Jsi výherce SuperStar. Máš možnost stát se hvězdou. Jakým směrem se chceš vydat?
SuperStar z nikoho opravdového zpěváka neudělá. Cesta bude ještě hodně dlouhá, než si vybuduji jméno zpěváka Zbyňka Drdy. Ještě pořád nemůžu říct, že jsem 100% metalista, rocker nebo popař. Ve stylu budu ještě chvilku hledat. Nejblíž jsou mi balady, romantické melodie, pop, ale chci stát za jedním žánrem a najít si možná i něco trošku svého. Prozatím jsem vydal CD Pohled do očí a teď se uvidí.
Jak se tvoří nové CD?
Práce na CD začíná tak, že se nahromadí první demoverze písniček, třeba 25 a proposlouchávají se. Písničky, které se vyberou, se nechávají otextovat. Více méně je to všechno práce producenta. On se stará, aby bylo vše v pořádku a aby se to stihlo. Tím, že všechno bylo v tak krátkém časovém období, jsem musel nechávat volnou ruku producentovi a dalším lidem, kteří tomu rozumí. Já jsem si dával hlavně pozor na muziku a texty.
A co kritiky?
Kritiky byly, pochvaly taky. Jsem za to vděčný, protože nemám rád jen kritiku ani jen pochvalu, takže jsem spokojen. Ideální je konstruktivní kritika. Já jsem i s těmi kritikami spokojen. Myslím, že se to povedlo. Je to základ, od kterého se dá nějakým způsobem startovat.
Chtěl jsi zpívat od malička?
Už v kolíbce jsem si prý broukal. Vždycky jsem se tomu sám věnoval, zkoušel soutěže, sám jsem se přihlásil do ZUŠ na zpěv. Tam se učí buď umělé písničky, lidové písně nebo klasika. Byl to velmi důležitý základ, takové technické věci jako dýchání, používání hlasu atd. a to se pak dá krásně využít v moderních žánrech. Protože nikdo z rodiny nezpívá, tak jsem k tomu nebyl vedený, jako např. David nebo Peter (slovenská superstar, pozn. red.). Rodiče je vedli už od začátku, kdežto já jsem si to spíš prošlapával sám.
Kdy sis uvědomil, že chceš zpívat profesionálně?
Nikdy jsem nebyl pevně rozhodnutý, že bych chtěl být profesionální zpěvák. Dřív jsem hodně koncertoval v rámci ZUŠ, jezdili jsme po ČR, do Německa i jinam za hranice. Člověka to baví, bere to jako koníček a pak se to někde zlomí a říká si:„Jo, to má smysl. Už by to mohlo jít taky někam jinam.” Teď už to samozřejmě vím a chci se tomu plně věnovat.
Pro koho bys chtěl zpívat?
Já chci zpívat především pro lidi, kteří přijdou na můj koncert. Chtěl bych dělat muziku, která mě baví a pak už to nechám na lidech, kdo mě bude poslouchat, kdo si koupí CD. Důležité pro mě je, aby alespoň půl hodiny po koncertě byli šťastní, spokojení. Je mi jedno, jestli to bude batole nebo 90letá babička s dědečkem.
A jsou i takoví?
Byli i takoví. Je to příjemný. Mě se líbí, že mě neposlouchají jen náctiletí, poslouchají mě i maminky, dědečkové a babičky a některé děti se prý před spaním nechávají ukolébat mou písničkou. Takže je to příjemný.
Uvědomuješ jsi, že jsi vzor pro náctileté, měl jsi taky nějaké vzory?
Můj život probíhal tak, že jsem si všechno musel vyzkoušet sám. Nebral jsem styly oblékání a i když mi brácha říkal, že se oblékám jako strašák, nikdy jsem se do ničeho nezačleňoval. Nechoval jsem se nějak jinak jen proto, abych zapadl do party. Měl jsem vždy svoje kamarády, se kterými jsem si rozuměl a měl si co říct.
Ale nějaký vzor jsi měl, ne?
Největší vzor byl vždycky můj táta. Miluje moji mámu, stará se o děti, dává nám všechno. I když jsme nebyli bohatí, tak se o nás vždycky postaral. Pro mě jsou spíš důležité morální hodnoty. Nikdy jsem se neřídil podle toho, jak je načesanej nějakej kluk v televizi. Když vidím nesympaťáka, tak ten mým vzorem asi nebude, ale když vidím slušného člověka, který se dobře chová, tak si řeknu, jo to je v pohodě. Myslím si, že jsem v televizi ostudu nedělal, a tak si děcka můžou říct, ten je v pohodě, budeme jako on. Osobně bych se podle celebrity nezačal chovat jinak, nemám v úmyslu určovat drdovský směr chování.
