Jak ses dostal k Backstreet Boys?
Nikdy jsem neplánoval být členem veleúspěšné skupiny, dokonce jsem ani nesnil o tom, že budu popová hvězda. Zpíval jsem v církevním sboru. Uvědomoval jsem si, že mám dar od Boha, takže jsem cestoval s několika kapelami na různá shromáždění. Nechtěl jsem se ale věnovat ani křesťanské hudbě, myslel jsem si, že se stanu kazatelem pro mládež nebo že povedu hudební produkci v nějakém sboru. Jednou mi ale zavolal bratranec Kevin z Floridy a nabídl mi zkoušku u jedné nové kapely, jmenovala se Backstreet Boys.
To musela být velká změna v tvém životě, že?
Ano, byla, ale byl jsem na ni připravený. Když přijmete Boží načasování a uděláte krok víry, On se o zbytek postará. Myslím si, že nejvíc, čeho můžete dosáhnout jako křesťané, je dělat kroky víry a nechat Boha, aby úplně vedl váš život. Když to uděláte, máte z toho užitek, a já jsem to udělal.
A jak tě konkrétně Bůh „ použil” v Backstreet Boys?
Jednou o nás chtěl napsat časopis Rolling Stone a chtěl naši fotografii na titulní stranu. Fotograf plánoval jako kulisu za námi zhruba 50 mladých dívek, z nichž některé byly spoře oděné. Chtěl tím vyjádřit, že si můžeme všechno dovolit a mít cokoliv, čeho se nám zachce. Já jsem nechtěl, aby ze mě dělal jakýkoliv fotograf někoho, kým nejsem. Rozhodl jsem se odejít a nefotit se. To vyvolalo velké napětí ve skupině, ale také u našeho vydavatele. Mysleli si, že to bude vypadat jako rozpad skupiny, a dělali na mě nátlak, abych do toho šel. To jsem ale nemohl, nechtěl jsem být takto představován, když moje srdce takové není.
A jak to nakonec dopadlo?
Bylo zajímavé, jak se to všechno úplně obrátilo. Bůh nakonec tuto situaci použil pro sebe. Článek, který v Rolling Stone následoval, končil totiž rozhovorem se mnou. Musel jsem vysvětlovat, proč nejsem na fotografii. To byla příležitost, kdy jsem mohl říct svůj názor. Dodnes si vzpomínám, jak někteří fanoušci ocenili, že si stojím za svými názory, a to mě povzbudilo v tom, že není nutné být vždy „na titulce”.
Jaké je být slavný a mít mnoho fanoušků a hlavně fanynek?
Oslovit někoho z pódia je jedna věc, ale mnohem lepší je oslovovat lidi osobně. Snažím se být sám sebou, na nic si nehrát. Chci, aby mě okolí vnímalo jako obyčejného kluka.
Jak jsi vnímal úspěch?
Největší slávu jsme prožívali v letech 1997 a 1998. Je to ohromné. Všechno, co se okolo vás děje, je úžasné. Jdete z jednoho interview do druhého, nahráváte jedno CD za druhým, vyjíždíte na další a další turné. Jste najednou ve víru událostí. A právě v tomto období jsem si začal myslet, že si můžu vlastně žít sám. Že stojím na vlastních nohách. Bylo mi třiadvacet, jezdil jsem po světě, prodával desky. Život byl úžasný. Tak jsem si říkal: „Víš co, máma s tátou se o tebe nemusí starat, jsi dospělý, vyděláváš peníze, máš svůj vlastní dům, máš to pod kontrolou. Nikoho nepotřebuješ.”
Takže ses úplně osamostatnil...
Ano, ale byl jsem úplný blázen. Přestal jsem ve svém životě vnímat Boha. Už jsem se nespoléhal na jeho pomoc. Všechno to šlo tak nějak samo. Ale to netrvalo dlouho. Začal jsem mít problémy se srdcem a následovala operace. To mě úplně srazilo k zemi. Ve skutečnosti jsem neměl nic pod kontrolou. A nebyl jsem to já. Byl jsem na vrcholku života a najednou moje zdraví selhalo. Cítil jsem, jako by Bůh říkal: „Zůstaň radši oběma nohama na zemi”. Uvědomil jsem si, že úspěch a materiální věci jsou pro mě daleko méně důležité než to, co jsem nosil skutečně uvnitř.
A jak jsi to řešil?
Vždycky jsem naslouchal svému srdci a svědomí, abych rozlišoval dobro a zlo. K tomu jsem se chtěl vrátit. Uvnitř mě se zrodila touha natočit svoji vlastní desku, která by ale nebyla jen moderní, ale také oslavou Boha. Měl jsem přesnou představu, jak by měla vypadat.
A co máš v plánu dál?
Chci se věnovat rodině i hudbě. Žiji v Atlantě spolu se svojí ženou Leighanne a tříletým synem Bayleem. Znovu spolupracuji s Backstreet Boys a i na koncertech bych chtěl nejen dobře hrát a zpívat, ale také představovat svoje nové album.
Sólovka
Sólové album Briana Littrell se jmenuje WELCOME HOME a jeho první singl, který už vyšel, se jmenuje IN CHRIST ALONE. Jsou na něm převážně křesťanské písně, avšak pozor! Kostelní chorály neočekávejte. Jeho sólovka je nabitá krásnými melodickými písněmi, které chytnou každou správnou fanynku za srdce.
Blonďákům zdar! Maruška
Pokud tě Brian zaujal, mrkni se na jeho CD a ukázky hudby v internetovém obchodu www.gimel.cz
Rozhovor převzat a redakčně upraven z magazínu Christianity Today (časopis IN!dívčí svět - listopad 2007)
