Sněží
1. Vysoko v ovzduší, kde je teplota stále pod bodem mrazu, vytváří vodní pára ledové krystalky. Nad zemí je drží výstupné proudění vzduchu.
2. Krystalky se neustále zvětšují namrzáním další páry a srážkami s přechlazenými kapkami vody, které na ně hned namrzají.
3. Až krystalky příliš ztěžknou, proud vzduchu je neudrží a začnou padat k zemi. Při pádu se srážejí s jinými krystalky, lepí se k sobě a vytvářejí sněhové vločky.
4. V létě se krystalky během letu rozpustí a dopadnou jako dešťové kapky. V zimě padají jako sníh.
Proč je sníh bílý?
Krystalky sněhu jsou průsvitné, a proto se světlo, které na ně dopadá, odráží do všech směrů. Sníh tak vnímáme jako bílý. Je to stejné jako u bílého papíru. Sluneční světlo obsahuje sedm barev duhy. Tělesa pohlcující všechny barvy se nám jeví jako černá. Ale například krystaly sněhu, které všech sedm barev odrážejí, vnímáme jako bílé. (Jak by to asi vypadalo, kdyby byl sníh barevný? Dostat tak do nosu zelenou sněhovou koulí :-) )
Sníh studují i vědci
Malá umělecká dílka nádherných tvarů, která v zimě padají z nebe, tedy sněhové vločky, jsou vlastně částečky sněhových krystalů. Mají různé tvary, které závisí na vlhkosti vzduchu a na teplotě při jejich tvoření. Podle poměru vlhkosti v atmosféře se tyto tvary mohou navzájem kombinovat. Do této doby bylo popsáno více než 21 tisíc různých tvarů krystalů. Dokonce se jimi zabývá věda, která se nazývá krystalografie sněhu. (Zkoumat sníh? Skvělé zaměstnání!)
Sněhové vločky se tvoří za různých teplot. Podle teploty se tak mění i tvar a vzhled vloček.
od do
–4 °C –8 °C jehlice
–8 °C –12 °C destičky
–12 °C –18 °C hvězdice
–18 °C –25 °C prostorové hvězdice
–25 °C –40 °C krátké hranolky
Sněhová vločka
Je velmi křehká, více jak 95 % jejího objemu tvoří vzduch.
Průměrná vločka je velká 5 mm a váží 0,0004 gramu!
Rychlost pádu vločky k zemi je okolo 0,9 km/h.
Tvary sněhových vloček jsou naprosto souměrné a počítají se na desetitisíce, přitom neexistují dvě stejné sněhové vločky!
Další info o sněhu
– Když padá sníh z nebe na zem, naváže na sebe ve vzduchu různé škodlivé a prachové částice, a sněžení je tedy velmi důležité pro očištění vzduchu.
– Typická sněhová vločka má šest symetrických výčnělků, které odpovídají krystalické struktuře ledu. Často se však při pádu a srážkách s jinými krystalky poškodí.
– Při teplotě hluboko pod nulou zůstávají vločky malé. Když teplota stoupá k nule, mohou narůstat do velkých rozměrů, protože sníh zvlhne a malé vločky se začnou lepit k sobě. Největší zaznamenané sněhové vločky měly průměr 12,5 cm. (Slušná koulovačka:-) )
– Krystaly vody netvoří jen sníh, ale také jinovatku, firnová zrna (přechod mezi sněhem a ledem), ledové povlaky, rampouchy i ledovcové kry.
– Slovem SNÍH označujeme i jiné materiály, které jsou přírodnímu sněhu podobné svým vzhledem nebo složením, např. sněhové náplně hasicích přístrojů – ve skutečnosti plynný oxid uhličitý, nebo sněhovou pěnu na zákuscích a dortech – ve skutečnosti našlehaný bílek slepičích vajec (mňam, mňam...).
Sníh hrál důležitou roli také v lidských dějinách
Byl horký den a římský císař Nero si zavolal nejlepšího chemika v celém Římě Maxima, aby mu připravil nový, lahodný pokrm, hodný nejen císaře římkého, ale také bohů.
Chemikus Maximus věděl, že občerstvující pokrm, vhodný pro bohy, může být připraven jen v horách. Z domova si s sebou vzal pár jednoduchých čerstvých surovin a vypravil se na vrcholek. Za základ směsi použil smetanu. Jako typické sladidlo té doby posloužil med. Přidal ještě sušené ovoce a ořechy. Ve sněhu pak hotovou směs nechal zchladit. Po několika hodinách zjistil, že jeho směs ve sněhu zmrzla. Aby zmražená směs neroztála, přimíchal do ní sníh a tak na příkaz císaře Nerona připravil zmrzlinu.
Anett (časopis IN!dívčí svět)
Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.
