Kdy a jak jste se poprvé ocitla před TV kamerou?
Hrála jsem malinkou roli v seriálu Území bílých králů. Točilo se v Třeboni a mě to šíleně bavilo. V tom filmu ale nejsem moc vidět :).
Roku 1993 byl v České televizi poprvé odvysílán pořad pro děti a mládež „Marmeláda“. Podílela jste se svým „já“ na celkovém obrazu pořadu?
Jasně. V tom bylo kouzlo toho pořadu. Zvala jsem si tam lidi, které jsem obdivovala. Nebyl scénář. Vymýšleli jsme a ptali se na to, co nás zajímalo. Trvalo to dva roky a byl to jeden z nejsvobodnějších pořadů, které jsem zažila. Byla tam sranda.
Jak jste skloubila školu a natáčení?
Vždycky jsem musela všechno dohnat. Učila jsem se na natáčení a ve škole mě hned zkoušeli. Žádné úlevy. To bych ani nechtěla. Nestíháš? Máš smůlu. Tak jsem radši stíhala :).
Co jiné koníčky, kamarádi a první lásky? Byl na ně čas?
Jo, jo. Byl:).
A jejich vnímání Vašich dvou světů, na jedné straně kamarádky, spolužačky a na druhé straně známé tváře. Byli plni obdivu?
Na nějaký obdiv nebyl čas. Každý makal, jak uměl. Spousta mých spolužáků šla na medicínu a jiné vysoké školy. Takže tohle neřešili. Kámoše ze základky mám dodneška.
Jsem obyčejná holka
Neměla jste někdy chuť být obyčejnou holkou?
Já JSEM obyčejná holka. Vždycky jsem byla a budu.
Byla jste „hodnou“ dívkou, nebo nám prozradíte nějakou poznámku ze školních lavic?
Štvaly mě diktáty z francouzštiny. To bylo peklo! Ale nějak jsem tím prošla se ctí a poznámky jsem nechala klukům. Oni byli tak nějak přiměřeně drzí a k tomu vtipní. To je prima kombinace.
Chci více přírody kolem
Jednou jste prozradila, že ráda chodíte pěšky. Žijete v symbióze s přírodou?
Všechno dohromady. Pohyb, můžete přemýšlet, poslouchat písničky, potkávat zajímavé lidi a neřešíte, kde zaparkovat.
Kdybyste měla možnost být na chvíli ministryní životního prostředí, co byste podnikla?
Víc by se v Praze jezdilo na kolech. Mnohem víc. Taky bych do některých uliček vůbec auta nepustila. A politici by museli jít příkladem, do metra s nimi. Taky bych sázela stromy, kde se dá.
Je pravda, že jste velmi dochvilná?
Moc mě nebaví na někoho čekat. Takže se mi ani nelíbí, když někdo čeká na mě. Přicházím tedy radši dřív a taky si trochu omrknu terén.
Chcete mě poznat? Pak si poslechněte…
Prý o Vás nejvíce vypovídají Vaše písničky. Které bychom si měli poslechnout, abychom Vás lépe poznali?
To je hezká otázka :). Pokud chcete poznat Lucku v 16 letech, tak Atlantidu. Pokud tu dnešní, tak Boomerang. Písnička Strach jde napříč. Je neuvěřitelně nadčasová.
Nekončící kolotoč, učit se a… učit se
Ovládáte čtyři jazyky. Jakou formou je lze nejlépe dostat do hlavy?
Stačí se přihlásit na jazykovku a pak tam chodit každý den, celý rok, 5 hodin denně. Když to vydržíte, tak budete mít celkem fajn základ. A můžete se začít učit. Číst, poslouchat zprávy a stejně polovině nerozumíte. To vás naštve a budete se chtít zlepšit. A tak pořád dokola. Ten kolotoč nekončí.
Kam byste nás pozvala, kdybychom chtěli zažít vzrůšo?
Záleží na tom, co pro vás to slovo znamená. Já bych třeba jela Transsibiřským expresem. Okamžitě.
Kam se mi nechce, tam jdu! Zkuste to.
V kabelce prý máte deníček na aktuální nápady. Zavedla jste si ho až poté, co jste jich pár zapomněla?
Ne. Začala jsem psát, když jsem byla víc jak měsíc sama, v cizí zemi, obklopená cizí řečí. Musela jsem si některé věci pojmenovat a vyslovit je. Nebylo je komu říct. Na to je ten deník geniální.
Kam chodíte pro inspiraci?
Čtu, cestuji, učím se nové věci a poznávám nové lidi. A když se mi někam nechce, tak se donutím. Tam většinou čeká nějaký nápad.
Náhle se vám naskytne volné odpoledne. Jak s ním naložíte?
Zavolám kámošům a jdeme si někam sednout. Nebo si jdu schrupnout. Odpoledne je to nejlepší.
Je libo štrúdl?
Necháte se raději pozvat na něco dobrého nebo spíše někoho pohostíte svou specialitou? Nejsem kdoví jaká kuchařka. Tak radši koupím Ferrero. To mají skoro všichni rádi. Nebo upeču štrúdl. Ale někdo chce s rozinkami a někdo bez. To je problém!
Jaký máte oblíbený recept?
Miluji Vánoce, takže cokoli vánočního. Kapr s čokoládou třeba.To jsem ještě neměla.
Miláček Miška
Máte zvířecího mazlíčka?
Dvě super kočičky a kokršpanělku Mišku.
Změnila jste image. Z romantické dívky s dlouhými vlasy na rebelku s moderním „rozcuchem“. Který z těchto dvou vnějších obrazů odráží Váš vnitřní svět?
Spíš bych řekla, že jsem předtím byla schovaná rebelka a teď, s tím hárem na hlavě, jsem ukrytá romantička.
NA CO SE PTAJÍ NAŠE ČTENÁŘKY...
Chtěla jste být zpěvačkou už od dětství, vedlo vás k tomu rodinné prostředí nebo prostě přišla příležitost zkusit to? Lidka
Chtěla jsem být herečkou. Hrát v tanečních filmech. Zpívání přišlo jako takový super bonus.
Věříte v něco nebo v někoho? Anna
Vždycky záleží na tom, co zrovna děláme a jak se díváme na svět. Tím modelujeme svou budoucnost. Tomu věřím.
Bleskový dotazník:
Oblíbený předmět ve škole: matika a dějiny umění
Pohádka: S čerty nejsou žerty
Citát, životní krédo: Nehraď se plotem, hraď se přáteli
Zpěvák, skupina: Fall out boy, Clou
Barva: stříbrná
Oblečení: džíny
Lucie Vondráčková se narodila 8. 3. 1980 v Praze v rodině překladatelky Hany Sorrosové a hudebníka Jiřího Vondráčka (díky dědovi Pedrovi proudí v jejich žilách česko-ekvádorská krev). Má mladšího bratra Davida. Od začátku 90. let uváděla v televizi pořad pro děti Marmeláda. Hrála v pohádkách Království květin, Šmankote, babičko, čaruj, O víle Arnoštce, Královský slib, Malvína, v muzikálech Excalibur a Tajemství. Objevila se i ve filmech Hrad z písku, Nejasná zpráva o konci světa, Snowboarďáci, Post coitum a v hudebním filmu Kvaska. Vidět jsme ji mohli i v zahraničních koprodukčních filmech. V loňském roce při vyhlašování cen Zlatého slavíka se stala bronzovou slavicí. Miluje kočky, pruhovaná trička a huňaté svetry.
S Luckou Vondráčkovou si povídala Alice. (časopis IN!dívčí svět - březen 2008)
