Zuzka: Je mi 28 let a pocházím z nevěřící rodiny. Když mi bylo 5 let, zemřel mi táta a ve dvanácti i máma. Od té doby jsem bydlela u tety. Později mě sestřenice začala brát do kolektivu mladých věřících. Líbilo se mi, jací byli, jak se ke mě chovali a chtěla jsem být stejná. Proto jsem se rozhodla stát křesťanskou. Po dvouleté přípravě jsem byla v roce 2000 pokřtěná. Po křtu jsem očekávala velké změny, ale všechno bylo dost podobné jako předtím. Nyní si uvědomuju, že nejde jen nečinně čekat na to, co Bůh udělá, ale že těm očekávaným změnám musím vykročit naproti! Přestala jsem chodit do kostela a do spolča. Protože jsem si začala připadat sama, chodila jsem hodně do hospody...
Tonda: Mám 45 let a jsem z nevěřící rodiny. První větší kontakt s vírou jsem zažil na vojně. Tehdy jsem byl poprvé ženatý (mám dvaadvacetiletého syna). Ale v roce 1990 jsem se rozvedl a od té doby žil sám. Před několika lety jsem se na punkovém koncertě potkal se Zuzkou. Začali jsme spolu chodit a hned od začátku jsme spolu začali bydlet i intimně žít.
Zuzka:. Seznámili jsme se v době, kdy jsem si připadala úplně na dně. Toník byl pro mě vysvobození ze samoty. Postupem času jsem se začala zamýšlet nad stylem svého života. Rozhodla jsem se změnit svůj život. Znovu jsem se začala modlit a chodit do kostela.
Tonda: Já jsem věděl, že je Zuzka věřící. Ona mě nechtěla brát do kostela s sebou, protože se mi snažila víru nevnucovat. Postupem času jsem chodil na mše s ní. Ona mi pak vysvětlovala, co se během mše děje. Někdy v té době jsme se rozhodli, že se vezmeme.
Zuzka: Rozhodli jsme se společně náš život urovnat a řekli jsme si, že spolu nebudeme do svatby spát. Že sice budeme bydlet nadále spolu, ale jako bratr a sestra. Nebylo to jednoduché rozhodnutí, ale oba jsme si uvědomili vysokou cenu předmanželské čistoty. Všechno jsme společně probrali a stanovili si určitá pravidla. Nemohli jsme už samozřejmě vzít zpátky to, co se stalo, ale alespoň jsme chtěli věci trošku napravit. Já jsem po dlouhé době přistoupila ke svátosti smíření.
Tonda: Šli jsme za knězem požádat o svatbu, ale ukázalo se, že problémem bude můj rozvod. Protože jsem první sňatek uzavřel nepokřtěný, byla zde možnost uzavřít svátost manželství v kostele, ale k tomu jsme potřebovali rozhodnutí papežské autority. (Píšu trochu nepřesně, protože ve skutečnosti to bylo složitější.) V době, kdy se záležitost vyřizovala, jsem se rozhodl, že se nechám pokřtít a začal jsem chodit na dvouletou přípravu na křest. Díky přípravám na křest i manželství jsem si uvědomil, jaký je rozdíl mezi mým manželstvím uzavřeným na úřadě a mezi svátostným manželstvím.
Zuzka: Ačkoliv jsme nevěděli, kdy dostaneme rozhodnutí, přesto jsme se připravovali i na svátost manželství. Byli jsme rozhodnutí na něj počkat, ačkoli nás lidé v našem okolí odrazovali. Radili, ať se vezmeme na úřadě, nebo jsme dostali nabídky vzít se u jiné křesťanské církve. Svěřili jsme to Bohu a modlili se, abychom se mohli vzít. Na začátku roku 2007 přišlo povolení z Vatikánu. Počkali jsme ještě na Toníkův křest, abychom mohli přijmout manželství jako svátost. Hodně jsme se modlili za to, abychom brzy po svatbě mohli založit rodinu. Díky Bohu se to povedlo a v dubnu 2008 se nám narodil Toníček.
Tonda: Po svatbě jsme si byli vědomi důležitosti společenství věřících, a tak jsme díky pomoci kněze založili ve farnosti spolčo novomanželů. To se postupně proměnilo na společenství mladých rodin, protože po Toníčkovi se děti mezitím narodily i všem ostatním párům...
Zuzka s Toníkem
časopis IN!dívčí svět - březen 2010
