„Ahoj, ve Vsetíně to bylo úplně úžasné”, píše Míša...
Při koncertě Tretího dne byla tak krásná atmosféra. Ještě těď, když si na to vzpomenu, tak se mi chce brečet. Nejraději bych tam jela zas a to hned teď. Doufám že se tam dostanu i přístí rok:)!
Koupila jsem si tam krásné tričko a plakáty a domů jsem přijela celá popsaná od všech možných skupin jako třeba REILLY ( ta se mi líbila opravdu moc).
I po duchovní stránce to tam bylo krásné, všichni jako by byli spojeni nějakým provazem, a když jsem dala ruce nahoru, tak jsem cítila jako bychom se všichni dotýkali...Bylo to něco, co jsem nikdy nezažila, a přesto jsem po tom toužila. Najednou jsme si byli všichni hodně blízcí a něco nás spojovalo, ... jsem si jistá že nás spojoval Ježíš. Myslím, že mě to hodně ovlivnilo. Od té doby chodím do kostela mnohem radši a častěji.
Všem bych přála, aby to mohli zažít také a určitě všem doporučuji, aby se na festival UNITED do Vsetína určitě přijeli podívat, stojí to za to. Míša
A jak to viděla Marta, naše hudební dopisovatelka?
Ve dnech od 25. do 27. srpna se město Vsetín rozrostlo o pár stovek nadšených mladých, kteří se sem rozjeli z různých koutů republiky na první ročník křesťanského festivalu UNITED. Co obnášel? Pestrý koktejl církví i hudebních stylů, zábavu, ztišení, pořádné vedro a mnoho dalšího!
Rozpálené ulice docela malebného města, ubytování na školách a Dům kultury obklopený hloučky milovníků hudby – tak nějak by se daly shrnout první dojmy. Samotný Vsetín skýtal přes den množství nejrůznějšího vyžití. To hlavní mělo přijít teprve večer: vystoupení americké kapely Reilly a německé Good Weather Forecast vrcholily až v pozdních hodinách.
Zážitky koncertu Reilly a Good Weather Forecast
Pětice energických hudebníků z USA začala chválit Pána Boha rockem, který byl prostoupený zajímavým prvkem houslí a místy připomínal irskou hudbu nebo nesl rysy country. Houslista a houslistka si opravdu věděli rady, jak dát každé skladbě ten správný náboj; s jakou vervou se svého úkolu zhostili, dokazovaly i jejich značně zdevastované smyčce:). Na řadu přišla i zajímavá soutěž – dva dobrovolníci měli za doprovodu houslí předvést hru na neviditelných houslích…Oba soutěžící prokázali snad ještě více bouřlivého temperamentu než houslisté kapely. Cenu – CD kapely Reilly – si nakonec odnesl odvážlivec jménem Nikolas. Kromě rychlých a tóny nabitých písniček přišly na řadu i klidnější, prosté chvály. Nechybělo ani slovo frontmana kapely Johna Reillyho o tom, jak Bůh skrze smrt svého Syna odpouští hříchy každému člověku… To abychom nezapomněli, pro Koho na tomto koncertě jsme.
Ta pravá vlna energie a akce zaplavila sál až s další hvězdou večera, německou kapelou Good Weather Forecast. Skladby se nesly ve stylu ska, reggae a podobně, a roztančily téměř beze zbytku celý Dům kultury. Vytrvalost a elán frontmana kapely byly až neuvěřitelné – přeběhnout tolikrát za vystoupení podium, bez přestání skákat a tancovat a k tomu zpívat, jako by se nic nedělo, to není jen tak:) Několikrát nám taky připomněl, že jsme tu proto, abychom zpívali a tancovali, a tím oslavili našeho Pána. Nechybělo ani ujištění, pronesené dokonce napůl v naší mateřštině, že: „Máme vás rádi, Czech Republic!”
Páteční den s večerem chval Simony Martausové
Další dny nabízely opět širokou škálu nejrůznějších akcí, a to nejen hudebních. Ráno to byly především různé druhy chval, odpoledne potom začaly koncerty, ale i semináře a workshopy na zajímavá témata. Po celý den taky byla možnost ztišit se v „modlitební místnosti” a přistoupit k duchovnímu rozhovoru se zodpovědnými představiteli různých církví. Hlavní koncerty nás čekaly znovu ve večerních hodinách. Kdo si jich ale dostatečně užil v průběhu dne, měl možnost zamířit do kina, podívat se na film a zúčastnit se diskuze o něm.
My jsme si zvolili koncert začínající slovenské zpěvačky Simony Martausové. Její bezprostřednost, veselost i krásné melodie a hluboké texty jejích písniček překonaly i trochu špatnou akustiku házenkářské haly, kde se koncert odehrával, a vedro, které nás po celý den i večer sužovalo. Odcházeli jsme z vystoupení s chytlavými melodiemi v hlavě a pocitem prožitku něčeho krásného – i kdyby to byl „jenom” Simonin stále přítomný přirozený úsměv.
Pokračujeme v hudebním maratonu
V sobotu hudební maraton pokračoval. Šli jsme si poslechnout další dvě české kapely, které nás překvapily znovu odlišnými hudebními styly. První, s názvem Deep Inside, se nesla v duchu funky a blues, další, Blabovy stromy představovala čistokrevný rock…Byli jsme překvapení, do jak „tvrdé” hudby můžou být oděna krásná slova o milosti věnovaná Bohu:).
Sobotní den se nachýlil a my jsme se rozjeli domů, ačkoliv program pokračoval až do noci a vrcholil polskou metalovou kapelou…, ale ta by na mě byla možná už moc:).
A tak skončil první ročník Worship Festivalu UNITED. Jaké budou ty příští, o tom se už můžeš jet přesvědčit sama:)!
Marta
