Jak bys popsala sama sebe?
Jsem optimistické stvoření. Napadají mě různé blbosti, mám svoje srdeční výlevy. Jsem tak trochu prdlá :-)
Ty máš zajímavý původ, prozradíš nám ho?
Jasně, já se za to nestydím. Dědeček je Němec, babička Maďarka, tatínek je Ital. Takže u nás proběhlo takové malé stěhování národů.
Jak ses vlastně dostala k hraní na kytaru?
Moji prapředci byly hodně muzikální, ale já osobně jsem se k hraní na kytaru dostala úplně jinak. Jezdila jsem na různé vandry a když jsem přijela domů, tak jsem si sedla ke kytaře, vzala zpěvník, ve kterém byly namalovány akordy, a začala jsem cvičit. Bavilo mě to tak, že jsem hrála třeba i čtyři hodiny denně. Začala jsem chodit na hodiny kytary, kde jsem se učila hrát třeba i swing a jazz.
Začala jsi hrát ve třinácti, není to pozdě?
Ve třinácti jsem byla na první soutěži, takže jsem začala hrát asi ve dvanácti, a určitě si nemyslím, že je to pozdě. Třeba Iva Bitová prý začala hrát na housle v osmnácti a podle statistik je ideální věk na učení už v šesti letech. Určitě nikdy není pozdě. Chce to jen chtít a mít výdrž.
Jaké ocenění bylo pro tebe nejdůležitější?
Pro moje okolí to byla Porta a pro mě osobně Folkový kvítek 2003.
Míváš před vystoupením trému?
Já jsem velký trémista. Lidé říkají, že ne, ale asi to tak jen vypadá. Já se potím a třesou se mi nohy, mám pocity tepla a zimy. No prostě jsem nervózní.
Jak se s tím vyrovnáváš?
Zjistila jsem, že mi pomáhá nedívat se na lidi. Když vidím ten dav před sebou, dokáže mě to vždycky rozhodit. Takže se snažím dívat se nad ně a soustředím se na to, co hraji, aby to bylo dobré. A ono to tak nějak přejde.
Co posloucháš za hudbu?
Poslouchám všechno. Rap, rock, poprock, folk. Líbí se mi i Zuzana Navarová. Líbí se mi opravdu velké množství hudby, nejsem vyhraněný člověk.
Řekni nám nějaký trapásek z vystoupení.
Minulý rok jsme hráli na Janohradě, to byl takový malý festiválek, a den na to jsme měli hrát v Tišnově. Když jsme tam přijeli, měla jsem totální výpadky textů. Naštěstí je Víťa, se kterým hraju, dobrej hudebník, takže tam vždycky zahrál malou sólovku (Vít Buriánek z brněnské kapely Přístav – pozn.red.). Lidé měli pocit, že je to součást nějakého představení, ale pochopili to, že tam asi není úplně všechno v pořádku, protože ta sóla na kytaru byla dost častá oproti malé četnosti zpívaného textu.
Jaké máš záliby kromě kytary?
Mám ráda koně a ježdění na vodu. Poznala jsem pár lidí od Tišnova, a tak se občas za nimi vydám a pokouším se jezdit na koni. Je to úžasný pocit, sedět nahoře a projíždět se po okolí. Hodně mě baví rafting a divoká voda. Ráda sjíždím vodu, třeba Kamenici. Vždycky je to pro mě opravdu nezapomenutelný zážitek. Do budoucna mám v plánu sjet si Čertovy proudy. To je nejtěžší řeka ve střední Evropě. Tam se utopím a bude :-).
Sportuješ?
No, teď zrovna ne, ale zase chci začít. Dělala jsem judo, ale to nedopadlo nejlíp. Způsobila jsem úraz sama sobě :-). Když jsem dělala přemety, odštípla jsem si kost v loktu, a tak jsem šla na operaci. Doktoři mi to pak zakázali. Proto jsem se začala víc věnovat kytaře. Ale neopustilo mě to. Chci se pustit do jiného bojového umění, které se jmenuje tae-bo.Výhodou je, že jsou tam prvky boxu, ale je to bezkontaktní sport, takže nebudu muset do nikoho bušit a snad to bude bezpečnější :-). Člověk nemůže být línej.
Jaké máš teď přání?
Chtěla bych se vrátit trochu víc do muziky. Chtěla bych si najít ještě jinou kreativnější práci, právě teď pracuji jako asistentka prodeje v jedné německé společnosti, ale od května přecházím do jiného zaměstnání, kde se stanu asistentkou obchodního ředitele. Chtěla bych zhubnout … Mám spoustu přání :-).
Chceš začít znovu hrát a psát texty. Jak se vlastně takové písně tvoří?
Moje písničky jsou hodně o životě. Inspiruji se vším kolem sebe. Bohužel poslední dobou není tolik času, a proto neskládám. Spíš hraji písničky, které mám ráda, a většinou je to jen tak pro radost.
Píšeš i křesťansky laděné texty?
Ne, to nepíšu. Jsem sice věřící, v Boha věřím po svém, ale texty tohoto zaměření neskládám.
Jak vnímáš svoji víru?
V kostele jsem poznala spoustu kamarádů a super lidí, ale zrovna teď jsem v období hledání.
Nikdo podle mě není ateista. To, že věřím v Boha, určitě změnilo můj pohled na ostatní lidi, na přírodu. Neříkám ale, že jsem nejslušnější člověk. Neříkám, že dělám všechno dobře, že nedělám chyby a hříchy. Dělám, dělám všechno. Mám ale určité hranice, za které bych nešla. Vím, že je nade mnou nějaká autorita.
Plánuješ natočit CD?
Svoje vlastní CD nebudu točit, protože nevím, kdo by to poslouchal (smích). Spíš chci pracovat na své osobnosti. Snažím se stát se dobrým člověkem.Ovšem to je konání na celý život.
S Luckou Faltýnkovou si povídala Mája Cigánková (časopis IN!dívčí svět - červen 2007)
