Víš, že z nás může udělat sledování televize křesťany v akci?

Všichni na to koukáme, ale jsou i takoví, co se zvednou. Řeč je o vypálené romské rodině z Vítkova, které někdo v noci hodil do domu zápalné lahve. Obyvatelé domku zachránili jen holý život. Maminka a dvouletá holčička byly silně popáleny. Malá Natálka stále ještě bojuje o život. Tuhle tragédii už měsíc probírají snad všechny televizní zpravodajské relace. Reakce jsou různé. Nám v IN!u se ale moc líbí to, co udělalo pár lidí z komunity Sant´Egidio. Podívej se, co nám o tom vyprávěla Kristina Koldinská.

rómská rodina s návštěvou

Co vás zaujalo na osudu vypálené rodiny z Vítkova?
Šokovala nás skutečnost, že v domě, kde s největší pravděpodobností útočníci věděli, že spí malé děti, přistály čtyři molotovovy koktejly. Navíc, vzhledem k tomu, co se děje v poslední době v naší společnosti, nám to přišlo jako opravdu nebezpečná událost, která by mohla přerůst do širší dimenze.

Proč jste se za nimi vydali?
Přemýšleli jsme, co dělat. Kromě toho, že jsme se společně pomodlili za pokoj v naší zemi, napadlo nás, že křesťan by asi měl odpovědět konkrétním setkáním. Tak jsme jedno nedělní ráno – hned ten další víkend po útoku – nastartovali dvě auta a vydali se z Prahy do Vítkova. Pravda, byl to trochu úlet, ale stálo to za to.

Kolik vás bylo a co jste měli v plánu? Neměli jste obavy, jak vás přijmou...

Bylo nás šest, přivezli jsme pro děti nějaké školní pomůcky a původně jsme mysleli, že s nimi pojedeme do Opavy koupit boty, ale z toho nakonec sešlo, protože už vše obstarala jejich babička, u které bydlí. Ten plán vznikl také po poradě s Kumarem Vishwanathanem, sociálním pracovníkem, který se rodině od prvních hodin po útoku usilovně věnoval. Věděli jsme tedy, že jedeme za velmi sympatickou rodinou a obavy, jak nás přijmou, jsme ani moc neměli. Ostatně, jezdíme již několik let do Albánie, kde jsme také s romskými rodinami, takže víme, že jsou skvělí.

Co a koho jste ve Vítkově našli, kromě spáleného domu?
Našli jsme babičku se třemi holčičkami, ta čtvrtá bohužel stále leží s velmi vážnými popáleninami v nemocnici. Bydlí v něčem, čemu tam honosně říkají „azylový dům”, ale je to v podstatě taková tmavá bouda o dvou místnostech. Vyprávěli nám, že když tam přišli, museli tam celý den uklízet, než se tam vůbec dalo nějak existovat. Naštěstí se zvedla velká vlna solidarity, takže se už rýsuje bydlení v nějakém jiném domku.

Měli jste možnost si všimnout jak se k nim chovají ostatní lidé?
Bohužel ano. Když jsme je nemohli chvíli najít a ptali se sousedů, někdo se nám snažil pomoci, jiný dost nepříjemně řekl, že neví, kde ti lidé jsou a ani ho to nezajímá. Babička spolu s dalšími ženami, které se tam během odpoledne objevily, nám pak vyprávěly, že tam nemají zrovna na růžích ustláno.

Jak jste byli tou vítkovskou rodinou přijati?
No, na začátku to byla docela legrace, trochu pokukovali, kdy že vytáhneme ty kamery a foťáky, ale pak jsme si porozuměli, že jsme přijeli fakt jenom tak a už se nesl čaj a kafe – pořádně silný turek a děti si s námi začaly hrát, bylo to moc pěkně strávené odpoledne.

Co jste s nimi zažili, co se vás dotklo?
Zažili jsme moc pěkných pár hodin. V mezičase přišli rodinu navštívit další příbuzní s dětmi, takže se nám tam během pár minut vytvořila taková fajn školka. S dětmi jsme si hráli, říkaly nám „paní učitelko” a byly stejné, jako každé jiné dítě, jen hodnější, fakt. Někteří z nás si povídali s babičkou a jejími dcerami, tedy sestrami popálené maminky malé Natálky. Obě jsou stále ještě v nemocnici. To bylo trochu smutné povídání, bylo vidět, že jsou toho plní, že je ta situace opravdu velmi těžká. Ta vypálená rodina zůstala opravdu beze všeho, zůstalo jim jen to, co měli na sobě, tedy pyžamo, protože k útoku došlo v noci.

Jak souvisí váš zájem o vítkovskou rodinu s posláním hnutí Sant´Egidio?
Velmi úzce. Stejně, jako když se člověk baví s těmi, kteří žijí na ulici nebo se starými lidmi, vždycky si klade otázku, co se dá udělat. V Komunitě Sant´Egidio se snažíme žít jako zodpovědní křesťané ve své společnosti. Víme, že teď další osud naší země závisí na nás, mladých lidech, kteří mají velké možnosti. A tak nám to přišlo skoro přirozené za vypálenou rodinou zajet, i když jsme se pak dozvěděli, že to nikdo jiný neudělal. Jedna kamarádka, která s námi nemohla jet, protože měla službu v práci, mi řekla: „Když jsem slyšela, že se do Vítkova jede, byla jsem hrdá, že patřím do Komunity Sant´Egidio, je to krásný, lidský a hlavně evangelijní nápad.”  A o tom to myslím je…

Proč, a kdy chcete jet do Vítkova znovu a co máte v plánu teď?
Když jsme z Vítkova odjížděli, všichni dospělí nám říkali, ať zase přijedeme. Tak jsme si to vzali za své, přemýšleli jsme o tom a řekli jsme si, že léto vlastně taky může mít punc solidarity. Rozhodli jsme se tedy, že se tam zase vypravíme ve dnech 5.-7.7.2009 a s dětmi tam strávíme tři dny her, zábavy, ale třeba i takové nějaké malé školy, uvidíme. Čím víc nás bude, tím líp, o krásné a milé děti tam opravdu není nouze. Potřebujeme každou ruku a každou nohu, které by byly ochotné přijet klidně třeba i na den. S cílem si s těmi dětmi hrát a prostě být s nimi a svou přítomností jim naznačit, že „bílí” Češi můžou být taky fajn a můžou je mít rádi...

Neláká tě se k nim přidat? Pokud by tě rodiče pustili, nebo byste se chtěli přidat s farním společenstvím, ozvěte se Kristině na e-mail: santegidio@seznam.cz …a kdo nemůže přiložit ruku k dílu, ať jim drží palce.

Kristina Koldinská a Helena Filcíková

http://www.santegidio.org česky na: http://www.santegidio.org/index.php?&idLng=1078&res=1

 

Nepřehlédněte

Okno, do duše oko

okno cerny potisk

Nový potisk triček v našem e-shopu. 

Více informací zde

 

více

Tričko Evelin nyní v krajkovým potiskem

Evelin krajka na tyrkysovém

Nabízíme nový romantixký potisk na tyrkysovém tričku Evelin

více

Tričko se zajímavým potiskem

Potisk otisk

Znáš 13. kapitolu listu Korinťanům? Můžeš si ji přečíst na našem novém potisku:)

více