„Rozdělit se o své svědectví není jednoduché. Jmenuji se Angela a v současné době jsem řádová sestra v Římě. V naší řeholi se snažíme pomáhat nevěřícím dostat se pryč z nejrůznějšího zla, do kterého se lidé snadno zapletou.
Nevěřila jsem v Boha.
Církev jsem viděla jako instituci, která dává pouze příkazy a zákazy. Často jsem si během svého života kladla otázku: „Proč je na světě utrpení?!“ Víte, moje matka se mě zřekla po porodu, šest let jsem žila v ústavu a i u mých „náhradních“ rodičů jsem se cítila velmi opuštěná.
Poznala jsme vše, kromě lásky!
Cítila jsem v sobě strašný vzdor. Ve škole jsem všechny trápila. Když mi bylo 18, odešla jsem z domu. Pracovala jsem jako vedoucí kuchyně na mezinárodní úrovni. Vydělávala jsem dost peněz, ale na konci měsíce mi přesto vždycky peníze chyběly. Pořád jsem neměla dost. Chtěla jsem jich víc a víc. Peníze se pro mě staly bohem.
Můj život byl katastrofa! Zamilovávala jsem se a hned odmilovávala, střídala chlapce!
Jaké to má souvislosti? Moje srdce bylo raněné a stále jsem hledalo lásku. Jednoho dne jsem se zamilovala do katolíka! Říkala jsem mu, že jsme „já“, „ty“ a dost. Bůh nemůže patřit mezi nás. Jenže on mi ukázal lásku, opravdu mě miloval a chtěl si mě vzít, i když nejsem věřící. Jak se chystala svatba, on onemocněl. Musel jít na transfúzi, jenže zrovna ta dávka, kterou dostal, byla infikována virem HIV. Onemocněl nemocí AIDS a zbýval mu 1 rok života. I za těchto okolností jsme se chtěli vzít. Tehdy jsem si uvědomila, že za moje „milované“ peníze si nikdy nemůžu koupit jeho zdraví.
Můj snoubenec zemřel 4 dny před svatbou.
Po pohřbu jsem Bohu řekla, že pokud existuje, tak ho zničím. A tehdy začala má válka z Bohem. Řekla jsem mu, že každému budu říkat, že neexistuje, protože jinak by nedopustil tohle! Pak jsem začala hledat nějaké vnitřní vyrovnání pomocí různých filozofií, nejdříve jsem prošla psychoterapií. Pak to ale pokračovalo hypnózou, a ta se mi stala drogou. Po nějaké době, jsme už nebyla schopná o čemkoli sama rozhodnout. (Kdo četl v květnovém čísle článek o okultismu, tak jistě ví, že i hypnóza patří mezi okultní praktiky, které se zásadním způsobem vylučují s naukou církve a snadno vedou ke spojení s ďáblem!) Dozvěděla jsem se, že moje lékařka je kněžkou satanistické sekty v Itálii. Nakonec jsem se i já začala do sekty chodit.
Během těch dvou let v satanistické sektě jsem ztratila důstojnost ženy a člověka!
To jediné, co jsem chtěla mít, lásku, jsem neměla. Má duše umírala. Abych byla úplně přijata do sekty, měla jsem zabít jednu františkánku. Když jsem přišla ke dveřím kláštera, přišla mi dveře otevřít sestra, kterou jsme měla zabít. Ona mě ve dveřích objala a řekla: „Vítej doma!“ A já tam zůstala!
Tehdy se změnil můj život.
Našla jsem láskyplný domov, přijala svátost smíření a byla pokřtěna. Vzhledem k tomu, co jsem za celý život provedla, to nebylo tak jednoduché. Později jsem vstoupila i do františkánského řádu, kde mě tehdy tak vlídně přivítali.
Měla jsem lásku, ale stále mi chyběla matka.
V té době jsem založila dům pro mladé svobodné matky. Uvědomovala jsem si všechny bolestivé výkřiky matek, které rodily ve věznicích a kterým pak tyto děti byly odebírány. Cítila jsem bolesti žen, které z nejrůznějších důvodů šly na potrat. Další věc, kterou jsem se musela učit, neodsuzovat, vždyť jsem sama zkusila mnohé zlé věci.
9. června 1999 jsem se poprvé setkala se svou matkou!
Ona mi řekla: „Tehdy si pro mě neexistovala, teď taky pro mě neexistuješ!“ Byla to hrozná rána do srdce. Cítila jsme hlubokou bolest dítěte, kterému matka řekne „ne“. Abych našla pokoj, poslala mě Matka představená do Medžugorie, abych se tam modlila za nalezení vnitřního pokoje. Nechtělo se mi, ale vzhledem k tomu, že jsem složila slib poslušnosti, jela jsem.
Celý týden jsem jen poslouchala svědectví, modlila se růženec, ale matčino pohlazení mělo přijít jako „ třešínka na dortu“ na úplný závěr.
Jedné z vizionářek se právě měla zjevit Panna Maria. A tohle jsme si nechtěla nechat ujít. Snažila jsem se přes všechny ty lidi protlačit, co nejblíže. Celou dobu jsem se modlila a plakala, protože jsem chtěla pocítit mateřské pohlazení. Po zjevení za mnou přišla vizionářka, že prý mi Maria vzkazuje: „Já jsem tvou matkou“
Uvědomila jsem si, že mám žít nejen pro Boha, ale že mám žít s Bohem!
Teď už můžu říct, že Bůh existuje. Chci vám říct, nebojte se utrpení, protože Ježíš nás učí žít utrpení s ním!
Tehdy jsem skoro celou dobu, když Angela mluvila, brečela. Připadalo mi to neuvěřitelné, co zažila. Ale díky tomuto příběhu jsem si uvědomila, že Bůh má tu moc, každého člověka i z toho nejhustšího bahna vytáhnout, očistit a uzdravit…
Pěkné prázdniny bez úrazů na těle i na duši přeje redaktorka Radka!
