Přišly jsme k jedné mé kamarádce, která má malou dcerušku. Ta nám otevřela dveře. Nejdříve se lekla, a když jsem na ní promluvila, začala křičet na celé kolo. „Jé mami, to je Iváááá, Maruška a Neláááááá.“ Protože jsme nechtěly, aby nás poznali, ukazovaly jsme na Noemi, aby byla potichu. Jenže jak jsme se k ní přiblížily, začala ještě víc křičet. „Mamíííííííí Iváááááá!“ Když nepomohlo po dobrém, všechny jsme se k ní sklonily a řekly jí, že jsme Luciny, a že musí být zticha. To se Noemi zarazila a odběhla pro mamku.
Lidé nám dávali i peníze a my jsme z nich daly i něco na misie.