Jaké máš hodnoty?
Můj největší cíl je mít rodinu, být spokojený a zdravý. Asi to, co chce každý. A jak jsem říkal, je mi prakticky jedno, jestli to bude – teda není mi to jedno, protože se strašně moc chci věnovat zpěvu – ale rodina nebo spokojenost v životě, to je pro mě prioritou, takže bych byl raději inženýr nebo ekonom a měl hodnoty, kterých jsem chtěl dosáhnout. Mít vilu, jachtu a čtyři šlechtěná plemena redriver přece není smysl života.
Přibrzdil bys kariéru kvůli své rodině?
Určitě bych to chtěl skloubit dohromady – profesionalitu zpěvu i rodinu. Prostě, aby byl člověk spokojený, ale nebude to jednoduchý. Když bych viděl, že práce jde na úkor rodiny, samozřejmě bych přibrzdil. Člověk si musí korigovat sám, do jaké míry se nechá ovlivnit.
Jsi bojovník?
Dokážu bojovat za to, čeho chci dosáhnout.
Jak na sobě pracuješ?
Snažím se dodělat maturitu (v září, obchodní akademii pozn. red.) a chtěl bych chodit na soukromé hodiny zpěvu, abych se dál hlasově rozvíjel, protože si myslím, že mám ještě hodně velké rezervy. Je třeba hlas pořád rozvíjet a udržovat.
Je něco, co kvůli hlasu nemůžeš?
Pít hodně studeného, teplého, kouřit, pít tvrdý alkohol, těch věcí je hodně, ale na druhou stranu přehnaně o sebe dbát taky není dobré, tak nějak normálně, střízlivě. Ne tak přehnaně, že bych řekl: „Ne děkuji, tady je led,” to zas ne.
Jaké by měly být podle tebe holky?
Můžu hodnotit jen podle sebe, jaký holky mám rád. Já si myslím, že každá holka má svoje. Každý člověk má svoji osobnost, svoje vyjadřování, chování. Já osobně nemám rád nějaké extrémy, mám rád klidnější holky, skromné, inteligentní. Záleží ale na celkové osobnosti, buď se líbí, nebo nelíbí, buď je sympatická, nebo ne.
Čeho si na holkách vážíš?
Mám rád skromnost, ne faleš. Líbí se mi upřímné a cílevědomé holky, které mají nějaký cíl, za kterým by šly, aby si splnili sen. Nemám rád zahořklý lidi, kteří na všechno nahlížejí pesimisticky a snaží se někde uškodit nebo vyvolat konflikt. To nemusím.
Co pro tebe znamená přátelství?
Strašně moc. Přátelům můžeš říct úplně všechno, můžeš jim kdykoliv zavolat, sejít se s nimi, je s nimi legrace. Mám to štěstí, že mám pár přátel. Jsou to lidé, dalo by se říct, na úrovni rodiny. Jsou to lidi, o kterých vím, že mě podrží, když budu mít nějaké problémy.
Je pro tebe svoboda nejvyšší hodnota?
Já nepotřebuji nekonečnou (neomezenou) svobodu. Jsem rád, když mně někdo říká, co bych mohl dělat nebo říká svoje názory, ale určitě bych chtěl být svobodný do té míry, abych si mohl rozhodovat o svých věcech, mohl mluvit do svých věcí, abych se nemusel pořád něčemu podřizovat.
Co je podle tebe láska?
K jídlu to asi nebude...:). Asi to bude něco příjemného, je to pro mě nejvíc, víc než
kamarádství, přátelství, to ví asi každý sám :-).
Je láska spojená se svobodou?
Určitě, pořád úplně svobodný bych nechtěl být. Je třeba, aby docházelo k usměrňování, a to přichází třeba i ze strany lásky, partnerky. Ve vztahu vás bude ten druhý vždy trochu omezovat, ale je důležité, být schopni spolu růst. Rodina, láska, práce to se musí všechno nějak propojovat, nemůže to být oddělené. Je třeba, aby se to prolínalo. Když je člověk spokojený v lásce, může být tvořivější v práci, příjemnější na rodinu a obráceně.
Se Zbyňkem si povídala Monika Hoferová (časopis IN!dívčí svět -říjen 2007)
