství.

Oficiální stránky Gen Rosso: www.genrosso.com

Fanouškovský blog založený Mihi z Gajdošky: genrosso-czechfans.blog.cz a http://gen-rosso.blog.cz/

YouTube - Genrosso - bart-hiphop můžete navštívit kousek zkoušky a dohledat spoustu odkazů na Streetlight v Brně

Silní bez násilí: www.silnibeznasili.cz

Zážitky žáků na: www.zsgajdosova.cz

(časopis IN!dívčí svět - září 2008)

 

Nepřehlédněte

Okno, do duše oko

okno cerny potisk

Nový potisk triček v našem e-shopu. 

Více informací zde

 

více

Tričko Evelin nyní v krajkovým potiskem

Evelin krajka na tyrkysovém

Nabízíme nový romantixký potisk na tyrkysovém tričku Evelin

více

Tričko se zajímavým potiskem

Potisk otisk

Znáš 13. kapitolu listu Korinťanům? Můžeš si ji přečíst na našem novém potisku:)

více