Promenáda v plavkách
V sedmé třídě jsme byli na školním výletě a součástí výletu bylo koupání se v Brněnské přehradě. Sice nebylo největší teplo a učitelům se do toho nechtělo, ale nakonec jsme je přemluvili. Bylo rozhodnuto. A všichni jsme se s nadšením vrhli do převlékacích kabinek. Kabinky byly malé a ještě v nich byla tma. Navíc jsme museli spěchat. Já jsem na sebe rychle a hlavně zbrkle navlíkla své nové dvoudílné plavky, na které jsem byla patřičně hrdá. Ostatní holky se ještě převlíkaly, ale já se spolužačkou už jsme si to bez větších okolků hnaly ke klukům a učitelům, kteří stáli na břehu už nachystaní. Když jsme byly skoro u přehrady, patřičně jsme zpomalily a snažily se jít co nejelegantněji. Všimla jsem si toho, jak po mě učitelky vyjeveně koukaly, ale to jsem si vysvětlovala krásou mých nových plavek. Jenž když jsme stála po kolena ve vodě, poprvé jsem sklonila hlavu a čekala jsme normální pohled na moje super plavky, jenže… Spodní část mých plavek byla úplně naruby. Otvor, který byl určen pro nohu, byl v pase a otvor na pas byl na noze, takže moje nové plavky byly až nevkusně vykrojené a pohled na mě nebyl až tak úchvatný. V té chvíli jsem zapomněla na všechnu eleganci a vrhla jsem se do vody skoro střemhlav. Naštěstí Brněnská přehrada je víc zelená než čistá, a tak jsem ve vodě dala všechno do pořádku. Od té doby už si dávám pozor, jak a co na sebe oblíkám. Anička
Loučení
V srpnu minulého roku jsme byli se spolčem na celosvětovém setkání v Kolíně nad Rýnem. Seznámili jsme se tam se Španěly, se kterými jsme se snažili bavit anglicky. S jedním jsem se tam bavila o něco víc, a tak když jsme měli odjíždět, připadlo mi přirozený se s ním jít rozloučit osobně. Podala jsem mu ruku a nedošlo mi, že Španělé se loučí líbáním na tváře. On se ke mě naklonil a chtěl mi dát pusu. Jenže já se lekla, začala ho odstrkovat a říkat: „NO, no.” On se ještě chvíli pokoušel zachovat se podle svého zvyku, ale pak to vzdal. Chvíli na mě zmateně koukal a nakonec šel mezi své kamarády. Když mi po chvíli došlo, co jsem uděla, a že on si musí připadat ještě víc trapně než já, šla jsem se mu omluvit a vysvětlit mu to. Nevím sice, jestli mi rozuměl, ale alespoň jsem se pokusila situaci vyjasnit. Anča
Těžká domluva
Náš třídní výlet do Francie byl pro mě opravdu nezapomenutelný. Bydleli jsme v ubytovně, a protože pan správce mluvil anglicky a jen trochu německy, domlouvali se s ním převážně naši učitelé. Při odjezdu jsem si vzpomněla, že nemám ručník. Nechala jsem ho sušit na okně v našem pokoji. Rychle jsem vyběhla do třetího patra. Rozhlížím se a ručník nikde. Pak jsem ho uviděla. Byl na okně o patro níž. Běžela jsem tedy dolů, jenže dveře, kde byl můj ručník, byly zavřené. Šla jsem to říct učitelům a oni mě poslali za panem správcem. Tak jsem vzala všechnu svoji odvahu i vědomosti z němčiny a vyrazila. „Guten tag,”.začala jsem. A pak už to šlo rukama nohama. Vysvětlovala jsem, že chci dovnitř a za nic na světě jsem si nemohla vzpomenout na to, jak se řekne ručník německy. Opisovala jsem to, jako že když gehen do Bad, nesu sebou mýdla a ten zatracenej ručník, který mi z Fenster spadl hier do této zimmer. Správce mi řekl, že sprchy jsou na druhém konci chodby a chtěl odejít. V duchu jsem se rozloučila s mým ručníkem, který jsem dostala na vánoce a byly na něm koně. Na poslední chvíli se v něm asi hnulo svědomí a otevřel mi. Vrhla jsem se k oknu a vítězoslavně si vzala svůj oblíbený ručník. „Mein hantuch,” vyhrkla jsem ze sebe. Sama nevím, kde se to ve mně vzalo, ale na celý život si budu pamatovat, jak se řekne německy ručník . Pája
(časopis IN!dívčí svět - prázdninové číslo 2006)
Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.
