Jste v poslední době hodně známí. Čím to je?
Hudba nás vždy velmi bavila a stále baví. Začínali jsme hrát už jako studentská kapela a postupně jsme se dopracovali až k dnešní sestavě. Hudbou žijeme všichni a chceme ji dělat naplno. Když hrajeme na koncertech, tak hrajeme pro fanoušky, ne pro sebe a oni to vědí.
Zpívat o nových autech by nás nebavilo
Jak jste se jako hudební skupina dali dohromady?
Když o tom přemýšlím, tak vlastně za to mohla jedna dívka, která chodila s naším basákem. Rozešli se a pak jsem s ní chodil já. A jako zamilovaný jsem začal skládat texty, které jsme začali s bratry hrát. Pak se k nám přidali kamarádi a tak hrajeme dodnes.
Takže texty skládáš ty?
Z velké části ano. Velmi mě to baví a chci to dělat dobře.
A o čem nejraději zpíváš?
Rád zpívám o lidských vztazích, o lásce. Zpívat a hrát o nových autech, nebo o tom, že vypukl nový vojenský konflikt, by nás nebavilo. A myslím, že to není důležité, to nikoho nepotěší. Texty o lidských vztazích spoustě lidem pomáhají. Například nám přišel jeden mail, kde nám kluk děkoval za texty našich písniček. Nevěděl, jak má své holce povědět, že ji má rád, a my jsme mu pomohli.
Proč se vlastně jmenujete No Name?
Neměli jsme žádné jméno a museli jsme v krátké době přijít na název. Hlásili jsme se na jeden hudební festival do Košic a organizátoři nám řekli, že buď jim pošleme název skupiny, nebo nás neuveřejní. Tak jsme dali hlavy dohromady, zkoušeli jsme různá jména slovensky, rusky, anglicky, maďarsky a nakonec jsem řekl, že když nemáme jméno, tak budeme no name (angl. bez jména, pozn. redakce).
Myslím, že máme kamarády se stejným názvem ve Venezuele, a v Srbsku je taky nějaká kapela No Name, takže je možné, že vytvoříme nějakou spolupráci a budeme hrát společně dál v cizině. Určitě by to bylo zajímavé. Udělali bychom společný koncert skupin No Name, každý by zahrál tak čyřicet minut...ještě uvidíme. Já bych do toho šel:).
Hudba je naše zábava, životní styl i poslání
Jste v podstatě jediná slovenská skupina, která se u nás v současné době vyhoupla tak vysoko. Jaké je to v Čechách?
Jsme rádi, že jsme se v České republice prosadili. Je moc fajn, že mladí v Čechách chtějí poslouchat slovenské písničky. A že jim rozumějí. Je škoda, že se naše jazyky tak odcizily. Musím se pochlubit, že my, i když mluvíme slovensky, česky rozumíme.
Takže pro vás bylo těžké se u nás prosadit?
To nemůžu říct. Nám se tady zpívá dobře a rádi sem jezdíme. Všichni nás tady sice berou jako hvězdy ze Slovenska, ale je pravda, že tu cestu jsme si vyšlapali sami, a to poctivou prací, která trvala skoro čtyři roky.
Co chystáte do budoucna?
Chceme v maximální míře pokračovat v tom, co děláme. Zatím nás nic nezastavilo, i když mnozí nepředpokládali, že se dostaneme až do Čech. Ale stalo se, a my hrajeme i pro české publikum. Zkoušíme se však prosadit i v Itálii, Polsku. Kdyby nám to vyšlo, tak by to bylo výborné. Mohli bychom naše pozitivní poselství rozdávat dál. Pracujeme na tom. Je to naše zábava, životní styl, naše poslání. Jednoduše to takto cítíme. Proto nechceme přestat a chceme hrát a zpívat, dokud to bude možné. Chystáme také nové CD.
Život je o něčem jiném než se jen honit za majetkem
Slyšela jsem vás hrát na jedné dobročinné akci. Jak na vás takový koncert působí?
Takový koncert je pro nás dobrý v tom, že se můžeme pozastavit sami nad sebou. Že opravdu ve světě existuje mamon, peníze, něco, co nesouvisí s duchovními věcmi. Že ve světě existuje chudoba a jsou zde lidé, kterým je potřeba pomoci. Lidé si trochu uvědomí sami sebe, popřemýšlí o lásce, o vztazích mezi sebou, mezi rodinami. Spousta lidí si může uvědomit, že život je o něčem jiném než se jen honit za majetkem. A že jsou lidé, kteří potřebují pomoc.
Co je pro vás v životě důležité?
Žít život, žít ho naplno a užívat ho s rozumnou mírou. Protože člověk se může v kritické situaci ocitnout kdykoliv. Stačí autohavárie, špatný skok do bazénu nebo otrava alkoholem. Takže si života vážit, protože náš život opravdu není samozřejmost, ale je to dar. Od Boha a od rodičů.
S lídrem skupiny No Name si povídala Anežka. (časpis IN!dívčí svět – listopad 2005)
