Tak takhle ne!
Do tanečních bych nechodil, musí se tam nosit černé kvádro, kravata a bílé rukavice, vypadal bych jako Ferda Mravenec.
Do tanečních se mi moc nechce, holek je tam málo a kluci si nás tam vždycky prohlížejí jak zvířata v zoologické zahradě.
Není důležité chodit pořád v šatech, při tanci se musím cítit pohodlně. Nejraději mám kalhoty, a když si vezmu pěkné triko, tak to stačí.
Na diskotéce se nemusí dodržovat žádná pravidla, tam je všechno jedno. Vyhlédnu si nějakou holku, kývnu na ni a jde se na to.
Někdy svoji holku naštvu, když netančím vůbec s ní, ale jen s cizími holkami, co si vyhlídnu.
Tohle už je lepší
Taneční jsou jedinou příležitostí, jak se naučit nejen tančit, ale i pravidlům společenského chování. Měli bychom toho využít.
Konečně se dozvíme, jak se nosí společenský oblek, jak se váže uzel na kravatě, že k obleku nosíme šněrovací boty a černé ponožky.
Na diskotéku se ovšem neoblékáme jako do tanečních, vezmeme si něco pohodlného a zajímavého, aby všichni koukali.
Jak v tanečních, tak na diskotéce platí, že se chlapec představí dívce, když ji vyzve k tanci. Dívka se představí taky, alespoň křestním jménem, ale dříve to nebylo pravidlem: dívka si mohla tajemství svého jména uchovat několik společných tanců, teprve pak bylo zdvořilé prozradit své jméno.
Přijdeme-li na diskotéku s dívkou, je neslušné brousit sálem a vyhlížet si další společnice pro tanec. Měli bychom tančit s ní nebo s kamarádkami, se kterými sedíme u stolu. Totéž platí na plese.
Jak v tanečních nebo na plese, tak na diskotéce se vždy obracíme na partnera dívky, se kterou chceme tančit. Někdy stačí jen „Dovolíte?“, na diskotéce stačí tázavé gesto, v tanečních se ptáme zdvořile „Smím prosit?“.
Dívka může zájemce o tanec zdvořile odmítnout třeba slovy „Sorry jsem unavená“, ale pak nemůže jít tančit s nikým jiným než se svým partnerem.
Drží-li chlapec dívku při klasickém tanci, jeho ruka leží na levé lopatce dívky, neklesá níž, a to ani kdyby spolu ti dva chodili a dívce to nijak nevadilo.
Vizáž
Do tanečních a na ples se oblékáme formálně, chlapci mají tmavý oblek a světlou, nejlépe bílou košili, kravatu, šněrovací boty.
Muž by měl jít do společnosti oholen. Nosí-li nějaký druh vousu, mělo by být jasné, že jde o záměr, ne že neměl dost času se oholit.
Dívka si do tanečních nebo na ples bere šaty nebo společenskou sukni s halenkou. Kalhoty běžného střihu nejsou společenský oděv.
Žena má mít ve společnosti punčochy, nejvhodnější boty jsou lodičky na vysokém podpatku, jak je to vzhledem její zkušenosti bezpečné.
Bonton
Po tanci chlapec dívku doprovodí zpátky na její místo a „vrátí ji“ jejímu partnerovi. Pohledem a úklonou hlavy mu poděkuje.
Jestliže někdo z našich přátel „vyvedl“ naši partnerku, je naší povinností tančit i s jeho partnerkou.
Na diskotéce toho tanečníci moc nenamluví, ale na plese nebo v tanečních musí spolu konverzovat, patří to ke společenskému kontaktu. Opatrně volíme témata, abychom se nikoho nedotkli, vynecháváme nemoci, politiku, opilecké historky, nepomlouváme okolní tanečníky.
Takže, jak to je?
Když chceme vyzvat dívku k tanci, gestem nebo jednoduchým „Dovolíte?“ se obrátíme na jejího partnera.
Při tanci ruka spočívá na levé lopatce dívky.
Chlapec by se měl o dívku, kterou vyzval k tanci, postarat a doprovodit ji pak na její místo. Alespoň gestem nebo úsměvem poděkuje partnerovi.
Přijde-li dvojice na ples nebo na diskotéku, měla by tančit především spolu. Není slušné nechat dívku sedět samotnou a tančit s jinými děvčaty.
Dívka může odmítnout tanečníka, ale neměla by pak přijmout pozvání jiného, jen svého partnera.
Převzato z knihy Slon v porcelánu, vydal Albatros 2006
(časopis IN!dívčí svět - listopad 2007)
