Proč sis u svého prvního sólového alba změnila jméno na Gina?
To vzniklo myslím před třemi lety na koncertech v Americe. Vždycky, když jsem se představovala, že se jmenuji Jiřina, tak oni říkali Jidžina, Džina? (anglicky se píše Gina – pozn. redakce). Tak mi začali všichni říkat Gina a já jsem už to tak nechala. Taky jsem si říkala, že název Gina na nové desce bude vypadat i mnohem líp než Jiřina:).
Kdy jsi složila první píseň?
Začalo to po jedné „osudné noci“, kterou jsem poprvé prožila s Bohem.
Můžeš nám o tom říct víc?
V té době jsem věřící vůbec nebyla. Bydleli jsme s manželem u jeho rodičů v hodně malém bytě. Představte si, že bydlíte v jednom pokojíčku, kde jste jedna rodina a v dalších dvou bydlí manželovi rodiče a jeho sestra se synem. Bylo to pro nás hodně náročný a samozřejmě manželství, jako vztah, nemohlo vůbec fungovat. Měli jsme malého syna Marka a navíc jsem zjistila, že čekám další dítě. Byla jsem tehdy moc mladá a další dítě jsem spíše vnímala jako něco, co bude pro mě hodně náročné. Navíc jsme se s manželem a i s jeho rodiči hodně hádali. V té době jsem začala hodně přemýšlet o tom, jestli život má smysl a jaký ho vlastně můžu žít. Nemohla jsem pro sebe najít žádné východisko, žádnou pomoc. Věděla jsem, že pomoc potřebuji, ale nevěděla jsem od koho.
Rozhodla jsem se odjet se synem ke svým rodičům. Když jsem k nim přijela, nemohla jsem maminku vůbec poznat. Řekla mi, že uvěřila v Ježíše Krista. Ona předtím sice do kostela chodila, ale život s Bohem jako osobní vztah s ním neměla. A právě v tuto chvíli, jsem na ní pozorovala velkou změnu v chování, v tom, jak ke mně přistupovala, v tom, že už nebyla nervózní. Často říkala: „Jiřinko, Pán Bůh tě má rád!”.
Říkala jsem si, že Boha vlastně nepotřebuju.
Ale já jsem to nesnášela a zvlášť mi vadilo, když mi něco říkala o Ježíši Kristu. Jeho jméno ve mně budilo takový nepříjemný pocit. Nevěděla jsem proč. A říkala jsem si, že Boha nepotřebuju. Ale je pravda, že každý ten den jsem přemýšlela o tom, co bude vlastně dál. Jestli to naše manželství vůbec vydrží, jestli budu dobrá máma, jestli mi to půjde.
A jak jsi tedy Boha poznala?
A jednoho dne jsem si řekla, proč se vlastně Boha na všechno nezeptat. Tak jsem si večer klekla, měla jsem vedle sebe spícího syna a přemýšlela jsem, co budu říkat. Uvědomovala jsem si, že je to strašně zvláštní, mluvit s někým, v koho nevěřím. Tak jsem prostě klečela, chvíli jsem byla ticho a pak jsem se odvážila říct:„Pane Bože, jestli jsi, tak se mi dej poznat. Já tě nevidím, já tomu nerozumím, ale jestli to je pravda, jestli jsi, tak přijď.”
A to bylo jediný, co jsem řekla a hrozně jsem se začala bát. Protože do té místnosti jako by vstoupilo světlo. Nevěděla jsem, jestli někdo přišel a rozsvítil, otočila jsem se, tam nikdo, syn Marek pořád v klidu spal, bylo tam ticho a já jsem najednou měla takový zvláštní pocit, dá se říct, že blízkost Boha. Bylo to strašně hezký, cítila jsem se v bezpečí, v takové jistotě. A věděla jsem, že když se HO budu držet, tak se nebudu bát. V tu chvíli jsem si začala uvědomovat všechno to špatné, co jsem v životě dělala. Cítila jsem neodpuštění vůči manželovi a vůči jeho rodičům a taky vůči sobě. Začala jsem brečet a říkala jsem Bohu toto a ještě toto mě mrzí… Zažila jsem zvláštní večer, na který nikdy nezapomenu. Až k ránu jsem usnula. Ráno jsem se probudila a věděla jsem, že můj život teď bude jiný. Rozhodla jsem se, že budu žít jako věřící člověk. Do rukou se mi dostala Bible a začala jsem ji číst. Byla jsem strašně překvapená, co tam všechno je. Moje obrácení se odrazilo na první desce, kterou jsem vydala, skladba se jmenuje Zas končí noc.
Po rozhovoru s Bohem jsem začala zpívat a psát písně!
A jak jsi tedy začala skládat?
Začala jsem se modlit a komunikovat s Bohem. V hlavě mi vznikaly skladby, které jsem začala psát a tvořit. Často mě napadala modlitba, kterou jsem vlastně říkala Bohu, tak jsem si ji potom napsala a takto jednoduše se začaly tvořit moje písničky. Naučila jsem se tři akordy na kytaru a ty jsem používala:). Pak už přišli muzikanti, kteří melodii obohatili.
Jak vzniklo toto tvoje CD? Trvalo to dlouho?
Trvalo to strašně dlouho. Měla jsem představu, že vždycky po dvou letech natočím nějaké cédéčko. Ale ono to tak jednoduché není. V šuplíku mám sice spoustu písniček, ale v Čechách hodně chybí kvalitní muzikanti a na to já jsem pořád čekala. Až potom jsem na Slovensku poznala dva skvělé hudebníky a ti se do toho se mnou pustili. Některé písně jsme dělali rovnou v kuse, některé trochu obměnili, některým dali trochu jinou tvář… jsem s tím teď hrozně spokojená.
Jak jsi přišla na název alba Dál zůstávám?
Protože si uvědomuju, že i život věřícího člověka nese sebou někdy těžké chvíle a není všechno tak růžový, jak si myslíme. Tak vlastně i do mýho života vstoupily věci, se kterýma jsem nepočítala, které jsem neplánovala, a je to i tak, že je důležité, aby člověk vytrval, aby člověk zůstal věrný Bohu, i když může zažívat velmi těžké chvíle. Je mi jasné, že i můj život je vlastně každodenní boj. O víru, o to abych zůstala vevnitř čistá, abych Boha opravdu následovala. Je to jako když se o mě někdo pořád rve. Vždycky si říkám, hurá zůstala jsem věrná Bohu!
Jak ses dostala do křesťanského rádia TWR?
Stalo se, že mě manžel opustil a já zůstala s dětmi v Liberci sama. Syn se rozhodl, že zůstane u babičky v Praze a já jsem nějak z vnitřního pocitu naložila auto a odjela s dcerou do Brna. Během týdne jsem nějak musela řešit svou situaci. Jednou jsem prostě zazvonila v budově rádia TWR a zeptala se, jestli mají pro mě práci. Řekli mi, že ne, tak jsem odešla zklamaná. No a potom asi po měsíci jsem to zkusila znovu a vzali mě. Říkala jsem jim, že budu dělat cokoliv. Věděla jsem totiž, že potřebuju pracovat v křesťanském prostředí. V rádiu jsem poznala skvělé lidi, kteří se stali nejen dobrými kolegy, ale i přáteli.
Připravila Anežka, spolupracoval Pavel Šupol a rádio TWR - www.twr.cz (časopis IN!dívčí svět -únor 2007)
