Než začnete chodit do kurzů…
Taneční většinou začínají na podzim, ale už pěknou chvíli dopředu některé agentury obcházejí střední školy a nabízejí své služby. Důvod je prostý – chtějí vás přesvědčit, že právě oni jsou nejlepší a že tedy u nich byste se měli učit tančit. Vybírejte dobře, často právě na agentuře záleží váš budoucí taneční život. Po výběru agentury přichází velice důležité období, kdy si vybíráte šaty. Musíte důkladně projít všechny obchody, vyzkoušet různé modely, přivést prodavačky k šílenství…chcete být přece ty nejkrásnější, ne? Vybírejte opravdu důkladně, hlavně aby byly pohodlné.
Konečně je to tady!
Po dlouhém čekání se přiblížil den, kdy si obléknete nové šatičky, vklouznete do elegantních střevíčků a vydáte se na taneční parket. První hodiny bývají pro většinu tanečních adeptů nejisté, ale to nevadí, aspoň se oťukáte a příště už budete zkušenější. Na úvodní hodině jsme dostaly za úkol pánům příště přinést bílý zdobený kapesníček, který si zastrčí do náprsní kapsy saka. Oni nám na oplátku měli donést něco sladkého, čokoládu, bonboniéru…já jsem dostala, aspoň pokud si vzpomínám, Ferrero Rocher. Mňam!
Trochu etikety neuškodí:)
Na některých kurzech se na začátek hodiny zařazují lekce společenského chování, aspoň u nás to tak bylo. Pár, který nám dával „rady společenské”, nás zároveň učil i tančit. Ještě teď si pamatuju, jak jsme se vždycky bavili naleštěnými boty „pana tanečníka”. Dozvěděli jsme se, že při vcházení do restaurace jde pán vždy první a dámě přidrží dveře. Proč? Co kdyby se uvnitř někdo pral nebo tam něco lítalo vzduchem, aby to ona dáma neodnesla.
Smím prosit?
Jak už to bývá, nejčastější bývaly pánské volenky. Někteří pánové byli rychlí, ti měli to potěšení odvést si na parket dámu svého srdce. Někteří byli až moc rychlí, občas se stalo, že mladík slečnu o tanec prosil na kolenou, poté, co svými kalhoty vyleštil polovinu parketu. Ti pomalejší se museli spokojit se slečnami, které na ně zbyly. Nepamatuju se však, že by se stalo, že by některý mladík neměl s kým tančit, to slečny se musely střídat. Proto naše taneční „vedoucí” na začátku hodiny vždy spočítala přítomné slečny a pány a na každý tanec vyčlenila skupinku děvčat, které pánové při volence vynechali. Při dalším tanci to byla další skupinka, a tak to šlo dál, až se vystřídaly všechny slečny. V průběhu hodiny přišla na řadu dámská volenka, to byly přímo závody o to, která z nás „uloví” toho nejlepšího. Občas se vyskytly i kuriózní případy, kdy slečna měřící metr osmdesát tančila s pánem, jehož výška dosahovala stěží metr šedesát. To se jí pak špatně podtáčelo. Na závěr hodiny došlo i na oboustrannou volenku. To jsme si mohly pro svého vysněného tanečníka jít i uprostřed tance a nemusely jsme se trápit tím, že už si ho vybrala jiná.
První prodloužená
Asi po dvou měsících se konala první prodloužená, tzv. bílá. V dlouhých bílých šatech jsme večer zahájily předem nacvičenou polonézou, při které dívky dostávaly od chlapců květiny. Celý večer se nesl v trochu volnějším duchu, určité zákonitosti však měl. Mazurku jsme tančily se svými rodiči, jenže nás na tom parketě bylo tolik, že si ještě dnes pamatuju, jak mě taťka při otáčkách vyhazoval z řady, abych se vůbec otočila. Další květinu jsme dostaly při pánské volence, která se vztahovala i na naše maminky. Chlapec nejdřív přišel k pro dívku, kterou si vybral, přo žádosti o tanec ji podaroval květinou a poté spolu odešli na parket. Následující tanec vyzval na parket její maminku, která od něj také dostala květinu. U našeho stolu se tak sešly tři stejné karafiáty. Ale ani pánové nepřišli zkrátka. V průběhu večera byla vyhlášena soutěž o nejlepšího tanečníka a o nejlepší tanečnici. Nejdříve jsme pány střídaly my a za jejich taneční výkony jsme je hodnotily mašličkami. Poté jsme si vyměnili role a naopak pánové hodnotili nás ručně vyrobenými náhrdelníky. Já jsme dostala třeba těstovinový nebo gumu na šňůrce. No výrobní nápady zkrátka nebraly konce. Podle počtu mašliček a náhrdelníků byli posléze vyhlášeni vítězové.
Diskotéková prodloužená
Po bílé prodloužené nastal klidový čas, netrval však dlouho. Před Vánocemi se o slovo přihlásila další prodloužená, tentokrát diskotéková. Sem jsme si mohli pozvat i své kamarády, a pánové, protože jich byl vždy nedostatek, měli tentokrát vstup zdarma. A protože – jak už bylo řečeno – to byl prodloužená tak trochu i vánoční, rozdávaly se i dárky. Kdo chtěl, přinesl nějaký dárek pro svého tanečníka či tanečnici, nebo i pro kamarády, a položil ho na pódium pod stromečkem. Mezi jednotlivými tanečními sériemi naše taneční mistrová pak jednotlivé dárky rozdávala a plnila tak vlastně funkci Ježíška:).
Závěrečné plesání
Blížil se konec našich základních tanečních. Byl zakončen závěrečnou prodlouženou, která, stejně jako ty předchozí, byla společná pro víc kurzů. Dokonce jsme na parket vytáhly i našeho spirituála, a to už bylo co říct, předtím se tanci pěkně vzpíral. Taneční skončily. Spoustě z nás to však přišlo líto, a aby se nám nestýskalo, přihlásili jsme se do pokračovacích. A zase začaly pravidelné čtvrteční taneční večery. Tentokrát jsme se už neučili, jak se chovat ve společnosti. Učili jsme se další kroky a otáčky, tančili jsme tance, které jsme v základních tanečních vůbec neprobírali.
Napsala Jana (časopis IN!dívčí svět - únor 2007)
